Ende Gelände ukázalo, jakou mají lidé sílu
Jan TrnkaAktivisté z celého světa o víkendu uspěli s blokádou uhelného dolu německé Lužici. Hnutí jako Ende Gelände chtějí ukázat, že vlastnit doly a elektrárny na uhlí s sebou nese riziko ve stále větší míře úspěšné občanské neposlušnosti.
„People got the power!“ (tedy „Lidé mají sílu“) — tohle skandování si o víkendu v německé Lužici vyzkoušelo na čtyři tisíce lidí z celého světa. Tentokrát však nešlo jen o skandování. Šlo o to něco udělat tváří v tvář hrozbě katastrofické změny klimatu, proti níž dělají vlády většiny zemí jen málo nebo vůbec nic…
Pole u vesnice Proschim dočasně obsadil šestý klimatický kemp, který se letos podruhé konal pod hlavičkou skupiny Ende Gelände! (neboli „Konec zvonec!“, jak to poeticky přeložila moje německá kamarádka). Jeho hlavním cílem nebylo nosit transparenty a mluvit s politiky, ale přímou akcí zablokovat jeden z největších evropských zdrojů oxidu uhličitého: obrovský povrchový důl na hnědé uhlí a přidruženou uhelnou elektrárnu, oboje dnes ještě stále ve vlastnictví švédské státní firmy Vattenfall.
Přímá akce si na rozdíl od demonstrací klade za cíl něco konkrétního změnit, ne jen na změnu apelovat: lidé mohou demonstrovat před radnicí za vybudování obecního vodovodu anebo se mohou spojit a společně vykopat studnu, mohou jít protestovat proti změně klimatu před jednotlivé národní parlamenty či sídla nadnárodních firem anebo si sednout na koleje, aby do uhelné elektrárny nešlo vozit uhlí.
Lužický klimakemp byl skvěle zorganizovaný a nad očekávání účinný. Společnost Vattenfall a překvapivě i policie se rozhodly tváří v tvář takhle velké akci prakticky vyklidit pole. Stovky aktivistů a aktivistek téměř bez odporu napochodovaly přímo do jámy povrchového dolu a obsadily rypadla. Další skupiny se vydaly na koleje zásobující blízkou elektrárnu Schwarze Pumpe (nomen omen) a na několika místech je vlastními těly zablokovaly. Dokonce se podařilo proniknout přímo do objektu elektrárny.
Obě blokády vydržely přes dílčí problémy neuvěřitelných 48 hodin, což vedlo k tomu, že elektrárna byla nucena vypnout jeden z bloků, přičemž další dva běžely jen na minimální výkon. To bylo možné jen díky obrovskému nasazení všech organizujících i účastníků a účastnic kempu, které nezviklaly chladné noci a horké dny, déšť, všudypřítomný prach, dlouhé pochody ani útoky místních nácků.