Zelení na letošním sjezdu zahájili svůj bilanční rok. Spustili řízenou celostranickou diskusi s pracovním názvem Konec stagnace, jejímž výsledkem má být scénář, jak postupovat dál. Tento scénář bude předložen sjezdu v roce 2020.

Letošní sjezd se zároveň stal pro stranickou levicovou platformu Zelená re:vize mementem, že v posilování české zelené politiky je nutné ještě pokračovat. Ačkoli jsou Zelení ve svém aktuálním programu jasně levicově ukotveni, v reálných politických krocích se to ne vždy projeví. Nejen z vlastní zkušenosti nemám v tomto směru pochybnosti o zelené komunální politice, ale zejména o té celostátní.

Také výsledky a vizibilita jsou na lokální úrovni díky autentičnosti a věrnosti zelenému programu celkově mnohem lepší. Je na čase skoncovat s váhavým obrazem Zelených na celostátní úrovni, znovu si přečíst náš dlouhodobý program a vyjít s ním do světa, tak, jak se to děje právě na komunální úrovni, kde jsou příjemné dopady zelené politiky vidět rychleji a lidé to ve volbách opakovaně oceňují.

↗

Pozitivním momentem sjezdu bylo přijetí spolupředsednictví, díky němuž se nekoncentruje moc do rukou jedné osoby, a navíc se spravedlivě dělí mezi politiky a političky. Foto FB Zelení-Strana zelených

Co se stalo na sjezdu Zelených

Mezi nejvýraznější výsledky sjezdu patří fakt, že se předsednictvu strany podařilo i přes aktivní odpor levicové platformy, ale také Mladých zelených a mnohých dalších členek a členů z různých koutů republiky, prosadit do voleb do Evropského parlamentu koalici Zelených s hnutím STAN, a tím nepřímo i s TOP 09.