Volební výsledek Strany zelených vyvolal pochopitelné pochybnosti o budoucnosti této strany a zelené politiky jako takové. Má environmentální hnutí ještě nějaké opodstatnění a nějakou šanci ovlivňovat společnost, nebo se už nevratně rozpouští v „ekologii bez ideologie“ či občasných „ekologických“ úlitbách dominantních politických stran spočívajících ve výsadbě několika stromů, stavbě cyklostezky či obnově parku?

Probíhající environmentální krize spojená s globální změnou klimatu a způsobená lidskou činností je bezesporu největší výzvou lidstvu pro následující desítky, možná stovky let. Nehrozí, jak varují některé nesmyslně alarmistické hlasy, že se život na Zemi „upeče“— i při katastrofickém scénáři oteplení o čtyři stupně Celsia, ke kterému v současnosti míříme, nastanou významné ekologické změny, některé druhy jistě vymřou, jiné se přesunou, nové časem vzniknou. Ve spojení s lidmi způsobeným zničením „rezervních” biotopů a omezením možností migrace bude tyto změny zásadní a z hlediska konzervace stávajícího stavu katastrofální, ale život na Zemi změnu klimatu přežije. Hůře na tom budou lidé a jejich společnosti. Těm hrozí rozpad způsobený migračními vlnami, změnami mocenským poměrů či zhoršením dostupnosti vody a potravin.

Současná rychlost změny klimatu není jen jakýmsi přirozeným následkem růstu lidské populace — je důsledkem představ o neomezeném hospodářském růstu, je důsledkem toho, že jedinou hnací silou kapitalismu je touha po zisku. Většina lidí a politických směrů žije v představě, že když dáme růstu skrze usměrňující pobídky volný průběh, nebo jej dokonce ještě urychlíme, dojde časem k jeho nasycení a spolu s novými technologiemi se environmentální dopady naší civilizace zpomalí, či dokonce úplně vyřeší. Toto je ve vize takzvaného „zeleného kapitalismu“, představy, že k vyřešení změny klimatu postačí tu a tam upravit nějaký předpis. Nepostačí.