Praskni svou zelenou bublinu
Michaela HorynováDíky volbám si mnozí uvědomili, že vůbec netuší, mezi jakými lidmi žijí. A netuší to ani Strana zelených, myslí si Michaela Horynová.
Jak se volební dny přibližovaly, mé sociální sítě se čím dál víc zelenaly. Zdálo se, že ke vzedmutí zelené vlny nedochází jen mezi mými přáteli, ale že je to celostátní trend. Obávala jsem se pouze toho, že část příznivců Zelených dá svůj hlas raději straně, s jejímž programem zcela nesouzní, ale která má podle předvolebních průzkumů šanci se přehoupnout přes magickou pětiprocentní hranici.
Výsledek 1,46 procenta hlasů pro Zelené mě ale tvrdě usadil. Má naděje v úspěch Zelených pramenila z klamu. Jsem prostě jen součástí malé neprostupné sociální bubliny a stejně jako Zelení nemám šanci vidět skrz její zelené stěny ven. Jestli se Straně zelených nepodaří svou bublinu prasknout, do Poslanecké sněmovny se už nedostanou.
Zelení přece nesoutěží o stejné voliče s SPD, ale nemohou se ucházet ani o většinu elektorátu ANO.
A nejde pořád brečet nad tím, že levicoví liberálové u nás neexistují. Jednak to není pravda a jednak je potřeba je vytvořit. Jak? Propagováním levicově liberálních hodnot a myšlenek ve veřejném prostoru.
Jedna věc je mít něco v programu a druhá věc je mít schopnost ten program prosadit. Ta schopnost u vás pravděpodobně v dostatečné míře voliči shledána nebyla. Takové věci jako je "rovnost, solidarita, ohleduplnost či soucit" se totiž shora, čili zákonem, prosazují neobyčejně těžko. A mnoho lidí to dobře ví.
- se explicitně a výslovně přihlásili k levici, jedině to je považovatelné za překonání Bursíka a za signál, že pravice ve straně už nemá převahu
- odložili protijaderné zaměření až po uzavření uhelných elektráren
- při protiautomobilním zaměření upřednostnili omezování nákladní automobilové dopravy před osobní. Jakožto nějaký základ kompromisu s lidmi jezdícími automobilem anebo dokonce automobilem jezdit nucenými. Pak by se velmi pravděpodobně dokonce i ukázalo, že ani není tolika dálnic potřeba a automobilisti by to byli ochotni skousnout.
Bez lidí se politika dělat nedá a ti lidé, kteří by Zelené podporovat mohli, jsou máloplatné blíže politickému středu než současné vedení a asi i členstvo. Představa, že by Zeleným pomohla nějaká lidovější a agresivnější kampaň, je směšná, Okamurovi voliče nepřetáhnou.
Já jsem letos Zelené volil a v mé bublince nejsem jediný. Bylo by mi líto, kdyby se úplně vytratila. Nevím, co by ji ještě mohlo zachránit, snad jedině návrat Martina Bursíka.
Dokladem toho, jací jsou lidé konjunkturalisté, je včerejší zpráva, že od voleb požádalo o vstup mezi Piráty 1200 lidí.
Část lidí se pořád snaží vrátit ji k té liberální levici.
Ale u širších vrstev s tím neuspějí, jak napsal pan Kubička, protože širší vrstvy u nás jsou jiné než širší vrstvy na západě.
K Jiřímu Kubičkovi:
Tvrdíte při pohledu na volební výsledky, že voliči levice vůčihledně mizí a nic se s tím nedá dělat, holt obrat doprava je objektivní a levice to může rovnou zabalit.
Jenže je tu Velká Británie, s pronikavým úspěchem (i zde houfně odepisované) Corbynovy Labour. Zároveň je to jediný vedoucí politik a pod jeho vedení jediná levicová strana v Evropě, který se pustil do vypracování ekonomického programu levice odlišného jak od návratu do 70 let. sociálního státu, tak od blairovské kapitulace před pravicí. Ekonomického programu založeném na heterodoxních přístupech k ekonomii. A setkal se s volebním úspěchem.
Tím se nabízí i jiná interpretace. Že levicových voličů zase až tolik neubývá - jen nedokážou objevit levicovou stranu, která by je reprezentovala. Stranu, která bude jednoznačně levicová nominálně (to byl problém SZ, v ní měla pravice i za Stropnického převahu a obrat doleva nesla s krajní nechutí) a bude mít levicový ekonomický program (to není žádná z našich levicových stran i "k levici obrácené" SZ, všechny hlásají nějaký mix blairistického přístupu s návratem do 70. let).
Ale někteří levicoví liberálové by aspoň nebyli zklamáni očekáváním podpory od široké veřejnosti.
Byl to ovšem původně hodně nesourodý spolek, vedle vyhraněných ekologistů zde bylo přítomno především téma osvobození se od všech tlaků, zákazů a příkazů systému: takže zde byla především ženská emancipace, emancipace od konzumu, emancipace sexuální atd.atd.
To je právě rozdíl od poměrů českých, kde se tamější zelení konstituovali opravdu jenom víceméně na základě původního hnutí na ochranu přírody. A jenom sekundárně na sebe "nabalilo" i další, potenciálně levicová témata.
Oni patrně tehdy chtěli třetí cestu. Bez těch negativ na jedné i na druhé straně.
Jenomže ono to není tak snadné, zbavit se negativ a mít jenom to pozitivní.
Nevím, kde se čeští levicoví voliči schovávají. Volí ANO či SPD? Nebo jsou někde zalezlí a diskutují o neoliberalismu tak vášnivě, že si na volby neudělají čas?
Někdo je víc liberální, jiný víc levicový, ale jak říkám, většinou obojí...
A vidíte, někdo volil ČSSD, jiný Piráty, další SZ...