Co dělat? Nenaříkat, analyzovat, diskutovat, organizovat a být solidární
Jakub PatočkaSituace české demokracie je vážná, ale nikoli beznadějná. Možná Babiš nedokáže sestavit vládu, může se podařit, že bude znovu vydán k trestnímu stíhání. V každém případě je vhodné poučit se z nezdaru a pracovat účinněji.
Výsledek letošních sněmovních voleb naplnil nejtemnější očekávání, a možná je dokonce překonal. Všechny dílčí úspěchy — Pirátů, ODS, STAN — blednou ve světle monumentální výhry ANO, podpořené kontingentem Okamurových poslanců, který způsobuje, že jakákoli funkční většina bez jedné z obou protisystémových stran není možná.
Není důvodu revidovat nic na tom, co jsme o hnutí ANO napsali před volbami: svou povahou představuje vážnou hrozbu pro českou demokracii. Je ale evidentní, že se o tom nepodařilo přesvědčit dost voličů. Naopak zdá se, že finální mobilizace vyšla Babišovi. Slabou útěchou nám může být, že jej volil jen zhruba každý pátý občan.
Práce na odhalení pravé podstaty Babišova politického podniku ale nepřišla vniveč, protože velká většina parlamentních stran, ať už pod tlakem svých voličů či z vlastního poznání, se nyní staví k možnosti jakékoli spolupráce s Babišovým ANO veskrze zdrženlivě. Dosavadní postoj sněmovních stran tak ukazuje, že Andrej Babiš nemusí mít nijak snadnou cestu nejen k sestavení vlády, ale mimořádně obtížně se mu může stloukat také sněmovní většina, která by zablokovala jeho vydání k trestnímu stíhání.
Jako příznivý osudový moment se tu ukazuje, že SPD a ANO nemají společně většinu, děkujme za příznivou souhru okolností, která přenesla STAN, TOP 09 i KDU-ČSL těsně přes pět procent. Hlasování o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání tak bude nejdůležitějším politickým konfliktem nadcházejícího období. Je také možné, že poskytne jedinečnou příležitost k mobilizaci občanské společnosti a ke konání masových protestů s cílem vytvořit zdola tlak na poslance, kteří by snad mohli nad vydáním Babiše a Faltýnka z rozličných důvodů — napadá nás jich hned několik — váhat.
To je základní úkol pro nejbližší období. Řádově závažnější úkoly ale čekají ve střednědobém výhledu.
Strategickým cílem demokratických stran musí být vyvolání předčasných voleb, v nichž by obnovily svou sněmovní převahu. Cesta k jeho dosažení se zatím ale nejeví nijak snadná, protože většina, která by měla na rozpuštění sněmovny zájem, se bude hledat velmi obtížně. Proto nejrychlejší cestu k předčasným volbám představuje možnost, že se ani na třetí pokus nepodaří nikomu vládu sestavit. A k tomu, pokud nikdo nebude chtít jít do vlády ani s ANO, ani s SPD, vede přímá cesta. Mohly by příští volby dopadnout hůř? Upřímně řečeno: ANO. Ale spíše ne.
.......................... :-), to je tak mile naivní.
Jestli to tzv. demokratické strany zkusí, tvrdě zaplatí, bych odhadoval.
Co se týče opozice, tak nestačí říci: My asi půjdeme do opozice , protože jsme malí a slabí, ale tu opozici je také třeba začít dělat. Oproti Pirátům, ODS a STAN zatím prohrávají na celé čáře.
Možnosti vidím tři, Jakub Patočka zmiňuje jen jednu z nich tedy tu, že ho třeba Sněmovna nevydá. Druhá je ta, že svým mocenským vlivem trestní stíhání zmaří personálními změnami, vyhrožováním apod. Třetí je prasidentská milost, resp abolice.
Nevydání by řešilo jen část jeho problémů, protože jsou stíháni i členové jeho rodiny, kteří imunitu nemají.
Obhajovat nezávislost soudů a orgánů činných v trestním řízení, nepřipustitt polský scénář, to je řekll bych pro nejbližší dobu to nejdůležitější
Pokud nepředpokládáme, že volby byly zmanipulované nebo že velká část voličů hlasovala v opilosti, nemá žádný význam hlasování opakovat, dokud se neobjeví nějaký závažný důvod pro významnou část voličů hlasovat jinak.
2) Výsledek voleb je debaklem levice, ne že ne. Nic na tom nemění, že na některých bojištích levice prohrála už před samotnými volbami.
Piráti ve volbách uspěli, ale nejsou levicoví. To je prohra levice. Bojují proti digitálnímu kapitalismu, bojují proti rasismu a fašismu, hlásí se k DiEM25 — a pak svůj ekonomický program nezaloží na Evropském Novém údělu DiEM25, ale na radách Vlastimila Tlustého. To je prohra levice.
ČSSD dostala ve volbách vcelku zaslouženě — byť pro většinu voličů sebevražedně — na frak. Teď ještě možná vyhodnotí, že za to mohl pokus o levicovou kampaň na poslední chvíli a že se měla raději držet národovectví a opevňování hranic. Ve skutečnosti si za to samozřejmě může tím, zrazovala levicové zásady, jak mohla. ČSSD prohrává proto, že není levicová, ale že ČSSD není levicová, je prohra levice.
KSČM dopadla podobně jako ČSSD a z podobných důvodů. Od ČSSD se liší především větším důrazem na národovectví — a to, že místo směrem k moderní levici se KSČM vyvíjí pryč od čehokoliv levicového, je samozřejmě prohra levice.
Zelení prohráli na celé čáře, skončili zcela bez státního příspěvku, na mizině a v dluzích. Podobně jako ČSSD z toho teď možná vyvodí, že se neměli hlásit k levicové politice. Jednou z příčin debaklu Zelených je, že předvolební průzkumy jim předpověděly méně než 5 %, zatímco Pirátům víc, to se dá těžko ovlivnit, pokud si nekoupíte předvolební průzkum — anebo nezískáte velkou oblibu dávno před volbami. Co se ovlivnit dalo, bylo váhání, jestli doleva ano, nebo ne, a kam vůbec jinak jinam, s z něj vzešlá nanicovatá kampaň s bledými plakáty a nanicovatými hesly, která se vesměs nedala ani v rychlosti přečíst, natož zapamatovat. Že v době, kdy lidstvo přivolává a urychluje globální změnu klimatu, která je ohrožuje vyhynutím, a kdy je už naprosto jasné, že kapitalismus té změně nedovolí zabránit, Zelení slibují, jak čistá příroda zajistí zdravé potraviny, je prohra levice.
Nejlepší šanci pro levici teď vidím v tom, že Zelení vypudí ze strany levicové ekoaktivisty a ČSSD sociální demokraty v době, kdy se DiEM25 snaží zakládat v jednotlivých evropských státech politické strany, které by prosazovaly jeho celoevropský program. S lidmi, kteří teď možná odejdou od Zelených a ČSSD, bude českou stranu DiEM25 možné založit.
Myslí si, že si jen příslušní státní zástupci a policajti honí trika a až dojde na lámání chleba, neobstojí... - navíc každý cítí, že kdyby nebyl Babiš v politice, o ČH se nikdo nezajímá ani náhodou.
A taky zde máme názor "ulice", obtloustlého pána na zastávce autobusu:
"Takže Babiše chtějí odsoudit za to, že za dotace vybudoval něco dobrého a krásného? Vždyť do toho šlo víc peněz z jeho kapsy než z dotací a navíc Čapí hnízdo funguje a vydělává.
(pozn. - "ošulit" EU na dotaích lid bere jako něco dobrého a "lišáckého", v žádném případě naopak)
Co potom takový Sobotka -- ten v životě nevybudoval ani hovno, ten zašantročil desítky tisíc bytů v hodnotě stovek miliard, a nic kurva???"
-----------------------------------------------------------
Myslím, že definitivní převod bytů OKD do rukou zahraničních vlastníku na severní Moravě ČSSD poškodil víc, než cokoliv jiného, a už se z toho nevyhrabe...
------------------------------------------------------------
Osobně to vidím na ANO + ODS.
Jestliže prosazovat levicovou proti Babišovi je těžší než proti soustavě „demokratických‟ pravicových stran podporovaných „nezávislými‟ pravicovými médii, nejsme svědky ničeho jiného, než že vládnoucí třída zdokonaluje své metody třídního boje.
Úkolem levice je najít na účinnější metody třídního boje vládnoucí třídy účinnou odpověď. Proti koncentraci mediální moci musí levice vytvořit vlastní komunikační kanály — což vlastně, abych Jakubu Patočkovi pořád jen neoponoval, je ono „mluvit s Babišovými voliči‟.
Jestliže nás Babišovo mediální imperium zastihlo nepřipravené, ukazuje to, že jsme sedli vládnoucí třídě na lep a spoléhali naivně na to, že dostaneme prostor v jejích médiích — hle, další prohra levice. Ačkoliv existence Deníku Referendum ukazuje, že přece jen nejsme naprosto nepřipravení a zcela bezbranní, jen trochu bezradní a slabí.