Deník Referendum Domov

Inspirováni obdobným formátem britského týdeníku New Statesman, vyslali jsme své redaktory do osmi měst, aby tu zachytili atmosféru dva týdny před volbami. Co lze ze vzniklého souboru reportáží vyčíst? Aniž bychom chtěli přeceňovat své poznatky, domníváme se, že na místě jsou důvody k vážným obavám.

Vybírali jsme spíše menší města na periferii země. Tam, kde to bylo možné, vysílali jsme své redaktory a redaktorky do jejich rodné obce. Navštívili jsme čtyři místa na Moravě a ve Slezsku a čtyři v Čechách. Všech osm reportáží vyšlo ve víkendovém vydání Deníku Referendum – moravské v sobotu, české v neděli.

Jedná se o následujících osm obcí: Karviná, Nový Jičín, Oslavany, Šumperk; Cheb, Nové Hrady, Teplice a Trutnov. Portrétujeme šest měst okresních a dvě menší. Obě se do výběru dostala z konkrétních důvodů: jedno proto, že je historickou baštou KSČM, druhé zase svým způsobem stálo v epicentru „uprchlické krize, která nenastala“.

• Fatima Rahimi: Zpráva z Šumperku: volby jsou svobodné, demokratické a tajné. Zatím
• Jakub Patočka: Pět hodin v Karviné: Okamury se, pane, nebojte, je to hodný člověk
• Barbora Bakošová: Oslavanského dělnického ducha střídá apatie
• Zuzana Vlasatá: V Novém Jičíně ani nepoznáte, že budou volby. I tu je ale jasné, že se vše mění
• Petra Dvořáková: V Trutnově: Máme hezký město a dál se nevidí
• Jan Gruber: V Chebu lidé vždycky přece volili komunisty
• Jan Šícha: Obraz předvolebních Teplic: zatím nekrachujeme
• Gaby Khazalová: Do Nových Hradů se měli valit uprchlíci. Dnes je tu lidé ale neřeší

Než přistoupíme k interpretaci našich poznatků, je na místě několik poznámek. Za prvé, výsledky minulých voleb v našich obcích byly oproti výsledkům republikovým posunuty ve prospěch levice a v neprospěch pravice, včetně KDU, ale víceméně věrně v nich odpovídaly zisky populistických stran. Za druhé naše pozorování zcela opomíjejí poměry v univerzitních městech, kde naopak bývá pravice silnější.

Je také možné, že s námi ochotněji mluvil specifický typ motivovanějších voličů, kteří se sami cítí součástí změny, v níž současně doufají. Tím pádem celkový obrázek, plynoucí z našich poznatků z terénu, může zobrazovat ve větší míře dynamiku nežli faktický stav. Na místě je ale také poznamenat, že naše pozorování v podstatě odpovídá výsledkům průzkumů voličských preferencí, jen tendence, které se v nich naznačují, ještě zvýrazňuje.

Co jsme zjistili?
Lidé si od parlamentní politiky slibují ve vztahu ke své osobní situaci jen málo, a proto o ni mají velmi malý zájem. Pokud už jí věnují pozornost, ve většině odmítají stav, jaký je, a přiklánějí se k někomu, kdo slibuje zásadní změnu, a to nikoli politickou změnu, nýbrž změnu politiky jako takové. Potkali jsme násobně větší počet voličů Tomia Okamury než ČSSD, ale i než Andreje Babiše.

S přihlédnutím k průzkumům preferencí na základě našich pozorování tudíž pokládáme za možné, že Okamurova SPD porazí ČSSD. I KSČM může být silnější než ČSSD. A Babiš může mít mnohem horší výsledek, než v jaký doufá. Do Sněmovny dle našich poznatků vcelku spolehlivě míří Piráti. Ve Sněmovně nebude STAN, nebudou v ní Zelení. O lidovcích a pravici nechceme říkat nic rezolutního, protože v našich městech byli vesměs slabí už minule. Naději si tu s nimi ale žádná výraznější část voličů nespojuje ani tentokrát.

Zdá se, že změny, jimiž česká společnost prochází, jsou hluboké a nemají pouze politickou povahu, ale spíš kulturně-politický ráz. Jednoduše řečeno: lidé masově ztrácejí důvěru ve schopnost politických institucí, jak se zde po roce 1989 zformovaly, hájit jejich zájmy. Mladá generace je zcela dezorientovaná. Silnou podporu mezi občany si tu lze opatřit politikou eskalace nenávisti vůči virtuálním hrozbám.

V letošních volbách výrazně schází pozitivní volba. Relativně silný segment voličů si ji spojuje s Piráty, ale spíše kulturně a emočně, nikoli na základě znalosti jejich reálných výkonů, schopností či představitelů, nebo dokonce programu. Lidé si s nimi spojují naděje, jež jsou vzájemně neslučitelné a často i v rozporu s výroky představitelů Pirátské strany.

Očekáváme takovýto výsledek voleb:

1. ANO mezi 20 a 25.
2. SPD kolem 15.
3. ČSSD mezi 10 a 15.
4. KSČM kolem 10.
5. Piráti mezi 5 a 10.
6. ODS mezi 5 a 10.
7. TOP 09 mezi 4 a 8.
8. KDU mezi 4 a 7.

Současná vládní koalice zřejmě ztratí většinu
Máme za jisté, že parlamentní většinu nepůjde sestavit bez jedné ze čtveřice stran ANO, SPD, Piráti a KSČM. Avšak většinu může mít sám o sobě už trojlístek ANO, SPD a Piráti. Za prakticky jisté také máme, že současná vládní koalice v příští sněmovně nebude mít většinu.

V každém případě, dostane-li polistopadová demokratická politika vůbec ještě jednu šanci spravovat stát, bude zcela nepochybně poslední a skoro vše se bude muset změnit. Lidé jsou nespokojení a chtějí, aby se stát spravoval úplně jinak, než co zatím byla demokratická politika schopna předvést.

Není to jen její odpovědnost a vina. V potaz je třeba vzít skutečnost, že české země volí v celkově proměněné situaci západních demokracií. Na jedné straně lidé všude v čím dál větší míře odmítají z podstaty nespravedlivý model globalizovaného kapitalismu, na straně druhé zatím nevznikla shoda na příznivé alternativě k němu. A její hledání ovlivňují bouřlivé proměny technologického prostředí, v němž algoritmy globálních korporací jako Facebook či Google mají na povahu veřejné komunikace větší vliv než práce novinářů.

I proto je situace ne zcela přehledná a obtížně předvídatelná. Třeba u nás tedy všechno dopadne nějak jinak, lépe. Když New Statesman na základě svých reportáží vyvozoval závěry o britských volbách, vyšlo mu, že Jeremy Corbyn míří k drtivé prohře. A to je naše největší naděje. Třeba se podobně fatálně mýlíme my.

Do voleb zbývá týden a spousta občanů zůstávala ještě nerozhodnutých. Každý tak ještě může mluvit s lidmi kolem sebe, jednak aby k volbám šli a jednak aby pomohli výsledku, který nakonec nebude tak tíživý, jak se nám dnes jeví.