Je možné, že se schyluje k úplné porážce polistopadové politiky
Jakub PatočkaDeník Referendum v předposledním týdnu před volbami vyslal své redaktory do osmi měst, aby v nich zachytili předvolební náladu. Všichni se vrátili s dosti ponurými obrazy.
Inspirováni obdobným formátem britského týdeníku New Statesman, vyslali jsme své redaktory do osmi měst, aby tu zachytili atmosféru dva týdny před volbami. Co lze ze vzniklého souboru reportáží vyčíst? Aniž bychom chtěli přeceňovat své poznatky, domníváme se, že na místě jsou důvody k vážným obavám.
Vybírali jsme spíše menší města na periferii země. Tam, kde to bylo možné, vysílali jsme své redaktory a redaktorky do jejich rodné obce. Navštívili jsme čtyři místa na Moravě a ve Slezsku a čtyři v Čechách. Všech osm reportáží vyšlo ve víkendovém vydání Deníku Referendum — moravské v sobotu, české v neděli.
Jedná se o následujících osm obcí: Karviná, Nový Jičín, Oslavany, Šumperk; Cheb, Nové Hrady, Teplice a Trutnov. Portrétujeme šest měst okresních a dvě menší. Obě se do výběru dostala z konkrétních důvodů: jedno proto, že je historickou baštou KSČM, druhé zase svým způsobem stálo v epicentru „uprchlické krize, která nenastala“.
- Fatima Rahimi: Zpráva z Šumperku: volby jsou svobodné, demokratické a tajné. Zatím
- Jakub Patočka: Pět hodin v Karviné: Okamury se, pane, nebojte, je to hodný člověk
- Barbora Bakošová: Oslavanského dělnického ducha střídá apatie
- Zuzana Vlasatá: V Novém Jičíně ani nepoznáte, že budou volby. I tu je ale jasné, že se vše mění
- Petra Dvořáková: V Trutnově: Máme hezký město a dál se nevidí
- Jan Gruber: V Chebu lidé vždycky přece volili komunisty
- Jan Šícha: Obraz předvolebních Teplic: zatím nekrachujeme
- Gaby Khazalová: Do Nových Hradů se měli valit uprchlíci. Dnes je tu lidé ale neřeší
Je také možné, že s námi ochotněji mluvil specifický typ motivovanějších voličů, kteří se sami cítí součástí změny, v níž současně doufají. Tím pádem celkový obrázek, plynoucí z našich poznatků z terénu, může zobrazovat ve větší míře dynamiku nežli faktický stav. Na místě je ale také poznamenat, že naše pozorování v podstatě odpovídá výsledkům průzkumů voličských preferencí, jen tendence, které se v nich naznačují, ještě zvýrazňuje.
Co jsme zjistili?
Lidé si od parlamentní politiky slibují ve vztahu ke své osobní situaci jen málo, a proto o ni mají velmi malý zájem. Pokud už jí věnují pozornost, ve většině odmítají stav, jaký je, a přiklánějí se k někomu, kdo slibuje zásadní změnu, a to nikoli politickou změnu, nýbrž změnu politiky jako takové. Potkali jsme násobně větší počet voličů Tomia Okamury než ČSSD, ale i než Andreje Babiše.
S přihlédnutím k průzkumům preferencí na základě našich pozorování tudíž pokládáme za možné, že Okamurova SPD porazí ČSSD. I KSČM může být silnější než ČSSD. A Babiš může mít mnohem horší výsledek, než v jaký doufá. Do Sněmovny dle našich poznatků vcelku spolehlivě míří Piráti. Ve Sněmovně nebude STAN, nebudou v ní Zelení. O lidovcích a pravici nechceme říkat nic rezolutního, protože v našich městech byli vesměs slabí už minule. Naději si tu s nimi ale žádná výraznější část voličů nespojuje ani tentokrát.
Zdá se, že změny, jimiž česká společnost prochází, jsou hluboké a nemají pouze politickou povahu, ale spíš kulturně-politický ráz. Jednoduše řečeno: lidé masově ztrácejí důvěru ve schopnost politických institucí, jak se zde po roce 1989 zformovaly, hájit jejich zájmy. Mladá generace je zcela dezorientovaná. Silnou podporu mezi občany si tu lze opatřit politikou eskalace nenávisti vůči virtuálním hrozbám.
V letošních volbách výrazně schází pozitivní volba. Relativně silný segment voličů si ji spojuje s Piráty, ale spíše kulturně a emočně, nikoli na základě znalosti jejich reálných výkonů, schopností či představitelů, nebo dokonce programu. Lidé si s nimi spojují naděje, jež jsou vzájemně neslučitelné a často i v rozporu s výroky představitelů Pirátské strany.
Očekáváme takovýto výsledek voleb:
- ANO mezi 20 a 25.
- SPD kolem 15.
- ČSSD mezi 10 a 15.
- KSČM kolem 10.
- Piráti mezi 5 a 10.
- ODS mezi 5 a 10.
- TOP 09 mezi 4 a 8.
- KDU mezi 4 a 7.
Současná vládní koalice zřejmě ztratí většinu
Máme za jisté, že parlamentní většinu nepůjde sestavit bez jedné ze čtveřice stran ANO, SPD, Piráti a KSČM. Avšak většinu může mít sám o sobě už trojlístek ANO, SPD a Piráti. Za prakticky jisté také máme, že současná vládní koalice v příští sněmovně nebude mít většinu.
V každém případě, dostane-li polistopadová demokratická politika vůbec ještě jednu šanci spravovat stát, bude zcela nepochybně poslední a skoro vše se bude muset změnit. Lidé jsou nespokojení a chtějí, aby se stát spravoval úplně jinak, než co zatím byla demokratická politika schopna předvést.
Není to jen její odpovědnost a vina. V potaz je třeba vzít skutečnost, že české země volí v celkově proměněné situaci západních demokracií. Na jedné straně lidé všude v čím dál větší míře odmítají z podstaty nespravedlivý model globalizovaného kapitalismu, na straně druhé zatím nevznikla shoda na příznivé alternativě k němu. A její hledání ovlivňují bouřlivé proměny technologického prostředí, v němž algoritmy globálních korporací jako Facebook či Google mají na povahu veřejné komunikace větší vliv než práce novinářů.
I proto je situace ne zcela přehledná a obtížně předvídatelná. Třeba u nás tedy všechno dopadne nějak jinak, lépe. Když New Statesman na základě svých reportáží vyvozoval závěry o britských volbách, vyšlo mu, že Jeremy Corbyn míří k drtivé prohře. A to je naše největší naděje. Třeba se podobně fatálně mýlíme my.
Do voleb zbývá týden a spousta občanů zůstávala ještě nerozhodnutých. Každý tak ještě může mluvit s lidmi kolem sebe, jednak aby k volbám šli a jednak aby pomohli výsledku, který nakonec nebude tak tíživý, jak se nám dnes jeví.
Pro mě osobně z toho plyne jediná věc - musím jít k volbám a volit ČSSD --- a to i přesto, že se mi moc nelíbí část její politiky a v podstatě souhlasím s panem Profantem, že by ji člověk tentokrát neměl podporovat a tím ji dopřát neúspěch a možnost sebereflexe.
Jenže to co se rýsuje je dost strašlivé...
Porovnejme prognózu (zahrnující nemalá rozpětí) s výsledky voleb před čtyřmi lety. Neliší se zas tak dramaticky, se dvěma výjimkami. Tou první je tušení vzestupu SPD (oproti Úsvitu). Budou-li "kazisvěti" dostávat opakované signály, že je jich dost a že jsou ohledně svého favorita zajedno, může se 15% pro Okamuru naplnit. Zatím jsou to však neveselé dojmy z ulice, které autory přiměly k jejich nejspíše kontraproduktivnímu varování. Druhou větší změnou, kterou prognóza výše očekává, je pokles hlasů pro ČSSD.
Domnívám se, že z převažujícího hlediska (pro mě málo relevantního) byly uplynulé čtyři roky úspěšné, ve srovnání s lety 2009 až 2013 opravdu podstatně lepší. Každý za to může přiznávat zásluhu podle svého gusta či volby, je však zřejmé, že se tak nestalo bez přičinění premiéra ani parlamentní frakce ČSSD. Jestliže tedy ukazují těsně předvolební preference na to, že sociální demokraté budou nejvíce nedoceněnou stranou, ba otloukánkem a že oportunní je nevolit je, pak „našinec“ nemá mnoho na výběr... Jsem na tom jako pan Morbicer.
Doporučuji přečíst si článek pana Pavla Šplíchala na A2larm, který se jmenuje „Koho volit? ČSSD – partu krajských kmotrů a fašounů.“ Článek je z 5.10.2017. Pan Šplíchal tam velmi rozumně uvažuje nad stavem, kdy by ČSSD ve vládě nebyla.
Sám se ptám: „ A koho tedy volit, když ne ČSSD?“ Tu sociálně bezohlednou pravici, do níž je třeba připočíst také ANO? To se zase má opakovat to šlapání po těch posledních z posledních? Ty asociální běsi vlád Nečase a Topolánka? Nebo se zase máme utápět v experimentech a řetězcích skandálů mikro – stran vzniklých jen kvůli volbám na způsob Věcí veřejných? Nebo snad má smysl volit strany, které se pravidelně s odřenými zády proderou do parlamentu, aby pak z vděčnosti za utrápenou účast ve vládě nic nerozhodly?
Já tedy ČSSD volit budu. S nechutí, s oběma očima nikoliv přimhouřenýma, ale zavřenýma, avšak s vědomím, že vše jiné je jenom horší. Ba tentokrát možná daleko, daleko horší. Neboť – jak zkušenost ukazuje – toho všeho darebáctví, jehož je ČSSD schopna, jsou ti ostatní také schopni. Leč toho sociálního cítění je v ČSSD stále o poznání více, než právě v těch ostatních.
Budu volit ČSSD, anebo nebudu volit vůbec.
Dobrou noc, Jiří Vyleťal
Je fakt, že autor vynechává některé ne tak povedené stránky účinkování ČSSD ve vládě................ nicméně v základních obrysech to sedí.
V Německu se k moci nedostali, zastupuje je jen AfD. V Rakousku jsou infikováni tradiční proudy - národních liberálech a lidovcích. V Česku to jde opět důkladně, jako v padesátých letech. Tradiční proudy jsou zcela potlačeny a politiku ovládají populisté, nacionalisté a nacionálně-prokremelští komunisté.
Já bych také byl rád, kdyby u nás byla vedle sociální demokracie silná křesťanská strana, jako je tomu v Rakousku, nebo v Německu. Avšak, z několika důvodů tomu tak není a hned tak nebude.
Jeden z těch důvodů je, že se KDU pravidelně znemožňuje sama. Naposledy svým "jo a né" se Starosty, předtím fašismem zavánějícími výroky jejich předsedy na adresu muslimských uprchlíků, předtím anebo současně s tím náhlým oživnutím Jiřího Čunka s jeho přitroublým vystupováním, úplně předtím Čunkiádou, ještě předtím vším tím počínáním pana Kalouska, z něhož bylo a je na sto honů cítit vše, jen ne křesťanství, atd. Bohužel.
Dobrou noc, Jiří Vyleťal
Nemohu neocenit, když věřící člověk, jenž o své víře neváhá psát a pro ni argumentovat, se dokáže dívat na politické záležitosti natolik nedeterminovaně a nepředpojatě, že nepřehlédne, ba naopak zostřeně vnímá poklesky i celkovou rozpornost politiky u křesťansky orientované strany. Leckomu stačí jakákoliv proklamace, z níž je cítit křesťanské nebo jen konzervativní východisko a strana má jeho hlas. ČSSD je vskutku zásadní "hráč" v zápase o sociální podobu naší společnosti.
Také pan Unger má však podle mne pravdu. KDU-ČSL nemůže ani nechce hrát roli ČSSD, jde však přese vše o relativně ctnostnou (standardně nectnostnou) stranu, jíž je v PS velmi zapotřebí a která by si zasloužila, podobně jako ČSSD řekněme dvojnásobek hlasů. (Více, trojnásobek, by si zasloužili jen Zelení.) KDU není bezohledná pravice, byť se tak někdy tváří, neboť někteří voliči TOP09 by na to mohli zabrat.
Lidi obdivuhodné, solidní i kazící průměr má každá strana, i oba tradiční rivalové. KDU-ČSL nemá těch posledních, myslím, opravdu mnoho, i když J. Čunek "stojí za to". U demokratické strany se musíme s podobnými jedinci, občas i křídly, smířit. Tedy pokud nebudou stranám předsedat...
Pokud jde o čunkiádu před 10 lety, myslím, že mnozí ideově středolevicoví občané nepochopili, proč k tomu došlo. Moravské křídlo v čele s Čunkem se totiž postavilo Kalouskovi a rozumělo si více s tehdejším lídrem soc. dem. Paroubkem. Proto tato kauza. Signifikantní je, že Čunek u nás v regionu získal v loňských volbách 23% hlasů a není to způsobeno jen zvýšeným počtem věřících voličů na jihovýchodní Moravě.
Důležitým faktorem rovněž je, že se KDU-ČSL u nás dělí na českou KDU a moravskou ČSL, kde ta česká KDU má blíže k CDU, zatímco ta moravská ČSL má blíže k ÖVP.