Volby v bublině nás teprve čekají
Miroslav BalaštíkAutor kritizuje odpůrce nedemokratických stran za to, že v předvolebním čase komunikovali více mezi sebou než s lidmi „z protějšího břehu“. I v tom vidí příčinu neuspokojivého výsledku.
Výsledky asi nikoho úplně nepřekvapily a ti, co budou číst tento článek, z nich mají jistě stejně malou radost jako jeho pisatel. Ale přese všechen nesouhlas se nestalo nic jiného než to, co je v demokracii obvyklé: vyhrála strana, která dostala nejvíc hlasů.
Důvod k hysterii, emigraci ani nenávisti vůči těm, kdo jí dali hlas, to není. Pokud se cítíme být součástí státního společenství, kde vládne demokracie a hodnota člověka není odvislá od jeho názorů, příjmů, společenského postavení nebo inteligence, nemáme jinou možnost než to přijmout jako fakt.
V opačném případě musíme otevřeně připustit, že naše bublina tvoří zvláštní skupinu obyvatel, která ví více, a která se cítí být spíš součástí společenství určitých hodnot než geografického útvaru založeného na národní příslušnosti, historii a jazyce. A musíme v takovém případě připustit i to, že demokracie není vhodný způsob řízení dnešní společnosti a začít se poohlížet po jiném. Obojí je legitimní.
Anebo je zde jiná možnost: připustit pochybnosti. Zamyslet se nad tím, zda naše obavy a rozladění souvisí skutečně s ohrožením základních hodnot, nebo pouze určitých výhod a benefitů, které nám globalizovaný svět nabízí, ale které většina společnosti nedokáže využívat, a cítí se proto být z účasti na společenském vývoji vyloučena. Anebo zda nejde o frustraci z prohry s protivníkem, kterého jsme si do jisté míry sami vytvořili a démonizovali.
I když se - ovšem - jedná svým původem i způsobem svého vedení o "podnik jednoho muže". Tedy Babiše.
Jenže: to hnutí jako takové je daleko širší. A dokázalo - jak autor správně uvádí - oslovit velké množství docela "obyčejných" voličů.
Já jsem už před dosti dlouhým časem poukázal na to, že ANO je svým způsobem pokračování svého času velmi oblíbených "úřednických", ideologicky nevázaných vlád, především té Fischerovy.
Zkrátka, v národě je velký počet lidí, občanů, kteří už mají po krk všech možných ideologií. A kteří si přejí prostě jenom "rozumnou" správu státu, věcné a racionální řešení praktických problémů.
Ponechme teď stranou, jaké jsou skutečné motivy a cíle Andreje Babiše; skutečností ale zůstává, že on dokáže velice přesvědčivě plnit právě tu roli neideologického, nedogmatického "machra", který ty problémy řeší.
Takže: ANO skutečně není - pouze - Babiš. ANO je do nemalé míry shromaždištěm lidí, kteří touží po této čiré věcnosti v řízení státních záležitostí, osvobozené od jakékoli ideologie. Tento potenciál byl ve společnosti už před Babišem; Babiš ho pouze využil, stal se jeho symbolem a lídrem.
Babiš teď dostane příležitost dokázat, jak bude s touto "novou věcností" zacházet v reálné politické praxi.
Už svého času jsem napsal, že na adresu Babiše s jeho politickými pretencemi je možno prohlásit víceméně to samé, co svého času pekař Werich řekl svému císaři-Werichovi, když ho tento lákal, aby převzal jeho roli: "Vy se musíte historicky znemožnit. A to proto, aby lid poznal, že takové jako jste vy nepotřebuje, a že si může vládnout sám!"
Babiš teď dostává svou životní příležitost. Buďto se při výkonu své moci skutečně "historicky znemožní" - a pak bude pokoj jak od něj, tak i od jemu podobných.
Anebo ale opravdu "dokáže, že to dokáže" - a pak bude ale skutečně velkým vítězem.
Svým způsobem je škoda, že nedosáhl na absolutní většinu. Protože pak by za veškeré své činy a počiny byl odpovědný výhradně on sám; zatímco v případě různých - dost možná nestálých - koalic se bude moci vymlouvat na to, že "já jsem to myslel dobře, ale koaliční partneři mi to zkazili".
Nicméně šlo nebýt s tím, koho dnes srovnávám s Hitlerem čtyři roky ve vládě. Právě tak mohl si novinář, který začal psát čtvrt roku před volbami o výjimečném nebezpečí oligarchy, které nás z jakýchsi důvodů -- ty musel zůstat dlužen, protože místo nich vypracovával akční plán záchrany -- ohrožuje mnohem víc než vládnutí stran ovládaných kmotry, všímat veřejně tohoto nebezpečí už o dva roky dříve a nikoli shodou okolností až tehdy , když vzestup oligarchy začal ohrožovat volební výsledek dvou stran, se kterými je spřízněný. Atd., atd.
Bylo by báječné, kdybych mohl napsat, že proevropské nexenofóbní strany mají v parlamentu minimálně 85 poslanců a to je slušná opoziční síla, schopná zablokovat nežádoucí ústavní změny. Že tytéž politické síly drží zatím drží s převahou Senát, některé krajů a že máme spolehlivě od exekutivy oddělené soudnictví a veřejnoprávní media -- prostě, že jsem případný vývoj k autoritativnímu oligarchickému vládnutí zatím schopni velmi úspěšně blokovat a že máme všechny důvody předpokládat, že tyto bašty udržíme. Ale já si tím rozložením sil s Chovancovou ČSSD a s ODS lavírující mezi euroskepticismem a antievropanstvím rozhodně nejsem jist.
Prostě pořád platí, že tradiční strany neporazilo Ano, SPD a Piráti, ale že si svoji porážku poctivě odedřely. A pokud by chtěli hájit z polistopadového vývoje to, co stojí za obhajobu, pak mají i dnes dost prostředků a spojenců.
"Když na to koukám, hele u Stadic voře nějaké chlapík s dvěma straktejma volama. To by mohˇ bejt po těhle volbách dobrej nápad."
"A nevadí, že je to Pirát?"
Ta první část je kradená, původně to byla ruka jezerní paní s mečem a nápis: "Po posledním projevu Mayové to vypadá jako hodně dobrý nápad" -- inu, kosmopolitní mládí upravuje rychle.
Útok na jednu z nich už je ale avizován: je to Babišův záměr prosadit jednokolovou volbu do senátu.
Budu s napětím sledovat, kdo na to uslyší rovnou a kdo to podpoří za přísliby prebend.
A Okamura může přicházet s čím chce. Není použitelný ani pro Babiše, může jen žvanit -- a my budeme muset to jeho žvanění čtyři roky vydržet. I když, já bych to spíš odhadoval na dva.
No, asi je lepší se takhle strašit a tak strašidlo plašit.