Problémy předvolební sezóny roku 2010 se zdají takřka nicotné oproti dnešním. Přesto se tehdejší kampaň té letošní v něčem podobala. Všichni, jako by byli opaření bizarním rozhodnutím ústavního soudu, který zrušil předčasné volby, jež se měly konat o rok dřív. K nim se už konala kampaň, visely billboardy, vcelku evidentně tehdy situace směřovala k tomu, že vznikne vláda ČSSD Jiřího Paroubka tolerovaná komunisty.

A směřovala k tomu zákonitě, protože Topolánkova vláda se právem zdiskreditovala, vyznačovala se nekompetencí, provázely ji skandály, ostatně oba koaliční partneři ODS, jak KDU tak Strana zelených, na svou účast v ní zaplatily volebními debakly. Zejména se ale jednalo o vládu od prvního okamžiku nelegitimní, protože stála na dvojici podplacených či zastrašených, Milošem Zemanem zorganizovaných přeběhlíků z ČSSD.

Jenomže v roce 2009 zasáhl Ústavní soud, mimořádně sporným rozhodnutím natěšené politiky poslal z vojny domů, billboardy zmizely, plakáty se srolovaly, což pro některé mělo fatální účinky, protože z prakticky jistého místa ve Sněmovně jim nezbylo nic. Bojovnice proti americkému radaru Olga Zubová, jejímiž billboardy oblepil Jaromír Soukup Českou republiku, by mohla vyprávět.

Od zmražené kampaně v roce 2009 do jejího rozmražení k řádným volbám 2010 se nálada radikálně změnila. Lidé už neměli v živé paměti velkopanské móresy Topolánkovy squadry, naopak vládla vcelku všeobecně příznivě přijímaná úřednická vláda Jana Fischera. Proti sociálním demokratům se rozjela masivní diskreditační kampaň, včetně nechvalně proslulého metání vajec po jejich představitelích na veřejných mítincích.

Pravice bystře pochopila, že musí zásadně přeskupit síly, chce-li uspět. Dva politici Topolánkových koaličních stran Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg opustili své lodě klesající ke dnu a vynořili se v marketingovém majstrštyku jako „nové tváře“ v čele zbrusu nové politické strany TOP 09. Pomohla jim chaotická zdola vedená kampaň „Vyměňte politiky“, která vynesla do pozice černého koně voleb předobraz Babišova ANO, Bártovy Věci veřejné. Tehdy poprvé se tu začala vést ryze marketingová bezprogramová kampaň, jež voliče degradovala na objekty manipulace.

V situaci únavy z nekonečné kampaně a také pod bubnovou, nespravedlivě zaujatou palbou pravicových médií, což tehdy až na Právo byla úplně všechna, včetně veřejnoprávních, do té doby vcelku brilantní Jiří Paroubek začal vykazovat rysy opotřebení a kupit chyby. Jednou z nich bylo rozhodnutí pod sprškami vajec zastavit mítinky s voliči — ČSSD najednou působila tak, že ztratila energii bojovat za své voliče, že ji lze zastrašit. Druhou, ještě vážnější, chybou bylo rozhodnutí přizpůsobit se marketingovému stylu kampaně.

ČSSD tehdy jako kdyby podlehla dojmu, že kampaň je příliš dlouhá, lidé jsou otrávení. V takovém rozpoložení akceptovala jeden z nekonečné řady katastrofických nápadů Jaroslava Tvrdíka a vsadila na uvolněný, na oko laskavý styl předvolební komunikace. Paroubek — na billboardech tehdy zobrazovaný se svou novou mladou ženou Petrou — v této roli prostě nebyl a nemohl být uvěřitelný. Dáte-li buldokovi mašli, ještě se z něj nestane jorkšír. Už on tehdy mluvil o snech. K heslu „Uskutečníme sny našich dětí“ před naším domem někdo připsal: „Jirko, sny tvých dětí jsou naše noční můry.“

Vedla se masivní, všemi póry zaujatých médií pryštící prolhaná kampaň, že ČSSD kalamitně zadluží stát, že dopadneme jako Řecko, že bude vládnout s komunisty. Do toho tu „voněly novotou“ dvě pravicové strany, TOP 09 a Věci Veřejné. A ODS — jakkoli nekonečně směšně to dnes může vypadat — provedla tehdy zdařilý úhybný manévr, když vyměnila konflikty s Paroubkem omletého Topolánka za Petra Nečase, jemuž úslužná média přičinlivě opatřila etiketu Pan Čistý.

A do této nálady kulturně-politické převahy pravice jako krystal soustřeďující rozptýlené paprsky v jeden laserově silný proud vpadl mistrovský kousek obscénní české politické propagandy klip Přemluv bábu natočený Petrem Zelenkou s účastí Marthy Issové a Jiřího Mádla. V něm vrcholí polistopadová samolibost městských českých a moravských liberálů, že snědli všechnu moudrost světa, že pravice přináší lidstvu blaho, zatímco levice je vhodná nanejvýš k intimní hygieně.

Drzou zpupností klipu jsme se tehdy zabývali. Zpráva v DR shrnující opovržení české intelektuální levice končila větami legendy československého disentu a sociální demokracie Jaroslava Šabaty. Na otázku, zda by chtěl něco říct Petru Zelenkovi, odpověděl: „Neumím si představit, že bych reagoval jinak než důstojným mlčením. Ten člověk se zcela znemožnil.“

↗

K Andeji Babišovi vede odsud přímá, nepříliš klikatá cesta. Repro DR

Ale nebyla to bohužel tak docela pravda. Mladí lidé vyrazili v nadprůměrných počtech k volbám. Jejich výsledky byly šokem pro levici a posledním velkolepým triumfem pravice. Jiřího Paroubka čekal pád. Sociální demokracii vnitřní boje o jeho nástupnictví mezi programově založeným Sobotkovým a oportunistickým Haškovým křídlem, z nichž se strana důsledně vzato nevzpamatovala dodnes.

Vznikla otřesná vláda Petra Nečase, zřejmě nejhorší od roku 1989. Vláda chaoticky škrtala a přitom fatálně nezvládala čerpat stovky miliard evropských dotací. Více než polovina jejích členů se musela poroučet vesměs kvůli skandálům spojeným s korupcí. Po třech letech trápení se doklopýtala k neuvěřitelnému finále se skandálem Petra Nečase a Jany Nagyové. Byl to ale přímý důsledek pravicového běsnění z přelomu let 2009 a 2010, jež vydávalo možný nástup levice za ohrožení demokracie. A klip Přemluv bábu byl jeho korunou.            

Přímým důsledkem tehdejší pomatenosti české společnosti, a zejména její liberální elity, bylo oslabení parlamentní demokracie, jež je na střídání vlád levice a pravice založena. Přímým důsledkem také bylo prohloubení nedůvěry k médiím i politické reprezentaci jako celku lidmi ve všech koutech republiky, z nichž masivní části se právem cítily svou elitou opuštěny. Dokořán se otevřela vrata nástupu antisystémových populistů.

K nezamýšleným důsledkům nemilosrdných kampaní proti Paroubkovým sociálním demokratům patří triumf jeho přímého a celoživotního protivníka Miloše Zemana v prezidentské volbě (Paroubek by mu nedal šanci) a patří k nim — stejně zákonitě — vzestup Andreje Babiše, včetně demolice českého mediálního provozu, jež je s ním spojena.

Babičky a dědečkové, kteří snad mohli být před sedmi lety svými pomatenými vnoučaty přemlouváni, aby volili proti svým životním zájmům pravici, jež se hotovila seškrtat jim důchody, jsou dnes vesměs oprávněně znechuceni úrovní zdejších poměrů. A mnozí jsou dlouhodobě manipulováni sofistikovanou Babišovou propagandou, aby volili jeho spolek.                                                                                 

Každý, kdo před sedmi lety, byť jen na moment podlehl či zaváhal, nad tím, zda náhodou na makabrózním klipu Petra Zelenky něco není, má dnes jedinečnou příležitost své tehdejší selhání odčinit. Tak jako tenkrát i dnes má ČSSD tisíc a jednu vad. Tak jako tenkrát ale platí, že jestli je něco v nejniternějším zájmu zdejších babiček a dědečků, pak je to volba strany, která vždy jakž takž upřímně hájila jejich zájmy.

Neříkáme, že jí má volit každý. Neříkáme ani, že je to jediná volba připadající dnes a zítra v úvahu. Ale každý jeden člověk, který uprosí svou babičku či dědečka, aby místo ANO volili ČSSD, se zaslouží o demokracii. Tak telefon do ruky a směle do toho, ještě vám pár hodin zbývá.