Návod jak zastavit Babiše. Sedm tezí k letošním volbám

Příspěvek šéfredaktora DR do ankety Fóra24 Oč jde v letošních volbách je nástinem možné předvolební i povolební strategie demokratických sil v českých zemích.

Jakub_cb

Jakub Patočka

06.10.2017 11:25

Babisbla

Lidí, kteří Babiše prokoukli, přibývá. Základní otázkou ale zůstává, jak sestavit demokratickou parlamentní většinu a vládu bez něj. Foto Karel Gargulák

S mou kolegyní Zuzanou Vlasatou jsme v knize Žlutý baron prokázali, že příběh, který Andrej Babiš vypráví o svém vstupu do politiky, není pravdivý. Ukázali jsme také, jaká je pravá podstata Babišova politického angažmá. Doložili jsme, že báchorka o zmoudřelém byznysmenovi, který přichází napravit pokřivené poměry, je jen marketingovou fasádou.

Za jejími kulisami, v realitě, Babiš během účasti Agrofertu ve vládě prohloubil svůj extrakční model podnikání: ještě masivněji vysává veřejné rozpočty a ohýbá rozhodování veřejné správy ve svůj obchodní prospěch. Za sebou nechává spoušť.

Babiš se k přímému vstupu do stranického soupeření zřejmě rozhodl po volbách v roce 2010, které představovaly vážný otřes české politiky. Tehdy se začala hroutit podpora pro ODS a ČSSD, do té doby stabilní a sílící póly českého parlamentu.

Babiš měl v obou dvou stranách své agentury, které tam pečovaly o jeho zájmy. Mnohé by překvapilo, kolik z jeho údajně nových tváří dříve prošlo jednou ze dvou hlavních stran polistopadové politiky, například Brabec byl v ODS, Faltýnek zase v ČSSD.

Při volbách v roce 2010 ale Babiš pochopil dvě věci. Za prvé, že lidem dochází trpělivost s korupčně-klintelistickým modelem kapitalismu, který tu plíživě vznikal po roce 1989 a jehož byl Agrofert – v oblasti byznysu – úplně stejným pilířem jako ODS a podstatné části ČSSD v oblasti politiky. A za druhé, že voličské chování bobtnajícího segmentu politické veřejnosti lze zmanipulovat bezobsažnou marketingovou kampaní.

Babiše muselo snad až urážet, když viděl, co dokázal v roce 2010 Vít Bárta s jednou usmolenou bezpečnostní agenturou, s pár desítkami milionů a se čtyřmi děvčaty v plavkách na billboardech. Musel si říct, když má Bárta miliony, zatímco já mám miliardy a celorepublikovou strukturu manažerů, byl by v tom čert, abych nedokázal víc než on, budu-li lidem říkat, co budou chtít slyšet; a ještě jim třeba navrch přidám koblihu.

Měl bohužel pravdu. Z osudu svého přímého politického předchůdce, Věcí veřejných, se poučil ještě ve dvou ohledech. Za prvé dobře rozpoznal, že Bártovu politickou kariéru ukončily deníky Mafra. A při všech výhradách k předbabišovským Lidovkám i Frontě, můžeme na to vzít jed, že kdyby ještě dnes oba deníky byly nezávislé, a řídili je kolegové Balšínek a Čásenský, Andrej Babiš by v tuto chvíli seděl zřejmě úplně jinde než ve volebním štábu politické divize Agrofertu.

Za druhé Babišově pozornosti nemohlo uniknout, jak snadno lze k politickému úspěchu využít naivity a jednostrannosti určité, bohužel také čím dál početnější, části občanských iniciativ, které ve zpozdilém a v jádru antipolitickém sentimentu přicházely s velikášskými hesly typu „Vyměňte politiky“ či „Rekonstrukce státu“. K tomu se Babiš rád zavázal, protože politiky věru vyměnit chtěl a také stát má v úmyslu jak se patří zrekonstruovat. Mimochodem role, kterou v aktivistických projektech typu Rekonstrukce státu sehrál Babišův mediální černokněžník Marek Prchal, nebyla malá a zasluhovala by bližšího průzkumu.

Babišův propočet z roku 2010 mu dokonale vyšel. Díky obrovským prostředkům (jeho majetek je srovnatelný s Trumpovým), díky vlastnictví médií, vinou naivity řady prominentních aktivistů a vinou z velké části oprávněné, lety nashromážděné, krize důvěry v politiku i v média se Agrofert dostal k mimořádnému volebnímu zisku v roce 2013.

Ve vládě se pak snažil udržet si přízeň veřejnosti, někdy i tím, že prospíval tam, kde to nenarušovalo jeho zájmy. A za kulisami hrabal. To všechno mu šlo dobře, protože ruku na srdce, pokud je základním Babišovým argumentem poukaz na slabost a nekompetenci české politické třídy jako celku, ona to svými výkony až na vzácné světlé výjimky během uplynulých čtyř let soustavně potvrzovala.

Zbývá vysvětlit, proč je Andrej Babiš dnes řádově nebezpečnější než před čtyřmi lety. Základní příčinou je okolnost, že česká politická veřejnost se ukázala daleko životaschopnější, než Babiš očekával. Díky práci některých novinářů a médií postupně jasně vyvstávala pravá podstata Babišova politického projektu. Jednoduše řečeno: říkat lidem, co chtějí slyšet, a za kulisami oškubávat stát.

Díky odolnosti české demokracie jsou Babiš a jeho pobočník Faltýnek dnes trestně stíhaní. Zisk moci je tak pro Babiše dnes i existenční otázkou. Nebude-li kontrolovat stát, ale i média a veřejné instituce, v míře, která mu dovolí ovlivnit trestní řízení, může skončit ve vězení. A dobře to ví. Proto hrozí, že případného zisku moci využije k tomu, aby takový scénář znemožnil, a také k tomu, aby vyloučil jeho opakování. Včetně toho, že lze počítat s pomstou vedenou proti všem, kteří se mu snažili uchvácení moci znemožnit.

Mnozí zahraniční pozorovatelé dávno řadí Babiše do společnosti autoritářských politických figur typu Orbána, Erdogana či Putina. Je fascinující, kolik veřejně vystupujících osob u nás má potíže rozpoznat, že právě takováto je Babišova pravá povaha. Těžko se někdy rozlišuje, u koho se jedná o prostou výjimečnou chybu v analýze, u koho o dříve dovedně skrývanou slabost ducha, a u koho o staré dobré kolaboranství. Mentalita, kterou lze v různých zákoutích české společnosti pozorovat, dnes zajisté v lecčems připomíná nástup normalizace.

Na tomto půdorysu lze zformulovat k nadcházejícím volbám sedm tezí:

  1. Jde o střet demokracie s Babišem. Jediná opravdu závažná otázka nadcházejících voleb zní, zda bude příští vládu jako suverén sestavovat Andrej Babiš, anebo ne. Pokud se to stane, věci se zřejmě velmi rychle mohou sesunout do stavu úplné porážky polistopadového směřování. Každý, kdo toto dilema relativizuje, je dnes bezděčným nebo vědomým pomocníkem Babišova projektu proměny České republiky v autoritářský stát řízený jako jeho firma. V některých prostředích dnes oblíbená teze o „koalicích s ANO bez Babiše“ je podivuhodným projevem nepochopení faktu, že v ANO, v Agrofertu i v Mafře Babiš rozhoduje o všem podstatném bez ohledu na to, jaký je formální vlastnický stav.
  2. Jediným východiskem je aliance demokratických stran. Z voleb nemůže vzejít nic o moc lepšího než vláda široké aliance demokratických stran, jakási obdoba prvorepublikové pětky. V našem případě by ale musela být jen čtyřčlenná vinou fatálního selhání vedení KDU-ČSL a STAN, která nedokázala zvládnout jednoduchý technický úkol spočívající v uzavření dohody o společné kandidatuře tak, aby jim ke vstupu do Sněmovny postačovalo pět procent. Už proto si ani jedna z obou stran v letošních volbách nezasluhuje hlas. Jak máme věřit, že dokáží zvládnout nepoměrně těžší úkoly ve sněmovně, když se nedokázaly domluvit ani na společném postupu před volbami? Každopádně jedině hlasy pro strany, které deklarují ochotu se demokratické povolební aliance účastnit, tedy pro ODS, TOP 09, Stranu zelených, a s výhradami také ČSSD, jsou hlasy pro demokracii a proti autoritářství.
  3. I Okamura je méně nebezpečný než Babiš. Bohužel šance demokratické aliance získat většinu kromě již zmíněného neodpustitelného břídilství vedení STAN a KDU zásadně snižuje také okolnost, že podstatnou část české politické veřejnosti zachvátila – řečeno exaktním sociologickým pojmem Václava Jamka – „vlčí mlha“. Lidově řečeno „Češi zblbli“ a v neuvěřitelných spoustách se chystají volit strany „chaosu“ konkrétně Okamurovu SPD, která slibuje záchranu před všemi druhy neexistujících nebezpečí, a – odpusťte – Piráty, kteří také slibují všechno a nic a hlavně každý den něco jiného. Protože ani jedna z obou stran vůbec nemá tušení o elementárních náležitostech demokratické politiky, jejich podíl na mandátech ve sněmovně může nejspíše způsobit stav, v němž demokratický blok nebude mít většinu. Přesto i Okamura, se všemi svými ohavnými protofašistickými rysy, se svou moudrostí vyčtenou z komentářů pod svými statusy na facebooku, se svým sborem bavičů okresního formátu, je méně nebezpečný než Babiš. Je nechutný, ale – zatím – nepředstavuje hrozbu systémové změny. Leda tím, že ve své niterné bezzásadovosti přinese hlasy Babišovi.
  4. Chcete-li volit Piráty, volte Zelené. Piráti se stali obětí své kampaně. Vedou ji ukřičeným způsobem, bez elementární úcty k institucím demokratického státu (není možné si na vězeňský volební autobus namalovat Bohuslava Sobotku vedle Andreje Babiše a chtít být brán ještě vážně) a s naprostým pohrdáním základní otázkou stávajících voleb. Piráti vůbec nechápou, jak moc je Babiš nebezpečný, a v oprávněném údivu nad tím, jak velkou a nepravděpodobnou podporu jim měřidla tekutých písků české politické přízně předvídají, kličkují jak zajíci mezi tušenými, hluboce neslučitelnými očekáváními svých možných voličů. Piráti nejsou strana, je to emoce. Je to volba vydesignovaného chaosu před nepříjemně složitou realitou. Řešit dnešní české problémy volbou Pirátů je jako zahánět hlad jointem. Chcete-li volit Piráty, jděte volit Zelené.

    I tiskový orgán politického hnutí Agrofert chápe, kdo jsou potenciálně hlavní vydavatelovi spojenci. Repro DR

  5. Tři strany, které lze volit. V zásadě s jakž takž klidným svědomím lze v nadcházejících volbách volit pouze tři strany: jsou to TOP 09, ČSSD a Zelení. TOP 09 proto, že stojí po celé čtyři roky až impozantně a nesmlouvavě jako hlavní Babišův protivník. ODS by mohla namítat, že v daném ohledu se od TOP 09 příliš neliší. Jenomže pro TOP 09 mluví i další přednosti. Je pevně proevropská, nezneužívala nenávistných nálad, s Bedřichem Moldanem ve svých řadách je vstřícně nakloněná ekologickým prioritám. TOP 09 má ale základní nedostatek: je radikálně antisociální, čímž bohužel vážně zdestruovala svůj voličský i koaliční potenciál. Voliči, pro něž zůstává ústřední prioritou otázka sociální, a nad vším ostatním jsou ochotni přimhouřit oči, by bez váhání měli hlasovat pro ČSSD. A je dobře, že právě v tomto duchu sociální demokraté vedou kampaň, skýtá to největší naděje zkonsolidovat a snad i rozšířit voličskou podporu. Konečně ti, kteří chtějí úplně všechno, progresivní politiku v oblasti občanské, sociální, evropské, ekologické a především také zásadový postoj proti Babišovi, mohou volit Stranu zelených, byť bohužel s tradičně nepříliš vysokou šancí na reprezentaci.
  6. Otázka komunistů. Jestliže jsme řekli A: že Andrej Babiš je nebezpečnější, než kdokoli druhý, je třeba říct také B: že je nebezpečnější i nežli komunisté. Zdá se, že česká společnost si při svém dnešním rozpoložení snad ani nezaslouží nic jiného, než výsledek, který se jeví jako den o dne pravděpodobnější. Demokratický blok ODS, ČSSD, TOP 09 a KDU-ČSL nebude mít většinu. Avšak ani Babiš s blokem chaosu – SPD a Piráti – snad nebude mít většinu. Jazýčkem na vahách se tak může stát KSČM. Je to strana po roce 1989 na republikové úrovni systematicky a z vesměs srozumitelných důvodů ostrakizovaná celým českým politickým provozem. Mentálně jsou komunisté bohužel jistě bližší Babišovi nežli bloku demokratických stran. Jenomže sami komunisté s Babišem většinu nejspíš mít nebudou. Vůči většině, na níž by se měli podílet i Piráti a Okamura budou mít zákonitě odpor – ať už se to někomu líbí nebo ne, jsou konec konců stranou zakotvenou v polistopadových poměrech. Je zcela nemyslitelné najít uspořádání, v němž by se mohli na příští parlamentní většině podílet? Například ve formátu menšinové vlády ČSSD a KDU-ČSL, tolerované ODS a TOP 09 ze strany jedné a KSČM ze strany druhé? Je povinností demokratických stran i nad takovým řešením už dnes přemýšlet.

    A jestliže je tu nějaký muž, který by mohl být s to, pro takové řešení parlamentní většinu stlouct, je to Miroslav Kalousek. Ejhle: tu by mohlo přijít vhod, že už jednou se o menšinovou vládu lidovců a ČSSD tolerovanou komunisty pokoušel. Už tehdy měl pravdu. Řešení, které v roce 2006 prosazoval, legitimní bylo, zatímco vláda Topolánkovy ODS, s Čunkovými lidovci, Bursíkovými zelenými a dvěma Zemanem zařízenými přeběhlíky z ČSSD legitimní nebyla: a její vznik tehdy zásadně přispěl k destrukci demokratické politické kultury i nástupu monster, jež tu dnes před námi defilují.
  7. Program pro demokratickou většinu. Je jasné, že popsaná menšinová vláda by měla spoustu problémů a zřejmě by mohla účinkovat pouze po přechodnou dobu, jako výraz mimořádné situace. Každý by musel něco dostat a z něčeho slevit. Jako dobrý základ se jeví ústupky v EET vůči pravicovým stranám, uchování či prohloubení sociální politiky minulé vlády jako ústupky vůči KSČM. Každopádně pozitivní program nové vlády by musel zahrnovat strategické kroky, jimiž by mimořádně zkřehlá česká demokracie v poslední chvíli zareagovala na děje, jež nás do stávající tísně přivedly. Body programové shody by mohly zahrnovat:
  • likvidaci Agrofertu (pokud by se ukázalo, že není možné přímé zestátnění, mělo by své kouzlo dát Andreji Babišovi ochutnat jeho medicíny a navštívit jeho podnik se zajišťovacím příkazem),
  • systematický postup proti šiřitelům nenávisti dle platných zákonů, na což politická reprezentace v právě končícím volebním období prakticky rezignovala,
  • rozsáhlý a velkorysý program občanského vzdělávání (letmý pohled na výsledky studentských voleb každého ubezpečí, jak fenomenálně bludná byla korunní teze české amatérské polistopadové sociologie, podle níž tu všechno bude v pořádku, jen co vymře generace zkažená komunisty),
  • mediální reformu, v jejímž rámci by stát na jedné straně masivně zainvestoval do obnovy nezávislých, pluralitních a kvalitních médií, na straně druhé zavedl regulaci účinně znemožňující v médiích vyvolávání nenávisti i opakované šíření lživých zpráv,
  • reformu volebního systému, která by snížením počtu obvodů i hranice pro vstup do sněmovny zavedla skutečně poměrný systém a která by také zavedla možnost voličů stanovit sami vlastní pořadí volených kandidátů dané strany, což by zásadně omezilo dnešní určující vliv partajních sekretariátů na podobu kandidátek. Neboť i to dlouhodobě a zásadně podkopává důvěru voličů v zastupitelskou demokracii.
Dost možná takto nějak může vypadat jediné příznivé východisko, jež se bude po letošních volbách nabízet. Je povinností demokratické politické reprezentace pokusit se ho využít. A také přijmout opatření, která znemožní opakování současného stavu. Demokracie nejen ve střední Evropě vstoupila do těžkých časů. A chce-li je zvládnout, musí si počínat vůči jevům, jež ji ohrožují, mnohem energičtěji než dosud.


A co si myslíte vy? Diskuse (29 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Martin Profant - Praha 7

Poznámka užitečného idiota Pátek, 6.Října 2017, 18:27:16

Nejsem přesvědčen, že bych měl kvůli obavám z Babiše odložit obavy z ODS a TOP 09 -- napáchaly ve svých vládách spolehlivě víc než Babiš a his band v té současné. o antievropských protiuprchlických hrátkách statutárního Chovance ani nemluvě.
Jsem tedy užitečný idiot podporující Babiše, inu nějak s tím dokážu žít.

Co mi ale na Patočkově akčním plánu vadí víc, je střednědobý výhled. Dejme tomu, že volby dopadnou plus minus podle očekávání, na kterých ho Jakub postavil. Tedy ANO, ODS, komunisté, ČSSD, Okamura -- nikoliv Piráti, protože podle akčního plánu bude část jejich voličů volit Zelené a obě strany skončí na 4,5. Možná TOP a možná KDU.

Aby vytvořili majoritu proti ANO, budou se muset spojit prakticky všichni. Takže tu bude vyloučené silné ANO dejme tomu s devadesáti poslanci a naprosto nesourodá koalice. Akce neschopná, rozhádána právě nad těmi nejpalčivějšími problémy. Nefunkční a neschopná vláda, rozpadající se majorita (miliardy jsou miliardy a cena poslance nebyla v podobných situacích nijak vysoká), nejspíš v období konce konjunktury -- všichni budou vzpomínat na dobu, kdy bylo lépe, tedy na současnou vládu (vzpomínkový optimismus) a protože se ČSSD bude kompromitovat v té budoucí, bude to vzpomínání ve prospěch Babiše.

Takže realistický odhad dopadů Patočkova sedmibodového akčního plánu: Dva roky nefunkční koalice, půl roku ústavní krize a volby, ve kterých Babiš při troše štěstí těsně nezíská ústavní většinu.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Neblábolit Sobota, 7.Října 2017, 02:20:58

Chceme-li porazit Babiše, je především nutné neblábolit o spojenectví všech „demokratických‟ stran proti němu. Takové spojení všech starých korupčníků, to je přesně to, co Babiš potřebuje.

Zatímco kdysi Jakub Patočka jasnozřivě předpověděl, že Karel Schwarzenberg je přesně ten soupeř, kterého si ve druhém kole prezidentské volby Miloš Zeman přeje, teď se pro Andreje Babiše snaží přesně toho soupeře, kterého si v parlamentních volbách přeje on, vytvořit — jako Babišův užitečný idiot.

Andrej Babiš, jakož i Tomio Okamura a další, méně úspěšné, odpudivé zjevy, těží z pocitu řady voličů, že je úplně jedno, zda volí ODS nebo ČSSD, že je to stejně pořád jedna korupční parta opoziční smlouvy, a ať už se škatule té party v parlamentu přeskupí jakkoliv, v zákulisí zůstanou stále stejné žáby na pramenech udržující stále stejné penězovody do stále stejných kapes, zatímco chudí lidé budou stále dřít za pár šupů od rána do noci, a když jim přijde i to málo, co si tou dřinou vydělali, vzít exekutor, nikdo se jich nezastane.

Jistě, je-li ohrožena demokracie, snaží-li se nebezpečně velký hráč změnit pravidla hry, aby už nikdy nemohl být poražen, je třeba spojit se na obranu těch pravidel hry. To ovšem předpokládá ukázat, že jsou to dobrá pravidla, že podle nich — a právě podle nich, ne podle těch báječných nových, slibovaných oním velkým hráčem — se hraje poctivá a zajímavá hra, ve které skutečně o něco jde. Volič musí vidět, že v rámci demokracie může hájit svoje zájmy — a že právě v rámci demokracie je může hájit nejlépe. ČSSD může spolupracovat s TOP 09 na vyloučení Babiše, ale ne na řízení státu, do voleb musí jít s protikladnými programy, aby měl volič jistotu, že volbou Zaorálka nebolí Kalouska.

Jediná možná spolupráce mezi ČSSD a TOP 09 proti Babišovi může vypadat tak, že se budou v parlamentu chovat, jako by tam Andrej Babiš nebyl. To znamená, že nepůjdou do koalice s Andrejem Babišem a budou důsledně hlasovat proti důvěře pro jakoukoliv Babišovu vládu. Až dostanou příležitost vládu sestavit, nevytvoří ovšem koalici, ale nechají sestavit vládu tím, kdo z nich byl úspěšnější, vysloví této menšinové vládě důvěru, a následně jí budou v parlamentu dělat důslednou opozici. Společně budou hlasovat jen o těch věcech, na kterých se skutečně na základě svých programů a v zájmu svých voličů shodnou, ve sporných záležitostech budou důsledně hájit své programové zásady a zájmy svých voličů, a s tím, že Babišovi nebo Okamurovi lidé v takových případech budou rozhodovat o výsledku parlamentního jednání tím, na čí stranu se v hlasování přidají, se prostě smíří jako s nutností, o které rozhodli voliči.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Za co, pane bože, ODS? Sobota, 7.Října 2017, 02:23:32

Ostatně soudím, že zahrnovat mezi „demokratické‟ strany ODS a vylučovat KSČM může jedině volič ODS.

Nevím o žádném demokratovi v ODS kromě Ondřeje Vaculíka.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Perte se a žerte se Sobota, 7.Října 2017, 03:18:11

Nevím, co osobního udělali Jakubu Patočkovi lidovci, že KDU-ČSL chce narozdíl od ODS z řad „demokratických‟ stran vylučovat. Výzva k voličům Pirátů ať volí Zelené je mi ovšem povědomá, vyhrocených střetů mezi voliči Zelených a Pirátů jsem byl v poslední době svědkem ve své bublině na Facebooku.

Útočí především stoupenci Zelených, kterým průzkumy předpovídají další porážku, na Piráty, kteří se podle průzkumů do sněmovny dostanou. Jako by bylo zapomenuto, nakolik jsou si obě strany programově blízké, anebo možná naopak — jako by obě strany vzdaly snahu přesvědčit o svých programech kohokoliv dosud nepřesvědčeného, jako by se smířily s tím, že většina voličů tyto programy odmítá, a soustředily se na zuřivý souboj o těch asi pět až deset procent voličů, kteří chtějí žít ve svobodném a moderním státě přátelském lidem a vůbec životu. Zelení jsou v tom bratrovražedném boji o něco zuřivější, protože jsou zoufalejší a závidí Pirátům naději na úspěch.

Osobně dávám přednost Zeleným před Piráty, protože mají silněji levicový program a více jim věřím, že budou svůj program důsledně prosazovat. Zdá se mi, že program Zelených je pevněji spojený s hodnotami, ke kterým se strana hlásí, a většina členů strany bude jednat více méně v jeho duchu i v případech, kdy si nedokážou vzpomenout, co přesně zrovna k tomu, oč se právě jedná, který jejich programový bod říká. Od Pirátů spíše očekávám, že mohou jednat přímo v rozporu s některým programovým bodem, na jehož sestavování se zrovna nepodíleli, protože svůj volební program čerstvě sepsali jako program pro počítač k řešení aktuálních úkolů, a kdo nebyl v pracovní skupině programující ten který modul, ten možná vůbec neví, co ten modul dělá, jaké přístup jeho tvůrci zvolili, a proč zvolili právě takové řešení. Navíc program Pirátů v mnoha bodech vypadá na první pohled na můj vkus příliš pravicově, a že se při jeho přípravě radili s Vlastimilem Tlustým jim v mých očích taky na důvěryhodnosti nepřidá. Ve skutečnosti, když se nad pirátským programem člověk zamyslí, je docela levicový, ale nejsem si jist, zda to mám říkat příliš nahlas, když se nechci připojit ke štvanici Zelených na Piráty, někteří příznivci Pirátů je možná chtějí volit právě proto, že je považují za pravici.

Nevím, proč přesně se Zelení a Piráti nakonec nedohodli na volebním spojenectví, ale jako nejpravděpodobnější důvod mi připadá, že obě strany mají své tradiční voliče, z nichž někteří by — namnoze z důvodů vcelku nepodstatných, ne-li přímo naprosto iracionálních — v životě tu druhou stranu nevolili. Možná je nezbytné zachovat věrnost tradici a značce, řečeno pirátským slovníkem plout pod svou vlajkou. Stejně by ovšem podle mého názoru měli víc spolupracovat a méně na sebe útočit, méně se přetahovat o voliče, kteří podporují společné body jejich programů, a více prosazovat tyto programy proti výrazněji odlišným programům jiných stran, snažit se přetáhnout jejich voliče ke svým programům a získat pro své programy voliče dosud nerozhodnuté.

Pro Zelené je nepříjemné, že při jejich programové blízkosti s Piráty nahánějí předvolební průzkumy voliče Pirátům a od Zelených je odrazují. Přesto radím nevztekat se za to na Piráty, a raději se pyšnit tím, že Zelených se zjevně ti, kteří ty průzkumy platí, bojí víc.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Čili z článku a následných diskusních příspěvků jsem vyrozuměl, Sobota, 7.Října 2017, 11:52:5

že Česko už na skluzavce do propasti nelze zastavit.

Nyní je třeba tedy přejít k otázce, jak by se měla zachovat Evropská unie. Je totiž evidentní, že to, co se v ČR, a dalších zemích Vyšegrádu děje, je s hodnotami, které chce EU prosazovat, neslučitelné. Není nejmenší pochyby o tom, že některé země, včetně ČR, byly do EU přijaty předčasně.

Otázka už tedy ani není, jestli by ČR a další země Vyšegrádu neměly z EU vystoupit, což si ostatně značná část jejich občanů přeje. Otázka je, jestli by EU aktivně neměla těmto státům říci, že jejich další členství je problematické, že není pro Unii žádným přínosem, a jenom jí přináší velké potíže.

U ČR, ale i Maďarska a Polska by krok vystoupení byl navíc o to jednodušší, že naštěstí zatím nepřijaly euro.

Martin Profant - Praha 7

Pavlu Kolaříkovi Sobota, 7.Října 2017, 13:14:46

Nikoliv, Českou republiku prostě čekají čtyři zajímavé roky, ve kterých se dokončí změna politického spektra. Jestli k novému nebo do špatná, to je dnes ve hře, ale rozhodnuto není.

S jistotou se dá pouze říct, že se nebude realizovat Patočkova vláda národní spásy před Babišem.

Ivo Horák - Praha 3

Sobota, 7.Října 2017, 14:26:48

Nevím samozřejmě, co přivedlo Jakuba Patočku k názoru, že skutečné nebezpečí a zlo v sobě koncentruje jediný politik a jeho strana. Nechci podcenit možnost, že se setkal s velmi silnými indiciemi, že Andrej Babiš je v nadcházejících volbách opravdu veřejným nepřítelem a že je třeba čas na slova varovná.

Spíše se však domnívám, že tak jednoznačné, jak to vidí pan Patočka, vše není. Ani tak horké, jak soudí pan Kolařík. K panu Profantovi bych zase podotkl, že je nad věcí možná naopak až příliš. Nebo také, jak pravil F. X. Šalda, že zajímavá může být i moucha v polévce. (Však také citlivější z nás budou asi Babišovou bramboračkou docela zhnuseni.)

Také je ovšem pravda, že někdy bývá nejen nutné, ale dokonce i lepší odbýt si některé věci spíš dříve než později. Možná se to týká Babišova chystaného spektáklu přivedení pravice zpět oknem.

Ještě premiérem není, a bude-li, nemusí to zase pomoci Zemanovi. Víme, co se o naději říká...

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Sobota, 7.Října 2017, 20:21:29

Domnívám se, že analýza pana Profanta je velmi realistická. I kdyby se splácala protibabišovská koalice, jen to pomůže ANO v dalších volbách.

Babiš nezpůsobil, že nemá důstojného oponenta. Zatím se nezdá, že by jím mohla být některá zavedená strana nebo jejich koalice.

Chybí strana pro zhruba těch zhruba 30% procent voličů, kteří jsou proevropští a liberální. Ti by možná i zkousli, že by ta strana byla víc nalevo nebo napravo než by bylo pro ně ideální.

Ale třeba Babiše nakonec zastaví orgány činné v trestním řízeni.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Nesouhlasím s Jakubem Patočkou Neděle, 8.Října 2017, 19:33:49

Čím více se bude pokračovat ve volební kampaňovitosti, že tyto volby jsou "o záchraně demokracie", tím více tu budou volební akce typu Babiš, Okamura, VV. Nejsou to však oni, kteří zastavili standardizaci politického spektra.

Ani skutečné příčiny tohoto stavu (opoziční smlouva a rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení voleb v roce 2009) nevyrostly samy od sebe.

Sociální demokracie si svým náhlým antibabišovstvím v letošním roce zatlouká hřebík do rakve. A je ještě jasnější, že to do budoucna bez vybudování skutečných hnutí angažovaných straníků, která budou zastupovat různé skupiny obyvatel, nepůjde. Politika mariášových klubů, kteří usilují o koláče k mariáši z veřejných peněz, má přesně tyto důsledky.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Kolaříkovi (vystupování a vylučování) Pondělí, 9.Října 2017, 17:11:5

Představa, jak je například takové Katalánsko vylučováno ze Španělska, protože už "pro Španělsko není žádným přínosem a jenom mu přináší velké potíže", nebo například představa, jak je Bavorsko se Seehoferem v čele vylučováno z Německa, protože mu také přináší potíže, to jsou docela absurdity.

Patrně (na rozdíl od Katalánska a Španělska) nejsou však odstředivé tendence v EU způsobovány nechutí žít ve společném, přátelském a vzájemně výhodném svazku s ostatními státy EU. Tahle vůle byla a je - doufám - zatím stále dost silná. Příčinou těch odstředivých tendencí, jak naprosto správně sám podotýkáte ("vzájemná neslučitelnost hodnot") je současná politická reprezentace, jí prosazovaná politická linie EU a praktická nemožnost tuto linii zdola demokraticky ovlivnit - tedy onen demokratický deficit.

Jde v podstatě o to samé, o co jde v naší nekonečné polemice s panem Poláčkem: Hodnoty, na nichž má být založena soudržnost společenství, nelze podle mého názoru elitářsky vyprojektovat, protože takovéto vyprojektované hodnoty nefungují jako "tmel soudržnosti", ale jako mocenská ideologie. Hodnoty, které jsou skutečným tmelem soudržnosti určitého společenství, musí vyrůst přirozenou evolucí kulturních vztahů. Jenže právě kulturní vztahy jsou terčem útoků současné ideologie (v minulosti tím terčem byly vztahy hospodářské a "povedlo se" rozvrátit (nejen) celou východní Evropu.

Nepřeji si to - jen to konstatuji: EU je tímto vývojem (pokud se nic zásadního nezmění) odsouzena k rozpadu. Připravme si tedy blahopřejné telegramy do Moskvy. Nemůžeme přece Rusku nic vyčítat: Nemůžeme někomu vyčítat, že jedná ve svém vlastním zájmu a ne v našem.

(Za pozornost dnes ještě stojí ten zajímavý rozdíl v postojích k hrozícímu rozpadu některých evropských států a v postojích k hrozícímu rozpadu EU.)



Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Nushartovi Pondělí, 9.Října 2017, 18:06:27

Možná ten rozdíl bude souviset s faktem, že Katalánsko pro Španělsko v těch nejbanálnějších ohledech je přínosem: jak z hlediska tvorby HDP a daní na hlavu, tak co do vzdělanostního profilu atd. Obdobně je přínosem pro Německo Bavorsko.

Zatímco země Vyšegradu představují z pohledu starých zemí zaostalý, a tedy zatěžující region. Navíc se -- bůh ví proč -- předvádějí navenek jako inkorporace buranství, kterého mají na západ od našich hranic i bez nás dost. Zeman, Chovanec a ti, co si myslí, že se musí přizpůsobit jako Sobotka, který je schopen na oficiálním fóru popřít frapantně základní ústavní princip ČR a vyjádřit se proti jedné skupině věřících.

Nietzsche jednou napsal, že Židé jsou, protože je to v jejich bytostném zájmu, dobří Evropané. Škoda, že to nedochází českým politikům, že je v našem bytostném zájmu být dobří Evropané. Stačí zájmy, není k tomu potřebná jakákoliv "slučitelnost hodnot", ať už si pod tou bezobsažnou frází představujete cokoliv.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Profantovi Pondělí, 9.Října 2017, 18:29:59

"Je totiž evidentní, že to, co se v ČR, a dalších zemích Vyšegrádu děje, je s hodnotami, které chce EU prosazovat, neslučitelné." To je věta pana Kolaříka.

Já s Vámi přece naprosto souhlasím, že dobrá politika má vytvářet konsenzus mezi různými zájmy a nemá se míchat do projektování nových hodnod a rozbíjení starých. To je věcí přirozeného vývoje.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pane Nusharte Pondělí, 9.Října 2017, 19:31:14

Vy vždycky zřejmě úmyslně napíšete do svého blábolení jednu nějakou obzvláštní nehoráznost, která mě má donutit vám odpovědět, že. Jako v tomto případě, že Bavorsko prý není přínosem pro Německo.
K tomu mohu jenom říci: vypláchněte si ústa, pane Nusharte.

Jinak, ano, samozřejmě, EU už není žádné "společenství uhlí a oceli". Je to společenství především společně sdílených hodnot. To je zřejmé ze zakládacích smluv, z Lisabonské smlouvy apod.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Kolaříkovi Pondělí, 9.Října 2017, 21:27:23

Nenapsal jsem, že "Bavorsko není přínosem pro Německo".

Napsal jsem v reakci na Váš nápad ("jestli by EU aktivně neměla těmto státům říci, že jejich další členství je problematické, že není pro Unii žádným přínosem, a jenom jí přináší velké potíže") a v trochu ironickém podtónu toto: "... například představa, jak je Bavorsko se Seehoferem v čele vylučováno z Německa, protože mu také přináší potíže, to jsou docela absurdity."

Co je to "absurdita", tak na to už se ptal i major Terazky, ale je trochu obtížnější to vysvětlit.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pane Nusharte Pondělí, 9.Října 2017, 21:38:52

Vaše trolení mě nebaví. To, co vy považujete za "ironický podtón", je prostě jenom hloupost. Bavorsko nepřináší Německu žádné potíže, ať už se Seehoferem, nebo bez něj. Naopak. Nevím, co se zase snažíte dokázat, koho chcete s kým srovnávat, ale já prostě na vaši hru nepřistupuju.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Jinak zatím uplatňuje EU vůči ČR sankce a pokuty Pondělí, 9.Října 2017, 21:42:39

Aniž by to bylo nějak hlasitě v Česku reflektováno.

A tohle tabu už taky padlo: jeden významný evropský politik už slovo "vyloučení" vyslovil. Na adresu Maďarska.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Bavorsko nepřináší Německu žádné potíže, ať už se Seehoferem, nebo bez něj." Pondělí, 9.Října 2017, 22:44:21

Když nepřináší, tak nepřináší... Možná je u vás už cenzura, pane Kolaříku, ale u nás je ještě možné číst třeba tohle:

http://www.reuters.com/article/us-germany-politics-bavaria/between-berlin-and-bavaria-merkels-uneasy-allies-idUSKBN1CB1S5

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pane Nusharte Úterý, 10.Října 2017, 08:30:47

Jak říkám, nevím, o co se se stále snažíte. CDU a CSU jsou dvě strany, které nemají stoprocentně shodné priority. Ano, v Německu se dělá politika. To jste nevěděl? V Německu je po volbách, a vedou se obtížná koaliční jednání. A to k tomu ještě přistoupí přistoupí FDP a zelení. To je panečku, co? To jste v životě neviděl.

A co má jako být? Chcete snad někoho srovnávat s trestně stíhaným Babišem?

Nevím, mám někdy pocit, jako bych komunikoval s malým dítětem. U člověka, který není schopen pochopit nedělní zákaz vynášení tříděného odpadu, mě opravdu asi už nic nepřekvapí.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 10.Října 2017, 11:20:9

Pane Nusharte, jde o to, že ta "přirozená evoluce kulturních vztahů" je založena právě na tom, že vždycky znovu a znovu někdo přišel s nějakou novou ideou. Podle Vašich měřítek ovšem "elitářskou". Tato nová idea projde výhní sporů a diskusí, někdo ji zavrhne a někdo ji přijme; ale když se nakonec osvědčí, pak se stane integrální součástí právě té "přirozené evoluce kulturních vztahů".

Asi z této "přirozené evoluce kulturních vztahů" nebudeme vylučovat natolik elitářský program jako byl svého času počin jistého Ježíše Nazaretského, anebo nápad původně nepatrné hrstky francouzských intelektuálů, že zdrojem státní moci by neměl být jednotlivý panovník, nýbrž lid a jeho reprezentanti.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Konečně se, pane Kolaříku, trochu přibližujeme k jádru mého sdělení, které zatvrzele odmítáte pochopit. Úterý, 10.Října 2017, 11:35:38


"V Německu se dělá politika", neboli "Seehofer z principu může dělat Merkelové POTÍŽE", protože je v Německu demokracie. V "trochu ironickém podtónu" pak můžeme říct, že "Bavorsko se Seehoferem v čele přináší Německu (Merkelové) potíže", ale "PŘEDSTAVA, že by za to Bavorsko mělo být vylučováno z Německa, je z říše ABSURDIT", protože Německo je demokratickým státem.

----------------------

A teď si tu situaci v povolebním demokratickém Německu, kde žádné spolkové zemi "vyloučení z Německa" nehrozí (leda v říši absurdity, anebo přispěním těch eurofederalistů, kteří se domnívají, že k obrodě EU přispěje rozbití národních států), teď si tedy tu situaci v povolebním demokratickém Německu srovnejme se situací v EU po volbách do Evropského parlamentu!

Vedou se v EU nějaká "obtížná koaliční jednání"? Voličský hlas zde nemá téměř žádné důsledky! Voliči v evropských volbách nemohou ovlivnit utváření vládnoucí politické většiny, přesto však "EU chce prosazovat (nějaké) hodnoty", se kterými je zase někdo jiný v rozporu.

Na základě jakého mandátu by se tedy (podle Vás) mělo uvažovat o vyloučení těch, kdo kdo jsou s nějakými hodnotami v rozporu?

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Nechte těch dryáčnických nadpisů, pane Nusharte Úterý, 10.Října 2017, 11:44:43

To především. Jinak si to shrňme:

Ano, je naprosto absurdní uvažovat o vyloučení Bavorska z Německé spolkové republiky. Nikoho normálně uvažujícího by to nikdy nenapadlo. Je to totální blbost, se kterou můžete přijít jenom vy.

Stejně tak je absurdní, že by někdo někdy chtěl vylučovat Německo nebo Francii z EU.

Naproti tomu je reálné, že by někdo přišel s návrhem vyloučit Maďarsko nebo ČR. Jak říkám, to tabu už bylo prolomeno, a už to nahlas padlo.

Můžete uvažovat o tom, v čem je ten rozdíl.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Kolaříku, Úterý, 10.Října 2017, 12:12:42

občas i někoho normálně uvažujícího napadne nějaká absurdita. Jeden pán na tom dokonce vystavěl své divadelní hry.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Poláčkovi (projektování hodnot v. evoluce kulturních vztahů) Úterý, 10.Října 2017, 21:43:21

Ten odstavec (o společensky sdílených hodnotách jako "tmelu soudržnosti") v mé odpovědi panu Kolaříkovi (vystupování a vylučování - pondělí, 9.Října 2017, 17:11:5) se vztahoval především k současné situaci v EU.

Na příkladu odstředivých tendencí v EU je - jak doufám - dobře vidět právě to, jak projektování nových hodnot a jejich vnucování široké společnosti zájmovými skupinami bez demokratického mandátu vede k rozpadu společenství. Naproti tomu vznik a šíření křesťanství je trochu (dost) jiný případ: Tam nejde o "papírový projekt nových hodnot", ale (v ideálním případě) o předávání těch hodnot ((myslím, že bychom měli začít používat nějaké jiné slovo, které neevokuje "hodnocení")) v osobním vztahu osobním příkladem. Ona také asi "misijní činnost" je dost odlišná od "evropské integrace". V tom prvním případě (předávání prostřednictvím osobních vztahů) je dobře umožněno zachování rovnováhy mezi tím, co vznikne nové a co zůstane staré, jinými slovy - v tom prvním případě, tedy v případě křesťanství - se vlastně může jednat o tu přirozenou "evoluci kulturních vztahů", zatímco v tom druhém případě (projektování nových hodnod) pravděpodobně dojde k diskontinuitě a následné nerovnováze společenského systému.

Pokud by se tedy politika EU nezaobírala bouráním starých a tvorbou nových hodnot a jejich následným mocenským prosazováním (k čemuž nemá mandát), ale stavěla by na přirozeném kulturním vývoji a jejím cílem by bylo slaďování rozličných zájmů do "libozvučného akordu" (a nikoliv disharmonické prosazování hodnotové diskontinuity), pak by patrně vývoj v EU mohl být mnohem klidnější.

A pokud jde o Vámi uváděný "nápad nepatrné hrstky francouzských intelektuálů, že zdrojem státní moci by neměl být jednotlivý panovník, nýbrž lid a jeho reprezentanti", myslím, že ten budoucí vývoj byl již "nastartován" zcela přirozeně vzniklým osvícenstvím, patrně by tedy nějakým způsobem proběhl i bez té "nepatrné hrstky francouzských intelektuálů" a možná by byl méně krvavý.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Babiše nikdo nezastaví Úterý, 10.Října 2017, 21:50:32

Bludná pouť této diskuse do hlubin trollího močálu ukazuje, jak malé máme proti Babišovi šance — a možná taky proč.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Cílem trolla je bavit se rozvracením diskuse." Středa, 11.Října 2017, 00:36:53

S dovolením bych se ozval z hlubin močálu, pane Macháčku, neboť by mne velmi zajímalo, proč podle Vás máme proti Babišovi malé šance. (Nijak nezpochybňuji, že jsou malé, jen mě zajímá proč.)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Evropské hodnoty a přirozený vývoj Středa, 11.Října 2017, 10:45:32

Jenže, pane Nusharte, celé to slavné francouzské osvícenství bylo p r á v ě dílem malé skupinky francouzských intelektuálů.

Samozřejmě, toto osvícenství nepřišlo samo sebou, bylo podloženo - a předcházeno - naprosto reálným společenským vývojem, především v oblasti nastupující průmyslové revoluce a spolu s tím i vědy.

Jenže, ty integrační snahy EU (a s nimi spojené "nové hodnoty") mají přesně to samé - reálné, materiální - zázemí.

Vůbec neuškodí si připomenout, že prapůvodním zdrojem či prvotní buňkou EU byla svého času Montánní unie - jinak také známá jako "Společenství uhlí a oceli".

Zkrátka, evropští byznysmani přišli na to, že pro jejich obchody jsou ty národní hranice překážkou, že je pro ně daleko výhodnější tyto hranice odstranit.

No, a postupem času se na tento ryze komerční projekt nabalily další a další integrační kroky; až tady dnes máme celou tu "sjednocenou Evropu".

Kterážto ovšem také přichází svým způsobem s "novými hodnotami" (například s tou "podivnou" hodnotou, že členské státy si nemohou zglajchšaltovat vlastní justici jak by se právě panující straně zlíbilo).

Ale, opakuji ještě jednou: tento proces má svůj zcela reálný, a tedy "přirozený" základ v tom nezadržitelném, protože nutném procesu integrace ryze komerční.

Mimochodem, právě tento proces evropské integrace je dokonalým potvrzením centrální Marxovy téze o prioritě "materiální základny" nad "společenskou nadstavbou". To jest, reálných produkčních a komerčních procesů nad těmi "hodnotami".

Takže opravdu nechápu, pane Nusharte, nad čím se rozčilujete: ten proces evropské integrace (i s těmi společně sdílenými, a tedy i společně prosazovanými hodnotami) je přesně takovým přirozeným, spontánním procesem, jaký si žádáte.

Že tu a tam některá z těchto nových hodnot narazí na konzervativní pojímání hodnot dříve platných - tak je tomu přece naprosto vždycky. Tyto střety nového se starým patří naprosto nevyhnutelně právě k tomu "přirozenému kulturnímu vývoji".

Ivo Horák - Praha 3

Je třeba pokračovat ve sklizni Středa, 11.Října 2017, 12:14:5

Souhlasím s panem Poláčkem, změny musejí vskutku nazrát, nebo dozrát, jako ovoce. Pokusy o předčasnou sklizeň, poté konzumaci či prodej končí bolením břicha a, v lepším případě, produktivním bolehlavem. Nedočkavost není argument.

Katalyzátorem změn není ovšem jen ekonomika, resp. její vývoj a potřeby. Pochybuji, že bychom tu měli EU, kdyby nebylo 2. světové války a snahy poučit se z reparační nepředloženosti po válce předchozí. Z podobných důvodů došlo rovněž ke vzniku OSN, neboť Společnost národů skončila neslavně.

Nyní jsou ovšem v určité krizi OSN i EU. Nazrál čas k jejich adaptaci pro potřeby aktuální v 21. století. Je tu dost silné odhodlání, v jednom nebo aspoň v druhém případě? Nebo zesílily již opět příliš partikulární zájmy, přešel z hlediska historie třeba jen okamžik, kdy byli vůdci opravdu otřesení prožitým a zároveň nebyli tak vzdáleni běžným lidem a vyňati z dramatických osudů?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Poláčkovi (zatím jen stručná poznámka) Středa, 11.Října 2017, 13:05:14

Spor o prioritu materiální základny je vlastně sporem toho typu, zda dřív byla slepice nebo vejce. Jiný z možných pohledů na společenský vývoj nechápe jako určující materiální základnu ("nastupující průmyslovou revoluci a rozvoj vědy"), ale změnu paradigmatu. Tento pohled na společenský vývoj je pro mě osobně daleko lépe představitelnější. (Nesdílím totiž tradičně zakořeněnou představu o středověku, jako o období temna, k vědě nepřátelského.)

V současnosti je možné pozorovat jak změnu oné materiální základny, tak i změnu určovanou hlubokou duchovní krizí. Která z těch změn je ta hlavní? Chceme-li jedno předřadit druhému, je to vždy do značné míry naše konstrukce.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Slepice a vejce Čtvrtek, 12.Října 2017, 12:12:21

Pan Horák: "v krizi" je OSN vlastně od chvíle svého vzniku. Víceméně jediným skutečně radikálním počinem této organizace bylo ustanovení mírových (respektive intervenčních, jak se komu zlíbí) vojsk pod velením USA v korejském konfliktu. K tomuto výjimečnému počinu došlo ovšem jenom proto, že Sovětský svaz to rozhodující zasedání Rady bezpečnosti z ideologických důvodů bojkotoval - a proto nemohl toto rozhodnutí vetovat.

Tuto chybu ovšem Sovětský svaz už nikdy nezopakoval - a od té doby jsou Spojené národy trvale paralyzované neustálým konfliktem Západ - Východ, který přetrvává i po rozpadu komunismu. (Navíc je teď členem i Čína.)

Evropská unie - ta v počátečních fázích své existence nebyla vystavena takovým konfliktním situacím, protože se původně jednalo jenom o společenství ekonomické. A teprve poté co se přeměnila i v organizaci politickou, je konfrontována s problémy z této oblasti, které je stejně tak málo schopna řešit, jako OSN.

-----------------------------------

Pan Nushart: ano, dozajista, to dilema co je vlastně opravdu prvotní je svým způsobem věčné - a marxismus, to je nutno vidět, na tuto otázku nedává žádnou definitivní odpověď. I když Marx sám byl pevně přesvědčen, že právě takovouto definitivní odpověď - svým poukazem na prioritu oné "materiální základny" - našel.

To ale naprosto neznamená, že by tato jeho téze o prioritě materiální základny oproti společenským fenoménům neměla svou platnost. (Ostatně jak jsem svého času vylíčil v mém textu "Aristotelovy přístavy a Karel Marx", o této determinaci státních struktur materiálním prostředím věděli už antičtí myslitelé.) Je pouze nutno vždy naprosto precizně určit, z jakého úhlu se právě na danou věc díváme, jaký řetězec determinant právě sledujeme.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.