Za necelé čtyři týdny se v České republice konají volby. Jejich důsledkem může být, že u nás přestane existovat i naše současná, tolik neduživá, forma demokracie. Podle mnoha názorů, mezi něž počítáme i sebe, k tomu stačí, aby se rozhodující moci ve státě chopil Andrej Babiš.

Nastane-li zánik české demokracie jeho rukou, budoucí historici patrně identifikují jako jeden z důvodů možné nadcházející kalamity společenskou apatii, jež jí předcházela. Takřka nikdo dnes nebije na poplach, prakticky nikdo nemobilizuje, lidé nejsou v ulicích. Je možné, že věrni svým nejryzejším „tradicím“, jejichž obrany se tu občas mnozí halasně dovolávají, opět se vzdáváme demokracie bez boje.

Hrozbou nadcházejících voleb nejsou ani komunisté, ani Okamurův kabaretní spolek, byť jeho výsledek nakonec může šokovat všechny. Strany z okrajů patří jako kolorit ke všem současným krizovým západním demokraciím a na reálnou podobu výkonu moci obvykle mají jen pramalý vliv. Představují zajisté problémy k řešení, nevzhledné okraje, jež mohou za určitých okolností nepříznivě vstoupit do děje, ale nikoli určující parametry poměrů.

O našem příštím osudu tu dnes rozhoduje zcela odlišné téma. Jediná skutečně závažná otázka nadcházejících voleb u nás spočívá v jednoduchém dilematu: bude o podobě příští vlády rozhodovat Andrej Babiš, anebo ne? Sám fakt, že se ji zatím nepodařilo nastolit jako základní osu všech předvolebních úvah, je malým Babišovým taktickým vítězstvím. Důvody, proč tomu tak je, jsou dvojího typu: jedny tkví v minulosti, druhé v současnosti.

Babiš je opravdu řádově horší než minulé vlády pravice

Minulé důvody Babišova vzestupu jsme připomínali mnohokrát, důkladně například v dva a půl roku starém komentáři, psaném po tehdejším sněmu ANO, který nesl název Andrej Babiš představuje fatální hrozbu, zčásti nového typu. Mimo jiné v něm stálo: „Andrej Babiš představuje další podobu základního současného civilizačního děje, jímž je snaha čím dál silnějších finančních zájmů podrobit si všemi možnými prostředky politický systém demokracie. Kdyby se to ve velké míře nedělo již za předchozích vlád, Babišovi by se nikdy neotevřely dveře. A v tom má pravdu: byl by nejspíše v Karibiku a dost možná by se tam skrýval.“

Vše, co jsme tehdy popsali o charakteru jeho politického podniku, se během času bohužel potvrdilo a prohloubilo. Leccos jsme už ovšem tehdy tušili díky rozpracovaným textům, které jsme s kolegyní Zuzanou Vlasatou posléze vydali v knížce Žlutý baron.