Všechny teď zajímá každý pohyb, každé slovo Andreje Babiše. Jednak po středečním jednání sněmovního mandátového a imunitního výboru víme, že poslanci jsou naklonění jeho vydání k trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo, jednak Reportéři ČT přinesli další pozoruhodné poznatky v celém příběhu. Omílá se rovněž osud firmy FAU, na níž si Agrofert měl došlápnout za pomoci orgánu státní správy. To ale není pro čtenáře knížky Žlutý baron autorů Zuzany Vlasaté a Jakuba Patočky nic nového — Babiš si nikdy nebral rukavičky.

Bývalý vicepremiér mimo jiné poskytl rozhovor sobotnímu vydání deníku Právu. Poněvadž žádný převratný vzkaz lidstvu v něm Andrej Babiš nevyslal, mohli jsme se soustředit na myšlenkové pochody a metody politického boje muže, který má ambici stát se ministerským předsedou.

Argumentační fauly ve vysoké politice

Zvyk vytvářet si složky (na politiky, osoby činné v trestním řízení, možná i na politické komentátory) zjevně neopustil. Když chce shodit někoho konkrétního a jeho práci, má vždy po ruce nějaký „hřích“ dotyčného.

O policejním vyšetřovateli Čapího hnízda díky Babišovi víme, že dělal na případu jízdenek pražského dopravního podniku, v němž to malé rybky schytaly za velké dravce. Nádavkem jsme se dozvěděli, že státní zástupkyně z tohoto příběhu je stíhána v kauze Bereta. Jak to souvisí s Čapím hnízdem? Nijak — ale čtenáře musí napadnout, že je ten policejní a justiční svět zmanipulovaný a nespravedlivý, nejspíš i vůči Babišovi.

Aby nebylo pochyb, přihodil i záhadná vyšetřování politiků z dřívějška: údajné skryté účty ODS, Kubiceho zprávu, jež poškodila někdejšího předsedu ČSSD Jiřího Paroubka, či stíhání hybatele Věcí veřejných Víta Bárty za úplatky, které se nepotvrdily. Peripetiím exhejtmana Davida Ratha (druhdy ČSSD), bývalého premiéra Petra Nečase (ODS) nebo někdejší ministryně obrany Vlasty Parkanové (TOP 09) se Babiš zatím vyhnul. Když se to šikne, třeba příště vytáhne i tyto „oběti“ policejních plukovníků, podplukovníků a kapitánů.

Dočkal se též investigativní reportér Českého rozhlasu Janek Kroupa, který se věnuje tajným nahrávkám Andreje Babiše. Šéf ANO nám obratem připomněl, že tentýž novinář „dostal do vězení paní Jourovou“. Od takového by si přece už ani pes suchou kůrku nevzal…

V minulém týdnu zahrnul Babiš nelichotivými adjektivy také svého politického soka Lubomíra Zaorálka z ČSSD. Babiš má detailně zmapováno, kolem čeho se Zaorálek za svá léta v aktivní politice mihnul. Až samotný lídr sociální demokracie ale musel byznysmenovi s kořeny v zahraničním obchodě opáčit, že na rozdíl od Babiše stihl i házet lopatou a přednášet na vysoké škole.

Umění férové diskuse nezvládá každý. Již studentům se vštěpuje, že podstatné je co slyšíme, ne kdo to povídá. Babiš však argumentačními fauly nešetří. Má docela jasnou představu, čím publikum zaujmout a od čeho odvést pozornost. Úkol číslo jedna zní znevěrohodnit ty, co k němu nejsou loajální.

Není nutné hledat paralelu v hlubokých padesátých letech, jak se občas nevkusně snaží Babiš. Stačí zmínit diskreditační kampaně proti signatářům Charty 77. Režimy a politici, jimž demokracie nic moc neříká, si nelámou hlavu se zbraněmi, které používají. Účel světí prostředky.

Když Andrej Babiš avizoval své první krůčky do veřejného života, zdálo se, že může politiku očistit od nánosu rzi. Sliboval dát dohromady poctivé proti nepoctivým, slušné proti neslušným. Teď se mu ale vesmír smrskl na jeho fanoušky a kritiky. Kdo nejde s námi, jde proti nám. A byl by v tom čert, aby se na takové ptáčky něco nevyštrachalo.