Pro oligarchu pravidla neplatí

Jan Gruber

Chce se nám žít ve státě, kde si bohatí šijí pravidla na míru? Kde stát nemá, jak by se člověka zastal, protože volič najednou nezaměstnává politiky, ale jednomu politikovi slouží? Odpovědi přinese jedenadvacátý říjen.

Sněmovní mandátový a imunitní výbor doporučil vydat k trestnímu stíhání pro dotační podvod poslance politického hnutí ANO Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka. Prý je to účelové, říkají oba. Případně hovoří o spiknutí nebo o kampani. Zkrátka se chovají jako obvykle, když na Babiše něco praskne. Je tu jen jedna novinka. Nemůže za to Kalousek. Zatím. Poslanci a poslankyně budou o vydání obou politiků hlasovat již za pár dnů. Kdyby však Babiš a Faltýnek drželi slovo, mohla být celá kauza již dávno za námi.

Policie o vydání předsedy a místopředsedy politické divize Agrofertu požádala před dvaadvaceti dny. Od té doby se v médiích píše o jejich problémech téměř denně. Jen občas je z titulních stran vytlačí nový teplotní rekord nebo očekávaná bouřka. Všichni politici a političky, co jich jen v zemi máme, se k finančním machinacím a možným podvodům při budování firmy Čapí hnízdo vyjádřili nejméně dvakrát. Političtí komentátoři se předhánějí v odhadech, zda kauza Babišovi ve volbách prospěje, nebo ublíží. Názory se různí.

„Imunita poslanců je podle mě zcela zbytečná a přežitá. Kromě imunity vůči výroků proneseným ve Sněmovně by se na nic jiného neměla vztahovat. Poslanci nejsou žádní nadlidi,“ psal ještě nedávno Andrej Babiš. Koláž Ateo.cz

Už vloni na jaře se Babiš na mimořádné a dosud neukončené schůzi Sněmovny, která se zabývala Čapím hnízdem, celý den snažil veřejnost přesvědčit, že prý nelže. A že prý to pochopila i celá zdejší tradiční politická nomenklatura. Jenže každým dalším dnem, který sebevědomý miliardář tráví v politice, se ukazuje, že jeho vztah k pravdě nebo danému slovu je značně nedůsledný. Jeho děti, jejichž život dal v sázku, když se zapřísahal, že neovlivňuje dříve vlastněná média, by mohly vyprávět.

Naposledy Babiš předvedl, že mu na minulých výrocích a slibech nezáleží ani v případě jeho vlastního vydání k policejnímu stíhání. Politické hnutí ANO má totiž morální kodex, kterým by se všichni jeho politici i političky měli řídit. Mimo jiné se v něm píše, že v případě trestního stíhání mají sami požádat příslušný sněmovní výbor o zbavení imunity a vydání ke stíhání. Babiš ani Faltýnek, tak neučinili. Naopak se bránili. Přestože sám Babiš ještě nedávno psal, že poslanecká imunita mu připadá zcela zbytečná a přežitá.

Avšak morální kodex donedávna obsahoval i mnohem zajímavější ustanovení, než to výše zmíněné. Říkal totiž, že politici a političky zvolení za politické hnutí ANO musejí neprodleně rezignovat na volený mandát, svou funkci ve straně a dokonce se vzdát i samotného členství v okamžiku zahájení trestního stíhání. Tento článek byl však počátkem roku — v době, kdy všichni diskutovali o korunových dluhopisech — výrazně zmírněn. Nově se vztahuje až k podání obžaloby a pouze na kriminalitu, která souvisí s působením v politice.

Kdybychom vycházeli z premisy, že jednou učiněný závazek bude platit alespoň pro dané volební období, mohli bychom předpokládat, že v několika následujících týdnech svolají Babiš s Faltýnkem tiskovou konferenci, kde oznámí, že v politice končí. Jenže chyba lávky.

Babiš s Faltýnkem pravidla nerespektují, ba dokonce ani ta, která si sami ve vlastní straně vymysleli, případně je účelově mění. Ve svých vystoupeních po jednání sněmovního mandátového a imunitního výboru říkali, že zatím nevědí, zda vůbec budou jejich kolegové z poslaneckého klubu hlasovat pro jejich vydání. Prý se o tom musejí nejprve poradit. Babiš následně oznámil, že o odchodu z politiky v žádném případě neuvažuje. Hrozba trestního stíhání jej údajně naopak motivuje. A o hlasy voličů se v nadcházejících volbách bude ucházet znovu.

Popravdě, jinou odpověď nikdo ani očekávat nemohl. Vždyť co by z politického hnutí ANO bez Babiše zůstalo? Kdo by jej platil? Těžko si představit, že by členská základna volala svého předsedu k odpovědnosti. Babiš, to je zkrátka jiná kategorie. Jemu jako zaměstnavateli se neodporuje. Kdo to zkusí, často se se zlou potáže.

Zbývá si odpovědět na otázku, zda se nám chce žít ve státě, kde si bohatí šijí pravidla na míru. Kde si bohatí mohou libovolně na kdekoho zakleknout. Kde stát nemá, jak by se člověka zastal, protože volič najednou nezaměstnává politiky, ale jednomu politikovi slouží. Vše se dozvíme jednadvacátého října večer.