V letošních sněmovních volbách se klade vlastně jedna jediná otázka: zda se po nich stane českým premiérem Andrej Babiš. Málokdo pochybuje o tom, že politická divize jeho firmy Agrofert, vystupující pod marketingovým označením Politické hnutí ANO, získá největší podíl hlasů a mandátů ve Sněmovně. Otázkou ale zůstává, zda bude možné bez Babiše sestavit smysluplnou většinu.

Babišův základní plán dnes nutně spočívá v propočtu, že bude mít většinu mandátů spolu s komunisty. Babiš s KSČM sdílí mentalitu i původ, takže správně počítá s tím, že pokud by společně obsadili většinu křesel v příští sněmovně, jistě se spolu nějak domluví. Babiš taktéž doufá, že by od komunistů dostal svolení sestavit svou vlastní menšinovou vládu, pokud by jim výměnou svěřil křeslo předsedy Sněmovny.

Tohle je nyní základní scénář, k němuž česká politika zcela v souladu s otřesy demokracií ve všech post-sovětských evropských zemích směřuje. Politické kalamity již dříve postihly Polsko, Maďarsko a de facto i Slovensko. Naposledy posunulo laťku úpadku v postsovětském prostoru Bulharsko, v jehož vládě se ocitli čistokrevní fašisté.

Šanci vyhnout se nástupu Babišova autokratického režimu, který za nepříznivé souhry okolností může definovat poměry v českých zemích na celou příští éru, máme jedině tehdy, pokud občanská společnost i politické strany zavčas rozpoznají existenční hrozbu, jíž česká demokracie dnes čelí. A začnou-li podle toho konat.

K poražení Babiše jsou zapotřebí dva kroky. Za prvé co nejvíce srazit jeho volební zisk. Je nutné, aby získal pod pětadvacet procent, raději pod dvacet. Bohužel spousta našich spoluobčanů je zklamaných a také omezených natolik, že jim volbu autoritářské strany, jakou je Babišovo ANO, nerozmluvíme ani Žlutým baronem, ani Selským rozumem.

...ani selským rozumem.

Ale kus Babišovy podpory jistě odčerpat lze. Především vyprávěním příběhů o tom, co doopravdy dělá a co s ním lidé doopravdy zažili, jimiž je právě kniha Žlutý baron protkána. Myslíme si, že právě díky vyprávěným příběhům se stala bestsellerem, knížkou prodávanou a čtenou tak, jako by vyšla v Červené knihovně. Teprve za příběhy totiž mohou následovat a působit fakta; i těch je v naší knize dost.

České politické strany vesměs vůbec nechápou, s čím se utkávají

Druhým faktorem je ochota a schopnost české politiky pochopit, že Andrej Babiš, jeho Agrofert a jeho politická divize vystupující pod názvem ANO představují existenční hrozbu pro českou demokracii, s níž jsme se tu od roku 1989 ještě nesetkali. Všichni, s čestnými výjimkami Kalouska a Chovance, tak lavírují, místo aby konali.

Babiš politicky pracuje na úrovni, o níž většina českých politických stran ani neví, že existuje. Dobře je to vidět na suverenitě a argumentační výbavě lidí, které posílá, aby se pokoušeli rozvracet naše akce v rámci turné Žlutý baron. Z jejich ataků je evidentní, že Babišovi stoupenci se cítí na koni, jsou sebevědomí a někteří i dosti schopní. Přitom až fanatická oddanost jejich vůdci z nich prýští všemi póry. Je určitá mezní část voličstva, které to může imponovat. S tímto se dnes česká demokracie utkává. Na našich besedách to můžete vidět naživo. Zveme vás, přijďte.

↗

Bělobrádka s Gazdíkem bych k debatě přizval jen za předpokladu, že se ještě rychle domluví na modelu, jak kandidovat, aby jim stačilo ke vstupu do sněmovny jen pět procent. Repro youtube.com

Pokud chtějí demokratické politické strany, jež tu dnes máme, udržet svou převahu, musí si uvědomit, že jim nezbývá než nastolit společnou principiální alternativu k nástupu vlády Babiše, kterou podstatná část společnosti nyní vidí jako naši jasnou a jistou budoucnost. České demokratické strany musí společně do voleb dostatečně zřetelně říct: dohodly jsme se, že

1. Babiš tu vládnout nebude, protože s ním do vlády nepůjdeme,
2. účinně zbavíme Agrofert politického vlivu,
3. uznáváme vlastní minulé chyby, které vedly k vzestupu populismu, a prosadíme systémové změny, jež tomu budou propříště předcházet.

Nejstrašnější zprávou letošní volební sezóny je prozatím skutečnost, že politické strany se vůbec nechovají tak, jako by měly zájem ozřejmovat pravou podstatu nynějšího politického střetu. Zvláště to mrzí u předsedy vlády Bohuslava Sobotky, jehož přemrštěná opatrnost dovedla k tomu, že z vlády vyhodil namísto celého hnutí ANO jen Andreje Babiše. A tak nyní v propukající volební kampani všechny politické strany od socialistů přes ODS až po lidovce či zelené akcentují svoje partikulární programy, aniž by společnosti jasně sdělovaly, že jsme v situaci referenda o tom, zda tu ještě chceme demokracii.

To vše jsou projevy fatální politické nekompetence. Můžeme si být jisti, že voličů ČSSD, KDU-ČSL, Pirátů, ODS, Starostů, TOP 09, Zelených bude letos víc nežli voličů Babiše a jeho komunistických kamarádů. Ale nemůžeme si být jisti, že demokratický blok získá více mandátů. Stane-li se, že Babiš bude sestavovat většinovou vládu a mnozí tu pak budou muset znova volit mezi vězením a emigraci, bude to ani ne tak Babišovými dovednostmi, jako zkrušující nekompetencí jeho soupeřů z našich demokratických politických stran.

Co dělat s Agrofertem po vyhraných volbách

Je tu ale stále ještě dobrá možnost, že Agrofert prohraje. Pak tu bude otázka, co s ním.

Mluvit o tom už nyní má smysl proto, že volební výsledek to může ovlivnit. České demokratické strany by zvýšily svou šanci uspět, pokud by daly najevo, že dnes jsou a nadále hodlají zůstat suverénními vládkyněmi nad naší politikou. Babiš by měl být podroben regulérním soudním procesům, jež příslušejí delikventům jeho typu. Připravil český stát o stamiliony, spíše o miliardy.

Agrofert by měl být optimálním způsobem a v souladu s pravidly platnými v Evropské unii zestátněn s přiměřenou kompenzací. Státní správu bude nutné zvláštním dodatkem k služebnímu zákonu deagrofertizovat: jinak řečeno zbavit bez výjimky úplně všech nominantů hnutí ANO. Z Mafry bude nutno udělat veřejnoprávní podnik: sloužící pluralitě, kvalitě a nezávislosti novinářské profese.

To všechno je možné, dohodnou-li se na tom zavčasu Sobotka, Fiala a Kalousek. Bělobrádka s Gazdíkem bych k debatě přizval jen za předpokladu, že se ještě rychle domluví na modelu, jak kandidovat, aby jim stačilo ke vstupu do sněmovny jen pět procent. Nelze přece věřit tomu, že by pro ně účelová pravidla stvořená Klausem a Zemanem mohla být podstatnější nežli zájem republiky.

Taková jsou totiž pravidla hry v české politice. Zajisté je také třeba velebit každého, kdo řekne, že chce obskurní český volební systém změnit. To je ale dílčí úkol pro budoucnost. Letos jde ve volbách opravdu prakticky jen a pouze o to, zda nám začne vládnout novobolševické Babišovo hnutí, anebo zda si tu uchováme jakous takous demokracii.