Bulharsko posunulo laťku: v nové vládě je celá krajní pravice

Evropská hranice přijatelného ve spolupráci s národoveckými stranami je zase o kus dále. V Bulharsku nastoupila koalice, v níž jsou hned tři problematické subjekty, a to včetně Ataky – strany podobné kotlebovcům nebo maďarskému Jobbiku.

Petr Jedlička

31.05.2017 00:54

Lidovecky pravicová strana Občané za evropský rozvoj Bulharska (GERB) premiéra Bojka Borisova, jež letos v březnu vyhrála opět předčasné volby, povládne Bulharsku nakonec se třemi krajně pravicovými formacemi – Bulharským národním hnutím (IRMO), Národní frontou za spásu Bulharska (NFSB) a stranou Útok (Ataka). Koaliční smlouva byla dojednána již v průběhu minulého měsíce. Teprve nyní v květnu však vláda získala důvěru parlamentu a z jejich prvních kroků je zřejmé, že míní opravdu fungovat.

Část pozorovatelů dlouho nevěřila, že Borisov myslí vzniklou koalici vážně. IRMO a NFSB totiž patří v evropském národoveckém táboře k agresivnějšímu kraji a strana Ataka je přímo fašizující až neonacistická – podobná slovenským kotlebovcům nebo maďarskému Jobbiku.

Nová bulharská vláda ovšem již dva týdny skutečně zasedá. Po vzniku Schüsselovi koalice s haiderovci v Rakousku v roce 2000, Ficovy koalice s mečiarovci a národvci Jána Sloty na Slovensku roku 2006, Kaczyńského spojení s Lepperovou Sebeobranou a Ligou polských rodin v témže roce a Tsiprasovy vlády s Nezávislými Řeky v roce 2015 se tak posunuje opět pomyslná evropská hranice tolerované spolupráce s krajní pravicí.

„Pokud bychom se nedohodli s Vlastenci, měli bychom tu za pár měsíců další volby. Vždy jsme se řídili zásadou, že zájmy Bulharska stojí nad vším ostatním,“ řekl staronový premiér Borisov na obhajobu svého postupu novinářům.

Zřejmý kalkul
Pozorovatelé upozorňují, že z čistě mocenského hlediska byla pro premiérův GERB spolupráce s krajní pravicí po letošních volbách výhodná. IRMO, NFSB a Ataka šly do březnového hlasování ve volební alianci s názvem Sjednocení vlastenci. Absolutně přitom získaly 318 tisíc hlasů z 3,7 milionů odevzdaných – tedy přibližně devět procent – a 27 z 240 poslaneckých míst. V předchozím parlamentu měly však dohromady 31 poslanců, přičemž v minulých volbách v roce 2014 je volilo asi o 150 tisíc Bulharů více. Absolutně i relativně tak ztratily.

GERB na druhou stranu v letošních volbách posílil o 80 tisíc hlasů, respektive jedenáct mandátů. Za získaných 33,5 procenta hlasů má dnes celkově 95 ze 240 poslaneckých míst. Borisovova strana je tedy mnohem silnější než národovecká trojka. Může si diktovat.

A obsazení koaliční vlády podle toho vypadá: z osmnácti ministerstev drží GERB patnáct, přičemž nominace většiny známých představitelů bulharské krajní pravice na zbylá tři ministerstva vetoval. Z předsedů národoveckých stran je tak ve vládě jen jeden – Krasimir Karakačanov z IRMO. Zbylí dva ministři za národovce jsou postavy blízké GERBu.

Předsedové zúčastněných krajně pravicových stran. Zleva: Krasimir Karakačanov z IRMO, Volen Siderov z Ataky a Valerij Simeonov z NFSB. Foto archiv AI

GERB v minulosti vládl buď s menšími pravicovými stranami, které se s ním ale soustavně dohadovaly kvůli častým korupčním skandálům GERBu, a letos se navíc do parlamentu ani nedostaly, nebo s liberálním Hnutí za práva a svobody (DPS) hájícím zájmy bulharských muslimů, zejména Turků. S ním má však GERB zase dlouhou historii přetahování o posty a peníze, a letos by nadto měla tako koalice jen křehkou jednohlasou většinu.

V novém bulharském parlamentu je přitom ještě čtvrtá národovecká strana s názvem Vůle (Volya) velkopodnikatele Veselina Mareškije s dvanácti poslanci, u níž se čeká, že pokud bude vést GERB vládu v souladu s národoveckými představami, bude vládní politiky podporovat. S národoveskou koalicí se tak může premiér v případě krize opřít ještě o tuto stranu.

Posledním tělesem v novém parlamentu je velký levicový tábor sdružený okolo Bulharské socialistické strany. Ten je dnes podobně silný jako GERB (80 mandátů za 27,2 procenta), ale má výrazně jiný program. V kampani přitom soupeří tradičně právě s GERBem a voliči obou subjektů se často nesnášejí. Velká koalice by se tak vyjednávala v Bulharsku obtížně.

Složení bulharského parlamentu po letošních březnových volbách: GERB modrou, Sjednocení vlastenci černou, blok kolem socialistů červenou, turecká DPS žlutou a Volya šedou. V závorkách zisky či ztráty mandátů oproti minulým volbám. Repro DR

Otázka důsledků
Znalci teď debatují, zda se podaří Borisovovi tah, jímž mnozí obhájci spolupráce s krajní pravicí podobné koalice omlouvají – že díky dominantní pozici a větší mediální obratnosti přebere etablovaná strana extrémistickým stranám část voličů, a tak je oslabí podobně jako Kaczyński v Polsku nebo Fico svého času na Slovensku.

Oponenti však namítají, že daný vývoj není vůbec zaručen, že již ve střednědobé perspektivě se může projevit ještě větší radikalizace národovců – viz vzestup kotlebovců na Slovensku – a že i když je daný tah politicky úspěšný, stejně negativně ovlivní podobu celospolečenské debaty.

Čistě v programovém prohlášení má nová bulharská koalice v zásadě jen čtyři potenciálně výbušné body: reformu vzdělávání směrem k „vlastenecké linii“, faktickou podporu „občanských stráží“ lovících v pohraničních oblastech migrující, komplexní revizi důchodů vyplacených po roce 2010 se zvláštním důrazem na penze plynoucí příslušníkům romské menšiny a „přerušení penězovodů“ k turecké menšině v Bulharsku z vlastního Turecka.

Z hlediska standardů obvyklých ve starších zemích EU je ovšem už sám GERB národovecko-populisitckou stranou – poslední volby vyhrál i díky mobilizaci proti „svírajícím se kleštím“ Putinova Ruska a Erdoganova Turecka, přičemž naznačoval, že Turecko může teď zkusit obsadit jih Bulharska podobně jako Rusko před ukrajinskou válkou Krym.

Plot na hranici nechala vláda GERBu postavit dříve než Orbán v Maďarsku a nyní přichází například s úmyslem vytyčit pro všechny žadatele o azyl zóny kolem registračních center, mimo něž se nebudou moci pohybovat.

Pozorovatelé proto spekulují, kam mohou ještě GERB posunout strany stojící na hranici krajního nacionalismu a fašismu, a s jakými důsledky. V novém kabinetu kontrolují konkrétně ministerstvo obrany, hospodářství a životního prostředí. Hospodářství má přitom řídit milovník privatizací Stojan Karanikolov a životní prostředí ultrakonzervativec Neno Dimov, jenž dosud popírá změny klimatu.

Na obranu Západu i proti němu
Krajně pravicové strany začaly sílit v Bulharsku v minulé dekádě v souvislosti s krachem pokusu o vytvoření alternativy k postkomunistickým stranám zaštítěné někdejším carem Simeonem II., kritikou politiky EU a tlakem na toleranci k menšinám. Zvláště Ataka pofilující se tehdy až neonacisticky se snažila později zformovat i vlastní milice. Po dvojí vlně velkých rozhořčených protestů v roce 2013 – z nichž první podnítil skandál kolem skokového zvýšení cen energií, v němž figuroval i český ČEZ, a druhou korupčně-klientelistická aféra propuklá ihned po vzniku další vlády – poklesla přechodně podpora hlavních politických stran, socialistů a GERBu. Vzniklé vakuum pak zaplnily nové národovecké subjekty, do jejichž čela se postavili úspěšní podnikavci.

Ze čtyř krajně pravicových stran zastoupeným dnes v bulharském parlamentu se Bulharské národní hnutí – IRMO – profiluje tradicionalisticky, expanzionisticky a stále tematizuje historické právo Bulharů na thráckou Makedonii; jinak však považuje Bulhrasko za civilizační součást Západu, i když jej vede Krasimir Karakačanov, bývalý komunistický agent.

Strana Ataka je naopak rusofilní, otevřeně antisemická a vlajky EU na svých akcích pálí.

Třetí strana – Národní fronta za spásu Bulharska, NFSB – funguje teprve od roku 2011, kdy ji zaformoval vlastník televize SKAT Valerij Simeonov. Stalo se tak po sporu Simeonova s Volenem Siderovem, věčným vůdcem Ataky. NFSB je ultrakonzervativní a evroskeptická. V ekonomických, zahraničněpoltických a sociálních otázkách je podobná například britskému UKIPu.

Simeonov se Siderovem zároveň pomyslně stále soutěží o to, kdo dokáže zaujmout bulvár výbušnějším výrokem. Za více nepřijatelného je obecně považován Siderov, který dlouhodobě tvrdí, že homosexualita je nemoc a holocaust lež. Simeonov ale zase mluvil před časem v parlamentu o Romech jako o „zběsilých opicích“ a prosazuje třeba odebrání volebního práva občanům Bulharska, kteří odjíždějí za prací do Turecka.

Průvod s pochodněmi v ulicích Sofie je jednou z tradičních akcí Siderovovy Ataky. Foto archiv WCJ

Konečně čtvrtá národovecká strana v současném bulharském parlamentu, která je ovšem řazena ke krajní pravici jen někdy, je Volya – celkově třetí politický projekt magnáta Veselina Mareškije. Mareškij vybudoval po pádu komunismu dík kontaktům v SSSR síť lékáren a drogérií, které prodávaly farmaceutické zboží vyráběné v Rusku. V čase pomalého pronikání západních firem na bulharský trh nesmírně zbohatl. Přibližně od roku 2005 se přitom Mareškij chová jako Andrej Babiš či Donald Trump. V politice se snaží prorazit směsí národoveckého populismu a siláctví, vychvalování vlastního podnikatelského génia a navrhování v zásadě libertariánských opatření.

Společná všem čtyřem stranám je islamofobie, velkobulharské národovectví, vymezování se vůči Romům, kterých žije v 7,1milionové zemi přibližně 700 tisíc, odpor k migrujícím, turecké menšině a Turkům obecně, rétorický boj proti korupci, chudobě, současné podobě EU a za základní sociální jistoty. Všechny čtyři strany vykazují též příchylnost k některému z bulharských bulvárních televizních kanálů.

Jak přitom konstatuje AFP v povolební zprávě, každý z těchto kanálů láká diváky na různě namíchanou směs kremelské propagandy, reportáží o loupežích páchaných Romy, lidových písní, turbofolkové muziky a národopisných dokumentů.

Efekt uprchlíků a spor o vliv Ruska

Zajímavostí je, že bulharskou krajní pravici nakonec příliš neposílila upchlicko-migrační krize z let 2015 a 2016. Většina znalých pozorovatelů si to vysvětluje zejména přístupem premiéra Borisova, který po oplocení hranice podporoval i vznik domobraných hlídek a jenž se prezentoval jako rozhodný ochránce.

Obecně se jinak v bulharské politice vede aktuálně debata o změně volebního systému (GERB chce většinový) a také stále spor, která ze stran je více a zhoubněji provázána s ruskou vládou či oligarchy. GERB označuje socialisty za putinovce a DPS za stranu ruských agentů, zprávy z americké ambasády zveřejněné WikiLeaks v rámci velkého balíku po roce 2010 však uvádějí, že Rusko kontroluje zejména bulharské velkopodnikatele, a v důsledku až třetinu ekonomiky země.

Pozoruhodná je ještě pak také zatím úspěšná taktika premiéra Borisova využívat institut předčasných voleb. Bojko Borisov se nyní stal bulhraským premiérem již potřetí. Nikdy před tím přitom nedovládl celé období a vždy to byl právě on, kdo předčasné volby inicioval. Naposledy se tak stalo v závěru loňského roku, kdy kandidátka GERBu Cecka Cačevová prohrála v přímých prezidentských volbách.

Prezidentem Bulharska je nyní nově generál Rumen Radev nominovaný do zmíněných voleb socialisty, známý rusofil, který ale zároveň prosazuje nasazení kapacit NATO proti islamistickým teroristům.


Další informace:

Balkan Insight Bulgarian Cabinet Mixes Old Hands and Surprises
Balkan Insight Borissov Unveils his Third Cabinet in Bulgaria
Balkan Insight Bulgarian Nationalists March into New Government
Balkan Insight Bulgaria Mulls Limiting Asylum Seekers' Movement
AFP Bulgaria nationalists soften tone to enter government
SNA Number of Refugees in Bulgaria has Decreased Significantly
SNA President Rumen Radev: 'Terrorism is Spreading in Europe and NATO Must Counteract'
SNA No Immediate Refugee Wave Threat to Bulgaria
Novite.com Reformist Bloc's Moskov: Right-Wing Has Not Learned Its Lessons


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.