Lidovecky pravicová strana Občané za evropský rozvoj Bulharska (GERB) premiéra Bojka Borisova, jež letos v březnu vyhrála opět předčasné volby, povládne Bulharsku nakonec se třemi krajně pravicovými formacemi — Bulharským národním hnutím (IRMO), Národní frontou za spásu Bulharska (NFSB) a stranou Útok (Ataka). Koaliční smlouva byla dojednána již v průběhu minulého měsíce. Teprve nyní v květnu však vláda získala důvěru parlamentu a z jejich prvních kroků je zřejmé, že míní opravdu fungovat.

Část pozorovatelů dlouho nevěřila, že Borisov myslí vzniklou koalici vážně. IRMO a NFSB totiž patří v evropském národoveckém táboře k agresivnějšímu kraji a strana Ataka je přímo fašizující až neonacistická — podobná slovenským kotlebovcům nebo maďarskému Jobbiku.

Nová bulharská vláda ovšem již dva týdny skutečně zasedá. Po vzniku Schüsselovi koalice s haiderovci v Rakousku v roce 2000, Ficovy koalice s mečiarovci a národvci Jána Sloty na Slovensku roku 2006, Kaczyńského spojení s Lepperovou Sebeobranou a Ligou polských rodin v témže roce a Tsiprasovy vlády s Nezávislými Řeky v roce 2015 se tak posunuje opět pomyslná evropská hranice tolerované spolupráce s krajní pravicí.

„Pokud bychom se nedohodli s Vlastenci, měli bychom tu za pár měsíců další volby. Vždy jsme se řídili zásadou, že zájmy Bulharska stojí nad vším ostatním,“ řekl staronový premiér Borisov na obhajobu svého postupu novinářům.

Zřejmý kalkul

Pozorovatelé upozorňují, že z čistě mocenského hlediska byla pro premiérův GERB spolupráce s krajní pravicí po letošních volbách výhodná. IRMO, NFSB a Ataka šly do březnového hlasování ve volební alianci s názvem Sjednocení vlastenci. Absolutně přitom získaly 318 tisíc hlasů z 3,7 milionů odevzdaných — tedy přibližně devět procent — a 27 z 240 poslaneckých míst. V předchozím parlamentu měly však dohromady 31 poslanců, přičemž v minulých volbách v roce 2014 je volilo asi o 150 tisíc Bulharů více. Absolutně i relativně tak ztratily.

GERB na druhou stranu v letošních volbách posílil o 80 tisíc hlasů, respektive jedenáct mandátů. Za získaných 33,5 procenta hlasů má dnes celkově 95 ze 240 poslaneckých míst. Borisovova strana je tedy mnohem silnější než národovecká trojka. Může si diktovat.

A obsazení koaliční vlády podle toho vypadá: z osmnácti ministerstev drží GERB patnáct, přičemž nominace většiny známých představitelů bulharské krajní pravice na zbylá tři ministerstva vetoval. Z předsedů národoveckých stran je tak ve vládě jen jeden — Krasimir Karakačanov z IRMO. Zbylí dva ministři za národovce jsou postavy blízké GERBu.

GERB v minulosti vládl buď s menšími pravicovými stranami, které se s ním ale soustavně dohadovaly kvůli častým korupčním skandálům GERBu, a letos se navíc do parlamentu ani nedostaly, nebo s liberálním Hnutí za práva a svobody (DPS) hájícím zájmy bulharských muslimů, zejména Turků. S ním má však GERB zase dlouhou historii přetahování o posty a peníze, a letos by nadto měla tako koalice jen křehkou jednohlasou většinu.

V novém bulharském parlamentu je přitom ještě čtvrtá národovecká strana s názvem Vůle (Volya) velkopodnikatele Veselina Mareškije s dvanácti poslanci, u níž se čeká, že pokud bude vést GERB vládu v souladu s národoveckými představami, bude vládní politiky podporovat. S národoveskou koalicí se tak může premiér v případě krize opřít ještě o tuto stranu.

Posledním tělesem v novém parlamentu je velký levicový tábor sdružený okolo Bulharské socialistické strany. Ten je dnes podobně silný jako GERB (80 mandátů za 27,2 procenta), ale má výrazně jiný program. V kampani přitom soupeří tradičně právě s GERBem a voliči obou subjektů se často nesnášejí. Velká koalice by se tak vyjednávala v Bulharsku obtížně.

Otázka důsledků