Volby v bublině nás teprve čekají

Autor kritizuje odpůrce nedemokratických stran za to, že v předvolebním čase komunikovali více mezi sebou než s lidmi „z protějšího břehu“. I v tom vidí příčinu neuspokojivého výsledku.

Výsledky asi nikoho úplně nepřekvapily a ti, co budou číst tento článek, z nich mají jistě stejně malou radost jako jeho pisatel. Ale přese všechen nesouhlas se nestalo nic jiného než to, co je v demokracii obvyklé: vyhrála strana, která dostala nejvíc hlasů.

Důvod k hysterii, emigraci ani nenávisti vůči těm, kdo jí dali hlas, to není. Pokud se cítíme být součástí státního společenství, kde vládne demokracie a hodnota člověka není odvislá od jeho názorů, příjmů, společenského postavení nebo inteligence, nemáme jinou možnost než to přijmout jako fakt.

V opačném případě musíme otevřeně připustit, že naše bublina tvoří zvláštní skupinu obyvatel, která ví více, a která se cítí být spíš součástí společenství určitých hodnot než geografického útvaru založeného na národní příslušnosti, historii a jazyce. A musíme v takovém případě připustit i to, že demokracie není vhodný způsob řízení dnešní společnosti a začít se poohlížet po jiném. Obojí je legitimní.

Anebo je zde jiná možnost: připustit pochybnosti. Zamyslet se nad tím, zda naše obavy a rozladění souvisí skutečně s ohrožením základních hodnot, nebo pouze určitých výhod a benefitů, které nám globalizovaný svět nabízí, ale které většina společnosti nedokáže využívat, a cítí se proto být z účasti na společenském vývoji vyloučena. Anebo zda nejde o frustraci z prohry s protivníkem, kterého jsme si do jisté míry sami vytvořili a démonizovali.

Přemýšlejme, zda jsme ve volbách neprohráli s protivníkem, kterého jsme si do jisté míry sami vytvořili a démonizovali. Foto Jan Nedvídek

Řekněme rovnou, že jsme se v naší sociální bublině dopouštěli v předvolebním čase tří chyb, které ukazují na to, jak se naše myšlení výrazně ohraničuje a zjednodušuje, a které nyní umocňují i pocit bezvýchodnosti.

První je, že jsme si realitu zúžili na pouhé dvě politické formace a postavili je proti sobě: ANO, SPD a KSČM na jedné a zbytek na druhé straně. Nebyli jsme ochotni se zabývat odlišnostmi mezi těmi, které jsme si označili za „nedemokratické“, a byli naopak ochotni akceptovat, že je vlastně jedno, jestli budeme volit ODS, ČSSD, TOP 09, Lidovce nebo Zelené atd.

Ukazuje to, že i ta část společnosti, která by měla být schopná sebereflexe a rozlišování, začíná myslet barikádově a přijímá optiku boje. O demokracii, západní hodnoty, Evropskou unii a celý polistopadový vývoj. A to je chyba. Není nic jednoduššího, než přistoupit na to, že za stěnami naší bubliny je jiný svět, se kterým se nedokážeme domluvit, který má jiné hodnoty, jiné autority a taky jiné dějiny a jinou představu o budoucnosti. A že nás tím ohrožuje.

Je to z hlediska myšlení pohodlné a z hlediska sebeprožívání svůdné, neboť nic není tak opojného, než být (pro někoho opět, pro jiného konečně taky) bojovníkem za pravdu a lásku. Problém je, že z bojových pozic se jen velmi těžko ustupuje a pokud, tak jen za cenu frustrace z prohry a ponížení.

Utvrzujeme-li se vzájemně jeden před druhým o své oddanosti demokracii, evropským hodnotám či Václavu Havlovi, vysmíváme-li se hlouposti a lžím Andreje Babiše či Tomia Okamury, nejde o žádnou hlubokou myšlenkovou aktivitu ani se tím nestáváme lepšími. Jde pouze o rituální tance, které nás mají stmelit.

A v tom je další nebezpečí: Tím, že si přivlastňujeme určité hodnoty a činíme je předmětem nekritického kultu provázeného zvláštními rituály a vlastním jazykem, uzavíráme k nim přístup těm, kteří jsou mimo bublinu nebo nejsou ochotní přistoupit na to, že jde o nezpochybnitelné fetiše. Demokracie, Evropská unie ani Václav Havel ale nejsou dogmata, o nichž by nebylo možné pochybovat.

Jakmile se jimi stanou, jakmile si je přivlastníme a naplníme aktuálním etickým obsahem, jaký ve skutečnosti neměli a nemají, donutíme tím ostatní se k nim také začít vztahovat jako k symbolům. Ovšem symbolům protivníka, a tím pádem na ně útočit a vytvářet si nebo posilovat modly vlastní, jako je třeba Rusko, Miloš Zeman nebo národ.

A konečně třetí chyba je tvrdit, že hnutí ANO je Andrej Babiš. Není. Jsou to především statisíce lidí, kteří toto hnutí volí a jejich důvodem není, že by chtěli, aby nás ožebračil, zbavil svobody a rozkradl zemi, ale aby dali najevo nespokojenost se svou životní situací a to, že nevěří tradičním politickým stranám, že by na ní mohly něco změnit. Tato nespokojenost je reálná a legitimní a tradiční strany, pokud chtějí demokracii a společenský smír zachovat, nemají jinou možnost než s hnutím ANO spolupracovat a projít výraznou sebereflexí.

Nejhorším možným řešením by bylo, pokud by si jejich demonstrativní odpor vedl ke vzniku koalice ANO, SPD a KSČM, stran které spolu zatím vládnout nechtějí. Rozdělení společnosti by tím dostalo své politické pokrytí a naléhavost otázky po původu nespokojenosti by ustoupila do pozadí.

Nehořekujme a neopevňujme se ještě více v naší bublině. Buďme si jisti zákony, ústavou, demokracií i tím, že jsme součástí EU a NATO a připouštějme o nich nadále pochybnosti, je to nejlepší způsob, jak tyto hodnoty i nás ochránit. Jakmile přestaneme pochybovat, prohrajeme všichni.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Manuální pracovník

ANO není Babiš Pondělí, 23.Října 2017, 13:02:22

Jen velice zřídka je (především na levici) uznávána tato prostá pravda.

I když se - ovšem - jedná svým původem i způsobem svého vedení o "podnik jednoho muže". Tedy Babiše.

Jenže: to hnutí jako takové je daleko širší. A dokázalo - jak autor správně uvádí - oslovit velké množství docela "obyčejných" voličů.

Já jsem už před dosti dlouhým časem poukázal na to, že ANO je svým způsobem pokračování svého času velmi oblíbených "úřednických", ideologicky nevázaných vlád, především té Fischerovy.

Zkrátka, v národě je velký počet lidí, občanů, kteří už mají po krk všech možných ideologií. A kteří si přejí prostě jenom "rozumnou" správu státu, věcné a racionální řešení praktických problémů.

Ponechme teď stranou, jaké jsou skutečné motivy a cíle Andreje Babiše; skutečností ale zůstává, že on dokáže velice přesvědčivě plnit právě tu roli neideologického, nedogmatického "machra", který ty problémy řeší.

Takže: ANO skutečně není - pouze - Babiš. ANO je do nemalé míry shromaždištěm lidí, kteří touží po této čiré věcnosti v řízení státních záležitostí, osvobozené od jakékoli ideologie. Tento potenciál byl ve společnosti už před Babišem; Babiš ho pouze využil, stal se jeho symbolem a lídrem.

Babiš teď dostane příležitost dokázat, jak bude s touto "novou věcností" zacházet v reálné politické praxi.

Už svého času jsem napsal, že na adresu Babiše s jeho politickými pretencemi je možno prohlásit víceméně to samé, co svého času pekař Werich řekl svému císaři-Werichovi, když ho tento lákal, aby převzal jeho roli: "Vy se musíte historicky znemožnit. A to proto, aby lid poznal, že takové jako jste vy nepotřebuje, a že si může vládnout sám!"

Babiš teď dostává svou životní příležitost. Buďto se při výkonu své moci skutečně "historicky znemožní" - a pak bude pokoj jak od něj, tak i od jemu podobných.

Anebo ale opravdu "dokáže, že to dokáže" - a pak bude ale skutečně velkým vítězem.

Svým způsobem je škoda, že nedosáhl na absolutní většinu. Protože pak by za veškeré své činy a počiny byl odpovědný výhradně on sám; zatímco v případě různých - dost možná nestálých - koalic se bude moci vymlouvat na to, že "já jsem to myslel dobře, ale koaliční partneři mi to zkazili".

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Už to zase začíná Pondělí, 23.Října 2017, 14:09:5

Už se nám zase začíná rozbíhat obviňování normálních lidí z náckovatění společnosti. Je to pořád stejné: po brexitu, po Trumpovi, po Burešovi. Vždycky za to můžou ti normální, kteří volili normálně a slušně.

Nechápu dále, jak může bý koalice ANO, SPD a KSČM považována za "nejhorší možné řešení". Normální strany se od Bureše štítivě odtahují, a mají k tomu dobré důvody. Jsou k tomu ostatně vyzývány i svými voliči. A kdo se ze standardních demokratických stran nechá Burešem zlanařit, odepíše se už úplně definitivně.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Mimochodem, autor si dost protiřečí Pondělí, 23.Října 2017, 15:25:7

Na jedné straně se staví na stranu voličů ANO, SPD a KSČM, tedy potažmo také těchto stran, a vyzývá nás, abychom se s jejich úspěchem smířili a přijali jej jako fakt, a na druhé straně označuje jejich možnou koalici za "nejhorší možné řešení".

Tomu opravdu nerozumím. Není-li "důvod k hysterii, emigraci ani nenávisti vůči těm, kdo jim dali hlas", tak také není nejmenší důvod odmítat jejich koaliční vládnutí. Je třeba je přijmout jako fakt, a žádat po těchto stranách, aby vydaly ze svého vládnutí počet. Žádat po nich, aby splnily své předvolební sliby, aby "to prostě zařídily", aby "makaly", a aby "bylo líp".

Václav Pospíšil - Záhoří

Úterý, 24.Října 2017, 02:29:1

Jó, kdyby to bylo tak snadné. Říct Hitlerovi, ...: ukaž, jak to umíš! A za rok, za dva: Nám se to nelíbí, vrať nám vládu!

Martin Profant - Praha 7

Václavu Pospíšilovi Úterý, 24.Října 2017, 11:09:31

Ano, to nejde.

Nicméně šlo nebýt s tím, koho dnes srovnávám s Hitlerem čtyři roky ve vládě. Právě tak mohl si novinář, který začal psát čtvrt roku před volbami o výjimečném nebezpečí oligarchy, které nás z jakýchsi důvodů -- ty musel zůstat dlužen, protože místo nich vypracovával akční plán záchrany -- ohrožuje mnohem víc než vládnutí stran ovládaných kmotry, všímat veřejně tohoto nebezpečí už o dva roky dříve a nikoli shodou okolností až tehdy , když vzestup oligarchy začal ohrožovat volební výsledek dvou stran, se kterými je spřízněný. Atd., atd.

Bylo by báječné, kdybych mohl napsat, že proevropské nexenofóbní strany mají v parlamentu minimálně 85 poslanců a to je slušná opoziční síla, schopná zablokovat nežádoucí ústavní změny. Že tytéž politické síly drží zatím drží s převahou Senát, některé krajů a že máme spolehlivě od exekutivy oddělené soudnictví a veřejnoprávní media -- prostě, že jsem případný vývoj k autoritativnímu oligarchickému vládnutí zatím schopni velmi úspěšně blokovat a že máme všechny důvody předpokládat, že tyto bašty udržíme. Ale já si tím rozložením sil s Chovancovou ČSSD a s ODS lavírující mezi euroskepticismem a antievropanstvím rozhodně nejsem jist.

Prostě pořád platí, že tradiční strany neporazilo Ano, SPD a Piráti, ale že si svoji porážku poctivě odedřely. A pokud by chtěli hájit z polistopadového vývoje to, co stojí za obhajobu, pak mají i dnes dost prostředků a spojenců.

Martin Profant - Praha 7

Mimochodem z jiné sociální bubliny Úterý, 24.Října 2017, 13:29:23

Z (internetové) sítě mé dcery:

"Když na to koukám, hele u Stadic voře nějaké chlapík s dvěma straktejma volama. To by mohˇ bejt po těhle volbách dobrej nápad."
"A nevadí, že je to Pirát?"

Ta první část je kradená, původně to byla ruka jezerní paní s mečem a nápis: "Po posledním projevu Mayové to vypadá jako hodně dobrý nápad" -- inu, kosmopolitní mládí upravuje rychle.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Panu Profantovi: Úterý, 24.Října 2017, 14:14:48

Ano, několik bašt ještě zbývá.
Útok na jednu z nich už je ale avizován: je to Babišův záměr prosadit jednokolovou volbu do senátu.
Budu s napětím sledovat, kdo na to uslyší rovnou a kdo to podpoří za přísliby prebend.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

No a teď aktuálně Úterý, 24.Října 2017, 15:26:21

přišel Okamura s návrhem na zestátnění rozhlasu a televize. To sebude s tím senátem hezky doplňovat.

Martin Profant - Praha 7

Heleně Zemanové Úterý, 24.Října 2017, 18:49:59

Tu volbu by muselo odhlasovat 120 poslanců a příslušný počet senátorů. To by nebyla věc prebend, ale selhání nejméně dvou tradičních stran, aby to prošlo.

A Okamura může přicházet s čím chce. Není použitelný ani pro Babiše, může jen žvanit -- a my budeme muset to jeho žvanění čtyři roky vydržet. I když, já bych to spíš odhadoval na dva.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Máte samozřejmě pravdu, pane Profante, Úterý, 24.Října 2017, 19:59:9

že to vypadá nepravděpodobně. Jednokolová volba v jednomandátových obvodech je dávný sen ODS, nesplněný....bylo to samozřejmě v konstelaci, která byla obdobou dnešní pozice ANO. Junior by mohl zadoufat, že se ty časy vrátí...
No, asi je lepší se takhle strašit a tak strašidlo plašit.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.