Neštěstí z šesti volebních spotů aneb Bitva s prasetem

Pro povzbuzení volební nálady přinášíme komentovaný přehled hlavních klipů letošní kampaně. Zbývajícím kandidujícím stranám se autoři Gaby Khazalová a Petr Bittner raději nevěnovali.

16387368_10211920428516433_685491876215176042_n_1_

Gaby Khazalová

21.10.2017 07:00

  • Domov
  • Štěstí z šesti

Spoluautor: Petr Bittner

Feri_klip

Narozdíl od krajských voleb se strany vyhnuly excesům. Kromě Dominika Feriho, který lákal mladé voliče na sexismus. Repro Youtube

Z jednatřiceti kandidujících stran jsme uvolněnou analýzou volebních klipů zjistili, že si do dnešních čtrnácti hodin můžete vybrat z šestnácti otevřeně nacionalistických uskupení se slovem "národ" v názvu a s českou vlajkou ve znaku. Je pozoruhodné, že strany, které se dožadují "suverenity", jsou ty zdaleka nejméně suverénní. Jejich elektorát to cítí a při jejich volbě musí prožívat nepříjemné obavy, jak by to dopadlo, kdyby se tihle neumětelové dostali reálně k moci.

My jsme pro vás ale vybrali šestici spotů takových stran, které se o sněmovnu reálně utkávají. Před posledními krajskými volbami jsme psali, že klipy jsou smutnou výpovědí, jak o nás píáristé a politici smýšlejí. To platí nadále. Letos však máme současně dojem, že jsou smutnou výpovědí o tom, jak strany či lídři smýšlejí sami o sobě.

Pirátská klusanda



Pirátský spot je stejný jako jejich kampaň: má nápaditou a vysoce funkční formu, ale prázdný a vysoce problematický obsah. Sobotka mezi Babišem a Rathem na cestě do vězení coby motiv pirátského autobusu je neodpustitelný a hlavně nebezpečný populismus srovnatelný s Okamurou. Taková pirátská estetika jen potvrzuje jejich trochu děsivé pojetí justice. Piráti se letos zkrátka rozhodli přimhouřit své svědomí a svézt se do sněmovny na příznivé vlně apolitické nenávisti. Ve frontě k urnám se s jejich lístky střídají vzdělaní městští liberálové s xenofobními učni. Říká se tomu populismus a nedá se nic dělat.

Ivan Bartoš s harmonikou připomíná křížence Tomáše Kluse a Daniela Landy. Takzvaná "Klusanda" kombinuje Landův chraplák a dementní rýmy (převedli-podvedli, gorila-zabila, povídal-nedodal) a Klusovy svítivé oči a příjemnou až psychadelickou náturou charismatického lídra zavánějícího českou verzí devadesátkové květinové alternativy. Zatímco Klus i Landa se - každý z jiných pozic - pokoušeli přesvědčit svoje publikum, že jsou inkarnací Karla Kryla, pokouší se nás teď Piráti přesvědčit, že jsou novou verzí demokracie. Ale stejně jako se tito dva bardové mají ke Krylovi, mají se Piráti k demokracii: místy zjednodušeně, místy děsivě a tak trochu rozpačitě.

Zao Ce-Tung vs. Strana



ČSSD si pro letošní kampaň sehnala svého Prchala. Ficova akvizice Robert Žanony jistě stála i u mobilizačních spotů Lubomíra Zaorálka, na jehož osobnost autentického levičáka protřelého dlouhou a konzistentní politickou kariérou sociální demokraté sází. Obsah jeho spotů je autentický, vzpomíná na otce, oslavuje hrdost pracujících, je sám sebou i v lavičkových hovorech á la Forrest Gump. Jenže se tomu všemu nakonec těžko věří. Vždyť Lubomír Zaorálek není ani předsedou ČSSD. Tím je Milan Chovanec, na kterém naopak není k uvěření snad nic. Rozdíl mezi sandersovským vyprávěním Zaorálka a stranou, kterou by člověk musel volit, je v tomto případě naprosto propastný. Kvalitní píárista evidentně nestačí, pokud chcete lidem nabídnout víc než jen protest.

Okamura se dobře baví



Okamurovy letošní spoty dosahují standardní úrovně středečních zpráv na Nově v době bez teroristického útoku. V tom se skrývá hlavní příčina jeho úspěchu. Okamura se nestal mainstreamem vlastní zásluhou, to mainstream se natolik "okamurizoval", že se Okamura (patrně i s ruskými penězi v zádech) snadno propracoval mezi favority voleb. Nejen, že největší politické strany přijaly část jeho rétoriky, také nejsledovanější česká média jako by valila Okamurovu intenzivní kampaň milionům diváků den co den po celý rok. Ne že by tedy snad Okamura vykročil z vod politického bizáru, to spíš hlavní politický proud hupsnul z vlastní blbosti za ním. A dopadlo to, jako když se rozhodnete zápasit s prasetem v bahně: po chvíli zjistíte, že zatímco vy jste celí zesraní, prase se dobře baví.

Salonní antifeminismus pro bohatý



„Nestačilo by lidem říct, že vy chlapi byste to bez nás ženskejch nedali?“ Ne nestačilo, protože to chlapi vědí a celkem jim to tak vyhovuje. Ženskejm, co nedosáhnou na mateřskou, nevyžijí z rodičovské nebo potom nemůžou sehnat práci, je to naopak k ničemu. Markéta Adamová se v salonu posadila do pozice rozumné ženské, která pozdvihuje obočí nad ztřeštěnými nápady svého píáristy Čtvrtníčka. Ten si zahrál na radikálního feministu, co chce ženy lifrovat do vysokých funkcí a nechat je stavět pomníky dalším ženám. Vyslat všechny ženy do práce a muže nechat doma, aby byli „tákhle maličcí“, se TOP09 nepozdává. Paradoxně stejná strana chce přitom řešit skloubení pracovního a rodinného života daňovými úlevami na chůvy pro bohaté.

Těžko rozsoudit, kdo sehrává v klipu společensky škodlivější úlohu: neoliberální feminista Čtvrtníček, co má budit dojem radikálního, anebo prázdná antifeministka Adamová, co se pokouší oslovit další rozumné antifeministy. Spot TOP09 je jeden z mála, který se ženské otázce věnuje, ovšem z asociálních a konzervativních pozic. Takovou stranou ostatně TOP09 je.

Můžete se spolehnout, že se nic nezměnilo



Profesora Fialu zvolili straníci do svého čela, aby obnovil Nečasem pošramocenou pověst. Vsadili na klidnou, rozumnou a mezi lidmi uznávanou sílu – zkrátka ideální pro tehdy neoblíbenou pravicovou stranu. Byla to ale nuda, kterou nezachránilo ani focení se u žiletkových plotů, a ODS dál stagnovala. Až před pár měsíci přišlo zmrtvýchvstání. Nemáme ambici rozebírat, zda straně pomohlo vymezení se vůči Babišovi či odpor k EET, volební spot ovšem nutí k otázce: zmrtvýchvstání, prosím? Jak? Kde?

Klip jsme shlédli zhruba sedmkrát, ale moudří jsme nebyli. Klidná a slušná rozumbrada Fiala totiž říká všechno, což taky může být dost dobře nic. Třeba tvrzení „silné Česko v silné Evropě“ se pohybuje kdekoli na škále od euroskepticismu až po eurofedaralismus. Podobně „z ekonomického růstu budou bohatnout všichni spravedlivě“ zní jako sociálně demokratické heslo – z pohledu ODS tvrdý komunismus. Fiala má však zřejmě na mysli nějaký drábkovský styl spravedlnosti, který vyžene chudé z měst a upadající střední třídě umožní koupit si třeba novou televizi, zkrátka mít se fajn. Můžete se spolehnout. Na ODS přece vždycky.

Teď nebo nikdy – Strakovka nebo nic



Andrej Babiš se posunul. Zatímco před minulými volbami sliboval utrum politickým kecům jen, co se dostane do sněmovny, nyní žádá více než polovinu hlasů a premiérské křeslo. Teď nebo nikdy. S Prchalovou analýzou se ztotožňují také někteří politologové: ANO by v případě nepřesvědčivého výsledku mohlo mít skutečně namále. Krom šíření hrozby, že nesestaví jednobarevnou vládu, přitom Babišovi píáristi recyklují čtyři roky stará hesla: politici blábolí a nemakají. Oranžová kravata politika se zamračenou grimasou zřejmě symbolizuje sociálního demokrata. Kouzlo smajlíku však spočívá v tom, že si do blábolícího panáka můžete naprojektovat libovolného falešného politika. Neboť jsou všichni stejní a všichni říkají stejné bláboly a vše se to koncentruje na jednom místě, kde se po celý den jen blábolí. Pro pořádnou dávku blábolení ovšem doporučujeme shlédnout páteční předvolební duel na Nově. Blablablablabla…lžete…blablablablabla…to je lež…blablaablaaa


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.