Deník Referendum Domov

Strana zelených mi byla vždy blízká. Nejen proto, že sdružovala idealisty a aktivisty, kteří se zasazovali za přírodu, krajinu a všechno živé a odvedli konkrétní práci ještě před tím, než přijali angažmá politické, ale i svým programem.

Deziluzí jsem prošla za časů, kdy stranu vedl Martin Bursík a dovedl ji až do náruče Mirka Topolánka a ODS. Ty časy jsou naštěstí pryč a dnes tu strana stojí vedle programu zeleného i s programy sociálními, s požadavky ochrany slabých, sociálních bytů, bojem proti daňovým rájům, s deklarací, že lidská práva mají přednost před obchodními, podporou malých proti velkým nebo podporou veřejnoprávních médií.

Mnoho zelených jsou aktivisté, kteří odvedli konkrétní práci ještě předtím, než přijali politické angažmá. Foto Ota Nepilý

Zelení mají mnoho nepřátel. Stojí proti velkým firmám a penězům, které nemají úctu k nikomu a ničemu. Příroda nehlasuje a sociálně deprivovaní lidé většinou také ne. Občané se často ocitají pod vlivem masáže těch, kdo jimi dovedně manipulují a najdou jim vždy nepřítele ve druhém člověku, který je většinou ještě větší chudák než oni sami. Chtivá a nenažraná „ruka trhu,“ ve skutečnosti však oněch těch mocných, kteří z ní mají prospěch, nesnáší občanskou společnost, spolky, duchovní kulturu, ochranáře přírody a lidi, kteří přemýšlejí. Proto to Zelení, pokud dostojí svým ideálům a programům, nemají a nebudou mít nikdy lehké.

Všichni známe hlasy, které našeptávají, abychom je nevolili, protože pravděpodobně do Sněmovny neprojdou a hlas jim hozený propadne. Tato teorie (nemluvě o D´Hondtově metodě a počtu a velikosti volebních krajů, tedy o prvcích deformujících přání voličů, o těchto nemravných dětech opoziční smlouvy, se kterými nikdo neměl odvahu a chuť něco dělat a které teď budou ničit i ty, kdo měli pocit vítězství navěky), je škodlivá sama o sobě.

Touha být s vítězi za každou cenu, i za cenu volby menších zel, nevíra ve vlastní úsudek i vlastní svědomí, ta malost, která vždy znovu způsobí, že se nikdy nic nepohne a nezmění k lepšímu, z nás dělá počtáře, kteří se navíc vždycky zmýlí, nedopočítají a v důsledku se spolupodílejí na špatném výsledku, který zničí všechny.

Až se všichni odhodlají volit ty, kdo odpovídají jejich představám, malé bude mít šanci stát se větším. Nehledě na to, že dosáhnou-li tří procent, dosáhnou na státní příspěvek, který jim umožní pokračovat v činnosti.

A ještě pár slov na závěr. Nedávno jsem se dozvěděla, že velká část našich spodních vod je otrávená pesticidy ze zemědělství, zejména z řepky a kukuřice, pěstovaných na biopaliva. Nemohla jsem tomu uvěřit a ptám se sama sebe, jak to, že o tom neinformují palcové titulky ve všech médiích? Tím je ohrožená naše budoucnost, nikoli cenami másla, které zase klesnou. Jak to, že to nikoho nezajímá?

Jak to, že se nemluví o erozi půdy, bez které rovněž není žádná budoucnost? O vzduchu, který dýcháme, a nemocích, na které kvůli tomu umíráme, ani nemluvě. O globálním oteplování už víme.
Stačí se rozhlédnout kolem sebe i po světě.

Věci společenské vždycky ještě mají šanci se měnit, pokud dostatečný počet osvícených lidí vejde do veřejného prostoru a do politiky. Ale s otrávenou vodou, půdou a vzduchem nemáme budoucnost. I proto volím Stranu zelených.