Trýzeň volby

Ivan Štampach

Lidé se nechali oklamat a okrást o skutečnou svobodu zodpovědného rozhodování. Bylo by třeba vrátit se od sobeckého individualismu k politice jako péči o polis, o obec i v širokém smyslu.

Mám starého přítele, se kterým často spolu obědváme někde v centru Prahy. Existují samoobslužné restaurace, ve kterých je dlouhý pult s mnoha jídly a vy si nich něco vyberete. Tento můj známý se natolik nedokáže rozhodnout, že do těchto jídelen nerad chodí.

Podobné to je, když si člověk vybírá z jídelního lístku. Jenže v menu jen čteme název, kdežto v těch zmíněných jídelnách nás přímo oslovují vystavená jídla svým vzhledem a vůní. Chtěli bychom ochutnat všechno, ale je třeba si zvolit.

Můj kamarád si nevybere, a protože chce všechno najednou, naskládá si na talíř kousky z celé nabídky a pak se zlobí, že se to k sobě nehodí. Že touha obšťastnit se všemi chutěmi a vůněmi končí u nechutné směsky.

Toužíme po svobodě. Nejsme-li v kleci, máme dojem, že se můžeme volně rozletět. Naše libovůle se může naplno uplatnit. Můžeme si dělat, co se nám zlíbí. Tou klecí mohou být prolomené reálné mříže, ale může to být i zlatá klec, která nám zabraňuje svobodný rozběh ocenit.

Svoboda založená na poznání předložených možností je mezi občany nepopulární. Volič se dokáže spokojit s fiktivní volností. Místo aby předložené možnosti opravdu poznal, postačí mu zdání. Repro DR

Svoboda uvolňuje a dává prostor, protože jsme-li navenek svobodní, nikomu neotročíme a respektuje se naše důstojnost. A jsme-li i vnitřně svobodni, nezmítá námi kdejaká vášeň a necloumá námi všemožný strach. A to je radost ze svobody.

Svoboda je nutnost volit

Jenže svoboda neznamená mít, co se nám zamane. Jsme-li skutečně svobodní, nemůžeme mít, co je nám libo. Svoboda je schopnost, a vlastně i nutnost volit. Nemít vše a vybírat si mezi možnostmi. Zvolit jednu pochoutku mezi deseti znamená odmítnout pro danou chvíli devět ostatních a nechat si na ně zajít chuť.

Svobodná volba není jen rozletem do všech směrů. Volbou jedné varianty vždy odmítáme mnoho jiných. Proto je svoboda asketická. Volba, má-li to být skutečný výběr mezi poznanými možnostmi, může být trýznivá, a to tím spíše, že jsme mohli zvolit na základě omylu, a tedy špatně, a dopadnou na nás důsledky volby. Zmýlená tady neplatí.

To, že skutečná svoboda volby může být bolestná i při politickém rozhodování, je celkem zřejmé. Svoboda založená na poznání předložených možností je mezi občany nepopulární. Volič se dokáže spokojit s fiktivní volností. Místo aby předložené možnosti opravdu poznal, postačí mu zdání. I českého voliče při právě proběhlých volbách do sněmovny parlamentu motivovaly pocity, dojmy a nálady a víc nepotřeboval.

K demokratické životní orientaci a politické kultuře patří respekt ke každému, bez ohledu na sociální statut, popularitu nebo stupeň vzdělání. Zkušenost koneckonců potvrzuje, kolik je mezi námi slaboduchů, jejichž zásuvky jsou plné diplomů a jméno je zleva i zprava ozdobeno pěkně vypadajícími latinskými zkratkami. A potkávám nemálo lidí se vzděláním základním nebo středním, kteří jsou nejen dobře informováni, ale i moudří.

Český volič jednal hloupě

Český volič však tentokrát, nutno to říct, jakkoli je to nevhodné, jednal hloupě. Nemohl se přece rozhodovat mezi poznanými možnostmi. Pokud by si totiž něco zjišťoval a zjištěné zvažoval, nemohl by hledat bezpečí u politického uskupení, které z této země chce udělat lágr se zadrátovanými hranicemi. Kdyby nejpozději v pátek nebo v sobotu před rituálem ve volebních místnostech a v jeho průběhu přemýšlel, nemohl by hledat uspokojení svých frustrovaných sociálních potřeb u oligarchy, na kterého v jeho firmách dřou lidé v mizerných podmínkách, jak nedávno ukázala Saša Uhlová.

Mohlo by se zdát, že toto stěžování na průběh a výsledek voleb je podobné steskům politiků, kteří neuspějí a rádi by, pokud by to šlo, vyměnili lid, který je nepodpořil. Jenže lid, to jsme my, a jsme takoví, jakými dokážeme být. Potíž je v trýzni svobody, tedy v iluzích, které si činíme ohledně své schopnosti odpovědně vybírat z nabízených programových verzí.

Recept na tuto potíž by mohl být v tom, uvědomit si, jak jsme oklamáváni, jak kampaň apeluje na naše nízké pudy (například strach z cizího a nového), jak se daří nás ošidit, okrást o skutečnou svobodu a přesvědčit, že rozhodování podle rozmarů a vrtochů je svobodné.

Má-li to jakousi naději na úspěch, bylo by třeba volat po občanských ctnostech. Bylo by skvělé, kdyby bylo možno se od sobeckého individualismu vrátit k politice jako péči o polis, o obec i v širokém smyslu. Je nutno vznést kritické námitky vůči vulgárnímu kapitalismu a přesvědčivě ukázat, jak je těžké ho navzdory Michaelovi Novakovi spojit s demokracií. Jak demokracie pouze občanská, bez důstojného postavení člověka práce neumožňuje doopravdy svobodnou volbu. Jak je v něm i politické rozhodování podle známého bizarního výroku Tomáše Julínka na téma zdraví „zbožím jako každé jiné“.

Skutečná vnitřní svoboda, jak pečlivě dokládá ve svém raném spisu Filosofie svobody Rudolf Steiner, závisí na překonání manipulativní racionality a na rozvoji toho, čemu tento znovu objevovaný autor říká morální fantazie. Jak to závisí na obnově myšlení po stupních imaginace, inspirace a intuice. Na tom, jak se myšlení probudí z mrtvé abstrakce k životu. Vše totiž nasvědčuje tomu, že se svobodou je to bez skutečného duchovního života těžké.

    Diskuse
    JP
    October 23, 2017 v 13.28
    Občan, manipulace a duchovní revoluce
    Pokud má výsledek posledních českých parlamentních voleb mít nějaký pozitivní efekt jako léčebný šok, pak by měl vést ke konečnému demaskování té věčné fikce systému liberální demokracie, že prý ve volbách rozhoduje jakýsi moudrý, vzdělaný, inteligentní, uvážlivý a obecnému dobru odpovědný občan.

    Jak se - opět - ukázalo, průměrný volič je zcela iracionální tvor, který se nechá víceméně bez jakéhokoli odporu manipulovat svými nevědomými instinkty, médii, bulvárem, vnějškovými gesty toho či onoho politického aktéra.

    Prakticky jediná reálná pojistka proti tomu, že se vedení států pod přívalem této iracionality průměrného voliče už dávno nezhroutilo, spočívá v tom, že zhruba polovina voličstva je - právě ve svém nevědomí - "předprogramována" levicově, a ta druhá pravicově. Takže se ty jejich iracionality nakonec vzájemně vyruší respektive blokují; a v pozadí této patové situace může státní administrativa pracovat relativně racionálně.

    Co s tímto stavem? Je vůbec možno, od toho stavu voličské iracionality a manipulativnosti pokročit někam dále, někam k tomu stavu původního ideálu odpovědného občana v antické polis, jak to žádá Ivan Štampach?

    Je nutno si právě toto přát; ale aby se tohoto cíle dosáhlo, muselo by se v tomto světě velice mnoho změnit.

    Ano, musela by provést svého druhu skutečně "duchovní revoluce", kde by se od pseudohodnot poživačné konzumní společnosti pokročilo k hodnotám pravým.

    Tato "revoluce hodnot" by ale nevyhnutelně musela být doprovázena stejně tak zásadními změnami ve sféře institucionální, a ve sféře ekonomické. Jinak by ty "nové hodnoty" zůstaly pouhými chimérami, bez reálné základny.
    VP
    October 23, 2017 v 23.49
    Panem et cicrcenses. Dnes k tomu stačí peníze. Náš tatík je sežene a přidá nám. Kolik procent lidí takto ještě uvažuje?
    October 24, 2017 v 6.32
    Nakonec se můžeme utěšovat tím, že Češi nejsou horší než Američané, kteří si i navzdory své dvousetleté demokratické tradici zvolili Trumpa.
    HZ

    Potměšilou fikci, která zastáncům systému liberální demokracie podsouvá přesvědčení, že ve volbách rozhoduje moudrý, vzdělaný, inteligentní, uvážlivý a obecnému dobru odpovědný občan /čímž má být liberální demokracie zcela a definitivně demaskována/, jsem doposud přisuzovala nositelům touhy po moudrém, vzdělaném, inteligentním, uvážlivém a obecnému dobru odpovědném autokratovi.
    Je to jinak, pane Poláčku?
    JP
    October 24, 2017 v 10.46
    Zkuste se trochu osvobodit od starých názorových klišé, paní Zemanová. Dnes prostě jsme v situaci, kdy je z té současné mizérie zapotřebí hledat zcela nové cesty a nová řešení.

    To jest: tak zcela nová řešení to nejsou; svým způsobem jsou popsána už dávno. Jenom ty cesty k těmto řešením, ty je opravdu zapotřebí hledat nanovo.

    Pan Nushart znovu a znovu při jakékoli zmínce o nutnosti zásadní změny používá/zneužívá známý Brechtův výrok o "výměně lidu", když se nechová v souladu s představami těch autokratů.

    Co ale postavit tu věc poněkud jinak: co tak místo o "výměně lidu" začít hovořit a uvažovat o zásadní proměně, kultivaci samotného člověka? Člověka, který by se dokázal osvobodit od svých nevědomých, nereflektovaných, atavistických pudů, motivací, závislostí, a který by se - konečně - dokázal začít chovat jako bytost skutečně rozumná? Je to skutečně taková utopie, aby se člověk začal chovat skutečně jako člověk? Bylo by to skutečně takové násilí na člověku, požadovat o něm, aby se choval jako rozumný tvor?...
    JP
    October 24, 2017 v 10.49
    Ale jistě, paní Hájková, že Češi "nejsou horší než Američané"; a ve srovnání s Trumpem je český Babiš stále ještě tou mnohem snesitelnější variantou.

    Jde ale o to, jestli se chceme spokojit s tím, že "nejsme horší" než někdo druhý; anebo jestli si vytkneme závažný cíl, být také jednou o něco lepší, než jak nás náhodně vyprodukovaly právě převládající obecné poměry.
    JN
    October 25, 2017 v 0.16
    I "hloupí" lidé konečně vyslyšeli volání elit po nutnosti zásadní změny systému:-)
    a ten dosavadní politický systém proto ve volbách rázně odmítli.

    Pochvaly se jim však za to od elit opět překvapivě nedostalo:-)

    October 25, 2017 v 1.24
    Při volbě rozhodovalo možná něco úplně jiného, než touha něco rázně odmítnout.
    Slyšela jsem nějakou ženu mluvit o tom, že prý vůbec neměla v plánu volit Babiše, ale setkala se s ním u stánku na ulici. Babiš k ní přistoupil, potřásl jí rukou a podal jí perníkové srdce s nápisem Ano. Pak s ní ještě promluvil pár slov. To na ni tak zapůsobilo, že ho pak zvolila. Zjevně rozhodlo to perníkové srdce.
    October 25, 2017 v 5.47
    Připusťme si zkrátka, že někteří občané tohoto státu jsou úplně nepolitičtí. Politika je jim protivná. Ale neustále se do nich hučí, že k volbám se chodit musí, neboť je to jejich občanská povinnost.

    JN
    October 25, 2017 v 8.05
    Petr Pithart v tom vidí odmítnutí systému:
    "Lidé řekli, že spravedlnost je pro ně důležitější než výše HDP. Proto levice ... tolik ztratila. Oni pořád sázeli jen na ekonomický růst a růst platů. Ale to, že se tady od začátku nenaplňuje právo ... , to nikdo moc neřešil... Ta jednobarevná modrá mapka, jak jsme ji viděli po vyhlášení výsledků v televizi, je pro mě až děsivá. To je rázné odmítnutí politického systému. Je to vážné...
    Vystavili nelichotivé vysvědčení hlavně oné třetí moci, která se má starat o nastolování spravedlnosti. Policii, státnímu zastupitelství a soudům. Evidentně nenaplnily jejich očekávání... A tak se stalo něco naprosto nečekaného - přes ty obrovské úspěchy ekonomické, přes téměř nicotnou nezaměstnanost, růst HDP, růst platů a důchodů lidé hlasovali proti systému. Důležitější je pro ně nyní spravedlnost. A tu jim slíbil Babiš. A oni jsou ochotni zcela přehlédnout, jak je na tom on, že je trestně stíhán pro dotační podvod. V tuto chvíli v něm vidí záruku, že se toto všechno změní.
    Vidím v tom i dozvuky ekonomické transformace, kdy se řeklo, že právo dohoní reformy..."

    https://zpravy.aktualne.cz/domaci/lide-ve-volbach-odmitli-politicky-system-je-to-vazne-rika-ex/r~aa2f1676b7e911e7b128002590604f2e/
    JN
    October 25, 2017 v 9.05
    Výsledek voleb je velmi optimistický:
    Češi rázně odmítli neustále jim předhazovaný nacionalismus a volili slovenské populisty a japonské rasisty:-)
    October 25, 2017 v 10.12
    Ještě připomínám, že od osmnáctého století se lidé o všeobecné a rovné volební právo rvali. Dnes se toto občanské právo chápe jako morální občanská povinnost. Pro někoho jako otravná povinnost, kterou lze případně vypustit.
    Co se změnilo?
    Civilizace.
    Někteří lidé ignorují volby programově. Například anarchisté.
    JP
    October 25, 2017 v 10.39
    Změna systému?
    Jaký pak je Babiš "antisystémový činitel"?

    Ta jediná "změna systému" kterou snad opravdu chce provést je nahrazení systému politických partají systémem baťovské organizace práce.

    Babiš tedy není "antisystémový" v tom smyslu že by chtěl nějak odstranit systém; on ho chce jenom modifikovat.
    IH
    October 25, 2017 v 10.41
    Ad poznámka pana Nusharta
    Chtěl jsem onehdy napsat něco podobného jako pan Nushart, ale pak jsem si to rozmyslel.

    Přece si však myslím, že na tom něco je. 40% hlasů devzdaných převážně "obyčejnými" lidmi, jimž není cizí slyšet na populistické a xenofobní argumenty, formacím, favorizovaným právě pro osoby lídrů, jejichž (částečně) cizí původ je známý a zřejmý, no ...nevím, zda se to někde už stalo. Že by nedůvěra v možnosti ryze českého, neimportovaného know how?

    Na druhé straně stojí, domnívám se, za pozornost, že se u nás opravdu nenašel nikdo "ryze domácího původu", kdo by znal natolik dobře (české) lidi a měl zároveň dost vůle, peněz a bezskrupulóznosti, aby Babiše a Okamuru buď předešel, nebo překonal.

    Jestliže jsme tedy vyprodukovali ryze české předchůdce pouze v osobách V. Bárty a kdysi M. Sládka (váhám-li do stejného ranku přiřadit Klause a Zemana), je otázkou, zda jejich menší úspěch byl dán příliš časným nástupem (rozklad občanských ctností ještě tak nepokročil), nedostatkem ambic a nasazení, příznačných pro příslušníky (relativně) zhýčkaného (a rovnostářského) národa, nebo zda skutečně pomohla Babišovi a Okamurovi trocha exotismu, kterým na české voliče zapůsobili a pro který se jim mohlo dostat větší shovívavosti a méně žárlivosti, vedoucí k zavržení).
    + Další komentáře