Já bych také ze všech těch důvodů, které uvádí Táňa Fischerová, volil stranu Zelených. Volit ji však nebudu. A to z jednoho důvodu, který Táňa Fischerová neuvádí. A sice, že tato strana stavěním homosexuálních svazků na roveň manželství a prosazováním adopce dětí homosexuálními páry (volební program „Rodina“, programový bod č.5) rozbíjí rodinu.

Rodina je tou nejzákladnější buňkou společnosti. Jenom proto, že je tvořena ženou a mužem, v ní může dojít ke zrození.

Pokud tento fakt, který dodnes platil a snad ještě platí za danost, začneme zpochybňovat a řídit se pravým opakem, můžeme se časem nadít čehosi, o čem dnes nemáme ani zdání. Může se stát, že oproti tomu budou asociálnost a hamižnost pravicových stran a Chovancovo sociálně-demokratické rozdávání flint občanům ještě snadno napravitelnými úlety liberální demokracie.

Dobrou noc, Jiří Vyleťal

Protože ideje nejsou všechno. Vadí mi frackovitý typ předsedy této strany.

Podívejte se, pane Koláříku, kdybych měl volit stranu, se kterou bych se alespoň v podstatných bodech shodoval – tedy dle Vašeho slovníku bych jí nemusel nic prominout - nezvolil bych nikoho.

Pokud mám jít volit, pak tedy musím nejen promíjet, ale promíjet s ohledem na situaci, která pravděpodobně po volbách nastane. A ta situace bude taková, že spíše bude do sestavování příští vlády mluvit ČSSD než Zelení. A také, že každá vláda, v níž nebude ČSSD, bude horší než vláda v níž ČSSD bude.

O tom, proč volit za nynější situace ČSSD, jsem už psal pod článkem Jakuba Patočky „Je možné, že …“. Šlo o můj první vstup do diskuse. Přečtěte si jej. A přečtěte si také článek Pavla Šplíchala na A2larm, který tam doporučuji.

Dobrou noc, Jiří Vyleťal

Vážený pane Kolaříku,
já vím, že se tu bavíme celkem o ničem. Přesto bych Vám rád vysvětlil, že postoj „nebudu volit Zelené, protože budu volit ČSSD“, jenž jste z mých příspěvků vyvodil, není postoj můj.

Zaprvé, já nevolím Zelené pro jejich falešné představy o rodině. Tečka. Jiný důvod tu není. (Ještě doplním, že tento programový bod je u Zelených dost silný; jde do značné míry o jejich sebeurčující téma. U jiných stran tomu tak není.)

Zadruhé, já volím ČSSD proto, protože je to strana, která přes všechny své poklesky (ty ale jsou u všech ostatních stran také), má ve svých řadách značnou část členů (také sympatizantů) se sociálním cítěním. A ještě z jednoho důvodu volím ČSSD: je to strana velká, kterou nelze v českém politickém provozu jen tak obejít. Což znamená, že buď bude sestavovat vládu anebo bude v postavení opozice (bude mít na rozdíl od Zelených nebo KDU podstatně větší počet křesel v parlamentu), čímž bude moci účinně bránit drastickým návrhům sociálně bezohledné pravice.

Takže takto to myslím, pane Kolaříku. Snad v tom je přece jenom určitá logičnost i upřímnost, není-liž pravda?

Jiří Vyleťal

rodinu nerozbíjejí o nic víc než třeba celibát kněží a řeholníků. To problematiku dost sleduji a žádný byť i jen trochu smysl dávající argument, která by vysvětloval, jak homosexuální sňatky rozbíjejí nějaké rodiny jsem nečetl. Nepochybují o tom, že pan Vyleťal také žádné vysvětlení nemá, proti homosexuálním sňatkům je z jiného důvodu, který buď zná nebo také nezná.

Pořád ještě jsem se definitivně nerozhodl, koho budu volit. ČSSD už ne, nejvíce se kloním právě k Zeleným.

To, jaký má strana postoj ke sňatkům gayů, v mém rozhodování nehraje žádnou roli. Dovedu si představit, že bych volil KDU-ČSL bez ohledu na tuto otázku, důvody proti se jmenují například Čunek a Zdechovský.

Myslím, že hlavní problém je, že je stále snaha zařadit partnerství gejů a lesbiček do kategorie sňatek. Tomu se brání ti, kdo vidí důležitost a odlišnost rodiny vzniklé sňatken muže a ženy. V ní tím vidí ohroženou roli a podporu vzniku nového života, který není možné realizovat ve výše zmíněném partnerství. Je to podobné jako by se mělo k náboženství katolickému, evangelickému, ..., přiřadit také zahrádkářské, holubářské, turistické, ..., z důvodu podobné zaujatosti a oddanosti věci. Myslím, že by stačilo, kdyby se partnerství gejů a lesb nezařazovalo do kategorie sňatků (manželského svazku), ale jednalo se o něm v kategorii partnerského svazku.
Případné kategorie osvojení dítěte nebo přijetí do péče se dají projednávat zvlášť. Tedy i vhodnost a možnosti. Myslím, že ze strany gejů a lesb je snaha o zařazení do kategorie sňatku z tohoto důvodu. Osvojení a přijetí do péče jsou tam chápány jako samozřejmé, zatímco se stále diskutuje, jaký má dopad na dítě nepřítomnost otce nebo matky. Nemá-li náš národ vymírat, je potřeba zvláštním způsobem podporovat sňatky muže a ženy.

Sňaky žen ve věku přes padesát let nikomu nevadí, ačkoliv se
v tom manželství také žádné děti nenarodí. Představa, že se bude rodit méně dětí kvůli homosexuálním sňatkům už je úplně absurdní.

Nevzpomenu si už, kdo to byl, kdo doporučoval k hodnocení všech věcí a pro každé rozhodování jednoduchou otázku: „Kde je v tom láska?‟

Mrzí mě, že si nemohu vzpomenout, protože jsem si téměř jist, že to byl nějaký křesťan.

Vidím lásku ve sňatcích homosexuálů. Vidím lásku v adopci dětí homosexuálními páry. V touze homosexuálů uzavřít sňatek v kostele vidím dokonce i lásku k Bohu — ale o vztahu křesťanství a homosexuality ať raději mluví někdo ze sdružení Logos.

Nevidím žádnou lásku v kampaních proti sňatkům homosexuálů a proti jejich právu na adopci, jen nenávist a možná ještě pýchu. Mrzí mě, když vidím upřímné křesťany připojovat se k nenávistným kampaním — a myslím, že by mě to mrzelo ještě víc, kdybych byl taky křesťan.

Budu volit Zelené, stejně jako Táňa Fischerová.

Vybavuje se mi prezidentská volba, ve které jsem váhal právě mezi Táňou Fischerovou a Jiřím Dienstbierem. Tenkrát jsem se rozhodl takticky pro Dienstbiera, že s ČSSD za zády má větší šanci. A ono se ukázalo, že s ČSSD v zádech nemá šanci nikdo: svého kandidáta podrazila, půlka strany vedla kampaň pro Zemana a veškerá taktika šla do kopru.

Hlasovat tenkrát v prezidentské volbě pro Táňu Fischerovou by bývalo mělo jen symbolický význam, ale i ten by se nám možná dneska hodil: Kdyby tenkrát získala víc hlasů kandidátka občanské společnosti, možná, i když opravdu jen možná, bychom tu dnes měli silnější a sebevědomější občanskou společnost, a ne vlnu nenávisti vůči neziskovkám vedenou partou zamindrákovaných parchantů.

Dnes má hlas pro Zelené větší než symbolický význam dokonce i v případě, že na 5 % nutných pro vstup do parlamentu to opravdu nedotáhnou. Kromě hranice 5 % jsou důležité i hranice 3 % a 1,5 %, a jakmile získají aspoň toho 1,5 %, znamená každý hlas pro stranu peníze od státu.

Ať už se nám podaří dostat Zelené do parlamentu, nebo ne, můžeme je aspoň posílit pro bitvy v ulicích, které nás za vlády premiéra Babiše čekají.

Dosud se říkalo, že se paragraf dá ohýbat, jak je potřeba. Teď už i chemik a psycholog ohýbají jak mohou. Jde o to, že se děti rodí (zatím) jenom v manželství (ikdyž ne všechna manželství se tím naplní). Jde i o to, že se (stále ještě) diskutuje o nutnosti otce a matky ve vývoji dítěte. Tak se snažme, aby se podporovala manželství ve kterých se rodí děti a hledejme, jaké jsou nejlepší podmínky pro vývoj dětí. Tyto problémy nevyřešíme, když nazveme partnerství gejů a lesb manželstvím. Tím se nechci nijak dotýkat jejich vztahů, pocitů a práv. Měl jsem kamaráda, žel už zemřel, řekl mi jednou: Mám přítele a teprve s ním jsem poznal, co je to láska. Chápal jsem ho, protože i já jsem poznal, co je láska teprve v mimomanželském vztahu. Kdo chceš soudit, suď!

K předcházející úvaze patří ještě úvaha o zmatení jazyka. Nejprve bylo manželství chápané jako svazek muže a ženy a jeho naplněním byly děti. Mělo být uzavřeno před autoritou. Kdo je takto neuzavřel, žil na hromádce. Nebo na psí knížku. Dnes, nevím, kdo byl první, se k tomu ukradl krásný termín přátelství. Když je někdo přítelem, přítelkyní, nevíte už v jakém smyslu. Podobně se gejové a lesby chtějí vetřít do manželství. Ať si nazvou svůj svazek novým jménem, třeba anglickým, je to teď módní. To až se prosadí ti, co potřebují a chtějí žít ve svazku se zvířátky, taky to nazveme manželství? Zdůrazňuji, že tu nemluvím proti nikomu a ničemu, jen zoufale hájím manželství, ve kterém se rodí děti, a rodinu, které zoufale potřebují naši podporu.

Myslím si taky, že problém je hlavně v jazyce. Veřejné používání slova manželství pro partnerství stejnopohlavních párů znamená de facto totéž jako oficiální zrušení pohlaví. Přeje si to někdo? Jistě to možné je, ale přinese to společnosti mnoho nedorozumění.
Pokud někdo trvá na rovnoprávnosti před úřady, navrhuji, ať se manželství zcela přestane úředně uzavírat a uzavírá se pouze partnerství. I mezi mužem a ženou. Abychom měli tu kýženou rovnoprávnost a přitom se slovům nedával jiný smysl než mají.
Skutečné manželství pak lidé mohou uzavírat neoficiálně.

P.S.: Slova "přítel" je mi také líto. Ale bohužel už se vůbec nedá používat. Jakmile se člověk zmíní o příteli, upadne v podezření, že jde o někoho, s kým spí.

A ještě dodatek. Jestliže křesťané mají jiný názor na věc, případně nechtějí kvůli této problematice někoho volit, ještě to neznamená, že se nutně zúčastňují nějakých nenávistných kampaní.

Ano, velice přesně jste to vystihli, paní Hájková a pane Pospíšile. Každý podvod, mrzačení pravdy a překrucování řádu hodnot začíná falešným slovníkem.

Uvedu ještě jeden příklad mimo „přátelství“, „manželství“, „širšího pojetí rodin“ a „sňatku“.

Neustále slýcháme o diskriminaci homosexuálů, upírání práv homosexuálům a upírání práva uzavřít sňatek homosexuálních osob. Většina občanů už těmto tvrzením více či méně uvěřila, a přesto, podíváme-li se na tato tvrzení očima pravých významů slov, je na první pohled patrné, že jde o naprostou lež.

Homosexuálům nikdo neupírá pracovat kdekoliv, nikdo je nevyhání z bytů, nikdo jim neupírá vstup kamkoliv, nebere jim cestovní pasy, neodmítá je ošetřit, nezabraňuje jim ve vzdělávání, a dokonce – jim ani sňatky neupírá. Ano, čtete, vážení čtenáři, dobře, mohou se ženit a vdávat jako všichni ostatní.

Kdo se ženit a vdávat nemohou, to jsou páry stejného pohlaví, a nikoliv homosexuálové! Chce-li tedy někdo mluvit o nespravedlnosti práva ve věci uzavření sňatků, pak si může stěžovat jenom na to, že diskriminovaní jsou úplně všichni občané ČR, protože ani jeden z nich nemůže uzavřít sňatek s člověkem téhož pohlaví. Sexuální cítění v tom nehraje vůbec žádnou roli.

Ano, sexuální cítění v tom nehraje roli, už proto ne, že ji nikdo před sňatkem neprověřuje. Kdyby ji prověřoval, tedy příslušný úřad ji prověřoval, musel by předmět práva stanovit, kdo je heterosexuál a kdo je homosexuál. Pak by ovšem – a to je z hlediska práva mimořádně důležité – musel existovat právní předmět (subjekt) „homosexuál“. To ale zatím není předmětem rodinného práva. Je jím pouze dospělý občan a dítě.

Kdyby se homosexuál stal předmětem práva, pak by jeho homosexualita musela být asi čas od času přezkušována, aby se zaručilo, že práva, která díky tomu užívá, mu stále náležejí. Anebo by předmět práva – homosexuál – nemusel vůbec vznikat a společnost by se mohla domluvit na tom, že sňatek může uzavřít libovolná dvojice jakýchkoliv občanů, bez ohledu na pohlaví. To by bylo pěkné, že?

Zmatek by to byl opravdu dosud nevídaný, ale pořád by se ještě jednalo o zákonem daný vztah dvojice občanů. Jenže kdepak nějaké dvojice stejnopohlavních občanů. To všechno už jsou předloňské sněhy. Všichni přece víme, protože o tom co chvíli čteme, že tu máme polyamorii a hnutí LGBT+. Aktuálně nás o tom na DR zpravuje paní Magdalena Šipka. A to už je všechno dohromady, pár nepár, včerejší homosexuálové a dnešní heterosexuálové a naopak, transsexuálové předělaní jednou tak a podruhé naopak, dva lidi a deset lidí dohromady atd., atp. Jistě je tu také třeba uvažovat nad adopcí dětí z děcáku, protože jinak bychom se dopouštěli diskriminace. Jak toto bude řešit rodinné právo, na to už ani zvědav nejsem. Neboť Sodoma - Gomora je pro to všechno zoufale slabé přirovnání.

Takže, pokud jsme toho názoru, že sňatky homosexuálů rodinu nerozbíjejí, pak můžeme mít pravdu jenom v tom smyslu, že samotný úřední akt, jímž sňatek je (zatím ovšem k žádnému sňatku homosexuálů v ČR nedošlo), nic nerozbíjí. Myšlení tohoto typu však rodinu, resp. institut rodiny, zcela cíleně ničí.

Jako křesťan dovolující si promlouvat slovy křesťanství i tam, kde se to nerado slyší, dodávám, že za tím vším stojí ďábel. Nic na tom, že mnozí to nevědí. Manželství a rodina je totiž ustanovení Boží.

Jiří Vyleťal

podepsalo 346 psychiatrů, psychologů, pedagogů, sociologů a dalších odborníků.

Zde je:

http://www.stridavka.cz/odborne-stanovisko-ke-genderovemu-zcitlivovani-deti.html

Já vcelku dobře chápu homosexualitu. Člověka fyzicky přitahuje stejné pohlaví, zatímco opačné pohlaví ho odpuzuje. Je tak prostě nastaven a proto nemůže žít s někým, ke komu má odpor.
Zato naprosto nechápu bisexualitu. Bisexuální chování je podle mne naprostá libovůle. Člověk si přece musí vybrat, které pohlaví ho bude přitahovat a to druhé tedy nutně musí odmítnout. Pokud ho opačné pohlaví neodpuzuje, není důvod si vedle toho něco začínat se stejným pohlavím.
Taktéž si přece člověk musí vybrat - chce-li uzavřít manželství - jen jednu osobu, se kterou je uzavře, zatímco fyzické soužití s ostatními osobami musí odmítnout. To je svoboda volby.

Souhlasím s Evou. Muži odůvodňují své zálety třeba slovy: Jedno maso se přejí. Už to vyjádření naznačuje, že nejde o plnohodnotný lidský vztah. Chápu, že takový vztah se nepodaří vytvořit vždy napoprve, určitě ne přelétáváním nebo několika "dílčími" vztahy. Ale odůvodnit se dá vše.

Váš odkaz je od slovenských psychologů. Nevíte, zda existuje něco podobného v Česku?
http://www.stridavka.cz/odborne-stanovisko-ke-genderovemu-zcitlivovani-deti.html
Žádáme vládu Slovenské republiky, aby přijala konkrétní opatření, která zabrání vstupu genderové ideologie do edukačního procesu. To vyžaduje přijmout komplexní legislativní úpravu ve všech relevantních kapitolách státu. Pouze tak bude stát důvěryhodným partnerem pro rodiče při výchově jejich dětí a garantem zdravého výchovného prostředí v edukačním procesu. Prostředí bezpečného pro výchovu dětí tak, jak to vyžaduje mezinárodní Úmluva o právech dítěte.