Rozhovor s Matějem Stropnickým: Zadlužený člověk není svobodný

Jan Gruber

Zelení se do Sněmovny dostali jen jednou. Tehdy stál v čele Martin Bursík. S nynějším předsedou Matějem Stropnickým jsme si povídali o volebním programu, evropské integraci, ale i kondici, v jaké se jím vedená strana před volbami nachází.

Pane předsedo, Andrej Babiš říká, že stát je firma. Podle sociálních demokratů jde o společenství lidí. Pavel Bělobrádek ve své knize psal, že stát je rodina. Dnešní pravicová opozice se snažila udělat ze státu klub vyvolených. Jaký stát chtějí Zelení?

Mám dvě odpovědi. Jedna navazuje na odkaz Charty 77. Stát je společenství ohrožených. Pokud si to uvědomíme, budeme posilovat solidární vazby. A stát posílí smysl své existence. Kdybych měl ale odpovědět z internacionálních pozic, tak musím říct, že stát je přežitek. Národní trh a národní ekonomické síly ztrácejí na významu. Rozhoduje se v prostoru nad národními státy. Tam si velký byznys utváří pravidla. A síla i moc státu upadá, protože není schopen čelit globálním tlakům.

Ve svém volebním programu se věnujete výrazně více než v minulosti sociální politice, práci nebo bydlení. Znamená to, že už nechcete být stranou jenom pro ekology?

Posun k sociálním tématům je dán proměnou strany. Ona sama tento akcent dnes vyžaduje. Zeleným bylo v minulosti vytýkáno, že jsou stranou pro bohaté. Že politika, kterou prosazujeme, je politika, na niž si společnost musí teprve vydělat. Ono ale samozřejmě lze zavádět taková opatření, které budou šetrná k životnímu prostředí a zároveň přinesou užitek celé společnosti. Zelená politika se nerovná okrašlování venkova, opravám božích muk nebo výsadbě stromů, byť to na místní úrovni děláme také. Zelená politika je politika budoucnosti, jejímž cílem je spravedlnost.

Co má voliče a voličky přesvědčit, že tu změnu myslíte vážně?

Důraz klademe na zvyšování platů a celou agendu bydlení. Heslo „konec levné práce“, se kterým přišly odbory, je výstižné. Vedle zvyšování minimální mzdy je třeba se zaměřit na profese, které jsou společensky významné a dlouhodobě finančně podhodnocené. Příkladem mohou být učitelé a zdravotní sestry a bratři. Když lidi v těchto oborech dobře zaplatíte, pozvednete celou veřejnou službu — vzdělávání i zdravotní péči. Interaktivní tabule nebo notebooky ve školách úroveň vzdělávání samy o sobě pozvednout nemohou.

A to bydlení?

Sobotkova vláda si netroufla přemýšlet o důkladnějším řešení problémů s bydlením. A nakonec neprosadila ani zákon o sociálním bydlení. Neudělala tedy prakticky nic. Zákon o sociálním bydlení měl pomoci zhruba dvěma stům tisícům lidí, ale to nestačí. Proto chceme vedle tohoto zákona obnovit výstavbu nájemního bydlení a nabídnout jej primárně mladým lidem, mladým rodinám. Lidé by se totiž neměli hned zkraje dospělosti zadlužit. Neměli by být nuceni vzít si hypotéku, kterou budou i při slušném výdělku splácet celý život. Zadlužený člověk není svobodný. Nájemní bydlení naopak poskytuje lidem značnou svobodu. Lze se snadněji stěhovat za prací. Navíc v různých fázích života máme na bydlení různé nároky. Rodiny chtějí klidné prostředí a dostatek zeleně. Starší lidé potřebují blízké a dostupné služby.

Při představení volebního programu jste řekl, že Stranu zelených volí především ženy? Co jim strana nabízí? Máte nějaká konkrétní opatření, která by zlepšila život právě ženám?

Ženám nabízíme, že budou reprezentovány ženami. Na rozdíl od všech ostatních politických stran máme kvóty na kandidátkách, které skutečně naplňujeme. Kvóty má sice i sociální demokracie, ale ženy se jí hromadí na spodních, nevolitelných místech. Ve většině krajů máme zipovou kandidátku a ve všech krajích ženy obsadily alespoň třetinu míst.

Životní dráhy žen jsou jiné než mužů, a proto považujeme za důležité, aby byl hlas žen slyšet. Kromě toho chceme v oblasti platových podmínek dosáhnout toho, aby muži i ženy za svou práci brali stejné peníze — ať už ve veřejném nebo soukromém sektoru. Není možné, aby lidé na stejné nebo srovnatelné pozici měli různě vysoké mzdy nebo platy jen kvůli pohlaví.

Voliči a voličky Strany zelených jsou především mladší, vzdělanější lidé z větších měst, co ale nabízíte lidem na venkově, lidem dejme tomu starším padesáti let?

Zelení nedopustí privatizaci veřejných služeb — bezplatného školství a zdravotnictví, dostupné veřejné dopravy a kultury. Lidé tyto služby nevyužívají každý den, ale čas od času všichni některou z nich potřebujeme. Když se služba od člověka vzdaluje, je vydělován ze společnosti. Klíčovou otázkou je tedy dostupnost — ať už finanční nebo geografická. Proto je třeba hledat další příjmy do státního rozpočtu, aby stát uměl tyto služby v dostatečné kvalitě a rozsahu provozovat.

Druhým klíčovým tématem je péče o krajinu. A krajina — marná sláva — je většinou na venkově, ač její nedostatek častěji pociťují lidé z měst. Proto se intenzivně zabýváme problematikou péče o půdu, vysycháním krajiny, které souvisí s hrozbami povodní, nebo hospodařením s vodou. Samostatnou kapitolou je zemědělství. Ministr Jurečka šel na ruku Babišovi a dalším velkým podnikatelům. Zatímco v zahraničí se skrze dotace podporují menší farmáři, u nás se peníze sypou velkým, aby byli ještě větší. Ale jsou to právě ti menší farmáři, kteří obvykle hospodaří šetrněji a lépe se starají o půdu. Zemědělec by se totiž kromě samotné produkce měl starat i o krajinu kolem sebe, ne ji jen vytěžit a cpát do ní další a další chemii. Proto chceme dotace přesměrovat k malým zemědělcům a farmářům. Což mimo jiné přinese lidem na venkově pracovní místa.

Martin Bursík spojením s TOP 09 zradil zelený program, který celý život prosazoval. Foto Michal Uhl

Váš bývalý předseda Martin Bursík se před pár dny spojil s TOP 09 Miroslava Kalouska. Podle Kalouska má právě TOP 09 nejpropracovanější ekologický program. Je to tak? A lišíte se tedy nějak od TOP 09, pokud jde o ekologii?

Martin Bursík zradil svůj celoživotní program. Stejně jako zelení po celém světě vystupoval i on proti podpoře jaderné energetiky. Ale v programu TOP 09 se doslova píše, že nedopustí její zákaz. Chtějí prodlužovat životnost Dukovan. V oblasti energetiky se tedy zcela zásadně rozcházíme. My totiž nechceme, aby stát z veřejných peněz jadernou energetiku nadále dotoval. Beztak jde o soukromý byznys ČEZu, který je z velké části určen pro vývoz.

Když byli Zelení naposledy ve vládě, prosadili program Zelená úsporám, který skutečně pomohl domácnostem ušetřit. Chceme, aby se solární panely instalovaly za podpory státu. Nikoliv však na pole, ale na střechy domů, kam patří. V tom smyslu hodláme obnovit podporu obnovitelných zdrojů energie. Dalšími kroky jsou: podpora výstavby větrných elektráren s majetkovou účastí obcí, posilování energetické účinnosti a hledání úspor.

Výroba energie z neobnovitelných zdrojů zkrátka nemá budoucnost. Nikdo neví, co s vyhořelým jaderným palivem. Přestože zastánci jaderné energetiky přes šedesát let říkají, že už zítra, pozítří, za týden nebo za měsíc tady bude využití pro jaderný odpad, stále jej nemáme. Jaderný opad nikdo nechce skladovat. Všechny obce, kde by mohlo být vystavěno nové úložiště, se tomu brání. Řadu z nich jsem navštívil a mluvil s místními. Rozhodně se jim nelze divit.

Miroslav Kalousek říká, že nEUhne a udrží Českou republiku v Unii. Co říkáte vy? Jaký je vztah Zelených k Evropské unii? Jakou Unii chcete? A co euro?

Globální ekonomická moc je strůjkyní a původkyní globálního oteplování, změn klimatu a zvyšování nerovností. Takže je nezbytné, aby tu existovala politická moc, která je schopná těmto silám čelit. Takovou protiváhou Evropská unie je. Na druhé straně si musíme přiznat, že má značné deficity. Evropská unie, než se stala Evropskou unii, jak ji známe dnes, vznikla jako kartel průmyslových odvětví na odchodu. My chceme, aby se Unie dále integrovala, ale je třeba snižovat demokratický deficit a vnést do jejího rozhodování více politiky. Občané zkrátka musejí vidět rozdíl, když do Evropského parlamentu zvolí toho nebo onoho. Dnes je Evropská komise nevýrazná, šedivá.

Euro je těžký oříšek. Mě v této věci ovlivnila kniha Janise Varufakise And the Weak Suffer What They Must?, která popisuje, jakým způsobem euro poškodilo řeckou ekonomiku, co způsobuje jižním státům, co způsobuje deficitním ekonomikám. Nicméně Česká republika není deficitní ekonomika. Jsme exportním státem. V ekonomickém smyslu jsme jednou z německých spolkových zemí — jen s nízkými platy. Proto si myslím, že pro nás nepředstavuje euro žádné velké riziko. Naopak by naší ekonomice mohlo pomoci, protože by nás mimo jiné nutilo skončit s politikou levné práce.

Ve Straně zelených mají šanci i rebelové. Koneckonců ukažte mi politickou stranu, ve které se hlavní, letitý kritik všech předchozích vedení stane jejím předsedou. Foto FB Matěje Stropnického

Na lednovém sjezdu strany jste představili tým „stínování vlády“. V týmu nejsou obsaženy některé důležité rezorty jako je ministerstvo vnitra, ministerstvo obrany, ministerstvo zemědělství nebo ministerstvo školství. Znamená to, že na tato témata nemají Zelení lidi, případně názor nebo jsou zkrátka spokojeni s tím, jak tyto rezorty dnes fungují?

Cílem projektu stínování vlády bylo přivést ke straně externí odborníky, zviditelnit naše vlastní experty v jednotlivých oblastech a zajistit odbornou garanci přípravy programových dokumentů. V tuhle chvíli máme volební i dlouhodobý program hotový. A tím tým svou hlavní úlohu splnil. Neobsazená místa měli původně obsadit lidé z dalších hnutí a lokálních uskupení, se kterými jsme jednali o volební spolupráci. Jednali jsme s Žít Brno nebo ústeckým hnutím PRO! Kraj, ale tyto subjekty se rozhodly parlamentních voleb neúčastnit.

Za předpokladu, že se Zelení dostanou do Sněmovny a budou se podílet na vládě, jsou to právě lidi z týmu „stínování vlády“, kteří by byli vašimi kandidáty na ministerské funkce?

Po zkušenosti s vládnutím v Bursíkově éře se Zelení znovu překotně do vlády hnát nebudou. Naše konkrétní návrhy, jak proměňovat společnost skrze politiku, nemají ve srovnání s ostatními stranami obdobu. Zelení si představují celou řadu věcí úplně jinak, než je v českém politickém provozu běžné. Proto těžko budeme hledat partnery, se kterými bychom mohli prosazovat náš program. Na druhé straně je možné, že nastane taková situace, kdy se podílu na vládě nebudeme moci vyhnout. Například kdyby hrozila vláda Babiše a ODS. To bych naší zemi totiž opravdu nepřál. V takovém případě by kandidáty Strany zelených na ministerské posty byli lidé z týmu stínování vlády.

Zelení jsou poměrně malá strana. Máte dostatek personálních kapacit, abyste byli schopni úřady případně obsadit, kompetentní lidi, kteří by zastávali pozici politických náměstků, lidi do kabinetů jednotlivých rezortů, na oddělení parlamentní a vládní agendy, na tisková oddělení?

Ve straně je spousta lidí se zkušeností z komunální politiky, určité množství lidé se zkušenostmi z krajů a v širším okruhu našich spolupracovníků máme zázemí, do kterého lze v takovém okamžiku sáhnout. Navíc se nedá předpokládat, že bychom obsazovali nějaké velké množství rezortů. Nicméně jsem přesvědčen, že několik bychom jich uměli personálně obsadit bezesporu kvalitně.

Strana zelených má nevyrovnanou členskou základnu napříč republikou. Většina členek a členů strany bydlí buď v Praze nebo v Brně. Čím si to vysvětlujete, že Zelení mimo dvě velká města nelákají?

Vedle Prahy a Brna máme slušné zastoupení v Liberci, Ústí nad Labem, Opavě, Hradci Králové nebo Chomutově. V těchto městech Zelení v posledních letech dosahují značných volebních úspěchů. A máme starosty ve spoustě dalších menších měst — například v Nejdku nebo ve Mšeně. Zkrátka máme zastoupení i v místech, kde by nikdo Zelené z Prahy nazíráno nečekal. A jsme úspěšní. Takže s Vaší paušalizací nemohu souhlasit. Na druhé straně přiznávám, že v některých krajských městech je naše členská základna slabá. Proto se vedení strany pod mým vedením — vůbec poprvé v historii — snaží s touto situací něco dělat. Vyhledáváme aktivní lidi z občanské společnosti a snažíme se s nimi navázat spolupráci. Nicméně tohle není práce na jedno funkční dvouleté období.

A vaše členská základna roste nebo, jak je u nás zvykem, upadá?

Od doby, kdy jsem se stal předsedou strany, Zelení vyrostli o více než dvě stě lidí. Zelení jsou strana s největší vertikální prostupností, jakou si lze představit. Nikomu v postupu nebrání vnitrostranické mechanismy, které by udržovaly křehké hlasovací většiny. Nesetkáváme se tedy s tím, co známe z jiných politických stran, že by členky a členové odcházeli proto, že nemají šanci nic ovlivnit. Koneckonců ukažte mi politickou stranu, ve které se hlavní, letitý kritik všech předchozích vedení stane jejím předsedou. To by se nikde jinde než u Zelených stát nemohlo. U nás mají šanci i rebelové.

    Diskuse
    MP
    August 2, 2017 v 13.22
    Snad je tedy koho volit...
    Ale vadí mi, že hodili přes palubu boj proti současné české xenofobii a islamofobii.
    VK
    August 2, 2017 v 14.21
    Hnutí které chce raději odstavit Dukovany, než by, když už existují, jich využila co to jde ke snižování emisí CO2 - je nevolitelné. Naprosto, už jen kvůli aktuální hrozbě globálního oteplování.
    August 2, 2017 v 17.29
    Volitelnost Zelených
    Protijaderný fanatismus Zelených je trapný, nicméně v době, kdy všechny ostatní strany hážou přes palubu lidi — a to zdaleka nejen ty, kteří se doslovně topí ve Středozemním moři —, obětuji raději jadernou energetiku a budu volit Zelené.

    Konec konců o tom, zda mají být dřív odstaveny Dukovany nebo Prunéřov, bude ještě dost času diskutovat — dokonce i v případě, že by Zelení hned v těchto volbách naprosto zázračně uspěli tak, že by nějaké odstavování elektráren měli moc ovlivnit.
    VK
    August 3, 2017 v 0.29
    Odstavec s eurem - předseda Zelených zcela vážně tvrdí, že společná měna Řecku jistě ublížila, ale v Německu je konjunktura, u nás rovněž, takže nám zavedení pomůže. Takže zcela vážně počítá s tím, že současná relativní konjunktura bude trvat věčně a věčně budeme ekonomikou taženou exportem. Otevřené přiznání, že nemá plán na horší časy a ani se o něco takového nezajímá - vždyť to je diletantismus a navíc se k němu hrdě hlásí. Řekněte to Stropnickému někdo. Tohle se vážně volit nedá.
    August 3, 2017 v 9.17
    Euro a česká politika
    „Dokazovat‟, že Zelené není možné volit, komentářem Matěje Stropnického k euru vypadá jako projev fanatické předpojatosti a argumentačního zoufalství. Kromě toho, že přijetí eura není nejzásadnější otázkou české politiky, jsou postoje k euru vyjadřované českými politiky vesměs zoufale povrchní.

    Pokud je mi známo, je Matěj Stropnický jediný z českých politiků, který se na euro dívá realisticky. Ostatní se dělí na odpůrce eura, kteří odmítají veškerou evropskou integraci a argumentují naivním suverenismem Klausova ražení, a na příznivce eura, kteří se na společnou měnu dívají jako na symbol evropské integrace, něco jako uniformu nebo odznak bez dalších vlastností, a argumentují čistě potřebou neuvíznout v pomalém jízdním pruhu vícerychlostní Evropy. Pouze Matěj Stropnický se zamýšlí nad vlivem eura na ekonomiku jednotlivých států (a má načteno, co k tomu říká Janis Varufakis).

    O žádné konjunktuře Matěj Stropnický nemluví, to jste, pane Klusáčku, špatně četl. A nečetl jste nebo zapomněl Varufakisovy analýzy. Deficitní země neznamená ve vztahu k vlivu společné měny na ekonomiku zemi s deficitem státního rozpočtu, ale zemi s deficitem zahraničního obchodu. V tomto ohledu je v rámci Evropy Německo přebytkové a jižní státy deficitní — což je dáno strukturou ekonomik jednotlivých států a v dohledné době se to jen tak nezmění, ať už se budou konjunktury střídat s krizemi jakkoliv. Jednotná měna brání deficitním státům vyrovnat si bilanci zahraničního obchodu devalvací měny. Varufakis argumentuje, stejně jako třeba Ilona Švihlíková, že aby mohla měnová unie dlouhodobě fungovat, musí se stát federací s federálním rozpočtem, který umožní německé přebytky investovat v Řecku. Švihlíková, myslím že už v „Globalizaci a krizi‟, navíc ukazuje, že měnová politika Evropské centrální banky dlouhodobě sleduje potřeby německého hospodářství, bez větších ohledů na ostatní evropské státy — není asi náhoda, že ECB sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem.

    Pro nás je důležité, že jako německá kolonie budeme v eurozóně sdílet postavení Německa. Vědět, jak euro škodí Řecku, Itálii nebo Španělsku, je tak pro nás důležité především pro to, co se máme snažit prosazovat v eurozóně, až budeme jejími členy a budeme mít právo mluvit do jejího uspořádání. Nás, stejně jako Německo, ohrožuje záporné působení eura na jihu Evropy nepřímo — tím, že hrozí eurozónu, a možná i celou Evropskou unii, rozbít.

    Zajímavý je Stropnického postřeh, že po přijetí eura, až budeme mít s Německem společnou měnu, by mohlo být snazší prosazovat přiblížení českých mezd k těm německým. Využít přijetí eura takto zatím nenapadlo ani sociální demokraty, natož TOP 09.
    August 3, 2017 v 13.12
    Pane Macháčku,
    Váš postřeh k tomu, že pan Klusáček názory předsedy Zelených na Euro "špatně čte" plně sdílím.

    Jenže i názory na jádro lze "špatně číst". Pokud je mi totiž známo, nikdo neprosazuje okamžité odstavení žádného z reaktorů. Ale prodlužovat povolení k provozu do nekonečna, daleko za hranice projektované životnosti, je věc jiná. Zcela jiná.
    Není fanatismem být kritický, zdravě skeptický, a pečlivě kontrolovat činnost státního dozoru v této věci. Rád bych slyšel, že v této otázce je česká politická scéna za jedno. Jenže to nevidím, neslyším.
    Naopak, vidím a slyším všude mimo zelené fanatismus. Pro-jaderný. Fanatismus, který bez kontroly a kritického zkoumání "ví", že jsou Dukovany nejbezpečnější na světě, který nezajímá, co s jaderným odpadem a za jakou cenu, ale "ví", že se za a) určitě znovu využije a za b) musí neprodleně hlubinně trvale uložit, a to platí obojí současně, a vůbec mu není divné, že se a) s b) vzájemně vylučuje (znovuvyzvednutí hlubinně uloženého čehokoliv je ekonomický nonsens) a tak dále. Fanatismus u nás zuří projaderný. Fanatismus, který "ví", že riziko havárie jaderné elektrárny je zcela mimo představitelnou pravděpodobnost, v nepatrném zlomečku promile, a popírá, že počítáme-li jen tři nejvýznamnější havárie (Three Mile Island, Černobyl a Fukušimu - oproti Trhree Miles o jeden stupeň méně závažnou, dodnes nesanovanou havárii A1 v Jaslovských Bohunicích z roku 1977 již počítat nebudeme), máme tu v celých procentech empirickou pravděpodobnost havárie stupně 5 a vyššího. (Světově provozovaných cca 400 "zdrojů" tj. reaktorů představuje asi stovku elektráren. Je třeba pro výpočet pravděpodobnosti používat počet elektráren, ne reaktorů, neboť obyvatelům v okolí havárie je po události v zásadě lhostejno, že ostatní "zdroje" /reaktory/ v tomtéž zařízení nehavarovaly.)

    Abych to odlehčil, posílám z Brna do Neratovic link, který uspokojivě řeší otázku jaderného odpadu:
    http://necyklopedie.wikia.com/wiki/%C3%9Alo%C5%BEi%C5%A1t%C4%9B_radioaktivn%C3%ADho_odpadu_Praha-Hrad
    VK
    August 3, 2017 v 17.11
    Varoufakise i Švihlíkovu jste četl, takže vám přece musí být jasný i zbytek příběhu. Zejména, Německo jede v modelu taženém exportem a zejména nyní je schopno dosahovat přebytků běžného účtu právě jednak díky relativně podhodnocenému (neboť zprůměrovanému přes všechny státy Eurozóny) euru - jednak samo funguje v modelu laciné práce (v posledním kole po Harzu IV) a je na něm závislé, akorát z historicky vyšší výchozí úrovně, takže se to tady tolik opticky nezdá. No a náš model laciné práce je postaven na mzdovém rozdílu rozdílu právě vůči německé úrovni, s tou relativní lácí vůči německé, úrovni naše přebytky (běžného účtu) stojí a padají. Tudíž přechod k euru tento model ještě dál fixuje a prohloubí závislost na Německu, tom Německu, které je samo závislé na svém modelu laciné práce a exportech. Naděje, že po přijetí eura bude snažší docílit konce laciné práce a přibližování našich mezd německým, není žádná, ba přesně naopak.

    Pro představu jeden z mechanismů. Korunu stačí ponechat bez dalších měnových intervencí, anebo jen s mírnou pomocí ČNB v opačném smyslu, nechat apreciovat blíž rovnováze kupní síly a produktivity, někam poblíž dvaceti korun za euro - a mzdy se přiblíží německým čistě tím faktem, automaticky. Zavedením eura se současná nerovnováha fixuje, nebude žádná koruna, kurzový mechanismus pro vyrovnávání mezd prostě zmizí, se zafixovanými 40 % německých mezd při 70 % německé produktivity. To jen pro příklad.

    Za druhé, s eurem se dostaneme přesně do těch problémů, které činí měnovou unii nefunkční. Tj. neexistence centrální banky jakožto věřitele poslední instance, neexistence společného rozpočtu, takže veškeré nerovnováhy zůstanou a budou se prohlubovat. K tomu, v eurozóně s pravidly nastavovanými a neprolomitelně účinně vynucovanými Německem, to znamená se vzdát takřka všech nástrojů nejen měnové, nýbrž i fiskální, rozpočtové, politiky, jak se bránit jakémukoli budoucímu nepříznivému vývoji hospodářství. Eurozóna na jednu stranu z principu znemožňuje devalvaci, na druhou si přímo vynucuje vyrovnaný rozpočet a tím automaticky politiku škrtů, austerity. Ať už nastane další kolo krize nezávisle na Evropě, ať už německý model bumerangovým efektem dožene škrcení evropského jihu v důsledku propadu tamní kupní síly a poptávky po exportním zboží z Německa (a kolonií, tj. i od nás). Ono nakonec úplně postačí, když nás dožene naše nynější situace, kdy máme sice přebytek běžného účtu - avšak rozpočtu to zejména vlivem repatriace zisků do zahraničí nijak nepomáhá a ten je setrvale deficitní.

    Ať z toho či jiného důvodu - a je jich skutečně požehnaně -
    jakmile se hospodářství přestane dařit, s eurem jsme zbaveni jakéhokoli nástroje, jak krizi čelit. Ani ta nejumírněnější levicová politika, stará dobrá klasická keynesovská deficitní stimulace, není s eurem možná, musí se držet kritéria vyrovnaného rozpočtu. Jak přímo, rozpočtová kázeň psaná do základních pravidel, tak nepřímo, není žádná centrální banka stojící státům jako věřitel poslední instance, takže při větších rozpočtových deficitech úrokové míry explodují jak v Řecku. Finové mohou vyprávět. A Zelení/jakákoli jiná eventuální levice mohou mít sebenádhernější program a sorry jako, musíme dodržovat rozpočtovou kázeň. Nezle jinak.

    To je to co jsem mínil už výše, euro je do dobrého počasí a kdo jej zavádí, nemá plán na situaci, kdy se přestane dařit, co hůř, euro jak je konstruováno, jakýkoli plán přímo znemožňuje. Plédovat za přijetí eura při vědomí těchto skutečností, je přinejlepším diletantismus, diletantismus do světa nepokrytě vykřičený.
    MP
    August 3, 2017 v 19.1
    A jen tak mimochodem, mezi náma levičákama,
    vy chcete volit koho, p. Klusáčku?
    August 3, 2017 v 21.44
    Fanatismus v praxi
    K největším chybám Zelených patří hrubé nepochopení pro základy politické taktiky. Jste si opravdu jist, pane Jedličko, že diskuse, ve které vyzývám k volbě Zelených navzdory výhradám vůči jejich postoji k jaderné energetice, je to pravé místo, kde mě máte plamenně přesvědčovat, že s tou jadernou energií vy máte pravdu a já se mýlím?

    Na jiném místě bych vám mohl předhazovat, že celé to tažení proti jaderným elektrárnám je trapný omyl, který vzešel z toho, že Greenpeace, organizace bojující proti vojenským pokusným jaderným výbuchům, najednou zvítězila a nevěděla co dál a jak využít zásobu protijaderných nálepek. Což byste vy rozhořčeně odmítal.

    Vysmíval bych se vaší zbabělosti, s níž strašíte havárií jaderné elektrárny jako nemyslitelnou apokalypsou, která zničí svět, zatímco vy byste snášel argumenty, proč je opravdu nutné zajistit, že nikde kolem nás zaručeně k žádné jaderné havárii nedojde, přestože snad ani není technicky možné postavit tolik jaderných elektráren, aby pravděpodobnost, že zahynete následkem havárie některé z nich byla srovnatelná s pravděpodobností, že zahynete následkem havárie automobilu.

    Kladl bych vám za vinu, že protesty ekoaktivistů proti stavbě Temelína umožnily ČEZu nechat v provozu severočeské uhelné elektrárny, které původně sliboval po spuštění Temelína odstavit, a vy byste mi dokazoval, že jaderné elektrárny přispívají ke globálnímu oteplování více než uhelné.

    Odsouhlasil bych vám, že vyhazovat vyhořelé jaderné palivo, ve kterém zůstává spousta nevyužité energie, do hlubinných úložišť je nesmysl, dodal bych, že přímo zločin, a obratem bych vás obvinil, že za takové zcestné nápady může vaše kampaň strašící vším radioaktivním. Dokazoval bych vám, že využít jako palivo dnešní jaderný odpad umožňují již dávno dostupné technologie, jen je to pracnější a dražší než nakopat si nový uran, a hned bych k tomu přidal další obvinění, že nebýt protijaderné kampaně, která využívání jádra zásadně omezila, mohly být zásoby uranu už vyčerpané, takže dosavadní odpad by se už dnes spaloval ve velkém. Což byste vy samozřejmě všechno vyvracel, anebo aspoň přebíjel jinými argumenty.

    Tady ovšem bychom se měli prostě shodnout na tom, že v blížících se volbách bude nejlepší volit Zelené a že v nich ostatně ani není koho jiného rozumně volit.
    August 3, 2017 v 22.2
    Ekonomika versus politika
    Zajímavé argumenty, pane Klusáčku. S kolika českými politiky jste o nich zkoušel diskutovat? A kolik z nich, mimo Zelené, si myslíte, že by vůbec chápalo, o čem mluvíte?

    Myslím, že se dopouštíte několika omylů. Jednak je tu ta nepříjemnost s centrální bankou, že teoreticky ji lze využít k ledasčemu dobrému, ale prakticky ji ovládá skupinka bankéřů jmenovaných prezidenty, která se nikomu nezodpovídá. A pak jste nedotáhl do důsledků analogii s řeckou krizí: Řecko by potřebovalo devalvovat drachmu, jenže drachmu nemá, a tak mu nezbývá než tlačit dolů mzdy. Česko, říkáte, by potřebovalo revalvovat korunu. Analogicky k Řecku, pokud nebude mít korunu, bude muset tlačit mzdy nahoru. Ve skutečnosti je to samozřejmě trochu složitější, čeští politici ani bohatí podnikatelé si na nemožnost posílit měnu stěžovat nebudou a do zvyšování mezd se nepohrnou, ale Německu bude vadit nemožnost oslabit euro vůči koruně, a protože stlačit německé mzdy na českou úroveň by vyvolalo povstání, bude Německo tlačit na růst mezd v Česku — k čemuž má při tom, jak velkou část našeho hospodářství vlastní německé firmy, dostatečné páky.

    Na tomto místě nicméně není podstatná ani tak otázka, co přesně se stane, když přijmeme euro, a co se bude dít, když je nepřijmeme, jako otázka, kdo v české politice mimo Zelených je vůbec schopen takové věci racionálně zvažovat. Kdo z českých politiků podle vás rozumí euru lépe než Matěj Stropnický?

    Čili jak se ptá Martin Pleva: Koho z toho našeho panoptika chcete vy volit?
    + Další komentáře