Svaz průmyslu a dopravy zveřejnil dokument, který definuje čtrnáct klíčových oblastí pro rozvoj české ekonomiky. Mezi prioritami největšího zaměstnavatelského svazu lze najít nový stavební zákon, podporu spolupráce mezi výzkumnými institucemi a podniky nebo vstup do evropského mechanismus směnných kurzů (ERM II), což představuje poslední krok k přijetí eura. „Nebojím se, že čeští exportéři budou tratit kvůli přijetí eura. Dlouhodobá konkurenceschopnost českých firem není o koruně a euru,“ řekl předseda svazu Jaroslav Hanák.

Česká republika se k přijetí společné evropské měny zavázala podpisem přístupové smlouvy k Evropské unii. Přestože mají nové členské země dočasnou výjimku pro přistoupení k euru, závazek jej v budoucnu zavést zůstává, ačkoli není přesně časově vymezen. Česká republika dlouhodobě splňuje podmínky stanovené maastrichtskými kritérii pro zavedení společné evropské měny, které určují ekonomické ukazatele, v jejichž rámci se musí země pohybovat. Jedná se o kritéria cenové stability, stavu veřejných financí a konvergenci úrokových sazeb.

Členství v eurozóně je pro Českou republiku prioritou

Vládní koalice sociálních demokratů, lidovců a hnutí ANO se v programovém prohlášení zavázala, že „bude aktivně usilovat o vytvoření podmínek pro přijetí eura“. Téma vstupu do eurozóny se rovněž objevuje ve dvou strategických dokumentech Úřadu vlády. Materiál Ekonomické vyhodnocení členství České republiky v Evropské unii po deseti letech předkládá množství argumentů, které přistoupení ke společné evropské měně podporují.

„Kdyby Česká republika přistoupila ke společné měně již při vstupu do Evropské unie, je pravděpodobné, že by příjem české ekonomiky kumulativně získal částky v rozmezí 260 až 560 miliard korun, tady ekvivalent 6,8 % až 14 % HDP. Efekt by se projevil zejména v důsledku eliminace konverzního rizika, snížení reálné ceny kapitálových produktů, nárůstu příležitostí pro české investory a střadatele a zvýšení atraktivnosti pro zahraniční investory,“ píše se v dokumentu

Vládní materiál dále vyvrací argumenty o příliš vysokých jednorázových nákladech zavedení eura s tím, že budou vykompenzovány v horizontu dvou měsíců až jednoho roku. Vymezuje se rovněž vůči často zmiňovanému zdražování vlivem přistoupení ke společné evropské měně a konstatuje, že pro tyto předpoklady neexistují empirické důkazy. V neposlední řadě pak dodává, že přijetí eura by mělo přinést konvergenci cen standardizovaných produktů, což by pro Českou republiku znamenalo snížení cen některých typů zboží.

Druhý ze zmíněných vládních dokumentů Koncepce politiky České republiky v Evropské unii, definuje plnohodnotné členství v Evropské unii — čehož lze dosáhnout jedině vstupem do eurozóny — jako strategický zájem České republiky. „Přijetí společné měny vnímá vláda jako klíčovou dlouhodobou hospodářskou a politickou prioritu. Vláda si uvědomuje intenzivní hospodářské propojení České republiky s eurozónou, přínosy zavedení eura v podobě prohloubení obchodních vztahů, transakčních úspor, cenové transparentnosti, stability měny a možnosti ovlivňovat chod orgánů eurozóny,“ stojí ve vládní koncepci.

Koncepce dále uvádí, že vláda povede důkladnou veřejnou diskusi o dopadech členství České republiky v eurozóně, aby se ještě před rokem 2020 otevřel prostor pro politické rozhodnutí o zapojení země do evropského mechanismus směnných kurzů, které bezprostředně souvisí s termínem vstupu České republiky do eurozóny.

Přijetí eura není na pořadu dne

Přestože vláda ve svých materiálech deklaruje, že vstup do eurozóny je jednou z jejích priorit, konkrétní kroky nepodniká. Naopak se přistoupení ke společné evropské měně brání. A diskusi nad přínosy či zápory členství v eurozóně nejenže nemoderuje, dokonce ji ani neotevřela.

„Já jsem přesvědčený, že stanovení termínu pro přijetí eura není na pořadu dne. Zejména když se podíváme na situaci, pokud jde o úroveň mezd ve vztahu k zemím západní Evropy. Myslím se, že by nebylo šťastné, abychom zakonzervovali nízkou mzdovou úroveň, která v České republice existuje, a stávající nízkou míru konvergence naší ekonomiky,“ řekl předseda vlády Bohuslav Sobotka.

„Podle mého názoru,“ pokračoval premiér, „budeme potřebovat ještě několik let pro to, abychom se posunuli z hlediska výše mezd. Abychom se přiblížili těm ekonomikám, které dnes eurem platí. Teprve poté bude na místě, abychom stanovili termín přijetí společné evropské měny.“ Ačkoli se Sobotka opakovaně vymezuje proti představě dvou rychlostní Evropy, do jejího jádra v dohledné době vstoupit nehodlá.

Skepticky se k přijetí eura staví i první místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš, který na debatě Politologického klubu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy prohlásil: „Já nechci být v eurozóně. Nechci ručit za řecké dluhy ani italské banky.“ Předseda nejmenší vládní strany Pavel Bělobrádek rovněž nepovažuje urychlený vstup do eurozóny za nezbytný. Přistoupení ke společné evropské měně se Česká republika zřejmě ještě několik let nedočká.

V roce 2004 se předpokládal vstup do eurozóny v horizontu pěti až šesti let. Jiří Paroubek v době, kdy stál v čele vlády, pokládal za realistický termín rok 2010. O několik měsíců později jej zpochybnil nový premiér Mirek Topolánek. Přijetí eura se během vlády občanských demokratů následně několikrát posunulo. Hovořilo se o letech 2013 až 2015. Eduard Janota, ministr financí úřednického kabinetu Jana Fischera, odhadoval, že Česká republika by ke společné evropské měně mohla přistoupit kolem roku 2017. Současná vládní koalice na počátku svého působení uváděla, že „možná někdy kolem roku 2020 by mohl nastat termín pro přijetí eura“. V minulém roce Sobotka dokonce oznámil, že plnohodnotného členství v Evropské unii dosáhne Česká republika až kolem roku 2026.