Rok a půl v čele Zelených: Kronika ohlášené smrti
Matěj StropnickýVe sněmovních volbách Zelení propadli jako nikdy předtím. Matěj Stropnický, který stranu vedl do voleb, se zamýšlí nad důvody tohoto neúspěchu.
Zelené jsem přebíral počátkem roku 2016 ve stavu hibernace. Byli jsme neviditelní, rozdělení, s preferencemi okolo dvou procent. Zpětně se mi zdá, že mne část straníků volila prostě s touto úvahou: buď uspěje a vytáhne nás nahoru, nebo propadne, a aspoň se letitého kritika všeho možného zbavíme. Má na to rok a půl. Následující poznámky nejsou hodnocením celého mého funkčního období. Shrnují především příčiny volební porážky v uplynulých sněmovních volbách tak, jak je vidím já. Pracovně si je rozdělme na pět vnitřních a pět vnějších faktorů.
Předseda a ti druzí
Klíčovým vnitřním faktorem byl samozřejmě předseda sám. Program mé kandidatury se zdaleka nepodařilo naplnit. Především se mi nepodařilo vytvořit širší hnutí se sympatizujícími subjekty — vyjma Hnutí Změna Jana Korytáře, jejíž aktivita ve volbách byla ovšem mizivá. Předem uvažované subjekty PRO kraj a Žít Brno nakonec do voleb vůbec nešly. Pokusy vyjednat alianci s některou ze stran rovněž selhaly. Piráti ji odmítli bez jediného jednání v listopadu 2016 přes tehdy velkorysou nabídku úplné parity. TOP 09 v březnu 2017 neoficiálně předložila nesplnitelné programové podmínky, což vedlo k odmítnutí z naší strany. V srpnu 2017 jsem po krachu koalice KDU-ČSL a STAN oslovil ještě Starosty, na jednání už ale nebylo dost času.
Obsahová část programu kandidatury sice našla svůj odraz jak v novém dlouhodobém programu, tak v programu volebním a v nesčetných mediálních výstupech, byla ale zcela negována komunikací ve volební kampani. V kombinaci s nevalnou vnitrostranickou podporou byla nutně výsledkem nečitelnost. Posun Zelených doleva se odehrál velkou většinou rozhodnutím o dlouhodobém a volebním programu a prioritách toho druhého a souběžně byl vyjádřen i volbou levicového předsedy. Mnozí straníci, a tím spíš voliči, tento posun (zatím) nepřijali, což se nepodařilo vyvážit ani kampaní, která chtěla změny neutralizovat. Je otázka, zda mohl tento posun uspět po tak krátké době. Nastal však dokonce odliv voličů, znejistěných těmito protichůdnými rozhodnutími.
Zelení volí své vedení poměrným systémem. Jedna věc je volit tak proto, aby bylo zastoupeno co nejvíc názorů. Jiná věc je ale mít předsednictvo složené z lidí nepříliš zkušených, úspěšných a nepříliš aktivních. Ti schopní se chtěli věnovat svým komunálním kariérám a ani nekandidovali. Model, v němž předseda strany nemá v předsednictvu většinu pro směřování strany, s jehož programem byl zvolen, a v nejlepším případě čelí soustavné pasivní rezistenci, není efektivní. Pro něj, pro stranu, pro nikoho. Členové předsednictva (vyjma kampaně k lesům a v mnohem menší míře k České poště) nepřicházeli s vlastními tématy a neuměli získat straně nové voliče. Pokud kandidovali s tím, že budou vyvažovat a vytvářet pestrý obraz strany před voliči, činili tak jen pro své vnitrostranické publikum (případně v negativním smyslu navenek po odchodu v případě Daniela Pitka).
Spory uvnitř a o manažera
To platí šířeji o straně jako o celku. Máme sice stovky zastupitelů a desítky starostů, ale ti se často tváří, že nemají nás. V krajských volbách si každý kandidoval zcela nekoordinovaně v jiné koalici, takže značka Zelených víceméně na několik měsíců zmizela, a tím také skončil prvotní posjezdový nárůst preferencí, aby se už do voleb neobnovil. Mnozí úspěšní komunální politici dali přednost nevyčerpat se sněmovními volbami a na kandidátky i do kampaně se zapojili jen symbolicky. Projekt stínové vlády v gesci předsedy zůstal hluboko pod očekáváním. Mnozí řadoví straníci naopak trávili mnoho svého času neplodnými spory na sociálních sítích (naštěstí interních) a do kampaně se zapojovali zvolna a vlažně, místy jen tehdy, když přijel náš volební karavan, a někde ani to ne. Čest samozřejmě všem ostatním. Pro mnohé straníky, ve veřejných funkcích i řadové, se sněmovní volby staly druhořadými volbami, které prostě sami předem odepsali.
Ani dosud (natož odteď) jsme neměli finance na rozhazování, a proto bylo třeba velmi pečlivě volit, kdo bude pro stranu pracovat za odměnu. Protože za celkový výsledek nese vždy nakonec odpovědnost především předseda nebo předsedkyně, má mít i rozhodující slovo ve výběru placených členů běžného i volebního týmu, zejména při výběru volebního manažera. Vybrat jsem si ho nemohl, ačkoliv jsem kandidáta přivedl již v létě 2016, a opakovaná špatná volba pouze záplatovala situaci. Manažera jsme tak měnili v květnu 2017 a znovu ještě v srpnu. Nechtělo se, aby měl předseda volby pod kontrolou, výsledkem čehož bylo tápání, omyly, kompetenční spory, zdržení a pak zase spěch, v každém případě vyšší výdaje a neprofesionální výsledky. Je to už tak, že kandidátky, program, vedoucí orgány, strategie se volí demokraticky, ovšem realizaci má mít plně v ruce zvolená výkonná složka a především celostátní lídr s odpovědností za výsledek.
Navenek hlavně nekonfliktně
(https://zpravy.aktualne.cz/domaci/sef-zelenych-stropnicky-mame-na-osm-procent-o-genderu-a-migrantech/r~d2a6b764202a11e783780025900fea04/)
Je po volbách, můžete mluvit.
------------------------
Před volbami v r. 1946:
"My komunisté nesmíme připustit, aby živnostnictvo, jako početná složka národa, sedlo na lep těm nepoctivým politickým kejklířům, kteří se snaží pomluvami o našem plánu zestátňování drobných živnostníků očernit naší stranu v očích živnostníků…“
"KSČ trvá na udržení soukromého vlastnictví pracujících zemědělců a nepomýšlí na nějaké tvoření kolchozů.“
---------------------------
Pokud by vám skutečně šlo o ty "důležité věci, jako je životní prostředí," a o to být protiváhou těžařů, jaderné, kamionové a developerské lobby, pak bych vás volil. Takhle jsem ale měl (nevím, zda správný) pocit, že jen zakrýváte své skutečné cíle, o kterých jste si (do voleb) zakázali mluvit.
Pod Bursíkovým vedením získala Strana Zelených 6,29 % hlasů, pod vedením Martina Stropnického 1,46 % .
Text Matěje Stropnického tento základní fakt vůbec nezmiňuje.Je možno vymýšlet různé krokolomné konstrukce jak odvysvětlit to, že obrat SZ doleva znamenal rezignaci na zstoupení do PS, ale to j asi tak všecno, co se s tím dá dělat.
Podobně jako v Polsku a Maďarsku u nás levice končí.Je škoda, že s ní končí i Zelení.
Hana Librová je toho názoru, že pokud se spojí zelaná agenda s agendou sociální, tak ta sociální vždy převáží. To se potvrdilo a voliči Zelené odmítli spolu s ostatní levicí.
Na téma neúspěchu levice a co s ním vyšlo mnoho článků. Společné mají to, že v nich není jediná nová myšlenka, autor je většinou spokojen s tím, že došlo na jeho slova a opakuje to, co říkal už před volbami.
Domnívá se někdo, že by si takový politik pak měl stěžovat, že se cizím zaviněním do sněmovny nedostal?
Když tohle všechno odpadlo, tak jsem volil Zelené, protože jejich program mi byl nejbližší a to především kvůli názorům Matěje Stropnického, ale dobrý byl i severočeský lídr kandidátky. Před lety jsem volil Zelené, když je vedl Bursík, potom jsem se bil do hlavy. Tentokrát jsem jim dal hlas s tím, že když se nedostanou do sněmovny, tak jim alespoň přispěju na provoz, sice se nestalo ani to, ale nelituji.
Ovšem velkou roli hraje ono strategické hlasování, protože dva mí znamí, kteří jsou tradiční voliči Zelených, volili letos Piráty, podobně dcera, která minule volila Zelené, volila Piráty. Všichni se zdůvodněním, že doba se jim zdá příliš vážná na to, aby si mohli dovolit luxus volit podle svého svědomí a že volí opozici Babišovi a Okamurovi.
Je sice úctyhodné, když politik udělá sebekritiku, ovšem myslím, že jak to, že se Matěj Stropnický rozhodl jít do čela strany, tak to, že ho strana zvolila, bylo dobře, alespoň bylo koho volit. To, že je takových voličů málo, je realita současného Česka. To neznamená, že bychom měli házet flinty do žita, což se týká jak Matěje Stropnického, tak jeho voličů, ale hledat dál cesty, jak prosazovat demokratické i zelené ideje. Pokud se Zelení přizpůsobí ostatním stranám, stanou se nevolitelní pro ty, kdo je volí dnes.
Zatímco Zelení - ti zůstali nečitelní, nepřesvědčiví. Nedokázali svá ryze ekologická témata (s kterými v českých podmínkách mohou oslovit právě jenom ta necelá dvě procenta voličů) dostatečně přesvědčivě rozšířit o obecná témata společensko-politická. Takže nakonec zůstali se svými ryze ekologickými tématy osamělí "jako kůl v plotě". Nedá se nic dělat, ale je tomu tak.
A právě proto ti Piráti Zeleným odlákali i jejich dřívější voliče.
Zelené jsem nevolil. Proč bych měl volit stranu, která se veřejně identifikuje tématy, o nichž si před volbami zakáže mluvit? Proč bych ji měl po takovém zákazu věřit, že chová-li se oportunisticky před volbami, nebude se po volbách opakovat bursikovský vládní oportunismus? Že mi nesdělí, že ze strategických důvodů opět rezignovala i na zelená témata.
Zelení byli vnímáni jako radikálně levicová strana, zčásti jistě omylem, ale i Matěj Stropnický píše, že se nutně opíral o novou levici. Nová levice u nás svou stranu nemá a asi hned tak mít nebude, voliče nelze vyčarovat z klobouku. Zelená agenda láká proevropské liberální voliče a ti u nás většinou moc levicoví nejsou.
Ekologičti orientovaní ovšem dnes také svou stranu nemají.
Vykládat si neúspěch Zelených jen nedostatky kampaně je oddávání se iluzím.
Pokud by to byla jen užší množina těch, pro které je řečené kriterium při rozhodování zcela převažující či je úplně výlučné, nejspíše to bude opravdu nevelké množství. Navíc příslušnost k této skupině evidentně neznamená automaticky ochotu volit zelené. Patří do ni např. Vavroušek, Moldán, Miloš Kužvart, Jan Zeman (OF, ODS, ČSSD, KSČM), všechno lidé, kteří evidentně udělali a obětovali pro politické prosazování zájmů životního prostředí mnohem víc než většina současných (předvolebních) členů vedení Zelených. Nemluvě o Jakubovi Patočkovi a stovkách dalších, kteří sice opustili ZS, ale nikoliv silnou a produktivní aktivitu pro zelenou politiku.
Myslím, že nechybí "ekologičtí voliči", ale strana schopná přesvědčivě reprezentovat jejich postoje. Vždyť jen nespokojených "idealistických" někdejších voličů ČSSD bylo tolik, že by jejich přesvědčivé oslovení znamenalo víc hlasů, než kolik Zelení ve volbách získali. A obávám se, že jich sice pár zachytili, ale sotva víc o mnoho víc, než kolik jich potkávám v diskusích na DR.
Spousta mladých voličů dali hlas průbojnějším Pirátům právě proto, že je odpuzoval určitý konfliktní a nekonsenzuální styl Matěje Stropnického. V českém prostředí mají totiž voliči Zelených blízko k liberalismu. Také zejména v Praze byla v živé paměti neúspěšná mise Matěje Stropnického na radnici a následný odchod z funkce. To voliči vnímali jako neúspěch. Alternativou proti volbě Zelených bylo vedle Pirátů navíc i hnutí STAN.
Celkově ve společnosti také Zelení doplácí na aktivitu lidí spjatých s ekologickým hnutím často mimo stranu. Od Martina Bursíka po Miroslava Patrika, který neustálými stížnostmi proti dálnicím - včetně jejich nutné modernizace, přírodě nepřispívá, spíše naopak. A veřejnost to vnímá logicky agresivně. Přičte se k tomu i to, za co Zelení zas tak nemůžou, jako byly záležitosti solárních panelů. To vše má na vnímání strany Zelených u voličů vliv.
Strana Zelených již dávno ztratila punc změny jako se jí to podařilo (za cenu zrady sociální demokracie) v roce 2006. A nestala se stranou pevně etablovanou v politickém spektru.
Záleží na tom, jaká politická agenda se k ekologii přibalí, aby strana měla kompletní program.. Na Západě je to u Zelených stran agenda levicová, to se u nás nechytá. Voliči, kteří by ekologicky zaměřenou stranu volili jsou liberální, ale většinou spíš liberálně.lberální než levicově liberální.
Ovšem Zelení byli za Stropnického vnímáni jako levice s přibalenou ekologickou agendou.
Matěj Stropnický není masochista, takže žádnou velkou sebekritiku neprovádí, to žádný politik doopravdy nedělá. Spíš si stěžuje na spolustraníky, že ho dotlačili k tomu, aby postupoval jinak, než vlastně chtěl, házeli mu klacky pod nohy a byli k jeho vedení pasivně resistentní.
Jen ještě podotknu, že mezi Piráty a Zelenými jsem se rozhodoval na poslední chvíli a nakonec volil Zelené více podle citu než rozumu. V mém sociálním okolí nejsem jediný, kdo to tak bral, ale to jsou ty sociální bubliny a bublinky.
SZ by tedy neměla v otázce dálnic ani taktizovat, ani ustupovat. Voliči, kteří jsou stoupenci trvalého zahušťování dálniční sítě, SZ volit nebudou. Lidí, kteří jsou z odhodlání trvale produkovat dálnice znechucení, není zas tak málo, aby Zelení nemohli dostat 5% nebo 10% hlasů. Jde navíc o téma dostatečně kontroverzní, takže ne bez potenciálu stát se tématem volebním. Ve volbách se počítají hlasy pro stranu, ne proti, a v těch posledních bylo jen málo důvodů, proč volit právě Zelené.
Se Zelenými, ale hlavně s přírodou a krajinou bychom to měli myslet upřímně dobře.
Ale já vůbec nepsal o případné podpoře strany Zelených budování dálnic. Zkuste si můj příspěvek přečíst znovu. I když si myslím, že ta základní síť je v zájmu ochránců přírody. Jen jsem argumentoval, že na vrub Zelených se přičítají i kverulantské akce tzv. ekologů, díky kterým např. obyvatelé Otrokovic, Přerova, Vysokého Mýta, Litomyšle a mnoha dalších měst vdechují splodiny z desetitisíců aut denně. Přitom oni výstavbě základní sítě dálnic těžko zabrání. Na co čekají, to bych spekuloval.
Předpokládám, že i ve Vámi zmíněných sídlech žije nemálo lidí, kteří by si přáli, aby jejich město obklopovala normální krajina jako kdysi, a ne, aby od ní bylo odříznuto dálnicí a (brzy) hromadou rozházených hektarových krabic.
Z hlediska našich životů je dobrých každých pár let, o něž se zdrží budování oné "páteřní sítě" (kolik páteří máme my?). Můžeme mezitím doufat, že se snad blíží doba, kdy lidem i vládám dojde, že "něco děláme zas jednou špatně".
Ono ani tak nejde o zelenou politiky, ale každá politika se dá dělat blbě a dogmaticky, nebo dobře.
Například můžete v zemi, přes kterou díky nižším poplatkům a benevolentnějším kontrolám objíždí tisíce kamionů dražší méně benevolentní sousední zemi, bojovat právě proti té konkrétní dálnici, která zrovna minimálně, pokud vůbec, indukuje zvýšení dopravy, ale poslouží jako objezd pro deset městeček -- a kašlat na tu pobídku k mezinárodnímu tranzitu, kterou tu nejspíše chráníme jako národní kulturní památku. Nejlépe se přitom odvolávat na autoritu z prostředí, kde se do dopravy promítá dost odlišný životní styl a jiná struktura venkova.
A to píšu jako člověk, který stojí obvykle na straně blokujících proti silničářům. Jen by se ti blokující už konečně jednou měli naučit sdělovat veřejnosti, že stavbu dálnic v této zemi nebrzdí jejich aktivismus, ale arogantní nepřipravenost liniových staveb a neochota vyjednávat ze strany stavitelů dálnic.
Jde o to: čím více postavíme těch dálnic (ať těch "páteřních" či "bezpáteřních") - tím více nám naši krajinu bude devastovat neustále více hypetrofující doprava, národní i mezinárodní.
Ta vlastní otázka je: k čemu je vlastně zapotřebí zemí transportovat neustále více a více komodit, které by bylo možno z velká části stejně tak dobře vyrábět v místě, respektive v blízkém okolí? Jenom proto, že někde jsou mzdy mnohem nižší, takže se vyplatí ty komodity převážet i na tisícikilometrové vzdálenosti?...
Celý ten současný systém produkce a transportu je skutečně ve svém nejvlastnějším jádru naprosto iracionální; a až na to jednou konečně přijdeme, pak už bude s největší pravděpodobností opravdu už definitivně pozdě.
A myslím, že je to právě to, na co chtěl poukázat pan Horák.
Má jen jednu vadu, předpokládá, že ten stále narůstající transport více a více komodit vyvolávají dálnice a když těch nebude, přinejmenším se omezí. Myšlenka, která se blbě vysvětluje ve městě zalknutém zplodinami nekonečné řady kamionů -- ve městě, ke kterému přitom vede jen okresní silnice a jehož netranzitní doprava zdaleka nedosahuje 5% celkového objemu.
Můj kritický postoj k budování dálnic neznamená, že mi nevadí tranzit nákladní dopravy přes města. Samozřejmě, že si myslím, že by měl být omezen (a že by to mělo být i politikou Zelených). Mýto je záhodno zvýšit tak, aby nemalá část kamionové dopravy byla na našem území (a nejlépe samozřejmě i jinde) odbourána. Na silnicích, kudy by neměly kamiony projíždět, by to mělo být zakázáno a zřízeny by tu mohly být (oteviratelné) brány zabraňujíc podjetí.
Panu Profantovi:
Mé kritické vyjádření k pokračování výstavby dálnic (čtyř- a víceproudých silnic) neznamená nesouhlas s obchvaty center měst v podobě dvouproudých vozovek.
Jsem si vědom toho, že většina lidí si na dnešní dopravní infrastrukturu (ráda) zvykla. Nevím, jak by dopadl solidní průzkum veřejného mínění, jaké procento respondentů by uvedlo, že dálnic je u nás již dost nebo příliš. Mám za to, že přes silný tlak na konformitu mnoho zvláště starších lidí soudí, aspoň v soukromí, že s auty a jejich přivaděči kamkoli „se roztrhl pytel“.
Nemyslím si, že by všichni obyvatelé (diskutovaných) dotčených měst byli kdovíjak pro obchvat. Velká většina nebydlí přece při průjezdní trase, kde se ostatně během času funkce domů již často podřídily situaci, takže slouží především některým druhům obchodu. Živnostníci vůbec po vybudování obchvatu často pociťují odliv zákazníků a nebudou tedy zajisté vždy jejich zastánci. Třeba do takového Velkého Meziříčí „díky“ D1 zajíždí jistě méně lidí než do srovnatelných měst s průjezdem běžnou komunikací. Podstatné snížení tranzitu by mohlo být dobrým kompromisem mezi různými zájmy.
Mnoho lidí souhlasí s investicemi do dálnic z toho prostého důvodu, že nemají šanci na tyto peníze „dosáhnout“ a rychlejší komunikace se jim zamlouvají přece jen víc než třeba nové Gripeny a Pandury. Myslím, že větší část veřejnosti by Zelení proti „autodromizaci“ země získali, pokud by ve svém programu ušetřené miliardy nabídli přímo lidem, např. důchodcům.
Kritizovat výstavbu dálnic má smysl už z toho důvodu, že pro ni hovoří velké peníze a s nimi skoro všichni, zatímco proti žádná relevantní politická síla nestojí.
Čím lepší, snadnější, pohodlnější je infrastruktura pro silniční dopravu, tím více transportu přechází z ekologičtěji šetrných způsobů dopravy (železnice) právě na ty silnice.
Já v žádném případě nezpochybňuji bezprostřední užitečnost těch či oněch dopravních opatření, obchvatů apod.; ale je nutno vidět i druhou stránku věci, že zároveň s tím vším čím dál tím více podáváme prst ďáblovi.