Senátní volby v číslech: Nejstarší kandidáti v historii a setrvale málo žen
Jan GruberPokračování cyklu textů k nadcházejícím volbám se věnuje rozboru senátních kandidátek. Dostávají ženy více prostoru než v minulosti? Proč politické subjekty vsázejí na nestraníky? A z jakého důvodu stavějí méně kandidátů než dříve?
Analýza kandidátních listin pro krajské volby ukázala, že lidé ucházející se o zastupitelské posty jsou v průměru nejstarší v historii. Totéž platí i pro klání o křesla v Senátu. Oba typy voleb se také shodně vyznačují tím, že se v nich téměř nedostává žen, respektive jsou výrazně podreprezentované. Rozdílem je naopak to, že v senátních volbách politické subjekty častěji vsázejí na výrazné osobnosti bez stranických legitimací.
Nejstarší kandidáti v historii
Letošních senátních voleb se účastní 235 kandidátů, které nominovalo třiačtyřicet politických stran a hnutí, což oproti roku 2014, kdy se v těchto obvodech volilo naposledy, představuje pokles o sedm uchazečů o senátorský post. V předchozích volebních klání bylo nicméně kandidátů zaregistrováno podstatně méně, a to 200 před dvanácti, respektive 168 před osmnácti lety.
Ve srovnání s posledními senátními volbami naopak vzrostl podíl nestraníků, jichž je přesně čtyřicet procent. Což potvrzuje dlouhodobý trend úpadku tradičních partají, kterým ubývá členů, nedostává se jim výrazných představitelů a z těchto důvodů dávají přednost nezávislým osobnostem, od nichž očekávají, že budou mít větší šanci oslovit voliče než ti se stranickou legitimací.
Pro nadcházejí volby do třetiny horní komory Parlamentu současně platí to, co jsme psali v analýze k těm krajským: kandidáti stárnou a jejich věkový průměr, který činí bezmála šestapadesát let, je nejvyšší od roku 1996, kdy se do Senátu volilo poprvé. Sedmaosmdesát potenciálních zákonodárců, tedy sedmatřicet procent, je navíc straších šedesáti let, což znovu představuje historické maximum.