Senátní volby v číslech: Nejstarší kandidáti v historii a setrvale málo žen

Jan Gruber

Pokračování cyklu textů k nadcházejícím volbám se věnuje rozboru senátních kandidátek. Dostávají ženy více prostoru než v minulosti? Proč politické subjekty vsázejí na nestraníky? A z jakého důvodu stavějí méně kandidátů než dříve?

Své posty v horní komoře Parlamentu obhajuje třiadvacet senátorů, pouze čtyři se rozhodli v politické práci nadále nepokračovat. Jde o tři zástupce lidovců a jednoho sociálního demokrata. Foto archiv Senátu PsČR

Analýza kandidátních listin pro krajské volby ukázala, že lidé ucházející se o zastupitelské posty jsou v průměru nejstarší v historii. Totéž platí i pro klání o křesla v Senátu. Oba typy voleb se také shodně vyznačují tím, že se v nich téměř nedostává žen, respektive jsou výrazně podreprezentované. Rozdílem je naopak to, že v senátních volbách politické subjekty častěji vsázejí na výrazné osobnosti bez stranických legitimací.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Nejstarší kandidáti v historii

Letošních senátních voleb se účastní 235 kandidátů, které nominovalo třiačtyřicet politických stran a hnutí, což oproti roku 2014, kdy se v těchto obvodech volilo naposledy, představuje pokles o sedm uchazečů o senátorský post. V předchozích volebních klání bylo nicméně kandidátů zaregistrováno podstatně méně, a to 200 před dvanácti, respektive 168 před osmnácti lety.

Ve srovnání s posledními senátními volbami naopak vzrostl podíl nestraníků, jichž je přesně čtyřicet procent. Což potvrzuje dlouhodobý trend úpadku tradičních partají, kterým ubývá členů, nedostává se jim výrazných představitelů a z těchto důvodů dávají přednost nezávislým osobnostem, od nichž očekávají, že budou mít větší šanci oslovit voliče než ti se stranickou legitimací.

Pro nadcházejí volby do třetiny horní komory Parlamentu současně platí to, co jsme psali v analýze k těm krajským: kandidáti stárnou a jejich věkový průměr, který činí bezmála šestapadesát let, je nejvyšší od roku 1996, kdy se do Senátu volilo poprvé. Sedmaosmdesát potenciálních zákonodárců, tedy sedmatřicet procent, je navíc straších šedesáti let, což znovu představuje historické maximum.

Nejstarší uchazeče o senátorský mandát, jimž je v průměru přes šedesát let, má ve svých řadách — nepřekvapivě — KSČM. Naopak nejmladší kandidáty postavili Piráti, těm je v souhrnu necelých devětačtyřicet. Věková struktura nominantů ostatních sněmovních stran více méně odpovídá celorepublikovému průměru a pohybuje se od třiapadesáti do sedmapadesáti let.

Ženy tvoří necelou pětinu kandidátů

Z trendu posledních let naopak nijak nevybočuje nízké zastoupení žen mezi registrovanými kandidáty. V roce 2002 jich mezi uchazeči o křesla v horní komoře Parlamentu bylo patnáct, o šest let později lehce přes sedmnáct a naposledy znovu zhruba patnáct procent. Letos jich o zvolení usiluje osmatřicet, tedy necelých sedmnáct procent. Celkově bylo do Senátu od doby jeho ustavení zvoleno třiačtyřicet političek.

Nástrojem, jenž by pomohl zvýšit počet kandidujících žen, aby zastupitelský sbor lépe odpovídal struktuře společnosti, může být novelizace volebního zákona, která by zavedla povinné kvóty. Podle ředitelky organizace Fórum 50 % Veroniky Šprincové by se nicméně jednalo o poněkud krkolomné řešení, které by se v praxi těžko uplatňovalo, neboť volby do Senátu, na rozdíl od těch sněmovních nebo krajských, probíhají v jednomandátových obvodech.

„Za mnohem lepší variantu bych proto považovala úpravu vnitrostranických předpisů, například stanov nebo voleních řádů, jednotlivých stran a hnutí, která by zavedla systém primárních voleb. V nich by si členská základna, respektive příslušné buňky mohly zvolit svého kandidáta nebo kandidátku z širší nabídky, v níž by bylo zastoupení mužů a žen vyrovnané,“ vysvětlila Deníku Referendum.

Nejvyšší podílí žen mezi svými kandidáty má KDU-ČSL, a to pětadvacet procent. Hned za ní se umístili Piráti a STAN s třiadvaceti procenty následováni politickým hnutí SPD s necelými dvaceti procenty. Na druhém konci pomyslného žebříčku se pak nachází ČSSD, která do letošních senátních voleb nenasadila jedinou kandidátku.

Zavedené strany staví méně kandidátů

Nejvíce kandidátů letos postavilo politické hnutí SPD, které má své zástupce v šestadvaceti ze sedmadvaceti obvodů. Druhá je v tomto ohledu KSČM s jednadvaceti nominanty následována ČSSD, jež vyslala do volebního klání dvacítku politiků. Nejsilnější sněmovní strana, politické hnutí ANO, voličům nabídlo pouhých osmnáct kandidátů, ODS ještě o dva méně. STAN jich postavil patnáct, Piráti třináct, lidovci dvanáct a TOP 09 jen šest.

Ve srovnání s volbami v roce 2014 nominovaly všechny zmíněné strany — s výjimkou Pirátů, STAN a SPD, která se volebního klání tehdy neúčastnila, neboť vznikla až o rok později — méně kandidátů. ČSSD i KSČM měly tehdy zastoupení ve všech obvodech, reprezentanti politického hnutí ANO a ODS chyběli pouze v jednom, respektive dvou a v barvách TOP 09 a KDU-ČSL se o místa v Senátu ucházela bezmála dvacítka osobností.

Politolog Tomáš Lebeda, jenž vede Katedru politologie a evropských studií na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, rozhodnutí zavedených stan a politických hnutí nominovat v rozporu s dřívější praxí méně kandidátů, respektive nestavět je ve všech volebních obvodech vysvětluje jako jistý typ racionalizace jejich chování.

„Partaje jsou si vědomy toho, že nasazení kandidáta něco stojí — nejde přitom jen o peníze, ale také například o zajištění dobrovolníků pro kampaň — a že v některých obvodech nemají valnou šanci na úspěch. Proto si na základě dat vyhodnotí, že je lepší se domluvit na podpoře někoho, kdo může spíše zvítězit a zastává podobné hodnoty,“ řekl Deníku Referendum s tím, že rozvoj tohoto druhu spolupráce chápe jako pozitivní trend.

Mandáty neobhajují čtyři senátoři

Ze sedmadvaceti volebních obvodů budou mít občané největší výběr v Ostravě, kde stávajícího senátora Petra Kolibu (ANO) vyzve hned třináct soupeřů. O jednoho méně se jich pak postaví bývalému ministrovi pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiřímu Dienstbierovi (ČSSD), který obhajuje křeslo na Kladně, a karvinskému senátorovi Radku Sušilovi (ČSSD). Naopak nejméně kandidátů je registrovaných na Trutnovsku, kde se o místo v Senátu utkají jen čtyři.

Celkově své posty v horní komoře Parlamentu obhajuje třiadvacet senátorů, pouze čtyři se rozhodli v politické práci nadále nepokračovat. Jedním z nich je František Bradáč (KDU-ČSL) z obvodu Žďár nad Sázavou. „Už mám důchodový věk, tak jsem si říkal, že by měl dostat možnost zase někdo mladší. Čekáme desáté vnouče, tak se zabavím jinak než politikou,“ zdůvodnil své rozhodnutí.

O znovuzvolení dále neusiluje ani znojemský senátor Pavel Štohl (ČSSD), který se plánuje soustředit na práci v Soukromé vysoké škole ekonomické Znojmo, již v roce 2005 spoluzakládal a kde působí jako prorektor pro studijní činnost a rozvoj. Bez politiky se v dalších letech hodlá obejít i Alena Šromová (KDU-ČSL), která byla do horní komory Parlamentu před šesti lety zvolena v Olomouci.

A posledním ze senátorů, jenž netouží po pokračování kariéry v politice, je brněnský Zdeněk Papoušek (nestr. za KDU-ČSL). „Práce v Senátu je náročná, ale řada věcí nikam nevede. Já ovšem potřebuji hmatatelné výsledky. Kolikrát jsem lidem nemohl pomoci tak, jak jsem si představoval,“ ozřejmil důvody, jež ho přiměly k tomu, aby svůj mandát neobhajoval s tím, že si plánuje otevřít restauraci.

    Diskuse