↗

Sto pětačtyřicet let po narození Františky Plamínkové Česká strana sociálně demokratická vyslala do boje o senátní křesla dvacet mužů a ani jedinou ženu. Senátorem se nestal — chtělo by se říci „po zásluze“ — ani jeden z nich. Foto FB ČSSD

V politice se rozhoduje o věcech, které mají dopad na celou společnost. Jedna její polovina je však z tohoto rozhodování nadále téměř vyloučena. A není to proto, že by voliči a voličky ženské kandidátky odmítli. Je to proto, že jim strany šance na zvolení samy snižují.

Socioložka Hana Havelková v jedné se svých statí přirovnává vývoj zastoupení žen v české politice k loterii. Při pohledu na výsledky letošních voleb nelze než konstatovat, že její přirovnání stále platí.

Ačkoli do krajských voleb celkově strany vyslaly méně žen než v předchozích volbách (27,6 % oproti 30,1 %), zvoleno jich nakonec bylo historicky nejvíce — 149, což činí 22,1 %. Na první pohled dobrá zpráva. Když si však uvědomíme, že v roce stoletého výročí udělení volebního práva ženám nečiní jejich podíl na rozhodování v krajích ani jednu čtvrtinu, už to takový důvod k radosti není.

V horní komoře parlamentu je situace dlouhodobě ještě horší. Do boje o senátní křesla strany letos vyslaly jen 16,2 % žen. Do druhého kola ženy postoupily v šesti ze sedmadvaceti obvodů a v něm nakonec byly zvoleny čtyři senátorky. Zastoupení žen v Senátu tak zůstává na tristních 14,8 %.

Hlavní podíl na tom mají politické strany, které — až na světlé výjimky — nevyrovnané zastoupení žen a mužů v politice nevnímají jako problém, a zákonitě ho pak ani nijak neřeší. Přitom data jasně ukazují, že problém tu je. A velký.

Podíl žen na kandidátkách nepřesahuje třetinu

Stačí se blíže podívat na zastoupení žen na kandidátních listinách do letošních krajských voleb. Celkový podíl činil 27,6 %, na předních — tedy zpravidla volitelných — místech byl však jejich podíl nižší.

Na prvních místech byly ženy zastoupeny jen z necelých šestnácti procent, v první pětici a na prvních deseti místech pak zhruba z jedné čtvrtiny. To je obrázek typický i pro jiné druhy voleb — sněmovní, komunální či evropské.

Problém tkví především v tom, že české politické strany s výjimkou Strany zelených nepřistupují k zastoupení žen na svých kandidátních listinách nijak systematicky. Pokus o to učinila Česká strana sociálně demokratická, která si v roce 2015 zavedla kvóty na minimální zastoupení žen a mužů na kandidátních listinách, ovšem v loňském roce je opět ze svých stanov vypustila.

U ostatních politických stran je pak zastoupení žen skutečně jen otázkou náhody a momentálních nálad či preferencích voličů a voliček. Pomineme-li místní politická uskupení, největší úspěch co do podílu žen mezi nově zvolenými zastupitelkami zaznamenala Strana zelených, která jako jediná česká politická strana uplatňuje kvótu na minimální zastoupení žen a mužů na kandidátních listinách.

Tu se jí daří naplňovat i při kandidatuře v koalicích s jinými politickými subjekty. Ze sedmi mandátů v krajských zastupitelstvech obsazených nominanty a nominatkami Strany zelených jich získaly ženy hned pět.

Piráti a ODS překvapili

Zatímco Strana zelených nijak svým výsledkem nepřekvapila, ze dvou propadlíků se stali téměř premianti. Prvním z nich jsou Piráti, za které bylo zvoleno celkem 26,3 % žen. V Senátu uspěla ze všech 13 kandidátů a kandidátek navržených Piráty jen jediná — Adéla Šípová.

Přitom v minulosti byla strana spíše na opačné straně hodnocení z hlediska zastoupení žen a mužů, a to i přesto, že nové politické subjekty jsou zpravidla ochotnější ženy nominovat. Svoji roli zde tak zcela jistě sehrává zvýšení zastoupení žen v členské základně a transparentní vnitrostranické procesy.

Další politickou stranou, která ženám tradičně příliš otevřená není, ale přesto letos překvapila, je Občanská demokratická strana. Změna se ukázala již v nominacích, kdy zejména na přední místa kandidátních listin nominovala strana neobvykle mnoho žen.

To se odrazilo i ve výsledku — ODS bude v krajích zastupovat 21,2 % žen. V případě senátních voleb se toho však příliš nezměnilo. Strana do nich vyslala celkem sedmnáct osob, z toho tři ženy. Uspěla v celkem pěti obvodech, ale žena byla zvolena jen v jednom z nich.

V tomto případě se jako vysvětlení nabízí jev nazývaný skleněný útes — ženy se do vrcholných politických funkcí dostávají v momentě, kdy strana čelí nějaké krizi nebo neočekává dobrý volební výsledek. Nově zvolená senátorka Miroslava Němcová v tomto ohledu slouží s nadsázkou jako lakmusový papírek toho, v jaké kondici se strana právě nachází.

Na druhou stranu, předsednictvo strany je v tuto chvíli čistě pánským klubem. Takže letošní výsledek krajských voleb byl spíše náhodou než signálem pozitivních změn v druhdy dominantní české straně.

ANO a sociální demokracie ženám šanci nedaly

Obě vládní strany v letošních volbách překvapily v nepříznivém slova smyslu. Zatímco v posledních krajských i senátních volbách patřily mezi strany s největším zastoupením žen mezi nominovanými, letos vyslaly do voleb žen méně, a to především na volitelných místech.

ČSSD do senátních voleb dokonce nenavrhla ženu ani jednu. Svoji roli zde jistě sehrálo zrušení kvót v ČSSD a tím i opuštění krátkého pokusu o systematické řešení nevyrovnaného zastoupení žen a mužů na kandidátních listinách.

V případě ANO lze situaci vysvětlit tím, že již dávno není na politické scéně nováčkem s nejistým politickým výsledkem, ale etablovaným hegemonem. Tím se zvyšuje šance na zisk mandátů a úměrně snižuje ochota ženy nominovat.

Snížené zastoupení žen na volitelných místech na kandidátních listinách do krajských voleb se pak vykompenzovalo velkým ziskem mandátů — hnutí jich získalo suverénně nejvíce — 178. Zastoupení žen mezi nově zvolenými krajskými zastupitelkami činí 23,6 %. V Senátu získalo ANO jediný mandát, který obsadil muž.

TOP 09 — ženy jsou jen náhoda

Nepříznivé nominace se podařilo zvrátit TOP 09, která do voleb vyslala celkově jen 19,2 % žen, a to ještě spíše na nižších příčkách kandidátních listin. Mezi zvolenými zastupitelkami je však žen přes 21 %.

Do Senátu byli za stranu zvoleni pouze muži. Tento výsledek vcelku odráží celkový přístup strany, která má sice předsedkyni, ale ta je jedinou ženou v celém předsednictvu. Občas se tak jejím členkám podaří prosadit, ale je to spíše náhoda.

Méně než pětinový podíl mezi nově zvolenými zastupitelkami a zastupiteli najdeme u tří celostátně působících politických subjektů: KDU-ČSL (19,6 %), Starostů a nezávislých (15,9 %) a Komunistické strany Čech a Moravy (7,7 %).

KSČM doplatila především na volební neúspěch a zisk jen malého množství mandátů v krajských volbách, senátní křeslo strana nezískala žádné. A tak ačkoli ženy byly v porovnání s ostatními stranami zastoupeny v relativně dobrém počtu, na kandidátních listinách i na jejich předních místech, bude ji zastupovat jen jediná žena a dvanáct mužů.

U KDU-ČSL i STAN opět platí, že podíl nominovaných žen se volby od voleb liší. Nelze tak vysledovat jasný trend ani snahu zastoupení žen a mužů vyrovnávat.

Partajím navzdory

Česká republika je dlouhodobě v Evropské unii jedním ze států s nejnižším zastoupením žen v politice. V krajských volbách se podařilo udržet mírně stoupající trend zastoupení žen politickým stranám navzdory. I přesto však ani jeden z návrhů na zavedení kvót na zastoupení žen a mužů na kandidátních listinách neprošel jednáním vlády, a nedostal se tak ani na půdu parlamentu.

Pokud se zastoupení žen náhodou podaří zvýšit, odpůrci kvót z toho vyvozují, že to jde i bez nich. Když se zastoupení žen naopak sníží, tak zpravidla mlčí nebo říkají, že to tak prostě vyšlo.

Pokud strany nezačnou současnou situaci vnímat jako problematickou a nepřistoupí k vyrovnávání zastoupení žen a mužů v politice systematicky, bude volební loterie přetrvávat i nadále. Pokud se budeme posouvat „přirozeným“ tempem posledního století let, dočkáme se spravedlivě vyrovnaného zastoupení žen a mužů v parlamentu až ve 22. století.