V českých debatách o genderu, ženských právech, sexuálním obtěžování či feminismu zlidovělo několik argumentů. Mnozí si je za ty roky osvojili nikoli proto, aby s nimi ovládli danou debatu, ale aby diskusi pokud možno co nejdřív ukončili, neboť cítí, že by z ní mohli sami vyjít v nepěkném světle, pokud někdo nezakročí.

Pokusme se nyní odhalit některé nevyřčené předpoklady, na kterých tyto vybrané pozice staví. Mnohé z nich určitě poznáte…

Správce diskurzu

Pokud v debatě o feministickém nebo genderovém tématu uslyšíte „Řešíte blbosti!“, případně jednoslovný povzdech „Pseudoproblémy…“, narazili jste na tzv. správce diskurzu. Správce diskurzu nedovolí, aby byla veřejná debata zaplevelena čímkoli, co on sám identifikuje jako plevel. Jeho role je pro něj posláním — proto neváhá a do debaty, kterou označuje za „pseudodebatu“ o „pseudoproblémech“, se okamžitě sám zapojí.

Správce diskurzu umí identifikovat pseudoproblémy především díky tomu, že si do dané diskuse odskočil od nějakého skutečného, závažného problému naší společnosti — často svůj příspěvek do debaty píše ještě s rukama od robi guláše, který před pár minutami vařil v kotli lidem bez domova. Mnohdy je zrovna na cestě mezi doučováním chudých romských dětí a darováním krve. Měli bychom si vážit toho, že si na nás vůbec udělal čas.

Člověk by čekal, že na debatu stačí jeden správce — omyl! V drtivé většině diskusních vláken jich najdete více. V některých vláknech dokonce najdete jenom je.

Otec zakladatel