Queer, Feri a česká společnost

Anna Hájková

Kauza Dominika Feriho a fyzické napadení gay páru v samém centru Prahy jsou dvě události jediného týdne, které při bližším pohledu ukazují, že násilí vůči ženám a vůči sexuálním minoritám má stejné kořeny.

Dominik Feri, který se podle svědectví desítek žen dopustil v bezpočtu případů sexuálního obtěžování i násilí, patřil oficiálně k podporovatelům kampaně #MeToo. Ženám a dívkám, které odmítaly jeho sexuální naléhání, nadával do leseb. Repro DR

V předminulém týdnu jsme zažili dvě závažné události. Vyšla reportáž o Dominiku Ferim, ve které se ukázalo, že systematicky sexuálně napadal mladé ženy a dívky. Minulou sobotu na pražské Náplavce, v centru hipsterské Prahy, skupina mladých mužů napadla šéfredaktora časopisu Lui Jakuba Starého a jeho partnera. Obě události mají několik společných rysů týkajících se sexuality a násilí. Oběma případům bylo věnována horlivá pozornost, řekla bych zaplaťpánbůh. Tenhle článek se snaží o queer pohled na násilí a empatii v české kultuře.

Dominik Feri byl členem TOP 09, jedné z politických stran, které sice nijak horlivě, ale v kontextu české politiky přece jen do jisté míry podporovaly práva queer lidí. V lavině hrozných informací o desítkách případů sexuálního násilí by se mohlo zdát nepodstatné, že Feri ženám, které na jeho výzvy, aby s ním měly sex, nereagovaly okamžitým souhlasem, nadával „lesbo“. Tahle urážka ukazuje, jak mělká byla Feriho podpora pro queer práva. Možná měla stejně jako jeho podpora #metoo sloužit jenom jako lak, aby se zalíbil mladým voličům a voličkám.

Poté, co článek v A2larmu a Deníku N vyšel, následoval druhý šok. Velká část české veřejnosti nesolidarizovala s oběťmi, ale naopak atakovala jejich výpovědi: proč ty přeživší nešly na policii? Není tohle normální mužská sexualita? A proč se zabývat podobnou „lapálií“ takhle brzy před volbami — není to náhodou jen manipulativní kampaň? Bylo jen málo hlasů, které podotkly: příběh několika desítek mladých žen zneužívaných politikem v průběhu pěti let je důležitější než volby. Pokud se jím nebudeme zabývat, selžeme jako empatická společnost, která by měla jasně rozeznat nespravedlnost.

Díky reportáži Apoleny Rychlíkové a Jakuba Zelenky, která stavěla na předchozí práci aktivistek a aktivistů, novinářek a novinářů jako queer a feministický podcast Rozpustilý*í, konečně do České Republiky dorazilo se skoro čtyřletým zpožděním hnutí MeToo. Sice se zpožděním a liknavě, ale přece jen se nakonec k informacím, které vyšly najevo, nějakým způsobem postavila jak strana TOP 09, tak v menší míře i Právnická fakulta Univerzity Karlovy, kde očividně bylo sexuální násilí dlouho tolerováno.

Případ druhý: fakt, že se v centru hipsterské Prahy mohlo stát, aby skupina lidí fyzicky napadla queer pár, ukazuje, nakolik se atmosféra změnila k horšímu. Že se stejnopohlavní páry v Praze mohly donedávna beze strachu ukazovat na veřejnosti, je něco, čeho si ceníme, byť ideální by byl samozřejmě stav, kdy by to bylo bez obav možné v celé republice. Ale tuhle svobodu musíme aktivně chránit. K tomu patří solidarizovat se s oběťmi, a ne pachateli.

Nebagatelizovat násilí. Brát práva žen a queer práva jako zásadní, a ne jako něco, co straně pomůže vyhrát volby. Ženská a queer práva jsou tím, co dělá naši společnost moderní, demokratickou a rovnoprávnou. Potřebujeme stát, který tato práva ochrání a ve kterém budou mít oběti efektivní možnost dosáhnout nápravy. Potřebujeme právnické fakulty, kde se nastávající právníci, soudci a advokáti naučí, že každý člověk, žena a muž má nárok na sexuální suverenitu a že sexuální násilí není legrace, ale vážná úhona. Potřebujeme politiky a političky, jejichž první reakce na zprávu o kolegovi, který se dopouštěl systematického sexuálního násilí, bude vždycky solidarita s oběťmi. Útok na tato práva musíme brát ne jako jakýsi šum v pozadí, ale jako útok na naše zásadní hodnoty.

advertisment
Diskuse

„... proč ty přeživší nešly...“

-------------------------------

Nevím, čeho všeho se Feri dopustil (či nedopustil).

Oběti násilného jednání si vždy zaslouží porozumění a podporu, za podporu obětí však nikdy nemůžeme vydávat veřejné zostuzení podezřelého.

Napíše-li Anna Hájková „...proč ty přeživší nešly...“, hrubě tím znevažuje utrpení žen, které byly při znásilnění zavražděny. Pokud vím, Feriho nikdo z pokusu o vraždu neobvinil.

Paní docentce z Warwicku bohužel nedochází, že politováníhodné zhoršování vztahu společnosti k sexuálním minoritám je také následkem tohoto určitého druhu aktivismu, který ona sama prosazuje.