Krajské volby v číslech: Kandidáti stárnou, ubývá nestraníků a klesá počet žen

Jan Gruber

Další ze série textů k blížícím se podzimním volbám analyzuje kandidátní listiny pro krajské volby. Jak se proměnily kandidátky v čase? Proč na nich klesá zastoupení žen a mladších lidí? A které strany naopak na mladé a ženy nejvíce sázejí?

Nejstarším kandidátem, a to vůbec v historii krajských voleb, je sklář Jaroslav Hlubůček, který ve věku jednadevadesáti let v barvách Soukromníků usiluje o zvolení do libereckého zastupitelstva. Osmnáctiletých kandidátů jde do voleb právě osmnáct a hned pět z nich za Rozumné Petra Hanniga. Foto Archiv DR

Letošní krajské volby se budou — jak jsme psali v úvodní analýze — od těch předcházejících výrazně odlišovat: chybí jim ústřední téma a neočekává se ani žádný velký souboj o celkové vítězství, které by, pokud se nestane něco mimořádného, mělo připadnout politickému hnutí ANO. Tím však specifika nadcházejícího klání o posty krajských zastupitelů zdaleka nekončí. O zvolení se uchází nejméně kandidátů za posledních dvanáct let a jejich průměrný věk je nejvyšší v historii. Oproti dvěma předchozím krajským volbám se navíc snížil počet žen na kandidátních listinách.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Nejméně kandidátů za poslední roky

Podzimních voleb se zúčastní 9 728 lidí, což představuje výrazný propad oproti letům 2016 a 2012, kdy jich o zvolení usilovalo více než jedenáct tisíc. Na jedno z 675 křesel v krajských zastupitelstvech tak připadá necelých patnáct uchazečů.

Kandiduje rovněž méně politických stran a hnutí: zaregistrovalo se pětaosmdesát, před čtyřmi lety jich bylo o čtyři více. Výrazně se snížil i počet nestraníků, těch je letos nejméně od prvních krajských voleb a tvoří jen sedmatřicet procent všech kandidátů.

Nárůst počtu kandidátů se stranickou legitimací ovšem nelze vykládat jako důkaz jakési renesance partajního života v České republice. Tradiční politické strany se totiž — až na několik výjimek, zmínit lze například Piráty nebo Trikoloru — potýkají spíše s řídnutím členské základny.

Více kandidujících nestraníků proto svědčí spíše o fragmentaci politického spektra, jež se mimo jiné vyznačuje zakládáním nových politických projektů, jejichž členové obsazují místa na kandidátkách silnějších partají.

Nejvíce vlastních členů do podzimního klání vyslalo politické hnutí ANO, a to 658, následováno SPD, Trikolorou a KSČM, které shodně postavily více než šest set kandidátů se stranickou knížkou. Oproti minulým volbám značně poklesl počet kandidujících občanských i sociálních demokratů, jejichž řady se v obou případech ztenčily zhruba o sto lidí.

Zdaleka největší propad nicméně zaznamenala TOP 09, která letos disponuje jen 253 kandidáty, zatímco před čtyřmi lety jich nominovala přes pět set. Největší nárůst naopak zaznamenali Piráti, kterých kandiduje o tři sta více než posledně.

Nejstarší kandidáti v historii

Dalším specifikem nadcházejících krajských voleb je věková struktura kandidátů. Ti jsou vůbec nejstarší v historii — jejich průměrný věk přesahuje osmačtyřicet let, což je bezmála o rok a půl více než kdy dříve.

Poprvé ve dvacetileté historii krajských voleb tak na kandidátních listinách dominují lidé starší padesáti let, kteří představují přes šestačtyřicet procent všech uchazečů o posty krajských zastupitelů. Mladých se voleb naopak účastní nejméně od roku 2000, a to necelých osm a půl procenta.

Nejstarší kandidáty, kterým je v průměru bezmála čtyřiapadesát, — nikoliv nepřekvapivě — nominovala KSČM, následována ČSSD a SPD, jejichž reprezentanti také v souhrnu překročili hranici padesáti let věku. Nad celorepublikovým průměrem jsou i kandidátky politické hnutí ANO a STAN.

Naopak zdaleka nejmladší uchazeče lze najít u Pirátů, těm je v průměru necelých osmatřicet a více než dvacet procent jejich kandidátů tvoří lidé mladší třiceti let. Nejméně zástupců v této věkové kategorii má STAN, pouhá dvě procenta.

Výrazná nadreprezentace starších kandidátů svědčí hned o dvou významných trendech. Politické strany — jak již bylo zmíněno výše — se potýkají s propadem stavu členské základny, když nejsou s to do svých řad přitáhnout nové lidi, a zároveň nedisponují účinnými mechanismy, které by podpořily mladší straníky v kariérním, respektive politickém postupu a pomohly jim získat lepší místa na kandidátkách.

Absence kádrové a související práce se následně odráží ve vzniku zastupitelských sborů, jež svým složením zdaleka neodpovídají struktuře společnosti a mají sklon zastávat konzervativnější hodnoty.

Strany zapomínají na ženy

Vedle osob mladších třiceti let se letos na kandidátkách oproti minulých letům nedostává ani žen. Ty tvoří pouze sedmadvacet procent všech kandidujících, což je nejméně od roku 2004, kdy se jich voleb účastnilo šestadvacet procent. Pokles ovšem není dramatický, posledních deset let kolísá kolem zhruba podobné úrovně. 

I v tomto případě jsou na vině chybějící vnitřní mechanismy — ukotvené například ve stanovách nebo volebních řádech — jednotlivých stran, které by cílily na vyrovnané zastoupení žen a mužů na kandidátních listinách a současně jim zaručovaly i obsazení jistého podílu volitelných míst. Bývá totiž pravidlem, že ženy se často objevují až na úplném chvostu kandidátek.

Řešení kromě vnitrostranické úpravy představuje i změna volebních zákonů, jež by zavedla nějaký typ vyrovnávacích opatření. Tu naposledy prosazoval ministr pro lidská práva a legislativu Jiří Dienstbier (ČSSD), který pro krajské a sněmovní volby vedle povinné čtyřicetiprocentní kvóty navrhoval i pravidlo, jež by partaje nutilo na kandidátkách pravidelně střídat muže a ženy.

Vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) nicméně novelu kvůli odporu politického hnutí ANO a KDU-ČSL neschválila a žádná z relevantních stran o zákonné ukotvení kvót neusiluje.

Nejvíce žen do volebního klání vyslala KDU-ČSL, na jejích samostatných kandidátkách je jich přes sedmadvacet procent. Sedmadvacetiprocentní hranici dále atakuje SPD a KSČM. Zastoupení žen u ostatních sněmovních subjektů se potom pohybuje kolem třiadvaceti procent, přičemž nejméně jich nominoval STAN, a to pouze dvacet procent.

Nižší počty žen lze částečně vysvětlit širším trendem úbytku kandidátů obecně. Strany tak mají k dispozici méně žen, které zpravidla umisťují na zadní místa kandidátek. O tom, jak partaj dbá na zastoupení žen, proto vždy lépe vypovídá jejich zastoupení na volitelných pozicích.

Pokud jde o počet žen na prvních deseti místech, vedou si nejlépe Piráti s průměrem bezmála 2,6 žen na jeden kraj, následováni STAN (2,5) a KSČM (2,4). Nejméně žen na volitelných pozicích lze naopak nalézt na kandidátkách SPD (1,9).

Nicméně SPD spolu s Piráty nominovala nejvíce kandidátek na hejtmanku, konkrétně tři — manažerku Janu Pupavovou v Jihočeském, účetní Marii Pošarovou v Plzeňském a poslankyni Karlu Maříkovou (všechny SPD) v Karlovarském kraji. U Pirátů se pak jedná o projektovou manažerku Hanu Hajnovou na Vysočině, finanční analytičku Hanu Ančincovou, která kandiduje ve Zlínském kraji, a karvinskou zastupitelku Zuzanu Klusovou (všechny Piráti), jež stojí v čele moravskoslezské kandidátky. Na ženu coby jedničku kandidátní listiny v krajských volbách nevsadila ODS a KDU-ČSL.

    Diskuse