V jihočeské politice se na místní úrovní rozšířila mylná představa, že většina hlasů v zastupitelstvech znamená většinu pro rozhodnutí odsouhlasené obecními radami. Podobně se i radniční noviny stávají hlásnými troubami starostů, jimž lze vyčítat neskonalou naivitu a submisivnost vůči developerům, protože právě naivita je jediným nežalovatelným, ač o to děsivějším, vysvětlením.

Občané se bouří, ale pokud v krajských volbách vyhrají tytéž strany, nebude stát přátelům šedivého údolí nic v cestě. Prachatice, Soběslav, Švamberk a Slověnice — to jsou místa, která mají jeden společný problém: místní reprezentace, vedené buď hnutím Jihočeši nebo ODS a STAN, ignorují petice občanů, odmítají s nimi diskutovat a hledají cestu, jak vyhovět developerům; že tím utrpí příroda, krajina a kvalita života občanů, je nezajímá.

Bohužel stranu barikády změnilo leckde už i hnutí Jihočeši, které původně vzešlo z občanského odporu proti kmotrům, podezřívaných z čachrování s krajskými penězi, evropskými dotacemi a dohodou mezi ČEZ a krajem. Fenomén kmotra Dlouhého z Hluboké, hojně popsaný v Respektu i tehdejší MF Dnes před deseti lety se vrací na scénu v jiných rozměrech a konstelacích.

Kromě obvyklých protagonistů z řad ODS však mezi přáteli stavebních firem nacházíme právě už i představitele hnutí Jihočeši 2012: jinak si nelze vysvětlit přejné chování starosty Prachatic vůči zamýšlenému zničení prvorepublikové vily a vybudování nesmyslné přeložky, váhavost členů rady v Soběslavi vůči průmyslové zóně a předchozímu prodeji městských pozemků — proti výstavbě se přitom tehdy vyslovila polovina občanů města v petici.

Zdatně jim sekunduje starosta ve Slověnicích a Lišově a lídr kandidátky STAN Jiří Švec, v jehož obci má být barokní fara nahrazena parkovištěm a zničen místní most. Kam až benevolence, lépe důvěřivost občanů vůči svým zastupitelům může zajít, vypráví příběh šlechtického dvora Švamberk ze 17. století, smazaného definitivně z mapy za tichého souhlasu starostky Ševětína Romany Hajské, která ve své podlézavosti šla až tak daleko, že se na jednání místního zastupitelstva dokonce developerem nechala zastoupit.

Můžete namítnout, že jde o lokální spory, ale jejich definitivní rozhodnutí bude ležet na bedrech krajských zastupitelů, a těžko si představit, že by například táborští členové hnuti Jihočeši 2012 hlasovali ve zmíněných kauzách proti svým kolegům z již jmenovaných měst. Z jejich kritického postoje k uvedeným případům by mohl vzejít mylný dojem, že vše mimo Jihočechů 2012 a STAN je v pořádku. Opak je bohužel pravdou.

Zhruba před rokem pobouřilo občany vedení kraje (ČSSD + středové strany) svým rozhodnutím zaplatit dva miliony na reklamu o „zničení Šumavy“ namířenou proti Správě národního parku, a především přirozené obnově lesa v oblasti. Strhla se vlna kritiky a lidé vyjadřovali nesouhlas s plýtváním krajskými prostředky za kampaň, vyvrácenou experty.

Jihočeskou ČSSD zachránila ze smrtelné agónie epidemie, jakkoliv to zní morbidně. Naděje strany na lepší volební výsledek ožila díky věcnému a včasnému jednání hejtmanky Ivany Stráské v čase koronakrize. Jistě nezíská hlasy lidí, žijících a pracujících na různých stranách české a rakouské, popřípadě německé hranice, ale na to, aby všichni zapomněli, že kdy existoval nějaký Jiří Zimola, to stačilo.

I údajná někdejší pravá ruka kmotra z Hluboké Pavla Dlouhého, lékař Martin Kuba zažil díky pozvání do Otázek Václava Moravce revival, jako úspěšný podnikatel a poskytovatel testování se snaží o návrat na hejtmanství. Namlouvá voličům za pomocí okresně zaměřených volebních letáků, že má pro kraj racionální řešení, ovšem důkladná četba nás uvede do zvuků mantry jeho stranického souputníka a developera, ničitele Švamberka, Františka Jelena: „Mám beton rád a nejhezčí tráva je beton.“

Jak to vypadá tam, kde ODS vládne, ukazuje nejen Soběslav, ale i Třeboň, odkud odešel festival ANIFILM a město zahltil obrazový smog — je jistě jen náhoda, že pan starosta má firmu na reklamy. Je přitom již veřejným tajemstvím, že se na kraji připravuje koalice ANO a ODS. Jihočeská buňka premiérovy a oligarchovy strany nenabízí žádná řešení a nepostavila do čela kandidátky výrazné osobnosti, její volební výsledek tedy bude spíše výsledkem setrvačnosti a nezájmu občanů o politiku než vůlí voličů.

Koho tedy volit? Při četbě pirátského programu máte dojem, že byl napsán narychlo a intuitivně, ale s dobrými předsevzetími. Zastupitelé Pirátů v městských a obecních radách se zatím nikde v jižních Čechách nezpronevěřili svému spojení s občanskou základnou, a v Táboře dokonce předvádějí vynikající práci. Před dvěma lety odmítli koalici s ANO nebo ODS, a tak tu vládne rada bez kmotrů a oligarchů.

Pro středového voliče může být zajímavá koalice KDU a TOP 09, mladý a průbojný lídr František Talíř dokázal usmířit dva na smrt znepřátelené tábory (pro pořádek připomínám, že Miroslav Kalousek byl členem právě jihočeské KDU, když ze strany odešel a založil TOP 09) a představit překvapivě progresivní program. STAN tu nemá bohužel, co nabídnout.

Levicovému voliči nezbyde, než si navléct rukavičky a jít volit ČSSD a vybírat osobnosti, jako je Olga Bastlová. Samozřejmě kdyby prošli Zelení, byl by to důvod k radosti. O ostatních stranách raději nemluvit.

Sečteno a podtrženo, pro jižní Čechy by asi bylo nejlépe, kdyby vznikla koalice Pirátů, KDU-ČSL, TOP 09 a ČSSD. A také kdyby se z Jihočechů do zastupitelstva dostali lidé typu Jiřího Fišera (někdejší táborský starosta) nebo Luboš Průša (někdejší vedoucí krajského úřadu), a nikoliv lídr kandidátky Pavel Hroch fotící se s knížaty bez erbu na dožínkách.

Senát stojí natolik ve stínu pozornosti, že by se snadno mohly ztratit ze zřetele volby ve dvou jihočeských obvodech — na Strakonicku a na Jindřichohradecku a Pelhřimovsku. Zatímco první obvod nabídne možná souboj aktivního občanství se stávajícím senátorem za sociální demokracii, tak v druhém případě jde o víc.

Ve východní části jižních Čech totiž kandiduje současný místopředseda Senátu, kritik Andreje Babiše a jedna z výrazných osobností progresivní levice Milan Štěch. Proti němu stojí bodrý bavič a politický turista Vítězslav Jandák, jehož životním motem je škodit demokracii za každou cenu, což prokázal nejen v politice, ale i v mediálních radách.

A na náměstí Jindřichova Hradce uvidíte dvojplakát pana Mrvky, někdejšího místního starosty. Potíž je v tom, že nevíte, jestli chce být hejtmanem nebo senátorem, hlavně mu jde o to zatopit sociální demokracii. Zimolův člověk se nezapře. Výsledek ve zdejším senátním obvodě nebude tak důležitý pro místní obce, jak se mnozí kandidáti snaží lidem namluvit, ale zejména pro stav Senátu i vyhlídky levice.