Volby do ústeckého krajského zastupitelstva rozhodnou sentimenty a zákonitosti celostátní politiky. Na řešení svých palčivých problémů si tento region bude muset opět počkat.
Ústecký kraj je dlouhodobě svéráznou politickou arénou, která na krajské úrovni již v roce 2000 přinesla do celostátní české politiky inovaci v podobě průlomového vítězství KSČM. V roce 2012 se vše opakovalo a do hejtmanského křesla usedl poprvé v historii Česka komunistický hejtman Oldřich Bubeníček. Ten se na svém postu udržel i přes vítězství hnutí ANO v roce 2016. Letos se však úřadující hejtman Bubeníček pokusil uspět v senátních volbách, a rozhodl se tak hejtmanský post neobhajovat.
Nechejme stranou lehkou naivitu myšlenky, že kandidát KSČM uspěje v tradičně pravicovém senátním obvodu, kde dlouhodobě dominoval občanský demokrat Jaroslav Kubera. Podstatné je, že tímto krokem komunisté přišli o silného lídra a krajské volby jako celek o poměrně silného hráče. Co tedy bude dál?
Odcházení Oldřicha Bubeníčka zároveň otevírá poměrně velké dilema, protože pokud by znovu kandidoval, zřejmě by byl favoritem. Osm let jeho vlády v kraji se totiž obešlo bez výraznějších skandálů a mediální pozornosti, což pro předchozí krajské vlády neplatí. I díky skandálům spojeným s rozdělováním evropských dotací v rámci programu ROP Severozápad se jakýkoliv hejtman bez afér musel v očích občanů stát poměrně úspěšným. Bubeníček se tak pro mnohé stal tím „slušným komunistou“, který vlastně nikomu moc nevadil. Nyní se však o hejtmanské křeslo strhne lítý boj.
Ústecký kraj se velmi pravděpodobně nevychýlí od celostátních prognóz. Očekávat tudíž lze vítězství vládního ANO, přestože Babišovo hnutí jako lídra nenabízí výraznější osobnost ani na Ústecku. Kandidující poslanec Jan Schiller není nikterak výraznou nebo mediálně vděčnou osobností. V případě ANO se ale voliči povětšinou rozhodují podle osoby Andreje Babiše. Do výsledků voleb by nicméně mohly promluvit i další strany, přestože jsou zřejmě bez šance na celkové vítězství. ODS se postupně znovu vzmáhá a pravděpodobně se utká o druhé místo s KSČM.
Zajímavou otázkou je to, jak si povedou Piráti, které do boje vede ostřílený ústecký komunální politik Karel Karika. Piráti nabízejí atraktivní alternativu pro liberálně orientovaného voliče, který není spokojen s tradičními stranami.
Variantu pro neliberálního voliče naopak představuje Okamurova SPD, která posílila o bývalého poslance sociální demokracie a v kraji velmi populárního politika Jaroslava Foldynu. Tento politik se dlouhodobě netají silně nacionálními postoji a konzervativními hodnotami, které pro jeho původní stranu ČSSD přestaly být přijatelné.
Ostatně sociální demokracie nezaznamenala jen tuto ztrátu. Kvůli podivným personálním tahanicím se řada členů strany objevila na kandidátní listině uskupení Lepší Sever, za což byli ze strany vyloučeni. Strana tak musela vybrat zcela novou uchazeče, a ve volbách tak proti sobě stanou dvě kandidátky obsazené sociálně-demokratickými politiky. ČSSD tak velmi pravděpodobně do výsledků výrazněji nepromluví a otázku vzbuzuje, zda se sociálním demokratům, kteří v roce 2008 dokázali oslovit téměř třetinu krajských voličů, vůbec podaří proniknout do zastupitelstva.
Poslední půlrok přitom i na Ústecku byl ve znamení koronavirové krize, jež zcela vytlačila další témata, která by pro kraj mohla být zajímavá a důležitá. Ústřední roli tak pravděpodobně znovu sehraje problematika nezaměstnanosti či romská menšina. Dlouhodobé ekonomické a sociální křivdy přitom vystoupí na povrch také kvůli tomu, že strany letos prakticky nevedou kampaně.
S tématem sdílených křivd lze ostatně do jisté míry spojit další specifičnost ústeckého regionu, a to poměrně velké množství národně až nacionálně orientovaných stran a politiků. Čistý a lepší sever, Lepší sever či Národní demokracie, na jejíž kandidátce se o přízeň voličů z posledního místa uchází její předseda, antisemita Adam B. Bartoš. Kromě něho můžeme na kandidátce najít i sourozence Šlégrovy, svého času významné neonacistické aktivisty. To bohužel velmi dobře zrcadlí místní situaci a rozpoložení voličů v kraji, kde se neonacistická Dělnická strana v roce 2012 těsně přiblížila vstupu do krajského zastupitelstva se ziskem 4,37 procenta hlasů.
Právě nevyřešené problémy tohoto strukturálně postiženého regionu spojené nejen s historickou socio-kulturní diskontinuitou, ale i socioekonomickými dopady těžby uhlí včetně vysoké nezaměstnanosti a nižšího počtu vysokoškoláků mohou nahrávat politikům, kteří se akcentováním konzervativně-národoveckých témat snaží stavět proti pražskému centru. To má nezřídka i vnitrostranický rozměr, jak ostatně ukázal odchod Jaroslava Foldyny z ČSSD.
Podle čeho se tedy voliči budou rozhodovat? Ve volbách bez silných lídrů a výraznějších témat, jež v mnohém přehlušila koronavirová krize, lze očekávat, že volby rozhodnou spíše minulé i současné sentimenty než nová rozvojová témata, jež by mohla Ústecký kraj posunout ze skupiny strukturálně postižených regionů vstříc budoucnosti založené třeba na nových technologiích. To spolu se znalostí vývoje celostátní politiky umožňuje výsledek krajských voleb poměrně dobře odhadnout. Hlavní otázkou tak zůstává, s kým bude ANO v následujících čtyřech letech v Ústeckém kraji vládnout.