Zelení ve Francii: z nuly na sto

Michal Berg

Spolupředseda českých Zelených komentuje triumf jeho francouzských kolegů v nedávných obecních volbách. Využijí-li teď Zelení příležitost, může přespříští rok stanout ve druhém kole prezidentských voleb proti Macronovi jejich kandidát.

Francouzské zelené vede v současnosti Julien Bayou (vlevo). Zde spolu s Janisem Varufakisem během protestů Nuit Debout. Foto GD

Úspěchy zelených kandidátů a kandidátek ve francouzských komunálních volbách, které navázaly na překvapivě dobrý výsledek v eurovolbách před rokem, naznačují, že to nemusí být extrémní pravice, s kým se Macron utká v prezidentských volbách 2022. Stále více se skloňuje možnost, že hlavním vyzyvatelem bude kandidát Zelených. A to mluvíme o straně, která v roce 2017 úplně vypadla z francouzského parlamentu.

Výsledky pro pandemii odloženého druhého kolo francouzských komunálních voleb překvapily zřejmě i samotné zelené. Europe Ecologie Les Verts (EELV) totiž v tuto chvíli nemá ve francouzském parlamentu zastoupení a loňský úspěch v podobě 13.5 procenta hlasů v eurovolbách mohl být dáván do souvislosti s klimatickou vlnou, která zasáhla i Francii. O rok později vystřídala klima na první místě společenské debaty pandemie, ale ukázalo se, že zejména ve velkých městech byli voliči toho názoru, že jsou to právě Zelení, kdo má na řešení jejich následků nejlepší recept.

Druhé kolo znamenalo zelený úspěch v mnoha velkých městech - zelené starosty a starostky mají nyní Lyon, Štrasburk, Bordeaux, Tours, Annecy, Besançon, Poitiers a také druhé největší město Marseille - kde ovšem vítězství muselo potvrdit dramatické hlasování zastupitelstva. Některá vítězství jsou šokující, například v Bordeaux vládla pravice třiasedmdesát let. Velmi snadno získal znovu svůj mandát Eric Poile, starosta Grenoblu, který byl doposud jediným zeleným správcem většího města, a prosadil se svými radikálními kroky, jako je zákaz velkoplošné reklamy ve městě.

×
Diskuse

VNITŘNĚ ROZPORNÍ ZELENÍ

Subjekt, který se současně hlásí k liberalismu i k ochraně přírody, je bohužel ve vnitřním (ideovém) rozporu.

Ideovým cílem liberalismu je totiž "vítězství člověka nad přírodou", neboli "osvobození jednotlivce od závislosti na přírodě a na kultuře". Takovýto cíl je tedy v rozporu s chápáním sebe sama jako SOUČÁSTI přírody a kultury - přesněji jako součásti přírodního a kulturního prostředí. Kultura ve svém širším významu (viz třeba "bakteriální kultura") je totiž jakýmsi "pokračováním přírody do lidské společnosti", podílí se na udržování rovnováhy mezi jednotlivými populacemi a jejich prostředím. Liberální pojetí kultury jakožto nepřítele individuální svobody - chápání kultury jako jakéhosi nepovedeného sociálního konstruktu, který je třeba inženýrsky opravit [kdo ale bude tím inženýrem?], nutně vede k boji proti kultuře - potažmo i k boji proti přírodě - vede ke zničení vztahů jak uvnitř společnosti, tak i ke zničení vztahů společnosti ke svému vlastnímu životnímu prostředí, jehož je ta společnost součástí.

To je rozpor současných Zelených.

Ten vztah mezi jakousi kulturní samoregulací společnosti (podle Gramsciho "kulturní hegemonií") a mezi sociálním inženýrstvím (bez jakéhokoliv pejorativního významu) by se možná dal popsat jako vztah "kolektivního" a "individuálního" rozumu.