Že se Nicolas Hulot, francouzský ministr životního prostředí, chystá rezignovat, minulý týden před jeho vystoupením v ranním rozhlasovém vysílání nikdo nevěděl. Dokonce to nevěděl ani on sám. Jak se ale diskuse vysílaná živě rozvíjela a točila se kolem selhání jeho vlády řešit klimatickou změnu, bylo čím dál víc jasné, že Hulot dospěl k rozhodnutí ve své funkci skončit.

„Už si dál nemůžu lhát. Nechci už v této vládě sloužit jako figurka, která má za úkol vzbudit iluzi, že tyto problémy řešíme,“ řekl rozhlasové stanici France Inter. Popsal, jak se ve vládě, která při řešení zásadních environmentálních problémů podnikala jen nedostatečné a marginální kroky, cítil nepatřičně, a prohlásil, že rezignuje.

V okamžiku, kdy Hulot, celebrita mezi francouzskými environmentalisty, tak překvapivě nabral sebevědomí, jsme od něj dále mohli slyšet: „Začali jsme snad omezovat svou produkci emisí CO2? Ne. Omezili jsme užívání pesticidů? Ne. Udělali jsme něco pro to, abychom zastavili snižování biodiverzity? Ne.“

↗

Pro francouzského prezidenta je to těžká rána. Na státní návštěvě v Dánsku prohlásil, že respektuje Hulotovo „osobní rozhodnutí“ a doufá, že bude moci do budoucna stále počítat s jeho podporou a angažmá. Náhlá rezignace ale znamená pro vládu, kterou po nedávném skandálu člena Macronovy ochranky čeká nesnadný podzim, kdy má uvést v praxi nepopulární penzijní reformu, docela problém.

Ještě před rokem Macron káral amerického prezidenta Donalda Trumpa za odstoupení od pařížské klimatické dohody a provolával „udělejme planetu znovu skvělou“ — slogan, z něhož vytvořil hrdý hashtag, který podtrhoval jeho závazek vyslovený v době kampaně — začít bezodkladně řešit dopady klimatické změny. Jeho popularita klesá, dosáhla 39 procent, nejnižší úrovně za celou dobu jeho prezidentského úřadu. Hvězda z billboardů, strhující ke globální environmentální akci, teď ztratila klíčového člena svého kabinetu, který mu propůjčoval důvěryhodnost v environmentálních otázkách.

Macron si za to vše může sám. Pro Hulota byla podle jeho slov poslední kapkou přítomnost lobbisty loveckého svazu na nedávné vládní schůzce. „Přítomnost lobbistů na místě, kde se rozhoduje, o něčem svědčí. Kdo tu vlastně má moc? Kdo rozhoduje?“ ptal se Hulot v rozhlasovém vysílání. (Před několika měsíci Macron oznámil, že hodlá obnovit tradici prezidentského honu). Když se Hulot ptal prezidenta, co tam lobbista dělá, Macron údajně odpověděl, že „neví, jak se dostal dovnitř“. Hulot ovšem tento cynický vtípek neocenil. Politická opozice jej v odsuzování lobbistických vlivů hlasitě podporovala. Ekolog Yannick Jadot například deníku Le Monde řekl, že Macron lobbistům podlézá.

I přes velký rozruch kolem Hulotovy rezignace zůstává zatím jeho volání po změně oslyšeno. „Nechápu, jak můžeme nečinně přihlížet, když se tragédie rozbíhá na plné obrátky. Z planety se stává horká sauna, přírodní zdroje ubývají před očima, biodiverzita mizí. A my se přitom zarytě snažíme znovuoživit ekonomický model, který je toho všeho příčinou,“ prohlásil.

Macron si stále může zachránit své jméno — to bude ale vyžadovat skutečnou politickou odvahu. Musí začít naplňovat své sliby snížit emise, zakázat pesticidy a začít chránit přírodu. Poklonkování lobbistům ti z planety skvělé místo neudělá, Manu.

Text Macron has lost a minister. Has he lost credibility on the environment too? vyšel původně v The Guardian. Z angličtiny přeložila Míla Zemanová Palánová