Na Českém rozhlase Plus byl asi před měsícem odvysílán zajímavý přibližně půlhodinový spor nad novým francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a jeho prvními kroky. Na jedné straně se jej účastnil známý komentátor francouzského dění Josef Brož, který má na Macrona spadeno už od počátku a i zde jeho politiku především kritizoval. Na druhé straně stanul pak český exvelvyslanec ve Francii a náš skvělý přispěvatel Petr Janyška, jenž v DR představuje pravý názorový břeh, a tak má i pro Macrona téměř jen slova chvály.

Pánové se přeli nad řadou zajímavých aspektů věci, stojí to celé za poslech. V kontextu nejčerstvěšího dění je však nejzajímavější moment, kdy v pořadu nastane debata, zda je na místě sdílet nadšení liberálního středního proudu pro Macronův bravurně připravený stisk tlapy amerického prezidenta Trumpa, nebo není. 

„Ono v podstatě o nic nešlo. Jeden demonstrativní stisk. Taková hloupost a kolik se kolem toho nadělá,“ chce se při vzpomínkách na daný moment říct v duchu argumentace Josefa Brože. „Jenomže zahraniční politika na úrovni, na jaké ji měl možnost dělat při prvním setkání s Trumpem Macron, se takto prostě dělá,“ namítl v pořadu přibližně Petr Janyška.

Promyšlené gesto a jeho načasování. O to jde v podobných situacích v první řadě; v situacích, kdy se s něčím perspektivně velkým začíná. Anebo když je třeba něčím perspektivně velkým rozmělnit pozornost.

Nyní v úterý 26. září pronesl Emmanuel Macron projev, který je dalším takovýmto mimořádným gestem, v lidově-sportovní metaforice — řekněme — pumelicí evropské politiky. Macron vystoupil při návštěvě na Sorbonně s energickou kritikou vyprázdněnosti současné Evropské unie a v duchu své manažerské image — o níž dnes shodou okolností píše u nás v DR z jiného úhlu Jakub Horňáček — zahrnul francouzský prezident do projevu bodový plán na zásadní eurounijní reformu.

Onu europumelici ovšem nečiní z této události pouze razance plánu. Zásadní je zde především skutečnost, že si Macron nachystal jeho přednesení na začátek dlouhých koaličních rozhovorů v Německu. A pak samozřejmě i to, co a jak řekl.