Nejen prezidentské, ale i volby do Národního shromáždění mají tento rok ve Francii jasného vítěze — hnutí kolem Emmanuela Macrona nazývané původně France En Marche, nyní však La République en Marche (LREM). Nominanti Macronova bloku získali spolu se spojenci z menších středových stran nakonec 350 poslaneckých mandátů z 557 celkových. Minulou neděli vyhráli první volební kolo a nyní 18. června zpečetili výsledek v kole druhém.

Síla většiny nového prezidenta zdánlivě odpovídá síle pravice za Nicolase Sarkozyho po roce 2007 (345 mandátů) či Jacquese Chiraca po roce 2002 (357 mandátů), ve skutečnosti je ale větší. Strana LREM se totiž vklínila mezi tradiční subjekty a oba hlavní konkurenty — neogaullisty a zvláště socialisty — oslabila zároveň.

Krajně pravicové i krajně levicové strany oslabuje přitom už sám francouzský dvoukolový systém. LREM tak bude stát proti rozdrobené opozici.

„Svěřili jste prezidentovi a vládě jasnou většinu (...) Je tu jasná většina, jasný mandát konat (...) Vnímáme tento výsledek s velkou pokorou i vzhledem k tomu, že mnoho lidí se ve volbách nevyjádřilo (...) a jsme plně odhodláni dostát důvěře a splnit předložený program, pracovat pro Francii,“ uvedl v prvním povolebním projevu Édouard Philippe, Macronův premiér, jenž LREM do parlamentních voleb vedl.

Výsledky opozice

Nejsilnější opozicí budou v novém Národním shromáždění neogaullističtí Republikáni, kteří sami získali 113 křesel. S menšími spojenci budou pak mít 137 mandátů — o 92 méně než v minulém období. Hlavní reformy slibované Macronem jsou nicméně pravicového ladění, a tak není jasné, zda budou Republikáni opozicí důslednou, nebo kompromisní.

Smírně levicový blok kolem Socialistické strany vyšel z voleb opravdu citelně oslaben — bude držet 44 mandátů, což je o plných 287 křesel méně než doposud. Sami socialisté získali navíc jen 29 mandátů z těchto 44, což je dle shody komentátorů výsledek blízký úplnému stranickému zničení.

Benoît Hamon, jenž kandidoval za socialisty letos na prezidenta, vypadl i v parlamentních volbách už v prvním kole a rozhodl se odejít z politiky. Propadl a rezignoval též Jean-Christophe Cambadelis, jenž vedl socialisty do parlamentních voleb. Mandáty ztratila dále většina ministrů a ministryň z vlády prezidenta Hollanda, včetně například oblíbené exmnistryně školství Najat Vallaudové-Belkacemové, nebo exministryně práce Myriam El Khomriové, která bojovala dlouho v parlamentu za podobné reformy, jaké dnes slibuje Macron.