Pět let prezidenta Hollanda
Sára Drahokoupil VidímováS aktuálními prezidentskými volbami končí ve Francii zároveň období, ve kterém stál v čele země François Hollande. Sára D. Vidímová připomíná zásadní okamžiky jeho vládnutí, jeho úspěchy, nezdary i krachy.
Za několik týdnů opustí současný francouzský prezident François Hollande navždy Elysejský palác. Před pěti lety doprovázela jeho zvolení obrovská euforie a nejedno levicové srdce se tehdy rozbušilo štěstím. V poslední době jsou přitom spojována s jeho jménem spíše slova jako „neúspěch“ nebo „zklamání“, jeho popularita výrazně klesla a často se o něm hovoří jako o nejnenáviděnějším evropském socialistovi.
Jaká byla vláda jediného prezidenta v historii páté republiky, který se rozhodl neobhajovat? Co se mu podařilo a nepodařilo naplnit a jak si ho budeme pamatovat?
Měla přijít změna
Je neděle 6. května 2012 a François Hollande předstupuje před své podporovatele a pronáší první prezidentský projev poté, co v druhém kole voleb poráží Nicolase Sarkozyho. Září štěstím, gestikuluje téměř identicky jako jeho velký vzor François Mitterrand a slibuje změnu a lepší budoucnost pro všechny.
Zatímco evropský kontext je spíše optimistický, v Řecku září Syriza a ve Španělsku se formují Podemos, Francie se oklepává z patnáctiletého vládnutí pravice, v rámci nějž vzrostla nezaměstnanost, státní dluh a kvůli kontroverzní postavě Sarkozyho také znechucení a polarizace společnosti.
Základním faktem - kterému se autorka článku velmi dovedně vyhnula - je to, že Hollande byl k zásadní revizi svého původního socialistického kursu donucen ne snad jenom proto, že na něj byl "utvářen stále větší tlak jak ze strany konzervativního křídla socialistů, tak od zaměstnavatelů" - nýbrž v prvé řadě a především proti tomu, že proti němu a jeho socialistické politice pořádala masové demonstrace - samotná dělnická třída! Tedy jeho vlastní klientela. A to právě proto, že jeho socialistická opatření jak řečeno rozkmitala celý ekonomický systém, takže nakonec sami pracující (respektive nezaměstnaní) si vynutili změnu k politice příznivé vůči kapitálu, to znamená vůči reálné ekonomice!
Zdá se, že určité části levice před tímto holým faktem stále ještě dokáží zavírat oči.