Prohra Le Penové není to hlavní
Petr JedličkaPetr Jedlička se ještě s odstupem vrací k francouzským krajským volbám a v jejich kontextu analyzuje proměny francouzské krajní pravice. Kdo jsou ti, kteří jí dnes volí, a co to znamená do budoucna?
Snad každý s liberálními názory si minulou neděli vydechl, když se ukázalo, že i v současné společenské atmosféře funguje stále francouzská protiextrémistická brzda — ona kombinace zvyku standardních stran vytvářet protiextremistické dohody mezi prvním a druhým kolem voleb a souběžného sklonu Francouzů mobilizovat se proti fašizujícím silám tak, jak to popsal zde Petr Uhl.
Pokud by Národní fronta (FN) Marine Le Penové o víkendu vyhrála, respektive potvrdila výsledek z prvního kola krajských voleb, a získala kontrolu byť jen nad jedním z třinácti krajů v evropské části Francie, etablovala by se ve výkonných pozicích, a dle znaleckých reflexí si tak usnadnila cestu k dalšímu posílení.
Proto je důležité, že se podařilo takovému scénáři zbránit.
Jak ovšem správně připomenuly ty pronikavější z povolebních komentářů, FN a Le Penová sice prohrály volby, ale z hlediska obecné podpory velice posílily. A tito voliči nikam hned tak nezmizí.
Z tohoto důvodu soudím, že jsou pro budoucnost Francie ještě důležitější odpovědi na tři otázky, jež právě víkendové volby zanechaly: za prvé, z jakých důvodů volilo právě teď tolik Francouzů FN, za druhé, zda vyčerpala FN těmito volbami svůj potenciál podpory, a za třetí, jakou strategii zvolí strana Marine Le Penové nyní a co to do budoucna znamená.
Pokud jde o první otázku, patří se připomenout čísla: pro Národní frontu hlasovalo teď v prvním volebním kole 6. prosince 6,02 milionu Francouzů a ve druhém kole 13. prosince 6,8 milionu. Z hlediska podílu šlo o 27,73 a 27,36 procent voličů, přičemž účast se mezi koly zvýšila ze 49,91 na 58,44 procent.
Oněch voličů, z nichž značná část „jen tak nezmizí“, je tedy 6,8 milionu. To je ohromné číslo. Strana Marine Le Penové tolik ještě nikdy nezískala. Dosavadní rekord držela FN z druhého kola proslulých prezidentských voleb roku 2002, a tehdy podpořilo předchozího stranického lídra Jeana-Marieho Le Pena 6,4 milionu Francouzů.
Přičemž se zdá, že Marine Le Penová se od svého otce-zakladatele s jeho nezakrytě rasistickými výlevy distancovala opravdu zásadně a z osobního přesvědčení. Právě tím se její strana stala volitelnou pro další vrstvy francouzského voličstva, kterým byl onen rasismus starého Le Pena přece jenom suspektní, ale s umírněnějším nacionalismem jeho dcery se mohou bez jakýchkoli potíží identifikovat.
Ve Francii se to snad nestane, ale u nás je podobný scénář aktuální možná více. Část levice má v lecčem blíže k ultrapravici než k liberálům.
Jak poukazuje pan Kubička, Národní fronta profituje i z toho, že je vnímána jako strana "antisystémová", když nemalé části populace (a voličstva) ztratily důvěru respektive vazbu ke stranám klasickým.
A - to je nutno zcela objektivně uznat - Marine Le Penová v tomto ohledu dělá skutečně dobrou figuru, na rozdíl od mnoha bezbarvě působících profesionálních politiků má "drajv", má jiskru, působí neotřele a angažovaně.
Ten odklon od rasismu k nacionalismu pak - a právě to jsem měl svou minulou poznámkou na mysli - umožňuje i těmto nespokojeným skupinám populace, aby se přiklonili k "umírněné" NF, když ona stará a víceméně otevřeně rasistická jim přece jenom byla příliš suspektní.
Mimochodem le Front National má jisté finanční zdroje na východě, a proto usiluje o rozbití EU, ale to je na vedlejší diskusi.