Pondělní projev prezidenta Françoise Hollanda před oběma komorami parlamentu ve Versailles překvapil nanejvýš tím, že Hollande trochu zbytečně zopakoval, že Francie je ve válce. Zdůraznil ale naštěstí, že „není ve válce s jinou civilizací, protože vrazi nezastupují žádnou civilizaci, Francie je ve válce s terorismem“. Nejsme na kolenou, nepropadejme strachu, buďme odhodlaní a rozhodní v boji proti terorismu — to bylo hlavní Hollandovo poselství francouzskému lidu, který také lidem nazýval.

Prezidentův projev poznamenaly okázalost a krasořečení. Ty však jsou ve francouzštině, a tím spíše v řeči francouzských státníků, obvyklé. K tomuto způsobu vyjadřování patřila i Marseillaisa, kterou po Hollandově projevu zpíval procítěně celý sál. Země, která dala Evropě a světu revoluční heslo Svoboda, rovnost, bratrství, si ale trochu patosu může dovolit. Za více než dvě stě let se tato deviza, jak ji ve Francii nazývají, přeměnila v univerzálně prosazovanou ochranu lidských práv, tedy zaručení a zajištění základních svobod, rovnoprávnosti všech bez diskriminace a také prohlubování sociální, generační a mezinárodní solidarity.

Rozsáhlé policejní zásahy ve Francii proti osobám sledované tajnými nebo policejními službami, uskutečňované bez obvyklých právních záruk, jež nejsou za výjimečného stavu zapotřebí, vyvolaly ale obavy z porušování základních práv a svobod. V paměti je oklešťování osobních svobod USA po útoku z 11. září 2001. Nejedná francouzská policie protiprávně, nejsou její operace příliš preventivní a paušální? Není to dokonce pomsta? O tom se ve Francii svobodně diskutuje, tedy na rozdíl od tehdejší situace v USA, kde se i politici, kteří se stavěli proti odklonu od demokracie a svobod, báli pozvednout hlas.

Projev prezidenta Hollanda obavy z přechodu k režimu tvrdé ruky a z oklešťování práv a svobod nepotvrzuje. V příštích dvou letech zvýší Francie počet státních zaměstnanců v oblasti bezpečnosti a justice (a tedy i tajných služeb) o osm a půl tisíce, policii posílí pěti tisíci, justici a vězeňskou službu dvěma a půl tisíci a pohraničníky jedním tisícem nových pracovníků. Do roku 2017 neprovede Hollandova vláda žádné škrty v armádním rozpočtu. To v České republice se letos hovoří o postupném posílení policie o čtyři tisíce příslušníků a nově i o zvyšování výdajů na armádu. Hollande mohl své záměry autoritativně oznámit, je totiž podle ústavy nejen prezidentem republiky, nýbrž — za situace, kdy byl zvolen za stejné politické síly jako současná (socialistická) parlamentní většina — i předsedou vlády.

↗

François Hollande před oběma komorami parlamentu ve Versailles důraznil, že „,Francie není ve válce s jinou civilizací, protože vrazi nezastupují žádnou civilizaci, Francie je ve válce s terorismem“. Foto archiv FH, flickr.com

Vláda bude usilovat o zákaz či rozpuštění spolků a organizací sympatizujících s militantním islamismem. Hollandova opatření a jeho plány vypadají rozumně a hlavně přiměřeně.

Hollande také požádal parlament, aby prodloužil výjimečný stav, vyhlášený vládou na dvanáct dní, na celkem tři měsíce. Za tu dobu chce prosadit změnu ústavy a zákonů, aby bylo možno odejmout francouzské státní občanství osobám, jež jsou ještě jiné státní příslušnosti (lidi bez občanství stát podle svých evropských a mezinárodních závazků „vyrábět“ nesmí), a zabránit jim ve vstupu na území Francie. Snadnější by mělo být také vyhoštění cizinců představujících nebezpečí pro národní bezpečnost. V zemi, kde je ochrana lidských práv na vysoké úrovni, to bude těžký právní oříšek.

Rozhodné kroky chce Francie činit při vojenském potlačování takzvaného Islámského státu. Chce se podílet na vytvoření široké koalice proti němu, nejen s USA, ale také s Ruskou federací. Hollande o tom bude v příštích dnech jednat s Obamou a Putinem. A v Radě bezpečnosti se bude Francie prosazovat opatření OSN proti Islámskému státu.

Francie je spolu s Německem motorem Evropské unie. Proto je jen pochopitelné, že Hollande trvá na stavu, jehož jsme v EU dosáhli, tedy především na volnosti v schengenském prostoru. Své naléhání na větší zabezpečení vnějších hranic EU zdůvodňuje Hollande svým odporem proti snahám posilovat ostrahu hranic jednotlivých členských států EU a zvyšovat jejich kontrolu. Hollanda ovšem ani nepadlo směšovat uprchlíky a jiné migranty s teroristy.

Zato předsedkyně francouzské krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penová vyzvala v době, kdy Hollande mluvil ve Versailles, k okamžitému zastavení přijímání migrantů do Francie. Důvod? V případě jednoho útočníka, který v pátek spáchal sebevražedný atentát u stadionu v Saint-Denis na sever od Paříže, se ověřuje hypotéza, zda nepřišel do Evropy jako migrant po balkánské stezce přes Řecko a Srbsko. Je ale možné, že ten syrský pas, který se u jeho těla našel, byl falešný nebo ukradený.

Kromě zastavení přijímání migrantů požaduje krajně pravicová europoslankyně, aby se skoncovalo s rozvážením běženců do francouzských měst a vesnic. Kritizovala i souhlas francouzské vlády s kvótami na přerozdělení (relokaci) migrantů v rámci zemí Evropské unie. Fašistoidní Národní fronta má na závazné kvóty (nazývané v České republice „povinné kvóty“) podobný názor nejen jako český Úsvit, nýbrž i jako ČSSD, tedy aspoň její předseda Bohuslav Sobotka a první místopředseda Milan Chovanec.

Hollandův projev je politickým a ideologickým produktem francouzského „socialismu“, tedy pravicové části evropských sociálních demokratů, socialistů a labouristů, politicky se málo lišících od křesťanských demokratů a křesťanských sociálů německého, rakouského nebo třeba lucemburského typu.

Projev znovu ukázal na propast mezi politickými situacemi a postoji jednotlivých stran ve Francii a České republice. Postoje k relokačním kvótám, přijímání uprchlíků a v migrační politice obecně, které zastává česká vláda a strany vládní koalice (nejvíce xenofobie padá z Andreje Babiše a Milana Chovance) jsou nejen stejné jako názory českého Úsvitu a protievropského vedení ODS, nýbrž se velmi podobají populistickým požadavkům francouzské Národní fronty a německé protiislámské (protimuslimské) a zároveň protiunijní krajní pravice.