Pondělní projev prezidenta Françoise Hollanda před oběma komorami parlamentu ve Versailles překvapil nanejvýš tím, že Hollande trochu zbytečně zopakoval, že Francie je ve válce. Zdůraznil ale naštěstí, že „není ve válce s jinou civilizací, protože vrazi nezastupují žádnou civilizaci, Francie je ve válce s terorismem“. Nejsme na kolenou, nepropadejme strachu, buďme odhodlaní a rozhodní v boji proti terorismu — to bylo hlavní Hollandovo poselství francouzskému lidu, který také lidem nazýval.

Prezidentův projev poznamenaly okázalost a krasořečení. Ty však jsou ve francouzštině, a tím spíše v řeči francouzských státníků, obvyklé. K tomuto způsobu vyjadřování patřila i Marseillaisa, kterou po Hollandově projevu zpíval procítěně celý sál. Země, která dala Evropě a světu revoluční heslo Svoboda, rovnost, bratrství, si ale trochu patosu může dovolit. Za více než dvě stě let se tato deviza, jak ji ve Francii nazývají, přeměnila v univerzálně prosazovanou ochranu lidských práv, tedy zaručení a zajištění základních svobod, rovnoprávnosti všech bez diskriminace a také prohlubování sociální, generační a mezinárodní solidarity.

Rozsáhlé policejní zásahy ve Francii proti osobám sledované tajnými nebo policejními službami, uskutečňované bez obvyklých právních záruk, jež nejsou za výjimečného stavu zapotřebí, vyvolaly ale obavy z porušování základních práv a svobod. V paměti je oklešťování osobních svobod USA po útoku z 11. září 2001. Nejedná francouzská policie protiprávně, nejsou její operace příliš preventivní a paušální? Není to dokonce pomsta? O tom se ve Francii svobodně diskutuje, tedy na rozdíl od tehdejší situace v USA, kde se i politici, kteří se stavěli proti odklonu od demokracie a svobod, báli pozvednout hlas.