V roce 1985, kdy se Jacques Delors stal předsedou Evropské komise, vycházela Evropa z první recese poválečného období. Byla blokována národním sobectvím. Zapadla v rozpočtových a obchodních konfliktech. Jacques Delors věděl, jak dodat evropskému projektu dech a vizi.

Evropa může pokračovat pouze tehdy, pokud s sebou nese myšlenku na překonání problémů. Žádný národ se nevzdá části své svrchovanosti, pokud není přesvědčen, že z tohoto procesu vyjde silnější a že tyto problémy vyřeší. Ukázal, že v krizi potřebuje Evropa definovat nový horizont, který by mohl vést k naději. Věděl, že evropská myšlenka je vyčerpána, pokud se nezmůže na víc.

Evropská Unie nemůže být zjednodušena na pravidla, mechanismy nebo disciplínu. Musí přesvědčit lidi, že pokud se jí podařilo zachovat mír, je to i dnes nejlepší vynález jak chránit naše hodnoty a zásady, na nichž stojí nejenom naše společná kultura či co nazýváme životní styl, ale i náš sociální model.

Jacques Delors pochopil, že k dosažení tohoto cíle je ekonomika nepostradatelnou silou. A že solidarita je nezbytný pákový efekt. Proto vytvořil velký evropský trh a zavedl strukturální pomoc z evropského rozpočtu na podporu chudších regionů. Při pádu Berlínské zdi věděl, že sjednocení Německa byla velká politická výzva pro celou Evropskou unii. A byl to právě projekt jednotné měny, kterou v roce 1989 definoval na stejných principech, jaké hrály roli v nedávném rozhodnutí o Řecku: na solidaritě a odpovědnosti.