V roce 1985, kdy se Jacques Delors stal předsedou Evropské komise, vycházela Evropa z první recese poválečného období. Byla blokována národním sobectvím. Zapadla v rozpočtových a obchodních konfliktech. Jacques Delors věděl, jak dodat evropskému projektu dech a vizi.

Evropa může pokračovat pouze tehdy, pokud s sebou nese myšlenku na překonání problémů. Žádný národ se nevzdá části své svrchovanosti, pokud není přesvědčen, že z tohoto procesu vyjde silnější a že tyto problémy vyřeší. Ukázal, že v krizi potřebuje Evropa definovat nový horizont, který by mohl vést k naději. Věděl, že evropská myšlenka je vyčerpána, pokud se nezmůže na víc.

Evropská Unie nemůže být zjednodušena na pravidla, mechanismy nebo disciplínu. Musí přesvědčit lidi, že pokud se jí podařilo zachovat mír, je to i dnes nejlepší vynález jak chránit naše hodnoty a zásady, na nichž stojí nejenom naše společná kultura či co nazýváme životní styl, ale i náš sociální model.

Jacques Delors pochopil, že k dosažení tohoto cíle je ekonomika nepostradatelnou silou. A že solidarita je nezbytný pákový efekt. Proto vytvořil velký evropský trh a zavedl strukturální pomoc z evropského rozpočtu na podporu chudších regionů. Při pádu Berlínské zdi věděl, že sjednocení Německa byla velká politická výzva pro celou Evropskou unii. A byl to právě projekt jednotné měny, kterou v roce 1989 definoval na stejných principech, jaké hrály roli v nedávném rozhodnutí o Řecku: na solidaritě a odpovědnosti.

Evropa občanů

Jacques Delors, který často říkal, že „se nikdo nikdy nezamiloval do ekonomického růstu nebo kurzu měny“, po celou dobu svého předsednictví Komise vyžadoval, aby Evropa byla Evropou občanů. Z toho pramenil jeho návrh Evropské sociální charty a program Erasmus, který zavedl.

Evropa dnes dopustila oslabení svých institucí — osmadvaceti vládám se nedaří dohodnout na cestě kupředu. Parlamenty jsou stále příliš daleko rozhodnutím. A lidé se odvracejí, protože jsou v evropském rozhodování obcházeni.

Populisté se chopili tohoto rozčarovaní a zaútočili na Evropu, protože se bojí světa, protože se chtějí vrátit do světa rozděleného stěnami a ploty. Přitom co nás opravdu chrání, jsou naše práva. Naše federace, sjednocení a to, že táhneme za jeden provaz národních států, nám dávají váhu. Nikoli zmatek a stažení se do sebe sama.

Být velmocí ve službách světové rovnováhy

Nehrozí nám příliš Evropy, ale její nedostatek. Tváří v tvář globalizaci a vzniku nových ekonomických mocností, rizikům nestability na našich hranicích, k převratům, válkám, terorismu, klimatickým katastrofám, které všechny vedou k pohybu obyvatel, se od Evropy očekává, že přinese technologický pokrok, podpoří průmyslový model, úspěšný energetický přechod, bude investovat do znalostí, sníží územní rozdíly, zajistí globální solidaritu prostřednictvím investic do rozvojových projektů. Stručně řečeno, bude velmocí ve službách světové rovnováhy.

S Jacquesem Delorsem se Evropa rozšířila, ale byli jsme jím i varováni tím, že je nutné prohloubení s diferencovanou integrací. Je na čase jej opět poslechnout. Okolnosti nás vedou k urychlení integrace.

Kvalita francouzsko-německého vztahu vždy znamenala mnoho. Evropský duch díky ní vítězil. Ale tady se nemůžeme zastavit. Rozhodl jsem se přejmout Delorsovu myšlenku jednotné vlády eurozóny a přidat k němu zvláštní rozpočet a Parlament. Jejím cílem je zajistit demokratickou kontrolu.

Chtít sdílet měnu znamená mnohem víc než chtít konvergenci. Je to volba, kterou učinilo devatenáct zemí, protože to byl jejich zájem. Žádná vláda také patnáct let nedošla k rozhodnutí chtít vystoupit. Tato volba vyžaduje posílenou organizaci zemí, které se rozhodnou jít v předvoji.

Francie je na to připravena. Protože, jak nám ukázal Jacques Delors, Francie je, steně jako ostatní státy, stilnější, když pobízí Evropu k novým obzorům.

19. července 2015