Vlastní předběžný rozpočet, vlastní příjmy, právo stanovovat výši některých daní i vlastní těleso v rámci Evropského parlamentu by měla v budoucnu mít skupina zemí platících eurem — takzvaná eurozóna. Domnívají se tak ministři hospodářství Německa a Francie Sigmar Gabriel a Emmanuel Macron. Svůj návrh na zásadní posílení eurozóny popsali ve společném textu, jenž vyšel ve čtvrtek v řadě evropských deníků.

„Aby Evropská unie přežila, musí se prozatím alespoň její jádro — země eurozóny — posunout v integraci,“ uvádějí Gabriel a Macron doslova a pokračují:

„V kontextu výzev, jimiž čelí evropská myšlenka dnes od jednoho konce kontinentu v Řecku na druhý v Británii, vzestupu antievropských sil a vysoké nezaměstnanosti (...) je třeba deset let po francouzském „ne“ v ústavním referendu znovuotevřít ekonomicko-politickou debatu o dalším posunu (...) Francie a Německo stály od počátku u celého projektu (...) a mají tak odpovědnost ukázat cestu.“

Detaily posunu

Vedle zmíněného by měly země eurozóny v Gabrielově a Macronově představě přistoupit také k harmonizaci mezd a zavedení „souladné, i když ne nutně stejné“ minimální mzdy. Ta přitom dnes u tří z devatenácti členů eurozóny — Finska, Rakouska a Itálie — vůbec neexistuje.

Dále ministři navrhují přeměnit Evropský stabilizační mechanismus (ESM) vytvořený v letech krize na regulérní Evropský měnový fond a dosadit svéprávné zastoupení eurozóny do všech institucí EU.

V třetím sledu pak chtějí rozšířit program studentské výměny Erasmus tak, aby každý Evropan, jenž dovrší věku osmnácti let, mohl strávit půl roku na studiu či v učení v jiné než domovské unijní zemi.

Cílem reformy má být dle autorů posílení struktury eurozóny, respektive oprava děr v její struktuře, vyrovnání pravidel soutěže, zmírnění daňových závodů ke dnu a sociálního dumpingu a zabránění kompetitivní fiskální devalvaci.

Zároveň ale ministři zdůrazňují, že ani v novém reformovaném společenství nemá být sleveno ze zásad fiskální disciplíny, ba naopak: budou snadněji obhajitelné a budou přirozeně platit i pro nadnárodní rozpočet.

Význam textu

Pozorovatelé připomínají, že návrhy obsažené v textu ministrů nejsou ani tak podkladem oficiálně připravované německo-francouzské reformy, jež má být představena na konci června, ale spíše ukázkou směru další integrace EU, který pokládá za optimální současný střední politický proud.

Ministři jednak reagují na kritiku strukturálních nedostatků eurozóny, která v současnosti spojuje ekonomiky různé síly a povahy v měnovou, ale ne ve fiskální či politickou unii, a jednak přihlížejí k současným euroskeptickým náladám, které posuny na úrovni celé EU de facto znemožňují.

Částečně také odpovídají na výzvy k zavedení evropské daně z finančních transakcí a boje proti daňovým rájům — eurozóna by totiž dle pojetí v textu ministrů měla stanovovat právě transakční daň a výši některých daní pro korporace.

Současně ovšem Gabriel a Macron nerevidují dosavadní makroekonomické dogma v EU, totiž důraz na vyrovnávání rozpočtů za každých okolností. To dnes nabývá různých konkrétních podob, zpravidla jde však o různé variace na neoliberální politiku austerity.

O skutečné reformě eurozóny či celé EU se má začít jednat na příštím evropském summitu. Zástupci Německa a Francie přitom slíbili předložit návrh, jenž nebude předpokládat změnu hlavních unijních smluv, což by Gabtielův-Macronův koncept vyžadoval určitě.

Další informace:

EUObserver Berlin and Paris propose radical eurozone integration

The Guardian Europe cannot wait any longer: France and Germany must drive ahead

Die Welt Warum Europa zu einer Sozialunion werden muss