Evropa jako problém a východisko

Radovan Bartošek

Pokud má evropská sociální demokracie znovu začít hrát roli reprezentantky neprivilegovaného člověka, musí navázat na své původní tradice evropského humanismu.

Před blížícími se evropskými volbami se debatuje o to, jaké jsou hlavní otázky pro další směřování Evropské unie. O tom, jaké odpovědi by na dnešní problémy Evropy mělo dát sociálnědemokratické hnutí a demokratická levice, se diskutovalo 10. dubna v Krakově na Forum Europe, semináři organizovaném Nadací Friedricha Eberta. Jaké odpovědi by to konkrétně měly být, ovšem nikdo příliš netuší.

Sociální demokracie a demokratická levice

Důvodů je více: krize občanské společnosti, mizení a privatizace veřejného prostoru, či krize klasické parlamentní demokracie.

Klíčovým faktorem, o němž se však v Krakově nehovořilo, je ovšem také esenciální pluralita současných levicových východisek a názorů. Slovo esenciální zde přitom neužívám jako floskuli, mým cílem je podtrhnout fakt, že neexistence jednoho dominantního paradigmatu, které by tvořilo rámec pro interpretaci dnešní situace a formulování možných východisek je dnes snad jediným společným znakem současného evropského levicového hnutí.

O zcela jasném ideologickém východisku se přitom nedá mluvit ani v případě dnešní sociální demokracie. Současné demokratické levicové hnutí je tvořeno řadou více či méně provázaných a spolu komunikujících politických projektů a hnutí vytvářejících svá vlastní paradigmata a vytyčujících si partikulární cíle.

Při různých příležitostech spolu v různé míře spolupracují nebo se doplňují, pořád však spíše existují vedle sebe. V situaci relativního ekonomického růstu a prosperity kapitalistické společnosti, kdy pro majoritu nejsou základní existenční otázky na pořadu dne, se pluralita různých partikulárních politických agend stává součástí kapitalistického společenského diskurzu, je určitým doplňkem podílejícím se na pestré mozaice mýtu o kapitalismu s lidskou tváří.

Jednotlivé partikulární diskursy ovšem nejsou schopny společenskou realitu v její komplexnosti reflektovat (a ani to víceméně není jejich cílem).

V době krize kapitalistického paradigmatu se tak dostáváme do situace, kdy partikulární problémy společnosti rostou, přičemž jejich systémová příčina zůstává nejen neřešena, ale také nedostatečně reflektována. Demokratická levice stojí před problémy, které náhle není schopna řešit, a někdy je ani není schopna či snad ochotna pochopit, v jejich jádru a nanejvýš se omezuje na více či méně úspěšné léčení příznaků.

×
Diskuse
IR
April 24, 2014 v 14.13
Není to tak jednoduché
Dle mého názoru je situace mnohem složitější.

Zelení nejsou reprezentativní pro celou levici a s kritickými názory na omezování neekologických surovin se lze setkat i v sociální demokracii (tam to přiblížení se "pracujícím" je znatelnější). umím si představit, že by podobné postoje zaznívaly i mezi komunisty.

Druhým problémem je, co je ten "neprivilegovaný" člověk. Ve skutečnosti není drtivá většina lidí na světě ani čistě privilegovaná, ani čistě neprivilegovaná. Vezmu-li sebe samotnou, tak v České republice jsem privilegovaná tím, že jsem bílá Češka, z vyšší společenské třídy, chodím na prestižní školu a jsem bez náboženského vyznání. Jsem ale také (minimálně v některých kruzích) neprivilegovaná tím, že jsem mladá, žena, hlásím se k levici, stále studuji (tzn. nepracuji ani na částečný úvazek) a ještě několik dalších věcí, které zde nechci uvádět. Takže se nabízí otázka, na koho má vlastně levice cílit - podle mě by měla cílit na celou společnost, protože levicové hodnoty zaručují ochranu všem bez ohledu na privilegia, kterými lidé disponují.
VK
April 24, 2014 v 15.13
My jsme tady vůbec neznabozi, jak vidíme pánbíčkáře, hned dostane jednu řemdihem.
April 24, 2014 v 15.45
Pane Kolaříku,
v čem konkrétně se cítíte být diskriminovaný?
April 24, 2014 v 15.58
Proč bych se jí ptala? Toho, kdo se cítí privilegovaný, se neptám. Ptám se toho, kdo se cítí neprivilegovaný.
April 24, 2014 v 16.49
Promiňte, zapomněla jsem, že žijete v Německu, takže se vás naše problémy vlastně vůbec netýkají.
IR
Mně přijde, že hlásit se v ČR otevřeně k nějakému náboženství může na člověka uvalit špatné světlo, respektive ho vystavit předsudkům. Když jsem byla ve třetí třídě na základce, měli jsme tam jednu kapitolu, kde se řešilo náboženství, a stála tam zhruba tato věta: "Co se týče věřících lidí, neberme jim víru." Přišlo mi, že ta učebnice brala věřící jako jinakost. Ve svém okolí také často slýchávám různé negativní narážky na křesťanské církve (koneckonců, jak jinak by se v češtině hojně rozšířila slova "pánbíčkář", "černoprdelník" nebo "flanďák") a nezapomeňme na nedávnou šátkovou kauzu na střední zdravotnické škole...
April 24, 2014 v 19.34
Myslím, že by bylo přece jen lepší zeptat se přímo nějakého věřícího, zda se cítí být diskriminován.
Já znám několik věřících docela dobře, ale žádný z nich si nikdy na tohle nestěžoval.
IR
Co se bavím třeba s muslimy, tak tam se velká část potýkala nebo potýká s pohledem okolní společnosti na ně samotné. Ale třeba se tu ještě někdo ozve.
April 24, 2014 v 19.57
Tak tady je možná těžké posoudit, zda se nejedná spíš o xenofobii.
IR
Xenofobie právě k tomu nedostatku privilegií patří taky, nicméně ti lidé, které jsem zrovna měla na mysli, jsou Češi, takže je otázka, do jaké míry jsou cizí, byť jejich náboženství se v jejich zemi ve velkém nepraktikuje.
April 25, 2014 v 5.15
Je možné, že to v ČR tak nezůstane napořád. Až bude u nás tolik muslimů jako v Německu, pak se to už bude zdát ostatním docela normální. Totéž platí vlastně i o křesťanech. Pokud ještě nějací "ostatní" zbudou. Možná si pak budou připadat diskriminovaní oni.
A ještě jsem chtěla upozornit, že by se asi neměly směšovat pojmy "být bez vyznání" a "nebýt věřící". Vyznání je obvykle administrativní záležitost, (oficiální) příslušnost ke konkrétní církvi nebo náboženské skupině. Aspoň dřív se to tak chápalo.
April 25, 2014 v 10.07
Evropa jako východisko?
To je příliš, příliš optimistické, vzhledem ke stavu levice až nereálné.
Autor nejdříve vcelku jasné definuje bídu levice, ale pak, z neznámých důvodů, vidí jako řešení sociálně demokratické východisko. Proč, jak? Z ničehož nic, lépe psáno z bídy současných sociálních demokracií, na které lidé nahlíží se stejným odporem, jako na pravicové etablované strany, socani náhle prozřou, začnou dělat levicovou politiku, zbaví se vyžírek ve svých vedeních a lidé k nim najednou zahoří láskou? Kdy se tento přerod uskuteční a jak? Tohle by mě opravdu zajímalo.
+ Další komentáře