Před blížícími se evropskými volbami se debatuje o to, jaké jsou hlavní otázky pro další směřování Evropské unie. O tom, jaké odpovědi by na dnešní problémy Evropy mělo dát sociálnědemokratické hnutí a demokratická levice, se diskutovalo 10. dubna v Krakově na Forum Europe, semináři organizovaném Nadací Friedricha Eberta. Jaké odpovědi by to konkrétně měly být, ovšem nikdo příliš netuší.

Sociální demokracie a demokratická levice

Důvodů je více: krize občanské společnosti, mizení a privatizace veřejného prostoru, či krize klasické parlamentní demokracie.

Klíčovým faktorem, o němž se však v Krakově nehovořilo, je ovšem také esenciální pluralita současných levicových východisek a názorů. Slovo esenciální zde přitom neužívám jako floskuli, mým cílem je podtrhnout fakt, že neexistence jednoho dominantního paradigmatu, které by tvořilo rámec pro interpretaci dnešní situace a formulování možných východisek je dnes snad jediným společným znakem současného evropského levicového hnutí.

O zcela jasném ideologickém východisku se přitom nedá mluvit ani v případě dnešní sociální demokracie. Současné demokratické levicové hnutí je tvořeno řadou více či méně provázaných a spolu komunikujících politických projektů a hnutí vytvářejících svá vlastní paradigmata a vytyčujících si partikulární cíle.

Při různých příležitostech spolu v různé míře spolupracují nebo se doplňují, pořád však spíše existují vedle sebe. V situaci relativního ekonomického růstu a prosperity kapitalistické společnosti, kdy pro majoritu nejsou základní existenční otázky na pořadu dne, se pluralita různých partikulárních politických agend stává součástí kapitalistického společenského diskurzu, je určitým doplňkem podílejícím se na pestré mozaice mýtu o kapitalismu s lidskou tváří.

Jednotlivé partikulární diskursy ovšem nejsou schopny společenskou realitu v její komplexnosti reflektovat (a ani to víceméně není jejich cílem).

V době krize kapitalistického paradigmatu se tak dostáváme do situace, kdy partikulární problémy společnosti rostou, přičemž jejich systémová příčina zůstává nejen neřešena, ale také nedostatečně reflektována. Demokratická levice stojí před problémy, které náhle není schopna řešit, a někdy je ani není schopna či snad ochotna pochopit, v jejich jádru a nanejvýš se omezuje na více či méně úspěšné léčení příznaků.