Figura takzvaného střetu civilizací je znovu v kurzu. Ve světě literatury se s ním setkáme v románu Podvolení Michela Houellebecqa, ve světě české sociologie s ním pracuje profesor Ivo Možný. Světy jejich vyprávění se podezřele podobají.
V poslední době jsme se mohli pozastavit nad několika texty s ambicí na celospolečenskou analýzu z per autorů těšících se všeobecnému uznání. Pro názornost se podívejme na tyto ukázky:
„Jistě, v době, kdy žena sama kupovala a krájela zeleninu, připravovala maso a pak je hodiny dusila na guláš, mohl se rozvinout něžný a pečovatelský vztah (mezi mužem a ženou pozn. autorů).“ Nebo: „Arabové, u nichž byla moc mezi muži a ženami vyvážená tak, že si nekonkurovali, jsou z Evropy zděšeni. Bojí se, že by se jejich ženy mohly stát feministkami.“ Anebo: „Muslimská společnost je ukotvena v rodině, kde důležitou roli hraje žena jako nositelka života. Rodí děti a její hlavní role spočívá v péči o rodinu.“
A ještě jinde: „Bohaté Saudky, přes den oděné do neproniknutelných černých burek, se večer promění v rajské ptáky, nastrojí se do korzetů, ažurovaných podprsenek, do tang zdobených pestrobarevnými krajkami a drahokamy. Přesný opak žen ze Západu, jež jsou šik a sexy přes den, kdy si musejí obhájit svůj společenský status, a večer se doma zhroutí, navlečou si volné a neforemné úbory a vyčerpaně se vzdají veškerých vyhlídek na svádění.“
Citáty jsme vybrali ze dvou zdrojů: z poslední knihy Michela Houellebecqa Podvolení a z rozhovoru se sociologem Ivo Možným. Poznáte, komu patří který z úryvků?
Větší než malé množství podobnosti
Pokud za úryvky cítíte jistou podobnost, jste na správné stopě. V čem jejich příbuznost spočívá?
Oba analytici kreslí při svých diagnózách doby až příliš černobílý obraz současnosti. Na jedné straně se nacházejí „nasycené společnosti“ západní civilizace, zpovykané individualismem a stižené sobectvím, připomínající dobu těsně před „pádem antického Říma“.
Na straně druhé potom najdeme jakousi „islámskou civilizaci, která je dychtivá, svůdná a v rozmachu“ (Houellebecq), kde „mají mladých mužů spousty, i na sebevražedné atentáty“ (Možný), a která je zároveň plná síly a vlastně pořád v něčem v pořádku, protože stojí stále ještě na rodině a na tradičním rozdělení rolí mezi mužem a ženou, pročež ji ještě nestihl zkazit „zhoubný relativismus a hlavně feminismus“ (Možný).
Pokouší se o vizi možného společenskopolitického vyústění režimu, který cynicky otevřeně přiznává dominanci optimalizace profitu na úkor tradičních humanitních ideálů.
Ve vzniklém prostoru spirituálního vakua, se tak stávají všechny religiózní seskupení pouhými prodejci ideologií a instrumentem rivalizujících o větší podíl na mocenském postavení.
M.H. neopovrhuje ženami a vědci, pouze s nimi sdílí jejich roli v existenční perspektivě, která je mnohým nesnesitelná/nepochopitelná.
Jak se zamyslet nad Ivem Možným je asi možno jinak ............bych dodal.
V té době byla představa ovládnutí Británie islámem daleko originálnější než dnes představa muslimské Francie. Také je to mnohem lépe napsáno, není to sestaveno z klišé jako Houllebecqovy knihy.