Raif Badáví (Badawi), narozený v roce 1984, je saúdskoarabský bloger a aktivista, zakladatel internetové stránky Svobodní saúdští liberálové. Za tuto svoji aktivitu byl již v roce 2008 poprvé obviněn z odpadlictví od islámu, za což by mu hrozil trest smrti.

V červnu 2012 byl zatčen a nakonec odsouzen k deseti letům vězení, finanční pokutě ve výši zhruba čtvrt milionu dolarů a tisíci ranám bičem. K vysokému trestu patnácti let vězení byl odsouzen i Badávího právník a lidskoprávní aktivista Valíd Abú al-Chaír (Waleed Abu al-Khair).

Trestu smrti za apostazi se tedy bloger vyhnul. Tisíc ran bičem by přesto nemohl přežít, proto byl trest jako obvykle u podobných rozsudků rozdělen na dvacet dávek po padesáti. V pátek 9. ledna v přístavní městě Džidda na prostranství před mešitou, kde právě skončila pravidelná modlitba, dostal prvních padesát ran. Bičování trvalo podle očitého svědka pouze pět minut a bylo velice kruté. Podle Badávího manželky Ensaf Haidar, která nyní žije s jejich třemi dětmi v Kanadě, by její manžel druhou sérii ran nemusel přežít. 

Druhá dávka ran byla nakonec ze zdravotních důvodů odložena a Raif Badáví byl přemístěn z cely do nemocničního pokoje. Je otázka, zda k odložení trestu mohl přispět mezinárodní tlak na Badávího podporu, organizovaný především Amnesty International, a různé petice.

Arabský liberál se představuje

Podíváme-li se na to, za co byl vlastně saúdskoarabský bloger odsouzen, objevíme tvář člověka, který se pokoušel o rozvinutí pro nás nijak extrémních či nepřijatelných, spíše samozřejmých myšlenek liberalismu, svobody svědomí a názoru, oddělení církve od státu, náboženské tolerance.

„Liberalismus pro mne znamená“, napsal Raif Badáví na svém blogu v květnu 2012 krátce předtím, než byl zatčen a zbaven přístupu k internetu, „jednoduše žij a nech žít“. Saúdskému režimu, který si nárokuje a uplatňuje monopol na pravdu, se podle něj podařilo liberalismus zdiskreditovat a postavit většinu obyvatel proti liberálním myšlenkám. Ale nadvláda režimu nad myslemi lidí a nad celou společností pomine jako dým ve větru, domníval se optimisticky.

↗

Raif Badáví není jediným pronásledovaným saúdskoarabským liberálem. Foto amnesty.org.uk

V otázce Palestiny Badáví odmítal stejně tak izraelskou okupaci jako vládu Hamásu, který by ji nahradil náboženským režimem založeným namísto na modernizaci a naději na kultuře smrti a ignorance. „Státy založené na náboženství ponechávají lidem pouze víru a strach“, soudil. Arabské jaro jako celek a zvláště dění v Egyptě pro Badávího znamenalo naději v rozhodující obrat od diktátorské mentality arabského světa, revoluci ve všech významech tohoto slova.

Raif Badáví rovněž kritizoval úsilí newyorských muslimů postavit mešitu a komunitní centrum poblíž Světového obchodního centra. Považoval to za akt šovinistické arogance. „Tady v Saúdské Arábii nepovolujeme stavbu kostelů, a přitom na nás nikdo nezaútočil.

Co bychom si pak asi mysleli, kdyby titíž lidé, kteří si u nás chtějí vystavět kostel, předtím svým násilím znesvětili svatost naší země?“ Muslimové v Saúdské Arábii jdou podle něj ve své neúctě k víře druhých tak daleko, že i ty muslimy, kteří nesdílejí striktní, doslovný hanbalovský výklad islámu, považují za odpadlíky. Sekularismus ve smyslu oddělení církve od státu je podle Badávího praktickým řešením nejen pro Saúdskou Arábii.

Výlet do středověku

Bližší pohled do saúdskoarabského trestního práva a praxe silně připomíná exkurzi do temného středověku. Popravy a fyzické tresty jako veřejná podívaná, trest smrti za odpadnutí od víry či za čarodějnictví, popravy prováděné obvykle stětím mečem, amputace končetin, to vše se v zemi s větší či menší intenzitou stále provádí.