„Tato slova jsem nikdy neřekl, poškodila jste mě.“ To stálo v esemesce, kterou podle svých slov zaslal Petr Drulák redaktorce Lidových novin Kateřině Šafaříkové poté, co byl zveřejněn rozhovor s ním opatřený titulkem „Havlova politika byla chybná a škodlivá“. Náměstek ministra zahraničí to uvedl na diskuzi v Knihovně Václava Havla o změně v přístupu naší zahraniční politiky k Číně. Šafaříková, která celou diskuzi moderovala, označila tento titulek za nedůležitou novinářskou zkratku.

Právě tento rozhovor a především jeho titulek přitom představují počátek už téměř půl rok trvající diskuze o české zahraniční politice. V ní jsou v menšině argumenty značící skutečný zájem o českou zahraniční politiku, a ve většině argumenty, jejichž očividným cílem je snaha vykreslit Druláka dostatečně kontroverzně, aby byl donucen odejít buď sám, nebo aby se s ním rozloučil sám ministr zahraničí Zaorálek.

Po počáteční smršti rozhořčených komentářů, jejichž autoři bez rozpaků vyzývali Druláka k odstoupení, se celá situace částečně uklidnila a na veřejnosti se objevily racionální argumenty, které do určité míry přispěly k tolik potřebné veřejné debatě. Počáteční stav se bohužel opakoval v červenci, když taktovku v kritice Druláka převzali především zástupci redakce Respektu v čele s předsedou správní rady Knihovny Václava Havla Janem Macháčkem.

↗

Novinářské zkratky zakládající se na obviňování Druláka z plivání na Havla, radikálního levičáctví nebo z obhajování autoritářského kapitalismu mohou být čtenářsky vděčné, ale v rámci diskuze o naší zahraniční politice jsou kontraproduktivní. Foto PISM, Flickr

Právě on v červenci nejprve zařadil Druláka do skupiny levicových antiamerických intelektuálů, formulujících radikální teoretické vize, aby o pár dní později jeho kolega Martin Šimečka dokonce Druláka přirovnal k maďarskému premiérovi Viktorovi Orbánovi a pokusil se ho napasovat do role obhájce autoritářských kapitalistických systémů typu Číny nebo Ruska.