Skupina poslanců a lidskoprávních aktivistů z různých částí světa zveřejnila 7. listopadu dopis, v němž apeluje na vlády svých zemí, aby nepodpořily ty kandidáty do Rady OSN pro lidská práva, kteří v domácí politice tato práva soustavně porušují. Jejich apel se jmenovitě týká kandidatury Alžírska, Číny, Kuby, Ruska, Saudské Arábie a Vietnamu.

V dopise se připomíná, že podle Rezoluce OSN č. 60/251 mají členy Rady být země, které „respektují nejvyšší standardy při prosazování a ochraně lidských práv“, avšak uvedené státy soustavně tato práva ignorují a porušují.

Volba čtrnácti nových členů sedmačtyřicetičlenné Rady má proběhnout 12. listopadu. Apel vyvolala rezignace Jordánska na svou kandidaturu; s ohledem na proporční zastoupení různých kontinentů v Radě teď hrozí, že budou bez problému zvoleni všichni kandidáti z Asie.

Mezi signatáři je místopředseda Evropského parlamentu Edward McMillan-Scott, Elmar Brok ze zahraničního výboru EP nebo Guy Verhofstadt, bývalý premiér Belgie, dnes stojící v čele frakce EP Aliance liberálů a demokratů. Dopis dále podepsali poslanci národních parlamentů několika evropských zemí (Velké Británie, Finska, Holandska, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Německa) a dále Kanady a Taiwanu; žádný český poslanec mezi signatáři není.

V září letošního roku byl mezi delegáty Fóra 2000 Jang Ťien-li, předseda čínské exilové organizace se sídlem v USA Initiatives for China/Citizen Power for China. Během jednání Fóra se pokusil o členství Číny v Radě pro lidská práva otevřít debatu, mezi spoludelegáty se však nesetkal s pochopením.

Na otázku adresovanou bývalému prezidentu Jihoafrické republiky Frederiku Willemu de Klerkovi a dalším panelistům padla pouze stručná odpověď, že vylučování nic neřeší, že Čínu je třeba vtáhnout do celosvětového dialogu, a tak ji přimět k přijetí globální spoluzodpovědnosti.

Otázka vtahování Číny do mezinárodních struktur s cílem postupně proměnit její chování ve vlastní zemi má svou logiku, nicméně její efektivnost by si zasloužila podrobnější analýzu. Zatím jediným pozitivním výstupem celé situace je skutečnost, že v textu dokumentu, jímž oznamuje svoji kandidaturu, se ČLR výslovně a bezvýhradně hlásí k principu univerzality lidských práv.

Kritikům situace v oblasti lidských práv v Číně se totiž obvykle dostává odpovědi, že čínské kulturní tradice nejsou se „západním“ konceptem lidských práv kompatibilní. Méně povzbudivý je ovšem závěr téhož dokumentu, kde se tvrdí: „Plná realizace lidských práv je důležitým cílem v čínské snaze vybudovat společnost mírné prosperity a harmonickou socialistickou společnost.“

Pro ty, kdo nevládnou moderní čínštinou, dodávám, že „harmonická společnost“ je jedním z oficiálních hesel Komunistické strany Číny, od kterého lidová tvořivost odvodila sloveso „zharmonizovat“, například osobní blog, rozuměj zavřít ho kvůli nežádoucímu obsahu.