Volby v Německu 2017: deset zajímavostí
Eduard KopáčekEduard Kopáček poukazuje na deset zajímavých skutečností, které způsobily, přinesly nebo odhalily nedělní německé volby, a o nichž se přitom zase tolik nemluví.
Volby 2017 do německého Bundestagu skončily a jejich výsledky nyní rozebírá celý svět. Všude se mluví o počtech nových poslanců, o vítězství CDU Angely Merkelové i o historickém vstupu AfD do dolní parlamentní komory. Letošní volby nicméně způsobily, přinesly nebo odhalily i řadu dalších důležitých skutečností, které se už tolik nepřipomínají. Zde výběrově deset zvlášť zajímavých z nich:
1)Levicové strany ztratily většinu v Německém spolkovém sněmu (Bundestagu).
Po volbách v roce 2013 měli sociální demokraté (SPD), zelení (Bündnis 90/Die Grünen) a postkomunistická strana Levice (Die Linke) většinu hlasů v Bundestagu. SPD se však na základě aktivit tehdejšího vedení a pozdějšího vnitrostranického referenda rozhodla vstoupit do velké koalice s Křesťansko-demokratickou unií a bavorskou Křesťansko-sociální unií (CDU/CSU) kancléřky Angely Merkelové. Nyní budou levicově smýšlející poslankyně a poslanci v menšině.
2)CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové utrpěla nejhorší volební výsledek v historii.
Nedá se tedy rozhodně mluvit o volebním triumfu, ale spíše o historické porážce. CDU se dostává do zásadní personální krize. Podpora CDU s Angelou Merkelovou v čele setrvale klesá, ale ve straně se nenašla žádná osobnost, která by ji mohla nahradit. Zdá se, jakoby pod vedením Angely Merkelové vnitrostranická diskuse utichla, nebo minimálně nebyla pro veřejnost patrná. Merkelová si zjevně nevybrala svoji nástupkyni nebo nástupce. Merkelová se ve vrcholné politice pohybuje již od roku 1991 a v čele CDU stojí již od roku 2000.
3)Druhou největší ztrátu hlasů a taktéž nejhorší výsledek od roku 1949 utrpěla sociální demokracie (SPD).
FDP v poslední době upadala téměř do zapomenutí - nebyla v parlamentu, a neměla žádné osobnosti které by jí mohly vtisknout nějakou přesvědčivou tvář. Až právě Christian Lindner, který se náhle vynořil jako čertík z krabičky. To je prostě typ lídra, který dokáže zcela jasně přesvědčivě říci: je zapotřebí dosáhnout toho a toho, a my jsme připraveni za tyto cíle bojovat.
Opačným extrémem je právě sociální demokracie - ta už od dob odchodu Gerharda Schrödera z politiky neměla prakticky jednu jedinou skutečně vůdčí osobnost. A její současný vrcholný kandidát Schulz se plně zařadil do tohoto panoptika neosobností.
Tato trvalá absence přesvědčivých osobností ale už nemůže být jenom náhodou; opakuji a připomínám znovu a znovu, že základní problém - nejen německé - sociální demokracie je naprostá absence nějakého pozitivního programu schopného oslovit současného člověka.
Ne že by sociální demokracie neměla vůbec žádná témata; ale jsou to všechno témata ve své podstatě jenom defenzivní, pasivní; obrana sociálních vymožeností. Ale není tu prakticky naprosto nic, co by mohlo oslovit aktivního, sebevědomého, podnikavého člověka současnosti.