V neděli se v televizním duelu utkali dva kandidáti německých spolkových voleb, kteří vlastně jako jediní kandidují na pozici špičkovou — kancléřskou. Byli to současná kancléřka Angela Merkelová (CDU) a její sociálně-demokratický vyzývatel Martin Schulz. Schulz sice hovoří o možnosti kancléřku ještě překonat, ale dnes známý rozdíl 10-15 procent ve prospěch Angely Merkelové ke Schulzovým šancím nepřispívá a sotva se ještě obrátí. Napínavá aritmetika vzniká až v okamžiku, kdy se uvažuje o možných koalicích.

↗

Nedělní duel Angely Merkelové a Martina Schulze řidili čtyři moderátoři. Repro DR z televizního vysílání

Vyhraje kancléřka tak suverénně, že bude potřebovat jen menšího koaličního partnera? To by podle všeho mohla být liberální FDP (dříve psaná F.D.P. a žertovně nazývaná „tečková strana“)? Ta při minulých volbách z Bundestagu vypadla, protože nedosáhla na pět procent. Její dnešní předseda Christian Lindner s opětovným vstupem do Parlamentu a s touto koaliční variantou očividně počítá — jeho strana je v ostré soutěži se Zelenými, kteří v poslední době ztratili šanci získat nad deset procent.

Obě strany se v těchto volbách dostanou vysoko nad pět procent.

Kancléřce by se tato varianta malé koalice líbila, protože současná volební soutěž vychází z antagonizmů, i když často zahlazovaných, v dnešní takzvané velké koalici se sociálními demokraty. Jediným nečekaným bodem debaty byl Schulzův požadavek ukončit přístupová jednání k EU s Tureckem. Angelu Merkelovou to očividně překvapilo, ale sebrala se rychle.

Kancléřka již v předpolí debaty také vyloučila koalici se dvěma v podstatě východními stranami — Die Linke (tedy Levice) a Alternative für Deutschland (Alternativa pro Německo, AfD), která je také na východě silnější. Martin Schulz tak rozhodný není, protože části jeho sociální demokracie to s Levicí umí — v několika spolkových zemích jsou i v koalici. Schulz ovšem také vylučuje koalici s AfD.

Klausovi alternativci

AfD má ve svém volebním boji pomocníka, který dělá, že všemu rozumí, ale není tomu tak. Václav Klaus je slaveným řečníkem na prezentacích této strany, jejíž předseda v zemské organizaci v Bavorsku Petr Bystoň se svou výbornou češtinou často vystupuje i v českých médiích. Václav Klaus buď neví, nebo úmyslně ignoruje pozici AfD vůči Němcům, kteří byli po válce vyhnáni ze svých rodišť. Jde o odškodnění či návrat k majetkům východně od Německa, krátce o vztah k německé minulosti — válečné i poválečné.

Tato relativizace výsledků 2. světové války se v českých zmínkách o AfD bagatelizuje či vůbec nezmiňuje. Samozřejmě jsou pro AfD pováleční do Německa pozvaní pracující z muslimských zemí také tématem: Majetek Němců zpět, Turci pryč, to by moha být krátká verze.

Alexander Gaulandt, jeden ze západoněmeckých protagonistů AfD, poslal v tomto duchu před několika dny v Hamburku narozenou státní ministryni při kancléřství Aydan Özoğuzovou do Anatolie. A omlouvat se prý nebude.

Bez sprosťáren?

Merkelová a Schulz absolvovali svůj dialog slušně, bez povrchních konfliktních hlášek, zatímco diskuse lídrů menších stran o den později byla dynamičtější. Němečtí komentátoři sice kritizovali zdánlivou nezáživnost tohoto duelu, ale neuvědomují si při tom pozadí ze sousedních zemí, kde občas létají éterem pohlavní orgány a veškeré sprosťárny se odůvodňují zastaralostí „politické korektnosti“ — rozumějme slušnosti.

Viděno z Prahy vypadal debatní duel o kancléřství jako „duet“. Toto slůvko užila i některá německá média. Je ovšem sotva představitelné, že by tito debatéři měli úmysl zadupat do arény možnost další vzájemné koalice, která není tak nepravděpodobná. Takový slušný duet se od většiny českých protagonistů očekávat nedá. Představme si duet takového Chovance a Okamury, třeba i vybavených střelnými zbraněmi. Nebo: Jak by vypadal třeba duet Zemana a Kalouska a jaká slova by tam létala?

Němečtí komentátoři prostě nevědí, jaká džungle panuje na východ od jejich země. A na tomto místě musí přijít moje omluva. Džungle má svá pravidla. V Knize džunglí je známý zákon, který se Mauglí učí od Balúa. Bytostem jiným se říká: „Jsme jedné krve, ty i já“, a tuto průpovídku by dnes bylo možné užít i pro uprchlíky. Neplatí to jen pro Bandar lóg, opičí národ, jehož roli tak rádi přebírají někteří čeští političtí protagonisté. Češi by volili Merkelovou či Schulze jen jedním až dvěma procenty hlasů, říká jeden ze současných průzkumů.

↗

Bandar lóg se v Kiplingově Knize džunglí neřídí ustálenými pravidly a naopak se jim soustavně vysmívají. Repro z Disney Wiki, WmC

Ve svém odmítání politické korektnosti čeští politici — volně podle Kiplinga — přebírají roli oněch opic, které po Mauglím, po hadu Ká, či po Balúovi házejí kokosové ořechy. To zcela odpovídá českým většinovým pozicím vůči Merkelové a Schulzovi. Smutné v tomto kontextu je, že ani čeští pozorovatelé, ani Bandar lóg nevědí tolik o reálné situaci a jen řádí v korunách stromů.

Naprosto není jasné, jaké poučení si čeští pozorovatelé vyberou z toho, co se v předvolebním boji v Německu opravdu odehrává. Vzpomeňme si jen, co opice ve svém městě z ruin Mauglímu vyprávějí o své světoborné historii a o významné roli v současnosti.

V Německu během poválečných desetiletí stále ještě působí lekce, kterou si uštědřili Němci sami svým podlehnutím nacistům a Hitlerovi. Američané tento zdivočelý národ převychovali — a přiznejme, že to trvalo dlouho. Američané také stimulovali (i finančně — viz Marshallův plán) vznik evropských integračních struktur se společnými hodnotami. Přiznejme, že i toto trvalo dlouho, alespoň jednu generaci.

Tato převýchova se na české scéně neodehrála. Proto je německá realita v České republice většině lidí nesrozumitelná. My bychom udělali vše jinak, lépe. Bohu dík, že se tohle Němci nedozvědí.

Historie a dnešek

Za dva a půl týdne budou tedy Němci volit a pak napjatě sledovat, jak je možné s daným výsledkem počítat a síly kombinovat. Ani před volbami ani po nich tam neuslyšíme žádné průpovídky s pohlavními orgány. Budou při výběru koalice dávat pozor na závislosti či spíše na nezávislost — jak na Putinovi, tak na Trumpovi. Ale pravdou je, že tahle fungující demokracie vznikla s podporou západních mocností a dodnes toto partnerství funguje. Směrem na východ je německý pohled opatrný a politický vliv z tohoto směru je vyloučený.

V české oblasti ovšem většina vidí německou realitu jinak. Slýcháme poukazy spíše na dobu dřívější, na dobu Hitlerovu. Pokud by tohle někdo, kromě snad Klausovy historicky relativizující AfD, opravdu chtěl používat jako politický argument a v Německu vykládat, vysvětlilo by mu jeho okolí, jaká hloupost to je.

Ale vyvíjet si v české debatě kyj na Němce povede k tomu, že se vytratí nejen úcta k sousedům, ale i naše sebeúcta. Proto bychom měli události kolem německých voleb analyzovat pečlivě a s porozuměním a nefiltrovat je českými vášněmi.