Sešli se osmdesátiletý Ital, čtyřicátnice z Maďarska a mladá Finka ve Varšavě…

Romana Březovská

Konference o budoucnosti Evropy byla pokusem přenést debaty o budoucnosti Unie i mimo bruselskou bublinu. Jistě ji provázely i dětské nemoci, přesto je na místě hledat na ní klady a snažit se o ní daleko více informovat i českou veřejnost.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Layenová se studenty a studentkami programu Erasmus v den zahájení Konference o budoucnosti Evropy, 9. května 2021. Foto Jean-Francois Badais, AFP

Slova „Sejde se třiaosmdesátietý Sicilián, čtyřicátnice z Maďarska a finská studentka ve Varšavě…“ znějí jako začátek vtipu. Když ale doplním, že si povídali o tom, jak zlepšit životní prostředí, řešit klimatickou krizi a zkvalitnit veřejné zdravotnictví, může to znít jako obraz naivity v přímém přenosu.

Ve skutečnosti se jednalo o pokus nalézt způsob, jak by se lidé z celé Evropské unie mohli bavit o tom, co je trápí a jak by mohli řešit společné problémy. Zda bude výsledek nakonec k smíchu, nebo zda jsme svědky právě se rodícího modelu, který občerství unavenou evropskou demokracii, se teprve uvidí.

Skutečností každopádně je, že právě probíhá jedno z největších cvičení v participativní demokracii na světě, takzvaná Konference o budoucnosti Evropy. A každopádně lze předpokládat, že jedinečný panevropský experiment bude mít pokračování.

Z Elysejského paláce do české kotliny a ještě dál

Konference o budoucnosti Evropy je děj, který se odvíjí už rok a jehož smyslem je vytvořit prostor pro občany Evropské unie, v němž by mohli důkladně debatovat o stavu a směřování společného soustátí. Sama Konference stojí na třech pilířích — na mnohojazyčné digitální platformě (webu), kam může svůj názor na Unii a její směřování napsat každý, na veřejných debatách a konečně na čtyřech tematických panelových diskusích s občany. Ačkoliv i sám web bývá označován za inovativní prvek, opravdu pozoruhodná jsou setkání občanů k jednotlivým tématům.

Konferenci organizují společně Evropský parlament, Evropská komise a Rada EU, přičemž hlavním iniciátorem akce je francouzský prezident Emmanuel Macron. Ten k příležitosti počátku organizace Konference v březnu 2019 dokonce vydal otevřený dopis občanům Unie publikovaný souběžně v osmadvaceti evropských denících.

V něm se obrátil na občany Evropské unie „ve jménu dějin a hodnot, které nás spojují“, a vedle výčtu řadu rizik, jimž Unie dnes čelí, například v podobě gigantických korporací působících v oboru digitálních technologií či netransparentního financování politických stran, nabídl ideu Konference. Jejím cílem mělo být vytvořit „cestovní plán“ pro Evropskou unii — a její součástí právě i přímé zapojení občanů prostřednictvím panelů.

Macron v textu píše, že navzdory dřívějším úspěchům „společná Evropa ani mír nikdy nejsou ustaveny s konečnou platností“, a že existuje past uspokojení ve „statu quo a rezignace“. V textu předkládá i konkrétní návrhy, jak by se mohla posílit evropská demokracie, a to například vytvořením Evropské agentury pro ochranu voleb proti manipulacím nebo uzavřením nové smlouvy o obraně a bezpečnosti.

Ambiciózní plán dvouleté Konference o budoucnosti EU včetně ochoty podpořit případné změny základních dokumentů, a tedy principiální „reformy EU“, podpořila také tehdejší předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Konference byla nakonec z důvodu pandemie odložena a zahájila svou činnost až na Den Evropy, 9. května 2021. Trvat má jeden rok a ukončena bude během francouzského předsednictví Rady EU v první polovině letošního roku.

Český postoj: nulová očekávání se plní nejsnáze

Pokud jste o „velkolepé“ Konferenci o budoucnosti Evropy dosud neslyšeli, není to překvapivé. Vlastní propagace Konference je především v režii členských států Evropské unie a je nutné připomenout, že řada z nich nahlíží na celý proces se skepsí.

To jistě platí i pro Českou republiku, která spolu s dalšími jedenácti státy připravila dokument, v němž se ohrazuje proti tomu, aby závěry Konference byly právně závazné anebo aby mohly změnit již zavedené legislativní procesy. V předvolebním období také zástupci Úřadu vlády o Konferenci mluvili jako o „cvičení“, nikoli jako o projektu s potenciálem zapojit do dění v Evropské unii i širší veřejnost, jež není součástí „bruselské bubliny“.

V současnosti poskytuje neúplný přehled aktivit spojených s Konferencí na území České republiky málo známý web Euroskop.cz.

Z praktického hlediska se záměr České republiky vůči vlastním občanům daří plnit. Čím méně lidí o Konferenci ví, tím menší očekávání vzniknou, a také se sníží pravděpodobnost, že se vůbec budou muset naplnit.

Doporučení na základě životních zkušeností laiků

Do občanských panelů se v rámci konference zapojilo na osm set osob ze všech zemí Evropské unie. Účastníci se rozdělili do čtyř panelů po dvou stovkách lidí. Tematické panely pokrývají řadu oblastí, od vzdělávání, kultury či sportu (panel 1), přes hodnotové ukotvení Unie včetně role právního státu a bezpečnosti (panel 2) či životní prostředí, klima a zdraví (panel 3) až po roli Unie ve světě a migraci (panel 4).

Účastníci byli vybráni náhodně tak, aby reprezentovali demografické složení občanů Evropské unie, v potaz se brala velikost sídel, socioekonomické zázemí a dosažené vzdělání účastníků. Nadreprezentováni byli jen lidé ve věkové skupině od šestnácti do pětadvaceti let. Občané se sešli celkem třikrát, přičemž na závěrečném setkání představovali svá doporučení k problémům, jež sami na základě svých životních zkušeností identifikovali.

Svou činnost již ukončila skupina zabývající se v širším kontextu kvalitou demokracie v Evropské unii. Její doporučení směřují mimo jiné k nezávislosti médií, spravedlivému zdanění korporací, povinnosti firem provozovat vlastní školky, možnosti občanů účastnit se rozhodovacích procesů na unijní úrovni nebo znovuotevření diskuse nad evropskou ústavou.

Svá doporučení představila také třetí skupina věnující se tématu životního prostředí, klimatu a zdraví. Přes potřebnou sedmdesátiprocentní hranici hlasů prošlo jednapadesát doporučení.

Mezi nimi největší podporu získala doporučení týkající se dosažitelnějších ekologických produktů, odstraňování plastových a biologicky nerozložitelných obalů na potraviny, boji proti záměrnému zastarávání výrobků prodloužením povinné záruční doby a stanovením maximální ceny náhradních dílů a dostupné zubní péče. Doporučení v oblasti změny klimatu se týkala například podpory nákupu elektromobilů, povinných filtrů na uhlík pro průmysl nebo potřeby snížit emise metanu omezením průmyslového chovu zvířat.

Na posledním setkání občanů k tématu životního prostředí, klimatu a zdraví, které se konalo v monumentální stavbě Paláce kultury a vědy ve Varšavě, bylo ale zřejmé, že výsledkem celého procesu nejsou jen vlastní doporučení. Lidé ze všech koutů Unie se tu svěřovali s tím, jak jim zazvonil telefon s dotazem, jestli se do Konference nechtějí zapojit a po krátkém uvážení, jestli se nejedná o spam, se svou účastí souhlasili. A nyní jsou spolu ve Varšavě, spoustu se toho naučili, poznali „lidskou tvář EU“ a mají zájem na tom, aby se s výstupy jejich setkání pracovalo dále.

„Jsem tu, přestože nemám ráda politiku. Doufám, že naše doporučení pomohou politikům lépe nás pochopit, aby nás jejich kroky dál nerozčilovaly,“ nechala se slyšet osmnáctiletá účastnice z Itálie. Další vyprávěli o své radosti z toho, že museli vystoupit ze své komfortní zóny, začít se informovat o tom, co se děje a v neposlední řadě i pochopit rozličná kulturní prostředí, ze kterých ostatní pochází. Z velkých aplausů po promluvách jednotlivých občanů bylo zřejmé, že lidé v místnosti oceňují odvahu, se kterou lidé vystupují na veřejnosti a před plným sálem převážně v mateřské řeči sdílejí své postoje.

Dokonalá konference, nebo „ráj cyniků“?

Událost bývá označována některými pozorovateli konference za „ráj cyniků“. Kritika směřuje k nejasnému postupu při využití výsledků, panují obavy, do jaké míry budou unijní instituce a členské státy reflektovat výstupy občanských panelů.

Nedůvěřivé poznámky směřují také k nevyrovnané kvalitě doporučení, v nichž se zrcadlí rozdílná úroveň připravenosti a znalostí občanů. Poukazovalo se také na organizační lapálie týkající se například technických problémů spojených se simultánním překladem do všech jazyků unie nebo na nejasný postup při výběru expertů, kteří se podíleli na krátkém školení občanů.

Mnozí odborníci považují za slabý článek také plenární zasedání. Ta navazují na setkání občanů. Jejich ambasadoři zde představují svá doporučení, obhajují je a projednávají je v rámci pracovních skupin s odborníky a zástupci vlád, institucí Evropské unie, obchodních komor či komunálních samospráv. Výstupem mají být zpracované návrhy — bez právní nebo politické závaznosti.

Model občanských shromáždění může být užitečným praktickým nástrojem participativní demokracie, jak řešit nepříjemné otázky. Například v Irsku pomohla najít shodu v oblasti legalizace potratů, ve Francii i Polsku či na úrovni měst shromáždění pomáhají najít cestu, jak se potýkat s dopady změn klimatu a sociálně spravedlivým způsobem snižovat emise skleníkových plynů. V Rakousku aktuálně probíhá občanské shromáždění, kde stovka náhodně vybraných občanů reprezentuje „mini-Rakousko“ a řeší klimatickou budoucnost státu.

Kritickým bodem však je schopnost politické reprezentace pracovat s výstupy a kultivovat prostředí, v němž je běžné vyzývat občany k účasti na rozhodování nejen při volbách. Občanské panely v rámci Konference o budoucnosti Evropy jsou experimentem, na jehož konkrétní závěry si budeme muset chvíli počkat.

Z projevů mnohých zúčastněných „laiků“ však bylo zřejmé, že se cítí být součástí řešení a že mají zájem na tom, jakým směrem se bude Evropská unie vyvíjet. A především — že mezi lidmi lze nalézt shodu i v době, kdy důvěra v instituce upadá a kdy se na politické úrovni nedaří dospět ke změně, kterou politické reprezentace často tak hlasitě slibují.

advertisment