Premiér Petr Fiala a ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek ve středu oficiálně představili logo, motto a priority českého předsednictví Rady EU, které začne 1. července. Krátce před začátkem historicky druhého českého předsednictví lze konstatovat, že můžeme být mírnými optimisty.

Vládě se snad v posledních měsících podařilo najít dostatek času a energie na zvládnutí všech nezbytných příprav. A zdá se také, že vytvořila atmosféru určité pokory a respektu k důležitému úkolu, který předsednictví zcela jistě představuje.

Sjednotit pestrou agendu a různé úrovně — od úřednické až po vrcholné summity — předsednictví snahou být skutečně především oním nestranným vyjednavačem a strážcem kompromisu, je prvním předpokladem úspěchu. Je dobře, že předsednictví již nerámujeme slovy o řízení Evropské unie. Logo předsednictví ve formě sedmadvaceti barevných střelek kompasu potom dobře symbolizuje navigátorskou roli, která bude dalších šest měsíců Čechům náležet.

Již na začátku týdne poskytl ministr Bek Blesku poměrně obsáhý videorozhovor, ve kterém mimo jiné připustil, že současná realita války na Ukrajině v určitém ohledu s přípravou předsednictví pomohla. Válka zcela změnila kontext unijní politiky a tím také kontext českého předsednictví. Některé věci zjednodušila. Podle Beka mimo jiné identifikaci českých priorit.

Válka na Ukrajině změnila priority a v něčem usnadila Čechům roli

Priority předsedajícího státu mají dnes nutně jiný charakter než v předchozích letech. Můžeme sice například říct, že Češi, kteří přijali výrazný počet uprchlíků, budou klást na témata souvisejícím s uprchlíky větší důraz než země, které jich přijaly méně, ale celkově jsou dnes hlavní priority českého předsednictví prioritami všech členských států. O všech pěti hlavních prioritách — tedy o zvládnutí uprchlické krize a poválečné obnově Ukrajiny, energetické bezpečnosti, posilování obranných schopností Evropy, strategické odolnosti evropské ekonomiky stejně jako o odolnosti demokratických institucí — lze říct, že již od začátku války na Ukrajině patří mezi priority celé EU.

V předchozích letech se oproti tomu priority každého předsednictví vztahovaly více ke konkrétním aktuálně projednávaným návrhům Komise. Skrze své předsednické priority členské státy signalizovaly, zda chtějí největší úsilí zaměřit na pokrok ve schvalování nové legislativy v oblasti ochrany hranic, podpory malých firem nebo například na témata související s ochranou spotřebitele.

To dnes do velké míry odpadlo a například témata související s prohlubováním vnitřního trhu, která by jinak určitě byla hlavní prioritou jakékoli české vlády, jsou dnes tak trochu ztracena v rámci bodu strategická odolnost evropské ekonomiky. Mikuláš Bek v této souvislosti dobře shrnul, že válka změnila dosavadní provoz Evropské unie a dvě základní prioritní oblasti — digitální transformace a zelená transformace — se dnes nově řeší především v kontextu bezpečnosti a evropské strategické autonomie.

Čeští politici si od této změny slibují otupení některých hran, které dosud činily české bytí v Unii poněkud nepohodlným. Zmiňují se především o Green Dealu, kde se debata údajně stala méně ideologickou a více pragmatickou.

Na jednu stranu je to další díl oblíbené české pohádky „ukazuje se, že jsme měli pravdu“ — debata o Green Dealu totiž nikdy nebyla tak ideologická, jakou ji líčili někteří čeští politici nebo některá česká média. Na druhou stranu ale samozřejmě aktuální potřeba co nejrychleji se zbavit závislosti na fosilních palivech z Ruska a zároveň zajistit dostatek energie evropským domácnostem a firmám, změnila do určité míry parametry diskuse.

V celkovém pohledu je ale především třeba uznat, že válka na Ukrajině definitivně pohřbila v České republice populární představu o tom, že reforma Evropské unie má spočívat v návratu kompetencí zpět na úroveň členských států. Všechna prioritní témata českého předsednictví lze řešit jen na evropské úrovni. To, že česká vláda chce dnes aktivně přispět k zajištění evropské soběstačnosti, fakticky znamená popření základního přesvědčení euroskeptiků, že žádné evropské zájmy neexistují, ale že existují jen zájmy jednotlivých států.

Česká „euroskeptická“ tradice už neobstojí

Tato „euroskeptická“ tradice české evropské politiky je tím, čím si česká strana může předsednictví zkomplikovat nejvíce. Český postoj k EU je totiž při bližším pohledu stále lehce schizofrenní. Ilustruje jej dobře i část rozhovoru ministra Beka, ve kterém ten nejdříve říká, že dnes není čas na jemnosti typu reforma unijních institucí, ale zároveň o chvíli později uvažuje o tom, zda rozšíření EU nebude vyžadovat změnu struktur fungování Unie.

Češi chtějí silnou a akceschopnou Unii, ale zároveň se tváří, že už je taková dnes. Připomeňme, že česká vláda se nedávno připojila k prohlášení dalších vlád, které dnes reformovat Evropskou unii nechtějí. Tento nedotažený český koncept potom dobře ilustruje motto předsednictví „Evropa jako úkol: rethink, rebuild, repower.“

První část pochází od Václava Havla. Havel byl federalista a Evropanům doporučoval „stále hlubší parlamentarizaci a federalizaci“. Soubor jeho projevů o Evropě nazvaný právě “Evropa jako úkol” představila v roce 2012 Knihovna Václava Havla na konferenci Federalismus a Evropa.

Současný český premiér Petr Fiala se naopak k myšlence federální Evropy nikdy nehlásil, naopak ji přímo odmítal. Ještě před měsícem napsal u příležitosti setkání s polským premiérem Morawieckim, že základem evropské integrace by měl být vnitřní trh, nikoli „abstraktní ideologické cíle“.

Jeho vláda tak možná cítila, že Havlovo heslo nelze použít samostatně a doplnila jej o další tři slova. České motto není špatné, ale je to nakonec výzva hlavně pro české politiky. Havel věděl, jak bychom měli Evropskou unii přestavět. Současní čeští politici jsou zatím jen ve fázi „rethink“.

Společenství hodnot, nejen zájmů

První stálý předseda Evropské rady Herman Van Rompuy obdržel v pondělí čestnou profesuru na Národní univerzitě v Kyjevě. Ve své děkovném proslovu řekl, že to, co vytváří nejtěsnějí pouto mezi národy nejsou zájmy, ale hodnoty. Zájmy přicházejí a odcházejí, ale hodnoty zůstávají a podle Van Rompuye státy, které sdílejí zájmy i hodnoty, sdílejí potom i společný osud („destiny“).

Evropská unie je potom pro Van Rompuye právě oním společenstvím hodnot, jehož členy nespojuje jen určitá sada zájmů. Herman Van Rompuy je konzervativní politik, není to federalista jako jeho krajan Guy Verhofstadt. Je to ale Evropan přesvědčený o tom, že evropská integrace znamená víc než jen společný trh.

Nadcházející předsednictví, jehož okolnosti Čechům nedovolí omezit se jen na několik témat souvisejících s vnitřním trhem, je tak velkou příležitostí přestat vnímat Evropskou unii jen jako mezinárodní organizaci svého druhu, ve které jde především o to hájit své partikulární národní zájmy.

Předsednictví je příležitost začít uvažovat o Evropské unii skutečně v kontinentálním měřítku a postupně tak dospět k ucelenější české představě o její budoucí podobě. Pokud tuto příležitost využijeme, bude to znamenat skutečný návrat Čechů do Evropy.