↗

Ačkoli lze pohledem občanské společnosti směřování Fialovy vlády po roce jejího fungování v nemálo směrech ocenit, je tu i mnoho důvodů ke kritice. Jde například o nenaplňování protikorupčního programu, náklonost k orbánovskému Maďarsku nebo ustoupení Polsku ohledně další těžby na dole Turów. Na snímku se chystá česká a polská vláda na společné fotografování po jednání v Lichtenštejnském paláci. Foto Michal Čížek, AFP

Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům

První rok vlády Petra Fialy hodnotím pozitivně. Rok 2022 byl mimořádně těžký, válka na Ukrajině, s tím související velká inflace, neřešené a nesmyslně navyšované dluhy minulých vlád, dopady covidu, české předsednictví v EU — to vše vytváří velmi těžké podmínky pro jakékoli vládnutí. Z tohoto pohledu se vláda Petra Fialy rozhodně nemá za co stydět.

Z našeho oboru migrace a azylu obdivuji a velmi děkuji za ohromnou solidaritu občanů, firem, dobrovolníků, kteří všichni zásadně přispěli k tomu, že jsme zvládli přijetí více než 450 tisíc ukrajinských uprchlíků. Poté, co jsme mentálně a politicky nezvládli přijmout ani deset syrských dětí, mě tato podpora ze strany společnosti, politiků a úřadů doslova vyrazila dech. A bez jasných slov premiéra a ministra vnitra, že to zvládneme a o uprchlíky se postaráme, by to samozřejmě vůbec nebylo možné.

Po marasmu vlád ANO a ČSSD se konečně nemusím za Českou republiku v zahraničí stydět. Evropské předsednictví jsme zvládli velmi dobře, vláda vystupuje konzistentně, jasně, proevropsky.

Co se nepodařilo? Lépe zkrotit inflaci, tam je hlavní chyba na straně ČNB a toho, že se vládě nedaří směřovat k vyrovnanému hospodaření. Nepokročili jsme v přípravě na přijetí eura, což mě velmi mrzí, politicky i ekonomicky by nám to pomohlo.

A v našem oboru se bohužel nepodařilo dosáhnout lepší úrovně komunikace s ministerstvem vnitra, což je v této bezprecedentní době poněkud zvláštní. Stále pokračuje tuhá a drahá restrikce, v integraci přešlapujeme na místě, azylový systém je plný nezákonných rozhodnutí a ani velmi schopný a vstřícný ministr Rakušan nedokázal zabránit lidem na ministerstvu v likvidaci bezplatné právní pomoci občanských organizací uprchlíkům a lidem v detencích, což je zklamání a velký krok zpět v ochraně lidských práv lidí na útěku.

Aneta Králová, mluvčí spolku Milion chvilek pro demokracii

Vláda Petra Fialy s sebou bezesporu přinesla mnoho změn k lepšímu. Je symbolem toho, že se demokratickým koalicím díky hlasům voličů podařilo dostat z premiérského křesla oligarchu ve střetu zájmu. Fialova vláda velmi dobře reprezentuje naši republiku v zahraničí, příkladem toho je české předsednictví EU. A příkladná je i jednotná a pevná podpora Ukrajiny.

Nicméně to samo o sobě neznamená, že Fialův kabinet dělá všechno nejlépe. V programovém prohlášení vlády i v předvolebních slibech koalic je stále řada zatím nesplněných bodů.

Mezi nimi třeba novela zákona o střetu zájmů, na jejímž základě by vrcholoví politici nesměli vlastnit média. Nebo zavedení korespondenční volby, která by krajanům v zahraničí konečně umožnila rovnější přístup k volbám. Ani jedno se nepodařilo prosadit, byť má vládní koalice ve Sněmovně pohodlnou většinu. Oba nesplněné sliby přitom mohou vést k neblahému výsledku prezidentské volby.

Vládní představitelé také několikrát výrazně zariskovali s důvěrou občanů. Vládě se příliš nedaří mluvit k veřejnosti pochopitelně a být ve svých rozhodnutích transparentní. Některá opatření — zejména ta související se současnou ekonomickou a energetickou krizí — přicházejí se zpožděním, a to vede ke zmatení a obavám ve společnosti. Problém současného kabinetu představuje i střet zájmů ministra spravedlnosti Pavla Blažka, na který Milion chvilek upozorňoval už loni v prosinci.

Fialova vláda není ideální a dělá chyby, po Andreji Babišovi jde ale stále a rozhodně o změnu k lepšímu. Je teď na nás všech upozorňovat na slabá místa vlády, být jako aktivní občané bdělí, dohlížet na to, že vláda ve svém volebním období plní své sliby a že je skutečně nástrojem změny. Podoba naší země je totiž proces, který mají ve svých rukou nejen politici, ale i občanská společnost.

Ondřej Kopečný, ředitel Transparency International ČR