↗

Ačkoli lze pohledem občanské společnosti směřování Fialovy vlády po roce jejího fungování v nemálo směrech ocenit, je tu i mnoho důvodů ke kritice. Jde například o nenaplňování protikorupčního programu, náklonost k orbánovskému Maďarsku nebo ustoupení Polsku ohledně další těžby na dole Turów. Na snímku se chystá česká a polská vláda na společné fotografování po jednání v Lichtenštejnském paláci. Foto Michal Čížek, AFP

Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům

První rok vlády Petra Fialy hodnotím pozitivně. Rok 2022 byl mimořádně těžký, válka na Ukrajině, s tím související velká inflace, neřešené a nesmyslně navyšované dluhy minulých vlád, dopady covidu, české předsednictví v EU — to vše vytváří velmi těžké podmínky pro jakékoli vládnutí. Z tohoto pohledu se vláda Petra Fialy rozhodně nemá za co stydět.

Z našeho oboru migrace a azylu obdivuji a velmi děkuji za ohromnou solidaritu občanů, firem, dobrovolníků, kteří všichni zásadně přispěli k tomu, že jsme zvládli přijetí více než 450 tisíc ukrajinských uprchlíků. Poté, co jsme mentálně a politicky nezvládli přijmout ani deset syrských dětí, mě tato podpora ze strany společnosti, politiků a úřadů doslova vyrazila dech. A bez jasných slov premiéra a ministra vnitra, že to zvládneme a o uprchlíky se postaráme, by to samozřejmě vůbec nebylo možné.

Po marasmu vlád ANO a ČSSD se konečně nemusím za Českou republiku v zahraničí stydět. Evropské předsednictví jsme zvládli velmi dobře, vláda vystupuje konzistentně, jasně, proevropsky.

Co se nepodařilo? Lépe zkrotit inflaci, tam je hlavní chyba na straně ČNB a toho, že se vládě nedaří směřovat k vyrovnanému hospodaření. Nepokročili jsme v přípravě na přijetí eura, což mě velmi mrzí, politicky i ekonomicky by nám to pomohlo.

A v našem oboru se bohužel nepodařilo dosáhnout lepší úrovně komunikace s ministerstvem vnitra, což je v této bezprecedentní době poněkud zvláštní. Stále pokračuje tuhá a drahá restrikce, v integraci přešlapujeme na místě, azylový systém je plný nezákonných rozhodnutí a ani velmi schopný a vstřícný ministr Rakušan nedokázal zabránit lidem na ministerstvu v likvidaci bezplatné právní pomoci občanských organizací uprchlíkům a lidem v detencích, což je zklamání a velký krok zpět v ochraně lidských práv lidí na útěku.

Aneta Králová, mluvčí spolku Milion chvilek pro demokracii

Vláda Petra Fialy s sebou bezesporu přinesla mnoho změn k lepšímu. Je symbolem toho, že se demokratickým koalicím díky hlasům voličů podařilo dostat z premiérského křesla oligarchu ve střetu zájmu. Fialova vláda velmi dobře reprezentuje naši republiku v zahraničí, příkladem toho je české předsednictví EU. A příkladná je i jednotná a pevná podpora Ukrajiny.

Nicméně to samo o sobě neznamená, že Fialův kabinet dělá všechno nejlépe. V programovém prohlášení vlády i v předvolebních slibech koalic je stále řada zatím nesplněných bodů.

Mezi nimi třeba novela zákona o střetu zájmů, na jejímž základě by vrcholoví politici nesměli vlastnit média. Nebo zavedení korespondenční volby, která by krajanům v zahraničí konečně umožnila rovnější přístup k volbám. Ani jedno se nepodařilo prosadit, byť má vládní koalice ve Sněmovně pohodlnou většinu. Oba nesplněné sliby přitom mohou vést k neblahému výsledku prezidentské volby.

Vládní představitelé také několikrát výrazně zariskovali s důvěrou občanů. Vládě se příliš nedaří mluvit k veřejnosti pochopitelně a být ve svých rozhodnutích transparentní. Některá opatření — zejména ta související se současnou ekonomickou a energetickou krizí — přicházejí se zpožděním, a to vede ke zmatení a obavám ve společnosti. Problém současného kabinetu představuje i střet zájmů ministra spravedlnosti Pavla Blažka, na který Milion chvilek upozorňoval už loni v prosinci.

Fialova vláda není ideální a dělá chyby, po Andreji Babišovi jde ale stále a rozhodně o změnu k lepšímu. Je teď na nás všech upozorňovat na slabá místa vlády, být jako aktivní občané bdělí, dohlížet na to, že vláda ve svém volebním období plní své sliby a že je skutečně nástrojem změny. Podoba naší země je totiž proces, který mají ve svých rukou nejen politici, ale i občanská společnost.

Ondřej Kopečný, ředitel Transparency International ČR

Pokud se mě ptáte jako občana České republiky, tak několik pozitivních momentů nacházím. Oceňuji přístup vlády k lidem prchajícím před válkou na Ukrajině. Mám radost z dobrého hodnocení českého předsednictví Radě EU. Jsem rád i za maličkosti, jako je klidnější a věcnější vystupování premiéra a jeho kolegyň a kolegů z vlády.

Jako ředitel protikorupční organizace jsem však velmi zklamaný. Koaliční strany, které oprávněně před volbami kritizovaly Andreje Babiše (ANO) kvůli korupci, neprosadily žádný z klíčových protikorupčních zákonů.

Na novelu zákona o střetu zájmů sedá prach, úprava zákona o státním zastupitelství postrádá nejdůležitější bod, a sice zpřesnění podmínek pro odvolání nejvyššího státního zástupce. A návrh zákona o ochraně oznamovatelů je dokonce horší než verze Marie Benešové (za ANO), ministryně spravedlnosti v Babišově vládě.

Strany vládní koalice rovněž propásly možnost zvýšit laťku politické kultury. Setrvávání Pavla Blažka (ODS), který figuruje v kauzách kupčení s brněnskými byty, na pozici ministra spravedlnosti, naprosto nepochopitelný krok ministra vnitra Rakušana (STAN), jímž bylo jmenování šéfa civilní rozvědky, který se stýkal s hlavním obviněným v kauze Dozimetr, nebo udržování Petra Hladíka (KDU-ČSL) v pozici kandidáta na ministra životního prostředí poté, co mu policie prohledala kancelář v další brněnské kauze, rozhodně nesvědčí o slibované změně přístupu pětikoalice ke korupčním kauzám.

Zatím se tedy zdá, že předvolební sliby, jak kabinet Petra Fialy (ODS) navrátí důvěru občanů v politiku a bude mimo jiné systematicky řešit korupci v České republice a privatizaci veřejného zájmu započatou Babišem, byly především lákadlem na voliče. Reálně však vláda dosud nesplnila téměř nic, přitom má díky pohodlné většině v obou komorách Parlamentu jedinečnou možnost posílit odolnost českých institucí i společnosti proti oligarchům a autoritářům. Zatím si ji však nechává proklouzávat mezi prsty.

Vít Dostál, výkonný ředitel Asociace pro mezinárodní otázky; Vendula Kazlauskas, výzkumnice AMO

Hodnocení prvního roku vlády Petra Fialy v evropské politice nejde oddělit od hodnocení českého předsednictví v Radě EU. Ministři a ministryně před rokem nastupovali do svých pozic už s vědomím, že se s tímto zásadním úkolem budou muset vypořádat. A i když očekávání od českého předsednictví nebyla — zvlášť při vzpomínce na předsednictví v roce 2009 — příliš velká, Česká republika si připsala jednoznačný úspěch, za který vděčí odpovědné politické práci a buldočí vytrvalosti hlavních vyjednávačů a vyjednávaček.

Vláda se zvládla popasovat s nízkým předsednickým rozpočtem i omezenými personálními kapacitami, které zdědila od svých předchůdců. Stejně jako s mimořádně náročnými úkoly, které před ní stály — ať už se jednalo o udržení podpory Ukrajině, řešení následků války a energetické krize i třebas „jen“ projednávání běžné legislativní agendy.

Na Českou republiku se teď za dobře zvládnuté předsednictví snáší chvála ze všech stran. Do budoucna ale bude zásadní, aby vláda neusnula na vavřínech a aby si jasně definovala, kam chce po této zkušenosti českou evropskou politiku posouvat.

V průběhu předsednictví jsme vlastní názor na projednávané otázky z pozice předsednického státu ani jasně vyjadřovat nemohli. Za tím se ale často schovalo i to, že řada témat prostě není v České republice vnitropoliticky a veřejně dostatečně diskutována — vztahem k Maďarsku počínaje a otázkou jak sociálně i klimaticky spravedlivě transformovat český průmysl konče.

Pokud by vláda skutečně revidovala své programové prohlášení, měla by se v něm jasně objevit právě představa o dalším směřování České republiky v Evropě. V kontextu úspěšně zvládnutého předsednictví je také s podivem, že o něm vláda více neinformovala na domácí půdě.

Právě tento půlrok byl příležitost otevírat debatu o tom, jakou Evropu chceme. Takto si může vláda Petra Fialy odškrtnout splnění — možná svého největšího — úkolu. Celou řadu dalších jich má v evropské politice ještě před sebou.

Veronika Sedláčková, předsedkyně Českého národního výboru Mezinárodního tiskového institutu

Současná vláda nastoupila do rozjetého vlaku pandemie covidu a dřív, než se dokázala zorientovat v problémech, které za sebou zanechala tahle zdravotní pohroma, začala válka na Ukrajině. Nechci opakovat staré známé skutečnosti, hodnocení koaličního kabinetu si ale, myslím, přece jen zaslouží usadit do kontextu. Vláda vedená Petrem Fialou si zaslouží dobré i špatné známky, jisté ale je, že své úkoly musí plnit v nesmírně těžké době.

Kabinet chválím za reakci na ruskou invazi. Za pomoc napadené Ukrajině, za ochotu pomáhat lidem prchajícím před válkou a podporovat tohle solidární vzepětí v řadách veřejnosti.

Složitější je to s domácí reakcí na aktuální výzvy. Už před svým nástupem do Strakovky čelili zástupci a zástupkyně vznikající vládní koalice otázkám, zda si uvědomují, jak důležité je podchytit zhruba milion voličů, jejichž hlasy v posledních volbách propadly. Jsou to často lidé nespokojení se současným systémem a zřejmě i s vlastním životem.

Myslím si, bohužel, že jich poslední dobou spíš přibývá. Navzdory ujišťování odpovědných ministrů, že dělají, co můžou, i navzdory miliardám, které si půjčujeme na pomoc potřebným. Nejsem ekonomka nebo socioložka, jako novinářka si ale troufnu volat po srozumitelnější vládní komunikaci.

Pro fungující demokracii jsou klíčová nezávislá média. Česká žurnalistika trpí vysokou mírou oligarchizace a těžkým břemenem střetu zájmů z dob bývalého premiéra. Přitom se musí vyrovnávat se selhávajícím modelem financování menších nezávislých médií i s horšící se kondicí těch veřejnoprávních.

Vládní koalice má většinu v Parlamentu a tvrdí, že jí jde o zachování a posílení demokratických principů v zemi. Měla by tedy tento mandát od voličů a voliček využít k tomu, aby napravila alespoň nejhorší resty vůči tuzemské žurnalistice.

Adéla Kundrátová, místopředsedkyně České středoškolské unie

Na vládu Petra Fialy byla již od začátku jejího volebního období kladena vysoká očekávání. Jakožto studentka jsem zejména čekala, že se na mladé lidi začne pohlížet z jiného úhlu pohledu — naše potřeby budou více reflektovány a našim názorům se bude více naslouchat.

Jaké bylo mé překvapení, když se status quo nezměnil, nýbrž ještě zhoršil!

Nejdříve přišlo zvýšení cen jízdného, které ekonomicky zasáhlo mnoho studentů dojíždějících nejen do škol, levně maskované jako boj proti populismu. Následně, když se lidem přispívá, jsou mladí lidé opět vynecháni.

Přitom jsou to mimo jiné právě studenti, na které momentální ekonomická krize dopadá nejvíce. To ani nehovořím o omezování práv LGBTQIA+ osob a marginalizace dalších mnoha témat, která jsou pro nás důležitá.

Vyhlídky do budoucna jsou mizerné, krize bydlení a klimatická krize nás budou nadále ohrožovat. Společně s dalším zvyšováním státního dluhu a očekáváním, že to další generace zaplatí, bohužel musím konstatovat, že vláda Petra Fialy pro mladé lidi neudělala mnoho. Mám ale naději, že se to v příštích třech letech změní.

Magdaléna Středová, spolumluvčí Fridays for Future

Upřímně si úplně nepamatuji, jestli jsem před rokem vůbec nějaká očekávání měla. Spíše jsem mohla jen tak trochu naivně doufat, i vzhledem k tomu, že jsem středoškolačka a volit ještě nemohu, a musím pak jen přihlížet tomu, jak nová vláda nakládá s tématy důležitými pro mladší generace.

Uplynulý rok byl v mnoha ohledech náročný. V kontextu naší loňské kampaně Volby pro klima, kterou jsme s Fridays For Future pořádali a ve které jsme požadovali, aby jakákoliv zvolená strana urychleně řešila klimatickou krizi, současná koalice velice zklamala.

Téma klimatické krize se neřeší a jeho urgentnost se podceňuje, nedávno dokonce premiér Petr Fiala řekl, že se za současné vlády životní prostředí zlepšuje, což zkrátka není pravda. Vrcholem byla smlouva o pokračování těžby uhlí v polském dolu Turów uzavřená v únoru i přes to, že pravděpodobně připraví stovky lidí o pitnou vodu a jde absolutně proti veškerým snahám o odklon od užívání fosilních paliv, který je nevyhnutelný a nutný.

Premiér i jeho vláda by měli myslet na budoucnost, a tak tomu zkrátka v tomto případě není. Na druhou stranu bych však rozhodně ráda ocenila přístup naší vlády k Putinově válce na Ukrajině, kdy už skoro rok poskytuje všemožnou podporu pro ukrajinské obyvatelstvo a jasně konflikt odsuzuje.