Nástup vlády slušnosti se odkládá

Lukáš Ulrych

Koalice Spolu a Pirstan tvrdily, že se s nimi do Strakovy akademie vrátí slušnost. I proto se jim podařilo ve volbách uspět. Dvě aféry ministerských kandidátů ale ukazují, že to tak být nemusí. Ve hře je opět důvěra veřejnosti v politiku.

Postavit kampaň na identifikaci se slušností s sebou nese nemalou zodpovědnost. Pokud bude nastupující vláda, která ve své kampani na „návrat ke slušnosti“ vsadila, nadále produkovat aféry jako tu s nominacemi ministrů Michalika či Blažka, může mnohé občany od politiky odradit anebo je rovnou vrhnout do tenat těch, kteří pojem slušnosti vyrabovali už dříve. Foto FB Slušní lidé

První „obětí“ své minulostí se stal kandidát na ministra průmyslu Věslav Michalik, vlivný muž ve strukturách STANu, který straně dlouhodobě poskytoval finanční dary. Michalika potopily jeho obchodní aktivity napojené na kyperskou firmu ve vlastnictví jeho manželky. Celá věc zavání snahou vyhýbat se placení daní, protože Kypr je známým daňovým rájem.

Navzdory tomu, že se předseda STANu Vít Rakušan pokoušel problém bagatelizovat tvrzením, že jde pouze o špatnou komunikaci, Michalik svou kandidaturu na ministra nakonec pod mediálním tlakem stáhl. Hned poté začali komentátoři i politici pocházející ze stran nastupující vlády tvrdit, že jde o zřetelný důkaz toho, že to myslí s návratem hodnot a slušností do politiky vážně.

Lze tomu však věřit, když o Michalikových kontroverzních obchodních aktivitách vedení STANU mělo vědět, a přesto ho na funkci nominovalo? Neměla by strana vyznávající slušnost a s ní spojené hodnoty Michalikovu kandidaturu odmítnout ihned v zárodku?

Stejná otázka musí nutně vyvstat v případě kandidáta na ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS), který je podle Aktuálně.cz policií podezírán z korupce manipulace s městskými byty v Brně. Něco takového je problematické nejen proto, že představitelé nové vlády slibovali jiný styl a politickou kulturu, ale hlavně proto, že zde opět vyvstává tolik známý problém střetu zájmů. Ten byl ze strany politiků budoucí vládní koalice paradoxně vyčítán Andreji Babišovi (ANO) a byl hojně využíván v politické konfrontaci.

O Blažkově vině musí samozřejmě rozhodovat soudy, případný osvobozující verdikt ale rozhodně nerozptýlí nedůvěru vůči případnému ministrovi. Petr Fiala se může za Blažka stavět až do roztrhání těla, ale něco takového by se na Západě, kam nás chtěla jeho koalice před volbami vracet, stalo jen těžko. Jde zkrátka o první výrazné trhliny příběhu o návratu slušnosti do politiky.

Na voliče prahnoucí po „slušnosti“ líčí i Tomio Okamura. Foto FB Tomio Okamura - SPD

Vláda nesplněných očekávání

Největším prokletím nastupující vlády budou očekávání, jež její členové vyvolali v předvolební kampani. Mnoho odborníků jako např. Daniel Prokop už před volbami varovali, že program Spolu je nesplnitelný a populistický. Nelze zkrátka zvyšovat výdaje na vědu, zbrojení a současně snižovat zadlužení a nezvedat daně. Nyní se připojuje i očividný rozpor mezi slovy a činy v oblasti morálního kreditu.

Co spojuje osoby Michalika a Blažka, je jejich silné stranické postavení a vliv na politiku svých uskupení. Právě to je totiž pravým důvodem jejich nominací i ochoty předsedů Rakušana a Fialy kvůli nim obětovat pověst nastupující vlády a riskovat zklamání voličů. A to ještě ani nenastala srážka vznikající vlády s realitou vládnutí.

Fialova vláda může naše domácí pořádky ohrozit zcela novým způsobem. Může svým voličům vzít víru, že se dá politika dělat skutečně jinak, a spolu s tím i poslední zbytky důvěry v politiky. Může zapříčinit vzedmutí pesimismu a populistických hnutí parazitujících na blbé náladě společnosti.