Skoncuje případná vláda opozice s exekučním byznysem? Leda ODS navzdory
Jan GruberDesítky tisíc lidí v České republice sužují exekuce. V minulých letech se podařilo přijmout řadu opatření, jež jim mohou pomoci uniknout z dluhových pastí. Zákonodárce však stále čeká spousta práce. Co plánují podniknout opoziční koalice?
Blížící se volby do Poslanecké sněmovny vedle pokračování vlády politického hnutí ANO, jež neusiluje o nic menšího než o podřízení státu zájmům jeho předsedy a majitele v jedné osobě, rozhodnou rovněž o tom, jak se Česká republika postaví k rozvalu veřejných financí, zvyšující se nedostupnosti bydlení nebo ke stále nezkrocenému exekučnímu byznysu. Lze realistiky očekávat, že by kabinet tvořený Piráty se Starosty a koalicí SPOLU pomohl vyvést desítky tisíc lidí z dluhových pastí? Jaké má pětice stran plány? A jsou dostačující?
Navzdory tomu, že se s exekucemi i nadále potýká zhruba tři čtvrtě milionu obyvatel České republiky, nelze říct, že by zdejší politické reprezentace tuto problematiku zcela přehlížely. V minulých letech se podařilo přijmout řadu opatření, jež lidem v tíživých životních situacích pomohly. „Zdaleka nejdůležitějším bylo schválení novely insolvenčního zákona, která zmírnila podmínky pro osobní bankrot. Díky ní je proces oddlužení podstatně přístupnější,“ řekl Deníku Referendum ředitel Institutu prevence a řešení předlužení Radek Hábl.
Zákon umožnil oddlužení ve dvou variantách. Buď člověk za tři roky splatí šedesát procent svých dluhů, nebo splní tři kritéria: Po dobu pěti let mu nebude oddlužení zrušeno, vynaloží veškeré úsilí k uspokojení věřitelů a uhradí alespoň třicet procent pohledávek; v opáčeném případě posoudí dlužníkovu snahu o splacení dluhů soud. Odborníci nicméně varovali, že druhou cestu z dluhových pastí zákonodárci vytyčili nepředvídatelně, neboť to, jak soudy onu snahu o úhradu pohledávek zhodnotí, není zřejmé.
Právní úprava ovšem obsahuje i další problematické ustanovení, a to podmínku minimální splátky, jež stanovuje, že do oddlužení mohou vstoupit pouze ti, kteří prokáží schopnost hradit nejen náklady insolvenčního řízení ve výši necelých jedenácti set korun měsíčně, ale i stejně vysoké částky věřitelům. I v tomto případě experti upozorňovali, že jde o zbytečnou bariéru. „Pokud někomu nelze strhávat ani dva tisíce korun, uvědomme si, z jak nízké částky musí žít,“ poznamenal tehdy ředitel Charity Lukáš Curylo.